Česká pirátská strana představila návrh zákona o svobodném internetu. Vychází z principu, že internet je svobodným médiem, do kterého by stát neměl zasahovat, a cílem zákona by především mělo být zabránit špehování či dokonce odpojování uživatelů, cenzuře, porušování síťové neutrality a přenášení právní odpovědnosti za jednání uživatelů na poskytovatele internetových služeb.
Když ČESKÁ POZICE návrh konzultovala s právními experty v oblasti informatiky a ústavního práva, rozcupovali jej na kusy (viz druhá část tohoto článku). Dokonce padla slova o naději, že takové pokusy nebudou brané vážně.
Bez ohledu na to jsme se však rozhodli nejen této iniciativě, ale i její kritice, věnovat článek. Případ totiž poukazuje na řadu někdy přehlížených aspektů, zejména právních a politických, i na slabé místo pirátů. Některých z nich se dotkneme.
Je asi logické, že s návrhem přišli právě piráti. Myšlenka, že je nutné svobodu internetu chránit ústavně, se zrodila již v polovině minulého roku. Konkrétně v červnu 2011, kdy poslanec TOP 09 Jan Farský navrhl, že by se mohly blokovat webové stránky zahraničních loterijních společností. Piráti tehdy spustili petici Internet bez cenzury. Ač ji během několika málo dnů podepsalo přes čtrnáct tisíc lidí a Farského návrh byl smeten ze stolu, přišel v říjnu téhož roku poslanec Věcí veřejných Michal Babák s obdobným nápadem a pohár pirátské trpělivosti přetekl.
„Tehdy jsme si řekli, že svoboda internetu se musí začít řešit nějak systematicky. Není možné, aby každý poslanec mohl navrhnout nějakou novelu, která drastickým způsobem zasáhne do fundamentálních principů, na kterých internet funguje. Aktuální dění okolo protipirátské dohody ACTA nám dává za pravdu,“ řekl ČESKÉ POZICI Jakub Michálek, spoluautor návrhu, jenž začíná slovy: „Svobodný internet se zaručuje.“
Základní znění zákona, jež piráti publikovali na svých stránkách, vzniklo minulý víkend během jednání republikového výboru České pirátské strany. Aktuální znění návrhu ústavního zákona o svobodném internetu naleznete na pirátském webu.
S místopředsedou České pirátské strany Jakubem Michálkem jsme se sešli, abychom návrh přiblížili.
Hlavní body návrhu
Zakazuje se sledování uživatelů internetu.
- Už řadu let se v Evropské unii řeší takzvaná data retention – povinnost operátorů a providerů sbírat údaje o všech aktivitách ve svých telekomunikačních sítích, a to zcela plošně pro všechny účastníky internetu a bez jakéhokoli podezření na nějaké závadné chování. A také povinnost je uchovávat po dobu nejméně šesti měsíců. Tuto část zákona o elektronických komunikacích český Ústavní soud zrušil v roce 2011 jako protiústavní. Novela zákona o elektronických komunikacích, kterou tento měsíc odsouhlasila vláda, však tuto povinnost opět zavádí. „V tomto případě se nevídaným způsobem zasahuje do základních práv občanů. V podstatě jde o typickou totalitní praktiku. Zatímco trestný čin spáchá na internetu jedno promile lidí, 99,9 procenta uživatelů ztrácí své právo na soukromí,“ míní Michálek.
Zakazuje se cenzura internetu.
- Klasický koncept svobody je jednoduchý: Když něco provedu, nesu za to odpovědnost. Koncept cenzury, jak ho vnímají piráti, je takový, že stát svým občanům znemožní něco provést. Coby typické příklady mohou posloužit Čína a Írán. Velký čínský firewall zabraňuje tamním uživatelům navštěvovat zahraniční weby, podobně neprůstřelnou zeď okolo „svého“ internetu vybudoval i Mahmúd Ahmadínežád – a Farského návrh byl prvním krůčkem tímto směrem. V dnešní době však zdaleka nemusí cenzurovat pouze stát. „Například by se velcí poskytovatelé připojení mohli domluvit se zábavním průmyslem, který jim rád zaplatí za to, že svým uživatelům znemožní přístup k určitému typu obsahu. Zásadně odmítáme, aby se zde kritizovaly země, jako je Čína, a zároveň se ve jménu peněz zaváděly cenzurní zákony,“ říká Michálek.
Zakazuje se odpojování uživatelů od internetu.
- S prvním dnem roku 2010 vstoupil ve Francii v platnost kontroverzní zákon, který trestá internetové piráty. Nově vzniklý úřad Haute Autorité pour la diffusion des ouvres et la protection des droits sur internet (HADOPI) do jisté míry monitoruje každého uživatele. V případě, že na něho padne podezření pro porušování autorských práv, bude mu na základě jeho IP adresy zaslán e-mail, kde bude na tuto skutečnost upozorněn. Jestliže neuposlechne, přijde mu úřední dopis. Pokud podmínku poruší potřetí, bude čelit trestu v podobě odpojení přístupu na internet po dobu 2 až 12 měsíců, finančního postihu, v horším případě pak až dvouletého vězení.
- Koncem roku 2010 se zástupci hudebních vydavatelů pokoušeli francouzský model „třikrát a dost“ prolobbovat i v Česku. „Když ve Francii odpojili uživatele, k internetu už se logicky nepřipojili ani lidé, kteří s nimi žili v jedné domácnosti. Nikdy nevíte, kdo se dostane k vládě. Internet hraje v našich životech čím dál tím podstatnější roli, a tudíž by právo na připojení mělo být zakotveno v ústavním pořádku,“ věří Michálek.
Zakazuje se porušování síťové neutrality.
- Tento bod by měl v budoucnosti zabránit například providerům, aby se domluvili s poskytovateli obsahu, že jejich data „potečou“ sítí rychleji. V takovém případě by dle pirátů mohl vzniknout dvourychlostní internet. Velké korporace typu Google by mohly platit vlastníkům kabelů za větší rychlost, čímž by získaly konkurenční výhodu. Jakub Michálek však popsal i konkrétní scénář, jenž by mohl nastat v České republice: ODS v dubnu spustí věrnostní program pro své členy. Bonusy nabídne občanským demokratům například T-mobile. „Jde o standardní nabídku služeb za zvýhodněných podmínek, kterou poskytujeme všem velkým firemním zákazníkům, ať už jde o podniky, státní úřady, církve nebo politické strany,“ sdělila mluvčí T-mobile Martina Kemrová. Nabídku pro ODS nekonkretizovala, uvedla jen, že vždy vychází z představ zákazníka. Experti tento druh spolupráce považují za unikátní a značně kontroverzní. Problém by mohl nastat například ve chvíli, kdy se firma zapojená do bonusového programu, uchází o veřejnou zakázku. „V extrémním případě by poskytovatel například mohl jedné politické straně nabídnout rychlé připojení a u druhé politické strany zajistit, aby se jejich webová stránka nenačetla. Docela nerad bych se dočkal situace, kdy poskytovatel bude diskriminovat politické strany,“ komentuje to Michálek.
Zakazuje se přenášení právní odpovědnosti za jednání uživatele na poskytovatele internetových služeb.
- Jednoduchý princip, jejž není třeba dále vysvětlovat: Pokud uživatel poruší zákon, měl by za to nést zodpovědnost. Anebo jak říká Michálek: „Nemůžete přeci trestat pošťáka za obsah pošty, kterou roznáší.“
Dále se návrh ústavního zákona o svobodném internetu zabývá zvláštními ustanoveními, jakými jsou například právo k zabezpečení přenášených dat používat šifrování, právo na pokojné demonstrování v kyberprostoru, jež počítá s přípustností technologických opatření zajišťujících dostupnost napadených služeb i s možností odstoupit od smlouvy umožňující cenzuru. Návrh rovněž počítá s výjimkami. Například odpojování uživatele od internetu je přípustné, pokud je uskutečněno na písemný příkaz soudce v případech, o kterých rozhodne soud. Za stejných podmínek lze jednotlivé uživatele internetu rovněž sledovat.
Diskuze se Sobotkou i novináři
Že to piráti se zákonem myslí vážně, demonstrovala jejich schůzka s předsedou ČSSD Bohuslavem Sobotkou. „Řekl nám, že je to dobrý nápad a že o tom ve straně povedou diskusi. Navíc nabídl pomoc svých expertů na ústavní právo,“ komentoval setkání se Sobotkou Jakub Michálek, který se v příštích týdnech chystá setkat i s dalšími vrcholnými politiky. Podporu si mimo jiné slibuje od strany Věci Veřejné. Véčkařský poslanec Viktor Paggio se nedávno zapojil spolu s piráty do boje proti ACTA a tématu internetu se věnuje dlouhodobě.
Piráti přišli s konkrétním návrhem znění zákona, jsou však připraveni vést o něm diskusi. Dle Michálka chtějí, aby se k němu časem vyjádřili internetoví publicisté i poskytovatelé připojení a jsou připraveni jejich připomínky do současné verze zavést. (K této veřejné diskusi též vybízíme.)
Kyberprávník je zděšen
Myslet si, že veškeré platné právo je napsané v zákoně, a naopak, že co tam napsané není, nemůže být platným právem, je krajně nebezpečné
Zatímco Bohuslav Sobotka pirátský návrh považuje za dobrý nápad, přední český právní teoretik je zděšen. Dle Radima Polčáka, který se věnuje především právu moderních informačních systémů, internetu a kyberprostoru a v současnosti působí na chicagské DePaul University College of Law, byl návrh asi míněn dobře, ale vnímá jej spíš jako svérázné vyjádření názoru, že by se problematice informačních práv jednotlivce měla věnovat větší politická pozornost. Jenže informační práva člověka jsou již dnes ve značné míře vyjádřena v Listině základních práv a svobod.
„Z ní lze dovozovat i existenci práva na technologickou neutralitu sítě, na ochranu sféry informační diskrece a podobně. Co exponenti pirátské strany v této souvislosti poněkud nešťastně nechápou, je, že základní práva jsou nezadatelná. To mimo jiné znamená, že nezáleží na tom, zda o nich ústavní pořádek explicitně hovoří – tato práva jsou přirozená, existují bez ohledu na nějaké písemné vyjádření a jsou nalézána pro konkrétní problémové situace. Myslet si, že veškeré platné právo je napsané v zákoně, a naopak, že co tam napsané není, nemůže být platným právem, je krajně nebezpečné. Stejně jako se domnívat, že člověk může dělat jenom to, co mu zákon výslovně umožní,“ napsal Polčák v e-mailu ČESKÉ POZICI.
Úroveň na bodě mrazu
Pravděpodobně spíš o příspěvek do politické debaty než o vážně míněnou legislativní iniciativu, míní právní expert
Expert rovněž kritizuje technickou úroveň textu, jež je dle jeho slov na bodě mrazu. „Soudím, že by to po obsahové stránce kterýkoli student prvního ročníku některé z našich normálních právnických fakult napsal lépe. Pokud by mi tohle někdo odevzdal například jako seminární plnění, živý do dalšího semestru neprojde,“ konstatoval Polčák, který soudí, že jde pravděpodobně spíš o příspěvek do politické debaty než o vážně míněnou legislativní iniciativu.
Kyberprávník v pokusu pirátů objevuje obecný problém České pirátské strany. Na rozdíl od té švédské se totiž profiluje spíš jako „extrémistická iniciativa bez odborného zázemí sázející na laciné cirkusové triky“, a tudíž se nemohou divit, že je u nás nikdo nebere vážně. Polčák nicméně připouští, že jsou témata, kterými se tato strana zabývá, velmi důležitá a dominantními politickými silami opomíjená. Jenže: „Jen těžko se je podaří adekvátně společensky uplatnit, pokud o ně bude na naší politické scéně postaráno takto lehkovážně až diletantsky.“
Jasným účelem úpravy si není jistý ani ústavní právník a tajemník stálé komise Senátu Parlamentu ČR pro Ústavu České republiky Jan Kysela. „Bez ohledu, zda konkrétní ustanovení dávají smysl, to podle mého přesvědčení určitě není nic, co by mělo být umístěno do nějakého zvláštního ústavního zákona,“ myslí si Kysela. Většinu piráty zmíněných věcí podle něho najdeme v Listině základních práv a svobod již nyní.
Kysela navíc upozorňuje, že se ústavní zákony tímto stylem nepíší. „Když se podíváte do listiny či ústavního zákona o bezpečnosti, tak jsou to všechno poměrně obecné a abstraktní otázky. Máme určitou kulturu, jakým způsobem rozlišujeme úpravu mezi ústavními zákony, mezi zákony, mezi nařízeními, mezi vyhláškami. Pirátský návrh se podobá spíše občanskému či obchodnímu zákoníku,“ vysvětlil ČESKÉ POZICI Kysela.
Ústavní právník doufá, že podobné pokusy nebudou brané vážně. Základní nevýhoda pirátů je prý v tom, že si vybrali z poměrně složitého světa jeden jev a všechno ostatní je pro ně druhotné: „Zda máme, či nemáme čistou vodu, jestli lidé umírají, nebo neumírají hlady, to je všechno jedno, podstatné je pěstovat internet.“
