Podaří se osvěžit příjmení nájemníků Bílého domu?

Oznámením kandidatury Hillary Clintonové za Demokratickou stranu na nejvyšší post v USA čeká Američany mimo jiné rozhodování, zda se na konci prezidentského následovnictví „Bush starší, Clinton, Clinton, Bush mladší, Bush mladší, Obama, Obama“ objeví, či neobjeví nové jméno. Na prezidenta Baracka Obamu by v roce 2017 totiž chtěl navázat i republikán Jeb Bush, mladší bratr George W. Bushe.

S více než 18měsíčním odstupem od prezidentských voleb příští rok v listopadu je jisté pouze jedno. Hillary Clintonová je sice ze všech dosavadních kandidátů na příštího amerického prezidenta nejznámější a relativně nejpopulárnější, ale bude se muset vypořádat s řadou překážek, přičemž její pravděpodobné vítězství bude podmíněno jak vlastními rozhodnutími, tak okolnostmi, jež nemůže mít pod kontrolou.

Pokles podpory veřejného mínění

Vzhledem k dlouhému působení ve veřejných postech může potenciální první americká prezidentka očekávat ostré osobní útoky. Jak totiž ukázalo březnové zveřejnění informace, že v době, kdy byla ministryní zahraničí, používala Clintonová k pracovní korespondenci osobní e-mail a sama rozhodovala, které e-maily budou, či nebudou uloženy v archivech ministerstva, Američané jsou stále unavenější z kandidátů, kteří zdánlivě nerespektují pravidla a pohybují se téměř výhradně mezi společenskou smetánkou . V tomto případě se však zdá, že žádná nařízení porušena nebyla.

V uplynulých pěti týdnech pokračoval pokles podpory Hillary Clintonové v průzkumech veřejného mínění, který začal v září 2012, kdy byl zabit americký velvyslanec Christopher Stevens v libyjském Benghází – 46,2 procenta Američanů ji dnes hodnotí negativně. Podíl jejích příznivců se ustálil na přibližně 48 procentech, což je jedno z nejnižších čísel v celé její politické kariéře. Zbytek je nerozhodnutý.

E-mailgate přišla pro Clintonovou v nevhodnou chvíli a blížící se kampaň odstartovala odvetu republikánů. Pokles její podpory v klíčových státech, jako jsou Ohio, Florida či Pensylvánie, na sebe nenechal dlouho čekat.

Ochota Američanů odpouštět

Clintonová se s výrazným poklesem podpory veřejnosti nesetkává poprvé. Podobnou situaci zažila nejméně čtyřikrát. Poprvé v souvislosti s aférou Whitewater v roce 1996, kdy byla jako první manželka prezidenta v historii předvolána k soudu ohledně financování nemovitostí, přičemž manželé Clintonovi byli nakonec očištěni. Podruhé několik měsíců po zveřejnění milostného vztahu jejího manžela se stážistkou Monikou Lewinskou a několikaměsíční veřejné debatě o prezidentově integritě. Její dvoutřetinová podpora v březnu 1998 klesla na pouhých 49 procent v květnu 2000.

Dalším velkým neúspěchem byly prezidentské primárky během její první kandidatury na nejvyšší post. Do souboje sice vstupovala nejsilnější, ale úspěch Baracka Obamy způsobil pokles její popularity na 48 procent v květnu 2008 – z kampaně odstoupila o několik dní později – 7. června. Čtvrtým případem bylo zmíněné Benghází.

Historie však mnohokrát ukázala, že Američané jsou ochotní rychle odpouštět – ve všech případech ostrou kritiku odvál čas a schopnost Clintonové soustředit pozornost na jiná, často důležitější témata. To bude zřejmě recept na úspěch i během její nadcházející prezidentské kampaně.

Pečlivá příprava kampaně

O způsobu vedení prezidentské kampaně Hillary Clintonové se v USA hovoří již několik týdnů. Diskutuje se o roli Billa Clintona, jenž v její předchozí kampani udělal několik chyb kvůli špatné koordinaci se stratégy své ženy, které mimo jiné způsobily odliv afroamerických voličů.

Probírá se i formát akcí, během kterých se Clintonová setká s voliči. Důraz bude podle členů volebního štábu kladen na menší akce, které umožní osobní setkání a diskuse o programových tématech. A také odkud bude kampaň vedena – část New Yorku Brooklyn Heights se snadnou dostupností do centra – a použití jazyka. Nedávno se objevily dokumenty, které ukazují, jak detailní jsou přípravy na každou potenciální otázku. Clintonová už například v devadesátých letech hledala nejlepší popis prvního setkání se svým budoucím manželem, který by vyzněl pozitivně v médiích.

Nadcházející kampaň prezidentské kandidátky Clintonové je pečlivě připravovaná, přičemž se v ní klade důraz na osobní setkání a na představení prezidentské kandidátky jako člověka, kterému mohou lidé ze všech společenských vrstev důvěřovat . O to se Clintonová mimo jiné pokusila v nedávno zveřejněném epilogu ke svým pamětem Hard Choices (Těžké volby), kde představuje možná až příliš idealistický svět, do kterého by měla vyrůst její vnučka Charlotte.

Dvě priority

Pravděpodobně nejsilněji v kampani zazní ekonomická nerovnost v americké společnosti a její polarizace. Clintonová se sice tomuto tématu věnovala už dříve, ale dnes má ještě větší ohlas. Svědčí o tom například debata po zveřejnění bestselleru Kapitál v 21. století francouzského ekonoma Thomase Pikettyho či protesty Occupy Wall Street v roce 2011.

Navzdory hospodářskému růstu Američany již několik desetiletí sužuje stagnace mezd, přičemž rozdíl mezi nejchudšími a extrémně bohatými, k nimž manželé Clintonovi díky placeným projevům a výnosům z knih patří, se stále zvyšuje. Podle informací má být odpovědí Clintonové koncept „nové kapitoly“, který se zaměří na oba tyto symptomy. Zdá se, že nic nepodcenila a v uplynulých týdnech diskutovala o konkrétních návrzích s více než dvěma stovkami ekonomických expertů.

Druhou prioritou kampaně bude překonání rozkolu v americkém politickém diskurzu. Polarizace americké politiky je mnohem přirozenější než v Evropě v důsledku pouhých dvou velkých stran, ale Obamova vláda se potýká již několik let s velkým odporem republikánů, především pokud jde o všeobecné zdravotní pojištění, hospodářské reformy a rozhodnutí o zahraniční politice.

Kritika republikánů

Republikáni kritizují Obamovu neochotu nabídnout schůdnější kompromisy či se výrazněji zapojit do společenského života ve Washingtonu. V obou případech má Clintonová výhodu větších zkušeností a lepších vztahů s republikánskými politiky, a to i díky svému manželovi, který byl jako prezident obratným vyjednavačem.

Ona sama pak jako senátorka například úzce spolupracovala s bývalým předsedou republikánské většiny ve sněmovně reprezentantů Tomem DeLayem z Texasu na zákonu o adopci a pěstounské péči. Konečná situace však závisí jak na novém prezidentu, tak na opoziční straně, a zůstanou-li v případě výhry Clintonové u moci v Kongresu republikáni se současným vedením, jsou jakékoliv naděje o změně plané.

Ve hře jsou zatím dva silní republikánští kandidáti na prezidenta – Ted Cruz z Texasu a Rand Paul z Kentucky. Třetí, Marco Rubio z Floridy, má potenciál přitáhnout hlasy hispánského obyvatelstva. Z předchozí prezidentské kampaně je zřejmé, že právě tato rychle rostoucí americká menšina bude stále více ovlivňovat výsledek voleb, a výběr výrazných osobností z této komunity do volebního týmu potvrzuje, že si Clintonová tento vliv uvědomuje.

Kromě osobních útoků může Clintonová od republikánů očekávat výpady na finanční zdroje, které získala nadace založená jejím manželem a přejmenovaná v roce 2013 na Bill, Hillary & Chelsea Clinton Foundation. Ta totiž dostala dary v řádech miliónů nebo statisíců dolarů od Spojených arabských emirátů, Saúdské Arábie, Austrálie, Německa a dokonce i kanadské agentury, která podporuje stavbu ropovodu Keystone XL. Kritika tím směřuje k potenciálnímu konfliktu zájmů, do kterého se Clintonová dostane, pokud se stane americkou prezidentkou .

Neúspěšná iniciativa

Clintonové nyní možná paradoxně pomáhají úspěchy současného prezidenta Obamy. Americká ekonomika zažívá boom, nezaměstnanost se snížila na polovinu z doby finanční krize a blíží se plné zaměstnanosti, počet pojištěných Američanů díky zdravotní reformě roste, a americká zahraniční politika zaznamenává malé, ale konkrétní úspěchy v podobě normalizace vztahů s Kubou, Íránem a Barmou.

Původní odhad, že se Clintonová bude chtít od Obamy co nejvíce distancovat – na základě její reakce loni v srpnu na Obamovu zdrženlivost zasáhnout v Sýrii: „Velké národy potřebují principy, o které se mohou opřít. ,Nedělat hloupé věci‘ takovým principem není.“ – už neplatí. A podle informací z její rodící se kampaně lze očekávat smířlivá gesta. Prezident Obama pak během návštěvy Panamy o víkendu 11. a 12. dubna prohlásil: „Hillary by byla skvělou prezidentkou.“

Z toho však nevyplývá, že nebude vůbec kritizovaná. Hillary Clintonová stála za iniciativou obnovení vztahů s Ruskem, která však nebyla úspěšná, a proto nyní Západ čelí hrozbě eskalace konfliktu s jadernou velmocí s velmi křehkou ekonomikou. V rámci možností se pak Clintonová pokusí zabalit i rozhodnutí nezasáhnout v Sýrii do frází o kompromisu a nutnosti činit „obtížná rozhodnutí“ za nejistých podmínek.

Jen obtížně však bude obhajovat ochlazení vztahů s Izraelem, klíčovým spojencem, který má u Američanů stále dobrou pověst. Prozatím však Clintonová podporovala prezidenta Obamu a jeho vyjednávací strategií s Íránem, která k tomuto ochlazení přispěla.

Intenzivnější angažmá USA

V zahraniční politice má Clintonová výhodu v podobě kontaktů prakticky v celém světě díky svému manželovi i vlastnímu čtyřletému vedení americké diplomacie. Žádný kandidát v americké prezidentské historii neměl takový potenciál od prvního dne, a pokud bude zvolena, lze očekávat intenzivnější angažmá USA ve světě – mimo jiné v oblasti evropské bezpečnosti a v Pacifiku, kde posiluje Čína. Jak k ní, tak k Rusku si však Clintonová zachovává odstup.

V demokratických primárkách Clintonová téměř jistě uspěje, ale konečný výsledek prezidentských voleb zůstává nepředvídatelný. Rozhodnutí ostatních demokratických kandidátů vstoupit do hry by Clintonové mohlo paradoxně prospět, protože sama bude do té doby čelit útokům republikánů – a případně jí usnadnit, kterého z nich si zvolí za svého viceprezidenta do hlavního kola prezidentských voleb.

Navzdory slabinám, které si s sebou do kampaně Clintonová přináší, její zvolení zřejmě bude nejvíce záležet na tom, zda se jí podaří Američany přesvědčit o svých řešeních vnitřních problémů USA. Její příprava na dlouhou a intenzivní kampaň, v níž budou hlavními tématy nerovnost a polarizace společnosti, je příslibem úspěchu nejen v demokratických primárkách, ale především v listopadových volbách v příštím roce. Zdá se tedy, že osvěžení v příjmeních nájemníků Bílého domu zatím očekávat nelze.