Pokles německé ekonomiky nás zasáhne později

DEBATA JANA MACHÁČKA Komentátor Lidových novin Jan Macháček se každý týden ptá českých ekonomů, pedagogů a analytiků, co soudí o aktuálních a žhavých tématech ze světa ekonomiky a financí. objednat zasílání e-mailem

Deník Financial Times zkoumá, proč se Německo – pro mnohé vzorná či vzorová ekonomika – ocitlo na pokraji recese. Souvisí to také se situací v celé eurozóně.

Itálie má za sebou dvě čtvrtletí negativního růstu, takže je (nebo na konci roku byla) v recesi. Francie je na pokraji stagnace a poškodilo ji Hnutí žlutých hvězd. Německo se recesi ve druhém pololetí roku 2018 technicky vyhnulo jen o pár desetinek procenta. Článek Financial Times najdete zde:

Německá situace je zvláštní. V posledních letech bylo Německo spíše imunní vůči různým šokům, které se dotýkaly některých jiných zemí eurozóny. V oblasti důvěry v ekonomiky i v oblasti kreditních šoků.

Jedním z faktorů, které dopadly na německou ekonomiku, je zpřísnění globálních finančních podmínek, jež souvisely se zpřísněním americké měnové politiky. To se nyní začne obracet, protože americká centrální banka v současné době měnovou politiku zase zmírňuje.

Pak je tu další externí šok. Německá ekonomika reagovala na zpomalení ekonomického růstu v Číně, která zase zpomaluje v důsledku omezování a zpřísňování úvěrů na čínském trhu a v důsledku obchodní války s USA. Obchodní válka USA s Čínou vůbec přináší na trhy nejistotu, která pak dopadá i na Německo.

Je pravdou, že vývoj na zahraničních trzích je hlavním faktorem zpomalení v Německu i v eurozóně. Domácí poptávka v eurozóně zůstává stabilní, spotřebitelské poptávce svědčí přepálený trh práce (růst mezd) a zvyšující se reálné příjmy domácností.

Všechno v Německu ale vysvětlit Čínou nejde. Jsou tu i některé jednorázové šoky. Poptávka po automobilech ve druhé polovině loňského roku souvisí s pomalou implementací nových regulatorních požadavků na emise.

Produkce chemického průmyslu poklesla především kvůli nedostatku vody v Rýně. Transport důležitých surovin se prakticky zastavil, ale situace už se zlepšuje. A také se ve statistice projevil výpadek výroby jedné velké farmaceutické firmy, což prý zkoumá a vyšetřuje německý statistický úřad.

Dobrou zprávou je, že v prvním pololetí tohoto roku by německá ekonomika měla zase začít růst a celkově by letos měla růst o 2 až 2,5 procenta, tedy podobně jako ekonomika česká.

Tolik FT. Zbývá možná dodat, že německá fiskální politika je velmi přísná a zpráva EK každý rok už několik let praví, že má Německo víc investovat.

Otázka do Debaty JM s ekonomy pro tento týden je následující: Jak to, že se výpadek německého růstu v minulém pololetí příliš nebo skoro vůbec neprojevil na vývoji růstu české ekonomiky, o níž se říká, že je s tou německou velmi provázaná a že je dodavatelem, tedy de facto součástí německé exportní mašiny? A akutním nedostatkem pracovní síly v průmyslu trpíme my stejně jako Němci. Souvisí to s naším odlišným mixem fiskální a měnové politiky? Nebo se efekt dostaví se zpožděním?

Lubor Lacina, think tank Mendelovo evropské centrum

Dodavatelé bývají ovlivněni se zpožděním

Prozatím není docela jasné, proč německé hospodářství zpomaluje. S velkou pravděpodobností půjde o kombinaci faktorů, kterými jsou nižší poptávka v EU i v Číně, chybějící pracovníci na trhu práce, dodatečné fiskální výdaje spojené s integrací migrantů nebo doznívající problémy s aférou dieselgate.

Co se české ekonomiky týče, tak závislost na Německu je (většinou) ve výrobě a dodávkách „dílů“, takzvaných meziproduktů. Povaha technologie a organizace výroby, zejména dlouhodobé kontrakty na dodávky apod., vede k tomu, že dodavatelé budou vždy ovlivněni se zpožděním, jehož délka může byt i několik měsíců či čtvrtletí. Pokud se tedy Německo rychle vrátí k růstu, dopad na české experty a zprostředkovaně ekonomický růst bude zanedbatelný. Pokud Německo zažije delší recesi (například celý rok 2019), české hospodářství to pocítí. Podobná dynamika – zpoždění reakce české ekonomiky na krizi eurozóny – byla mimochodem i v recesi v letech 2009 až 2010.

Lubomír Lízal, rektor AAU, člen dozorčí rady Expobank a ČEZ

Německý vývoj zatím kompenzujeme

Německá ekonomika a její stav je důležitým faktorem ovlivňujícím české hospodářství, přesto je však dobré se zamyslet nad jednotlivými aspekty dnešní otázky. Začněme doma, českou ekonomikou. Z posledních dat o naší ekonomice je vidět, že domácí sektory nebo průmysl orientovaný spíše na domácí trhy si vedl lépe než ten s dominantním zaměřením na export od Německa. Německý vliv je tedy již vidět v dílčím pohledu, avšak ve výsledku se do určité míry vlivy domácí poptávky a vývoje v Německu zatím kompenzují, a proto celkový vývoj (zatím) nevypadá špatně.

Druhým momentem je obvyklé časové zpoždění. Pokud je německé zpomalení dáno poptávkovou stranou německé (či světové) ekonomiky, pak chvilku potrvá, než se tento pokles přelije přes změny objednávek do snížení objemu našich subdodávek, tedy exportu z české kotliny. Tuto možnou budoucí změnu v reálné ekonomice však již dnes ilustruje meziroční pokles hodnoty objemu nových zakázek, tedy předstihového indikátoru ve sledovaných odvětvích, o pět procent. Pokud by šlo o nabídkový problém, tedy nedostatečnou produkci německých firem, tak předstihový indikátor nebude klesat, ale spíše signalizovat růst subdodávek, aby mohlo dojít k navýšení produkce v blízké budoucnosti. Z uvedeného srovnání tak můžeme i usuzovat na příčiny německé stagnace: problém je s poptávkou, nikoliv nabídkou.

Poslední dílek skládačky je pohled na přírůstky českého exportu podle regionu, kdy se Německo může vyvíjet jinak než zbytek eurozóny, natož pak v porovnání s jinými zeměmi, kam naše exporty směřují. Proto je důležitá jak diverzifikace zahraničního obchodu, tak stav domácí ekonomiky, neboť mohou „naředit“ nepříznivou změnu u sousedů do snesitelného stavu nebo dát krátký čas na přizpůsobení, což může zahrnovat i využití v otázce zmíněných fiskálních i měnových politik.

Martin Pánek, ředitel Liberálního institutu

Recese přijde

Německá ekonomika podle Eurostatu rostla v roce 2018 tempem 1,5 procenta. Podle ČSÚ rostla česká ekonomika ve třetím čtvrtletí 2018 meziročně o 2,4 procenta, což je oproti stejném období loni zpomalení o 2,6 procentního bodu. Rozdíl mezi německým a českým růstem HDP tak je kolem jednoho procentního bodu, zatímco česká ekonomika výrazně zpomalila. Nemohu se tedy ztotožnit s premisou, že zatímco německá ekonomika se blíží k recesi, šlape ta česká stále stejně dobře. A to musíme v úvahu brát zpoždění, se kterým se situace v německé ekonomice přelévá do té české.

Recese přijde. Nevíme, zda již tento rok, příští rok nebo za pár let. Americká ekonomika se blíží rekordní délce nepřetržitého růstu. Co mají vlády v Česku, v eurozóně i v USA společné, je absolutní nepřipravenost na recesi. Vlády, které v konjunktuře utrácely jako opilý námořník, slibovaly všechno všem a slibovaly, jak díky šikaně lidí vyberou na DPH další stovky miliard, najednou zjistí, že nejenom nebudou vybírat nic navíc, ale příjmy vládního rozpočtu se zmenší, zatímco na sociální politiku bude nutno vydávat více než předtím.

Česká ekonomika má oproti zemím eurozóny tu výhodu, že leccos za ni obstará plovoucí kurz koruny. Pro eurozónu bude recese další velmi těžkou zkouškou. Pro českou vládu bude těžkou zkouškou, zda najde odvahu k reformám (evidentně se k nim nechystá teď v době růstu), nebo zda zopakuje chybu z minulé recese, kdy jedinou odpovědí vlády bylo přiškrcení vládních investic, což českou recesi oproti okolním zemím značně prodloužilo. Zatím je ještě čas. Ale zřejmě ho mnoho nezbývá.

Dominik Stroukal, hlavní ekonom skupiny Roklen

Malá čísla

Máme panikařit, že zpomaluje čínská produkce? Zní to děsivě, ale ono zpomalení čínské ekonomiky, nejhorší za 28 let, je stále růst o 6,6 procent za rok. Růst HDP Číny meziročně zpomalil o pouhá 0,2 procentního bodu – z 6,8 procent. Pohybujeme se v malých číslech. Děsí nás 0,2 procentního bodu, což může být, zvláště u čínské ekonomiky, hluboko ve statistické chybě, respektive v chybě statistiků.

Podobné je to s poklesem německé ekonomiky. Ta rostla za rok 2018 o 1,5 procent, což je méně, než 2,2 procent v roce předchozím. I tak to ale je silný nadprůměr a téměř dvojnásobek průměru posledních deseti let. To jsou čísla, která by nás kdysi nepřekvapila, neplnila by titulky.

Celé to hlavně vypovídá o tom, jak se bojíme toho, co by mohlo být pomyslným špendlíkem, který by mohl propíchnout některou z nafouknutých bublin a léta růstu zastavit. Naše ekonomiky jsou tak závislé na titěrných rozdílech v číslech, že hledáme velké signály i v desetinách procent. Zvykli jsme si na to, zvláště v době, kdy zvýšení úrokových sazeb na 0,5 procent bylo jejich zdvojnásobením. Vše opatrně nastavujeme, aby nikdo nemohl nikoho obvinit z toho, že zrovna on způsobil svým rozhodnutím problémy.

A tak hledáme odpovědi i na otázky, které bychom si dříve nekladli. Jsou to dobré otázky a vypovídají o současné době, ale je rozumné se podívat na to, proč si je vůbec klademe. Před dvaceti lety bychom se podívali na data a viděli, že sazby se zvyšují, vládní výdaje nijak moc nerostou, ropa zlevňuje, Německo vyváží méně automobilů, českému vývozu se naopak relativně daří. Že máme nejnižší nezaměstnanost v EU a jsme i o velký kus níž, než druhé Německo. A tak rosteme rychleji.