Milo Rau, švýcarský režisér působící v současnosti v Německu, se rozhodl převést na divadelní jeviště pod titulem Breiviks Erklärung (Breivikovo prohlášení) zhruba 70minutovou obhajovací řeč Anderse Behringa Breivika před norským soudem, z níž byla veřejnost vyloučena. A vyvolal tím nemalé pozdvižení.
Tato řeč si však rychle našla cestu ze soudní síně a krátce po jejím pronesení začala k radosti pravicových radikálů kolovat na internetu. Podobně jako v Breivikově manifestu i v ní je hlavním tónem nenávist k multikulturalismu a k muslimům a hysterická obava, že muslimové nás, Evropany, a naši evropskou kulturu svou vysokou porodností vymažou ze zemského povrchu.
Rau se domnívá, že není možné, aby se tímto manifestem směli oficiálně zabývat pouze pravicoví extrémisté. Dle něho je Breivik blázen, o čemž nikdo nepochybuje. Jen se objevuje nemalý problém: manifest není z jeho hlavy, protože jde o koláž textů mnoha chytrých lidí, které často zveřejnila respektovaná nakladatelství. Myšlenky v nich, upozorňuje Rau, nejsou bláznovy, ale naše. Jsou to naše úzkosti, které si Breivik přisvojil. A poté šel vraždit.
(Při teroristických útocích norského masového vraha Anderse Breivika v hlavním městě Norska Oslu 22. července 2011, ke kterým se přiznal, zahynulo 77 lidí. Letos 16. dubna začal s Breivikem soud a 24. srpna byl odsouzen k 21 letům vězení s možností prodloužení trestu. ČESKÁ POZICE se Breivikovu případu věnovala v mnoha článcích. Lze je nalézt v HOT TOPU Norské varování.)
Zánik křesťanské kultury
Výmarské národní divadlo, ve kterém mělo být scénické čtení 19. října 2012 uvedeno, ho den před tímto datem stáhlo z programu. Režisér Rau ale na jeho provedení trval a obhajovací řeč vraha Breivika nakonec směla být uvedena v přilehlém kinosále. Další představení se potom konalo v sobotu 27. října 2012 v Berlíně.
Pokud před diskusí couvneme, mohlo by to vypadat, že proti Breivikovi a nářkům nad zánikem naší kultury v médiích nemáme žádné argumenty
Breivikovu řeč pronesla herečka Sascha O. Soydanová. A předčítala věty o zkázonosném dopadu feminismu na západní společnosti doprovázeném každodenní plíživou feminizací evropského chování. Ta je zkázonosná, protože vše feminizované je oslabené a umenšené ve svém bytí. Stručně řečeno, má méně bytí. Herečka není „pravou“ Němkou, ale s takzvaným imigračním pozadím – narodila se v Německu tureckým přistěhovalcům. Těm, kteří se rozmnožují jako krysy, jak napsala italská novinářka a spisovatelka Oriana Fallaciová (1929–2006) ve svém bestselleru Hněv a hrdost.
Dcera takových přistěhovalců předčítala, že politika otevřených hranic a multikulturalismu způsobuje zánik křesťanské kultury. Žvýkala žvýkačku a stěžovala si, že tato veteš každodenně zašlapává duchovní hodnoty do prachu a smetí.
Po představení následovala 90minutová diskuse s režisérem, herečkou, přistěhovalci a Němci „bez imigračního pozadí“. Rozebírala se například demografie, předsudky či možnosti začlenění dětí přistěhovalců do většinové společnosti. Právě diskuse je totiž dle režiséra Raua klíčová. A pokud před ní couvneme, mohlo by to vypadat, že proti Breivikovi a každodenním nářkům nad zánikem naší kultury v médiích nemáme žádné argumenty. Jako bychom s jeho pochmurnými závěry souhlasili a bojíme se, aby se tyto pravdy nedostaly na povrch, protože pak by mohly hrozit skutečné nebezpečí. Proto je raději umlčujeme. Prostě další z mnoha multikulturních spiknutí mainstreamových médií.
Myšlenky západních publicistů
Podobný názor na zveřejňování manifestu vraha Breivika a jeho řeči má i kanadsko-britský novinář a publicista Doug Saunders, který pravidelně získává nejvýznamnější novinářské ceny. I ten je přesvědčen, že manifest nesmí být umlčen, ale podrobně a racionálně analyzován, přičemž on sám má pro tuto analýzu skvělé dispozice. Saunders o sobě říká, že není žádným stoupencem náboženství, je rád, že se v západní společnosti z velké části přeneslo do soukromí, a děsí ho představa, že by se měl tento trend zvrátit. Navíc je mu islám cizí.
Breivikův manifest není z jeho hlavy. Je to koláž myšlenek západních publicistů prorokujících zánik Západu, přičemž si za viníka vybrali imigranty a jejich víru.
V roce 2012 Saunders vydal knihu The Myth of the Muslim Tide: Do Immigrants Threaten the West? (Mýtus muslimské záplavy. Ohrožují imigranti Západ?), která byla vzápětí přeložena do němčiny a v těchto dnech vstupuje na německý knižní trh. Saunders v ní provádí značně kontroverzní krok. Rozplétá Breivikův manifest, nezůstává však stejně jako Rau u narážek, ale otevřeně dává jeho myšlenky do souvislosti s bestsellery o muslimské imigraci.
I Saunders si totiž všímá, že manifest není z Breivikovy hlavy. Je to dle něho hysterická koláž myšlenek západních publicistů i politiků, kteří více či méně naléhavě prorokují zánik Západu, přičemž si za hlavního viníka vybrali poněkud neinvenčně imigranty a jejich víru.
„Eurabie“
Breivik například často uvádí amerického publicistu Bruce Bawera, který v knize While Europe Slept: How Radical Islam is Destroying the West From Within (Zatímco Evropa spala. Jak radikální islám zevnitř ničí Západ) z roku 2006 srovnává dnešní Evropu s Německem za Hitlerova vzestupu. Přitom roli nacionálněsocialistických politiků přisuzuje muslimům. A na svém blogu, jednom z nejvyhledávanějších, ještě přitvrdil: „Ale vždyť máme řešení. Copak nemáme armády? Policii? Vězení?“
Podobný obraz zkázy, kterou způsobí muslimští imigranti, podává i Britka egyptského původu Gisele Littmanová, autorka neologismu „Eurabie“, jehož se Breivik dovolává. Littmanová ve svých knihách dává prostor konspiračním teoriím a jejich ústřední myšlenka zní, že se během několika příštích desetiletí křesťanský Západ stane kolonií arabského světa. Dle ní se v současnosti rodí nová eurabská civilizace, která definitivně vymaže tu evropskou.
Dle Gisely Littmanové se v současnosti rodí nová eurabská civilizace, která definitivně vymaže tu evropskou
Součástí těchto úzkostných obav z početné muslimské imigrace je dle Saunderse i německý bestseller Thila Sarrazina Německo páchá sebevraždu. I Sarrazin používá výraz Eurabie a argumentuje podobně jako zmínění publicisté nespoutanou porodností muslimů. Více však zdůrazňuje nevzdělavatelnost muslimů, která vytlačuje inteligentnější a kulturnější, ale málo početné Němce.
Chybný předpoklad
Dle Saunderse však problém spočívá v tom, že statistické údaje žádný podobný obrovský nárůst muslimské populace v západních státech nepotvrzují. V nedávné době nejrozsáhlejší studii o demografickém vývoji Evropy zveřejnila v roce 2011 americká agentura Pew Research Center se sídlem ve Washingtonu. Vyplývá z ní, že v roce 2010 v Evropě žilo 18,2 milionu muslimů – 4,5 procenta z její celkové populace.
V příštích 30 letech by se sice měla tato muslimská populace skutečně rozšířit a dosáhnout 7,1 procenta populace, ale navzdory tomuto nárůstu se z této menšiny ani zdaleka nestane většina. V roce 2050 by pak měl podíl muslimské populace činit deset procent. Ke stejným závěrům dospívá i nejrozsáhlejší evropská studie týmu britského demografa Erika Kaufmanna z Mezinárodního institutu pro aplikovanou systémovou analýzu v Rakousku. I podle jejích odhadů by v roce 2050 muslimská menšina neměla přesáhnout deset procent z celkové evropské populace.
Předpoklad, že porodnost muslimských přistěhovalců poté, co přijdou do některé evropské země, zůstane trvale vysoká, je chybný
V čem se nejen pesimističtí prognostici apokalyptických bojů, ale i ti střízlivější předpovídající zánik naší kultury mýlí? Především v naprosto chybném předpokladu, že porodnost muslimských přistěhovalců poté, co přijdou do některé evropské země, zůstane trvale vysoká. Jejich první generace sice má o něco vyšší porodnost, ale u druhé prudce klesá a u třetí už je přibližně stejně nízká jako u ostatních Evropanů. Například v Německu v sedmdesátých letech Turci měli průměrně 4,4 dítěte na manželský pár, etničtí Němci pouze dvě. Dnes se porodnost etnických Turků druhé generace snížila na úroveň etnických Němců – na 1,3 dítěte na manželský pár.
Problém přeceněné kulturnosti
Porodnost muslimů však klesá nejen v Evropě, ale i v mnoha muslimských zemích. V Íránu klesla za minulých 40 let z průměru sedmi dětí na 1,7 na rodinu. Podobně strmý pád zaznamenalo i Turecko – z šesti na 2,15 na manželský pár. A co víc, nerostou ani počty nově příchozích muslimských imigrantů. Například v Německu tvoří imigranti arabského původu pouze 15 procent z jejich celkového počtu, podstatně vyšší podíl představují ti z východní Evropy.
Potíž by mohla nastat v případě našeho zjištění, že jsme svou kulturnost při srovnání s tou muslimskou přecenili
V protimuslimských publikacích se zdůrazňuje nejen údajná vysoká porodnost muslimů a špatná imigrační politika, ale i ztráta něčeho nesmírně cenného a hodnotného z evropského kulturního dědictví. Milo Rau i Doug Saunders se shodují, že v tom můžou mít takzvaní kritici evropské civilizace pravdu. Dle nich to však je náš problém, a nikoli muslimů. A navíc, je-li evropská civilizace natolik kulturní a vytvářená převážně značně inteligentními lidmi prahnoucími po vzdělání, pak se není třeba ničeho obávat.
Potíž by mohla nastat pouze v případě našeho zjištění, že jsme svou kulturnost při srovnání s tou muslimskou poněkud přecenili. Pak bychom se s určitým svým „civilizačním problémem“ skutečně potýkat mohli.
