Férově přiznejme, že tentokrát jsme se trochu uťali s otázkou. Její znění vzešlo z našeho podezření, že z hlediska transparentnosti odměňování není příliš logické, aby základní plat šéfa (nyní šéfky) premiérova kabinetu činil zhruba 33,5 tisíc korun a byl zvyšován příplatky přesahujícími výrazně jeho výši a mimořádnými odměnami. Ve snaze zjistit názor podnikatelské a manažerské veřejnosti jsme však otázku formulovali příliš zjednodušeně - a také nám to řada respondentů dala najevo. I těmto kritickým hlasům dáváme poctivě prostor a děkujeme za ně.
Otázka ohledně adekvátního platu pro ředitele kabinetu premiéra České republiky sice byla myšlena obecně, ale většina vrcholných manažerů oslovených ČESKOU POZICÍ ji vztáhla k jeho současné ředitelce Janě Nagyové. Elektronický deník Insider totiž uvedl, že Nagyová, jež dnes pracuje na Úřadu vlády ve funkci vrchní ředitelky sekce kabinetu předsedy vlády Petra Nečase, bere ke svému platu statisícové odměny. Například loni v březnu měla základní plat 33 590 korun. K němu získala příplatky ve výši 49 600 korun. A navíc dostala odměnu 190 tisíc korun. Její hrubý příjem tím dosáhl 273 tisíc korun – po zdanění tedy 190 tisíc korun. V lednu 2011 pak dostala odměnu sto tisíc korun.
Mluvčí premiérova kabinetu Jan Osúch reagoval: „Plat ani přiznané odměny vrchní ředitelky sekce kabinetu předsedy vlády nijak nevybočují z výše platu a odměn přiznávaných ostatním zaměstnancům Úřadu vlády v postavení vrchních ředitelů sekcí. Odměny byly přiznány výhradně za splnění mimořádných a zvlášť významných pracovních úkolů v oblasti agendy kabinetu předsedy vlády.“
Jany Nagyové se zastal v MF Dnes i premiér Nečas. „Moji lidé dřou jako koně. Standardně dvanáct hodin denně. K tomu často i víkend.“ A po jednání vlády minulý týden se na brífinku pustil do novinářů, kteří psali „o nehorázných odměnách“: „Vznikla kolem toho žumpa, a to převážně v internetových diskusích. Bylo vytáhnuto jedno jméno a to na základě ukradených osobních dokumentů, čímž byl překročen rubikon.“ A dodal: „Je to politický útok médií, kdy legitimizují svá tvrzení ukradenými dokumenty. Je tam lynč na člověka, který nic neukradl a naopak pracuje dobře. Je to také útok na premiéra, kdy si někdo řekl, že je potřeba taky na něj něco vyšťárat.“
V průzkumu ČESKÉ POZICE dle většiny oslovených vrcholných manažerů není plat 33,5 tisíce korun adekvátním platem pro ředitele kabinetu premiéra ČR. V několika odpovědích však zazněly výhrady k otázce v tom smyslu, že je zavádějící a manipulativní. Za všechny zveřejňujeme na konci tradičního průzkumu tu, jež se snaží problém základního platu, příplatků a odměn vysvětlit.
Následující tři záporné odpovědi jsou k systému odměňování státních zaměstnanců značně kritické:
„Odměňování státních zaměstnanců je naprosto absurdní. Je dle nízkých tabulkových platů a současně neexistuje regulace odměn, což vede k jejich zneužívání pro činnosti, které si žádnou odměnu nezaslouží.“
„Takový nízký plat pouze vede k hledání netransparentních cest, jak jej navýšit.“
„Kdyby tato částka byla adekvátní, nemusely by se více méně pokoutně vyplácet statisícové odměny. Takový bordel v platových výměrech a možnostech vyplácení odměn, jako je na Úřadu vlády a v dalších státních institucích, je možný jen ve státě, v němž všemu vládne především lobbing a řízený chaos.
Lék? Méně řečí, ale zato víc systematické práce a pořádku. Zvládnou to? Kdyby chtěli, ano, ale jim se vůbec nechce, protože jim to vlastně vyhovuje.“
Podle těchto dvou respondentů je základní plat ředitele kabinetu premiéra dostatečný:
„Funkce ředitele kabinetu premiéra je zařazena v katalogu prací stejně jako ostatní funkce úředníků ve státní správě a dalších státních zaměstnanců dle náročnosti vykonávané funkce. Platové zařazení 33 590 korun je zcela adekvátní. Zapomínáte však, že měsíční plat Jany Nagyové, kterou v jednom článku nekriticky obhajujete, tvoří další příplatky ve výši 49 600 korun, takže její měsíční příjem je 83 190 korun brutto. Určitě tedy netrpí ani bídou, ani nouzí.
K tomu má paní Nagyová úžasné odměny. Ostatní zaměstnance státu by to asi tolik nedráždilo, kdyby pánové ,Čistý‘ a ,Spořivý‘ měřili stejným metrem i jim. Jenže aby profesionální úředník, který má řádné vysokoškolské vzdělání a léta odvádí kvalitní práci, pokud vůbec někdy odměny dostane, dosáhl stejného objemu jako paní Nagyová, potřeboval by na to zhruba 250 let!
Pokud odměňování ve státní správě nerozumíte, raději ho nekomentujte. Takto položená otázka totiž vzbuzuje velké pochybnosti, zda je to z neznalosti věci, špatné informovanosti nebo s určitým, zatím nekonkretizovatelným záměrem.
Jen pro informaci, premiér Petr Nečas nemá první problém s obhajováním nezvyklé výše odměn pro paní Nagyovou. Již jako ministr práce a sociálních věcí se snažil lživě (!) obhájit její odměnu ve výši zhruba 577 tisíc korun. Příště, prosím, informujte raději objektivně. Hlasoval jsem pro ČESKOU POZICI v anketě Česká lupa a nerad bych toho litoval.“
„Není důvod, aby měl vyšší základní plat. Nikde se totiž nepíše, kolik dostává dalších odměn. Bohužel je to asi ojedinělý případ v podobné funkci ve státní správě s takovým nízkým základním platem. Základní plat je jedna věc, prémie druhá. Asi je nutné posuzovat roční příjem. Samotná částka bez výplaty dalších odměn je pochopitelně nesmyslně nízká.“
Tito tři vrcholní manažeři, kteří odpovídají záporně, se domnívají, že základní plat je nedostatečný:
„V teoretické rovině je plat 33,5 tisíce korun konkrétního ředitele/ředitelky nesmyslně nízký, prakticky však výrazně vyšší. Pokud ředitel kabinetu premiéra absolvoval prestižní univerzitu, je dokonale jazykově vybavený, vzešel z transparentního výběrového řízení a má dostatečnou domácí a zahraniční praxí, důvěryhodné osobní reference, příslušné bezpečnostní prověrky a transparentní majetkové poměry a další relevantní předpoklady, pak i částka sto tisíc korun měsíčně je naprosto adekvátní.
Je-li však ředitelem kabinetu premiéra polovzdělaná provinční kariérní politička s koupeným vysokoškolským titulem (2011, Univerzita J. A. Komenského Praha, obor masová a sociální komunikace – magistr), s desetiletou praxí mzdové účetní a dvanáctiletou praxí sekretářky, třemi podivnými hypotékami a jinými nejastnostmi v osobních a majetkových poměrech, pak je částka 33,5 tisíce korun silně přemrštěná – o jejích reálných příjmech ani nemluvě.
Hlavní problém je však v systému obsazování vysokých úředních postů ve státní správě, protože kvůli její programové totální devastaci chybí vysoce vzdělaní, profesionálně zdatní a ke státu loajální úředníci. Na tomto stavu se podepsaly a dále podepisují prakticky všechny současné parlamentní strany v čele s ODS, ČSSD a lidovci/TOP 09.“
„Je nedostatečný, pokud je to celkový hrubý plat se všemi příplatky, například osobní ohodnocení, prémie, odměny či benefity.“
„Ředitel kabinetu premiéra je vrcholný manažer a jeho základní plat by měl být vyšší než sto tisíc korun.“
Další tři respondenti uvádějí důvody, proč se nemohli rozhodnout kladně ani záporně:
„Neznám náplň práce ředitele kabinetu premiéra, a proto nedokážu posoudit prospěšnost této funkce pro stát a společnost. Předpokládám totiž, že vedle ředitele kabinetu je ve štábu premiéra mnoho dalších lidí, přičemž si nejsem jistý, že všechny funkce jsou smysluplné a potřebné. Na otázku jsou proto možné tři odpovědi – v závislosti na obsahu, náplni a prospěšnosti práce.
Plat je v pořádku, pokud ředitel kabinetu odpovídá za běžnou odbornou administrativu kabinetu premiéra, jako je tomu v případě vedoucí sekretářky. Plat je nízký, jestliže tato funkce představuje vysokou společenskou důležitost a předpokládá patřičnou odbornost. Bez této funkce by kabinet včetně premiéra zkolaboval, což si při nejlepší vůli nedokážu představit. Plat je vysoký, jde-li o funkci zbytnou, zbytečnou a bez jakéhokoli prospěchu pro společnost. A vůbec nehraje roli, zda její nositel dře jako kůň, nebo nic nedělá.“
„Plat se nemůže odvíjet od označení funkce, ale od její náplně a odpovědnosti a samozřejmě od kvalifikačních předpokladů. Pokud funkce šéfa kabinetu vlády vyžaduje středoškolské vzdělání a náplní práce je jen organizace kalendáře a zvedání interních telefonů, pak možná stačí i míň peněz.
Pokud však vyžaduje minimálně jeden vysokoškolský titul z přední zahraniční univerzity, znalost alespoň dvou světových jazyků, minimálně desetiletou praxi (z větší části v zahraničí), řízení odborných týmů poradců a pětiletou praxi office manažera a její náplň tvoří například organizaci práce týmů poradců, přípravu materiálů na zasedání vlády pro premiéra, organizaci zasedání vlády, pak je to nedostatečný plat.“
„Záleží na spokojenosti premiéra Nečase.“
Ani následující tři záporné odpovědi nešetří výhradami:
„Pokud ředitel kabinetu není jen hezkým názvem pro sekretářku a má-li velkou pravomoc a odpovědnost, i dvojnásobný plat by mohl být odpovídající. Pokud vím, tak ve státní správě platy vždy bývaly nízké a zaměstnancům to kompenzovaly jiné výhody a jistoty, například cestování po světě a konferencích nebo mimořádné odměny. Kompenzování je však vždy neprůhledné a znamená zvýhodňování dotyčných.
Chápu, že to premiér Nečas řešil odměnami. Nechápu však, proč kvůli mimořádným odměnám útočil na jiné ministry, a když se mu to vrátí jako bumerang, vzteká se jako hysterka.“
„Ani zveřejněné celkové odměny však nejsou adekvátní. Jsem zastáncem odlišné konstrukce platů ve státní správě vycházející z jednoznačného ročního hodnocení zaměstnanců a z jasně stanovených cílů. To, co se dnes v ní děje, je ,dojením‘ státního rozpočtu stoupenci vládnoucí ,elity‘. Podobné excesy, jaké v současnosti probírají média, se dějí minimálně od roku 2006 ve všech resortech a úřadech včetně krajů, měst a obcí.“
„Odměny pro paní Nagyovou však jsou za hranicí únosnosti. Pokud je s ní pan premiér spokojen, musí mít právo jí dobře zaplatit. Nepochybuji, že jde o náročnou a vyčerpávající funkci. To ví každý, kdo se aspoň trochu seznámil s poctivou manažerskou prací. Povyk, který se okolo odměn v těchto funkcích zvedá, je populistický a nahrává jen závistivcům a lidem, kteří touží po socialistickém rovnostářství.“
Stručné a poněkud sarkastické jsou tyto dvě kladné odpovědi:
„Hodnotíme-li to podle efektivity výkonu vlády, pak je to až příliš.“
„V současné době mají všichni ve vládě šetřit.“
Tito tři vrcholní manažeři navrhují plat pro ředitele kabinetu premiéra zvýšit:
„Neznám sice náplň práce ředitele kabinetu premiéra, ale jako jeho pravá ruka by si zasloužil výrazně vyšší plat. Otázkou však zůstává, zda je pro tuto funkci de facto asistentky, byť vzletně nazvané, adekvátní plat ve výši několika set tisíc korun, což ve skutečnosti se všemi příplatky činí. Je to rozhazování erárních peněz jen kvůli samolibé zlovůli našich volených zástupců. A úplně stejné rozhazování, jež předvádí při devastaci školství chvástavý neumětel, ministr Josef Dobeš.
Argument, že si takový plat zaslouží, protože prý dře jako kůň, je výsměchem všem kvalifikovaným a tvrdě pracujícím, kteří berou v průměru stěží desetinu. A ani představitelé této vlády nezpochybní, že mnozí z nich také dřou jako tažná zvířata. Proč pan premiér dle stejné logiky nestanovil dvousettisícové platy vrchním lékařům? Jednoduše proto, že v Česku není taková vysoká životní úroveň.
Z toho je vidět nebetyčná arogance našich představitelů, ať už jsou z jakékoli strany. A je trestuhodné, že toto podstrojování svým podřízeným z cizího – z peněz daňových poplatníků – obhajuje i náš premiér. Kdyby tuto výplatu dával ze svého a ve své firmě, nezvedl by se proti tomu jediný hlas. Takto je to bohužel plivnutí voličům do tváře.“
„V této funkci by měl pracovat špičkový manažer, za tuto částku ho však nezaměstnáte. Je to ukázkový příklad, jak je tento člověk nucen v dohodě s premiérem v lepším případě obcházet zákon mimořádnými odměnami a v horším si ,přivydělávat‘ jinak. Pokud to vláda a parlament s bojem proti korupci myslí vážně, musejí zaměstnat špičkové lidi za správné/adekvátní peníze. A novináři do toho v tomto duchu musejí jít a podpořit to.“
„Nikdo kvalitní za takovou almužnu pracovat nebude. Je to typicky české: dáme nízký plat a zbytek naženeme prémiemi. Chápu to, protože to první pohled ,nebije do očí‘, ale pak jsou z toho jen nesmyslné kauzy. Přiznejme si, že tato funkce má jinou měsíční hodnotu. To není nic proti panu Nečasovi a jeho týmu. Tak to dělali všichni. Přestaňme však hrát taková divadla.“
A nakonec odpověď, jež je kritická ke znění otázky:
„Otázku považuji za nekorektní a zavádějící. Proto nevybírám ani ANO, ani NE, ani NEVÍM a uvedu fakta.
Plat sestává z platového tarifu odvozeného od zařazení zaměstnance do jedné ze šestnácti platových tříd (podle druhu práce sjednaného v pracovní smlouvě) a platového stupně 1–12 (podle doby dosažené započitatelné praxe) jako základní složky platu a případných zákonem stanovených příplatků. Tím může být příplatek za vedení (pro vedoucí zaměstnance), práci ve ztíženém pracovním prostředí, zvláštní příplatek (za výkon práce v pracovních podmínkách spojených s mimořádnou neuropsychickou zátěží, rizikem ohrožení života a zdraví nebo obtížnými pracovními režimy) a osobní příplatek – takzvané osobní ohodnocení.
Podle ustanovení § 131 odstavec 1 zákoníku práce zaměstnanci, který dlouhodobě dosahuje velmi dobrých pracovních výsledků nebo plní větší rozsah pracovních úkolů než ostatní zaměstnanci, může zaměstnavatel poskytovat osobní příplatek až sto procent platového tarifu nejvyššího platového stupně v platové třídě, do které je zaměstnanec zařazen.
Mimořádné odměny povoluje poskytovat zaměstnancům v rozpočtové sféře jako součást platu zákoník práce v § 134. Podle této právní úpravy může zaměstnavatel zaměstnanci poskytnout odměnu za úspěšné splnění mimořádného nebo zvlášť významného pracovního úkolu. Případy, kdy jsou mimořádné odměny poskytovány velice často, indikují, že jejich účelem je obcházení předpisů platných pro odměňování v rozpočtové sféře, tedy obcházení odměňování podle tarifních tříd a platových stupňů.
Tím je dosaženo takzvaného smluvního platu, což je ovšem – na rozdíl od podnikatelské sféry, kde smluvní mzdy používat lze – v rozpočtové sféře zákoníkem práce přímo zakázáno. V případech stabilních nebo neúměrně vysokých odměn může jít – a to i v podnikatelské sféře – o protekcionářství, přítelíčkování či dokonce úplatu za mlčenlivost či osobní nadstandardní a často protizákonné služby. Ve svém důsledku jde o diskriminaci ve mzdách či platech (porušení § 13 odst. 2 písmeno b) zákoníku práce) i ohýbání kritérií pro diferenciaci mezd a platů (§ 110 zákoníku práce).
Právní úprava České republiky prakticky vylučuje, aby ,částka 33,5 tisíce korun byla adekvátním platem pro ředitele kabinetu premiéra ČR‘. (Nepředpokládám, že by na tomto místě předseda vlády strpěl někoho, komu by nepřiznal příplatek za vedení a osobní příplatek.) Nařízení vlády 564/2006 Sb., příloha 2 (§ 5 odstavec 2) – platová třída 16, platový stupeň 8 (praxe do 19 let), tarif 33 730 Kč + až stoprocentní osobní příplatek (zákoník práce 262/2006 Sb., § 131) + až 60procentní příplatek za vedení příplatek (zákoník práce 262/2006 Sb., § 124) = 90 148 korun za měsíc.
Otázkou tedy je, zda 90 148 korun za měsíc je adekvátním platem pro ředitele kabinetu premiéra, když plat předsedy vlády je 150 020 korun (zákoník práce 236/1995 Sb.). Jen připomínám, že plat ministra je 106 566 korun.
Nevěřím tvrzení, že výrazná diferenciace mezd a platů motivuje k mimořádným výkonům. Málo se zkoumá dopad této diferenciace na ty, kdo na závratné výše odměn nedosahují, pracovní atmosféru v takovém kolektivu, osobní vlastnosti (rektální alpinismus) nebo na osobní služby (osobního charakteru), jež bývají vyvoleným přisuzovány. Jsou popsány příklady ,bank, které kvůli výplatě bonusů ztrácejí základní kapitál‘, či ,manažerky s nejvyšším platem‘, která byla přistižena a odsouzena za úplatek, jenž byl nižší než měsíční mzda.
Systém odměňování ve státní správě potřebuje jedinou úpravu: zcela zrušit institut mimořádných odměn a prostředky, které se tím získají, rozdělit na navýšení tarifů, a tím i na osobní příplatky.“
