Bude současná ekonomická krize s počátkem v roce 2008 trvat 23 let? Tedy stejně dlouho jako takzvaná dlouhá krize, která v roce 1873 začala ve Vídni v tehdejším Rakousku-Uhersku? Podle výkonného ředitele poradenské společnosti Strategy Economics se sídlem v Londýně Matthewa Lynna historické události nikdy nejsou úplně stejné. Proto ani zcela nezopakujeme dlouhou krizi (1873 až 1896), ani hospodářský pokles nemusí trvat stejně dlouho. Z této krize bychom si však měli vzít mnohem větší ponaučení než z velké hospodářské krize ve třicátých letech 20. století.
(Matthew Lynn je autorem knihy The Long Depression: The Slump of 2008 to 2031 / Dlouhá hospodářská krize. Hospodářský pokles v letech 2008 až 2031.)
V roce 1873, za jednoho z největších krachů v dějinách, rakousko-uherské trhy spustily bankroty v celé Evropě, po nichž rychle následovaly i bankroty v New Yorku. Byl to začátek nestability, nezaměstnanosti a hospodářského poklesu. Zaráží však, jak se události, který tento krach způsobily, podobají těm současným.
V té době se trhy staly nebezpečně nestabilními. Sjednocení Německa v roce 1871 a jeho přijetí zlatého standardu vedly k hospodářské prosperitě této země a levné německé peníze zaplavily Evropu. Řecko vstoupilo do měnové unie s Itálií a Francií, nešťastného pokusu o sloučení evropských měn, ale mělo problémy se v ní udržet. Banky a finanční trhy byly deregulované, což byl částečně důvod, proč bylo obrovské množství německých peněz investováno na vídeňské burze.
Nové technologie proměnily výrobu a komunikaci, což umožnilo penězům překračovat bleskurychle hranice států. Telegraf poskytl okamžitou komunikaci, čímž se krize rozšířila do New Yorku. Nová průmyslová mocnost USA zaplavovala svět levně vyrobeným zbožím, a tím odsunovala do pozadí staré průmyslové země. USA tehdy změnily globální ekonomiku stejně, jako to v minulých deseti letech učinila Čína.
Z dlouhé krize bychom se měli vzít pět ponaučení:
- Krize mohou trvat velmi dlouho, a pokud je jejich původcem dluhová bublina, pak nikoli několik roků, ale spíš několik desítek let. V minulých více než sto letech byly hospodářské krize poměrně krátké, ale zato intenzivní. Podobaly se spíš trhání zubu než chronické nemoci. Způsobovaly sice velkou bolest, ale ta zanedlouho přešla. To však dnes neplatí. Pokud, což se zdá pravděpodobné, Evropa a možná i USA sklouznou v roce 2012 znovu do recese, je jasné, že jsme svědky něčeho mnohem delšího, než se lze dočíst v ekonomických učebnicích.
- Dnešní hospodářská krize je strukturální. Dlouhá krize z 19. století měla původ ve finančních spekulacích, technologických změnách a v novém obrovském hráči v globální ekonomice. Současná krize má rovněž původ ve třech velkých problémech, které se objevují současně. Prvním je dluhová bublina, která se vytvářela více než 30 let a praskla v roce 2008. Druhým dolar, jenž je dlouhodobě jako rezervní měna i jako základ globálního monetárního systému v úpadku, přičemž není příliš zřejmé, co by jej mohlo nahradit. A třetím eurozóna, největší společný hospodářský blok, který vytvořil nejvíce nefunkční monetární systém v dějinách a jemuž hrozí finanční kolaps nebývalého rozměru.
- Nestabilita. Během dlouhé krize byl nižší hospodářský růst než v období před i po ní. Například průměrný roční hospodářský růst Německa v letech 1850 až 1873 byl 4,3 a v období 1896 až 1913 4,1 procenta. Během dlouhé krize to však bylo jen okolo dvou procent. Podobné to bylo v ostatních zemích. Trhy byly nestabilní, opakovaly se vzestupy a poklesy. Hospodářský růst byl jen občas.
- Stále se však dějí dobré věci, všechno není jen špatné. Některé země dlouhá krize v podstatě nezasáhla. Vznikly nové technologie a průmyslová odvětví. Byl objeven telefon, vytvořeny základy průmyslových odvětví založených na benzinovém motoru a začala se používat elektřina. Lidé, kteří správně investovali, získali obrovská jmění a dělníkům ve správných průmyslových odvětvích se vedlo dobře. Celkově to však byla těžká doba.
- Obnova nebude snadná. Srovnávat současnou krizi s velkou hospodářskou krizí je však nebezpečné, protože to u bankéřů a politiků vytváří dojem, že pokud se zvýší poptávka, všechno bude v pořádku. Nebude. Poptávka je určitě důležitá a není žádný důvod ji nechat zkolabovat, ale zůstane problematickou, dokud nebudou vyřešeny všechny tři strukturální problémy. Dluhy musejí být sníženy na zvládnutelnou úroveň, je třeba vytvořit novou rezervní měnu a eurozónu dostat z nesnází. Ani jeden z těchto tří úkolů není snadno a rychle proveditelný.
