Dokonce to, co fungovalo v těžkých letech studené války, dnes obestírají otazníky. Mezi Ruskem a Západem se vyostřilo napětí, přičemž jednou z nejvýznamnějších frontových linií této konfrontace, která v mnohém připomíná studenou válku, je oblast energetiky, a v rámci ní v první řadě sféra zemního plynu. V boji, který nesleduje ani tolik obchodní jako geopolitické cíle, jde o rozvrácení energetického partnerství Ruska a Evropy a o postupné vytlačení Gazpromu z evropského energetického trhu.
První obětí těchto snah připomínajících hru vyhoďme ho z kola ven byl plynovod South Stream, nyní se do hledáčku Evropské unie pod tlakem USA dostaly plány na vybudování plynovodu Turkish Stream, přesněji jeho pokračování od tureckých hranic na Balkán a do střední a západní Evropy, především plynovod Tesla pro přepravu plynu po trase Řecko-Makedonie-Srbsko-Maďarsko až do rakouského Baumgartenu.
Hlavními oběťmi střetu Ruska a Západu v energetické sféře jsou tudíž jihoevropské země, které mají zájem o diverzifikaci představovanou ruským plynem, a státy střední Evropy včetně Maďarska, jež jsou vystaveny nejistotě v podobě tranzitu přes Ukrajinu.
Pokles důvěryhodnosti Gazpromu
Dlouhou dobu se zdálo, že energetická spolupráce Ruska a Evropy, jež fungovala několik desítek let až do rozpadu Sovětského svazu, se plně rozvine v podmínkách tržního hospodářství. Reciproční zájmy a vzájemná odkázanost jsou jednoznačné, a proto nikdo nepochyboval, že toto partnerství zároveň posílí konkurenceschopnost obou pólů eurasijské oblasti.
Jistotu, že energetické zásobování Evropy si nelze představit bez Ruska, zpochybnila rusko-ukrajinská plynová válka, během níž důvěryhodnost Gazpromu klesla tím, že Západ svalil zodpovědnost za tuto krizi na Moskvu |
Maximálně v zemích střední Evropy, jež jsou z hlediska zásobování zemním plynem takřka zcela závislé na Moskvě, mohl zcela oprávněně vyvstat požadavek na posílení energetické bezpečnosti formou diverzifikace zdrojů a přepravních tras. Z hlediska všech však bylo jasné, že energetické zásobování Evropy si nelze představit bez Ruska.
Tuto jistotu zpochybnila rusko-ukrajinská plynová válka, během níž důvěryhodnost Gazpromu klesla tím, že Západ – zčásti mylně, zčásti vědomě – svalil plnou zodpovědnost za tuto krizi na Moskvu. Německo-ruské energetické partnerství však fungovalo dál a k posílení nejistého zásobování byl vybudován Nord Stream.
Trumf USA
Co se týká South Streamu, tam už byla situace komplikovanější. Jednak za tento projekt v EU nelobbovala žádná stejně velká země, jako je Německo, jednak se jeho výstavba dotýkala více zemí, což dohody zkomplikovalo a podstatně ulehčilo podvratnou činnost jeho odpůrců.
USA vytáhly za účelem posílení evropské energetické bezpečnosti, ale ve skutečnosti spíš s cílem odstavit Rusko, trumf v podobě břidlicového plynu a LNG |
Spor Nabucco versus South Stream jasně naznačil, že do této hry vstoupily USA. A poté, co plány na výstavbu plynovodu Nabucco padly, Washington nejúčinněji taktizoval s cílem zmařit výstavbu jižní trasy pro přepravu ruského plynu a rozdělit zúčastněné. V tom mu hrál do karet nedostatek kapitálu subjektů, které měly na výstavbě zájem, i jejich závislost citelná také v politickém smyslu. Nejefektivněji fungovala tato politika v případě nejslabšího článku Bulharska.
Současně s tím vytáhly USA za účelem posílení evropské energetické bezpečnosti, ale ve skutečnosti spíš s cílem odstavit Rusko, trumf v podobě břidlicového plynu a LNG, zatímco EU uplatňovala čím dál účinněji takzvaný třetí energetický balíček. Jak se zdá, naplní se i nápad na vytvoření energetické unie, zřejmě nikoli náhodou iniciovaný Polskem. Po vypuknutí ukrajinské krize se tlak na Moskvu ještě zvýšil, proto záměr výstavby South Streamu definitivně padl, když se stalo vybudování alternativní tranzitní trasy evidentnější než dříve.
Diverzifikace tranzitních tras
Právě to má řešit plynovod Turkish Stream plánovaný s přihlédnutím k ponaučením, v jehož prodloužení by se Moskva bezprostředně neangažovala, přestože má zájem, aby se plyn dostával na trhy jižní, střední a západní Evropy také jižní cestou. Jenže v důsledku zvýšeného napětí přepisuje veškeré plány současná konfrontace velmocí a USA se svým slabým, čím dál bezmocnějším spojencem EU se ještě odhodlaněji snaží zatlačit a odsunout Rusko na Východ.
Jižní a střední Evropa má nadále zájem o diverzifikaci tranzitních tras, jelikož se k ruskému plynu nemůže, ale ani nechce otáčet zády |
Jižní a střední Evropa má však nadále zájem o diverzifikaci tranzitních tras, jelikož se k ruskému plynu nemůže, ale ani nechce otáčet zády. Rovněž tlačí čas, protože sice není vůbec jisté, že Gazprom v roce 2019 skutečně zastaví tranzit plynu přes Ukrajinu, ale vyjádření ruského prezidenta Vladimira Putina nelze brát na lehkou váhu a na podobný krok je třeba se připravit.
Proto také – přestože samotný Turkish Stream je zatím pouze ve stadiu plánování – existuje o úseku od hranic do střední Evropy několik představ. V tomto regionu se proto odehrává často protichůdné hledání výhodných jednacích pozic a projektů. Pro Maďarsko je nyní nejdůležitější, aby se v tomto závodě udrželo. Stejný zájem mají i další země regionu, takže o tranzit plynu z turecko-řeckých hranic svádějí boj různé představy.
Slovenský projekt Eastring
Jednou z nich je slovenský projekt Eastring, jenž počítá s Bulharskem, Rumunskem, Ukrajinou a Maďarskem. Za snahy energetické společnosti Eustream, v jejímž vedení je stále více Čechů, lobboval nedávno v Moskvě slovenský premiér Robert Fico, a jak se zdá, tato představa má rovněž dobrou pozici v Bruselu. A to nejen proto, že evropským komisařem pro energetiku je Slovák Maroš Šefčovič.
Není jisté, zda se trasa projektu Eastring dotkne Maďarska, navíc jeho management s Budapeští příliš nesympatizuje |
Zdá se, že EU z podobných představ v žádném případě nemíní vynechat „trojského koně“ Bulharsko. Projekt navrhovaný společností Eustream je do značné míry založen na již existujícím potrubí a počítá s investičními náklady ve výši 1,3 miliardy eur. Délka Eastringu, jenž by měl být uveden do provozu na konci roku 2018, činí podle plánů v závislosti na konečné trase 832 nebo 1015 kilometrů a v první fázi by měl být schopný přepravovat 20, později dokonce 40 miliard metrů krychlových zemního plynu.
Maďarské problémy se však zatím nedočkaly uspokojivého řešení. Není totiž jisté, zda se trasa dotkne Maďarska, navíc management s Budapeští příliš nesympatizuje. Ani Gazprom by však neměl radost, kdyby se měl opět přizpůsobovat názorovým kotrmelcům věčně váhajícího Bulharska.
Zdrženlivý zájem EU
Budapešť se sice česko-slovenským plánům nebrání, ale podporuje spíše trasu přes Řecko, Makedonii, Srbsko a Maďarsko, o které spolu v předvečer budapešťské návštěvy Vladimira Putina letos v únoru jednali maďarský a srbský premiér. Následně o tomto projektu, jehož výhodou je nabídka Moskvy poskytnout Aténám k výstavbě řeckého úseku úvěr dvě miliardy eur, rokovali také ministři zahraničí dotyčných zemí.
Plynovod pokřtěný Tesla by mohl přepravovat minimálně 30 až 36 miliard metrů krychlových plynu ročně a jeho odhadovaná cena činí 5,5 miliardy eur. Mírně řečeno, zdrženlivý zájem vůči této koncepci však vykazuje EU, bez níž jsou šance na výstavbu této varianty takřka nulové.
Zdrženlivý zájem vůči koncepci plynovodu Tesla vykazuje EU, bez níž však jsou šance na výstavbu této varianty takřka nulové |
Jde o geopolitickou otázku, rozhodnutí ani zdaleka nezávisí pouze na obchodních zájmech, proto příliš nepřekvapuje, že Washington netleská ani jedné z variant. V důsledku toho si lze domyslet i postoj EU. Situace je tudíž v podstatě stejná jako v případě South Streamu. Na této jižní frontě nové studené války zatím nevlají vlajky Moskvy, projekty založené na ruském plynu mají v Bruselu slabý lobbing a navíc je komplikuje i zmírňování sankcí vůči Íránu.
Západní Evropy se však toto napětí příliš netýká, neboť její problémy vyřešil Nord Stream, přičemž se už pracuje i na jeho rozšíření. Balkán a střední Evropa zatím čekají na posílení své energetické bezpečnosti, kterou si nadále nelze představit bez ruského plynu. Pro zdejší region by tudíž byla úleva, kdyby se místo zdlouhavého plánování potrubí, jež má nahradit současnou a čím dál nejistější tranzitní trasu, začalo konečně něco budovat.
