Naštěstí jen dva týdny poté, co schválil Senát ústavní novelu zavádějící přímou volbu prezidenta, přijala vláda nezbytný prováděcí zákon k ní. Normální by bývalo bylo, aby příslušný prováděcí zákon byl v Parlamentu ČR projednáván současně s ústavní změnou, anžto obě normy spolu neoddělitelně souvisí. Takhle se ocitáme v časové tísni.
Pro volební zákony, a to je případ tohoto prováděcího zákona, stanoví totiž čl. 40 Ústavy podmínku, že musejí být oběma komorami schváleny ve stejném znění, čili například bez možnosti Senátu vrátit zákon k novému projednání Sněmovně a bez toho, aby Sněmovna „stojedničkovou“ většinou Senát prostě přehlasovala. Prováděcí zákon navíc musí vstoupit v platnost nejpozději 1. října 2012, má-li se stihnout včas všechno od podávání kandidátek (66 dní před dnem voleb) do samotné volby hlavy státu. A ta se musí uskutečnit nejpozději v prvním únorovém týdnu 2013 s ohledem na to, že Václavu Klausovi vyprší jeho mandát již 7. března příštího roku.
Důsledkem chvatu jsou mezery a dokonce vážné vady, jež mohou první přímou volbu českého prezidenta zkomplikovat
„S přijetím prováděcího zákona nás velmi tlačil čas, aby se volby mohly platně vyhlásit a připravit,“ konstatuje místopředsedkyně vlády pro legislativu Karolina Peake. Zlatá slova, paní vicepremiérko! Jinak to ani nemohlo dopadnout, vzpomeneme-li si na vlekoucí se jednání o přímé volbě nejprve na koaliční půdě a až pak v poslanecké pracovní skupině, tedy i za účasti opozice, jež přišla se svými návrhy, a dohadování tím vlastně začalo nanovo. Šturmovalo se a – obrazně řečeno – „nůž pod krk“ se přikládal poslancům až při druhém čtení návrhu ústavní novely, když už byla koalice, jež si dala přímou volbu do programového prohlášení vlády, ve skutečném časovém presu.
A pochopitelně - scházelo-li dlouho definitivní politické zadání pro ústavní novelu, ocitlo se ve skluzu i ministerstvo vnitra připravující „technický“ prováděcí zákon k přímé volbě. Důsledkem jsou mezery a dokonce vážné vady, jež vycházejí najevo a některé z nich mohou první přímou volbu českého prezidenta zkomplikovat.
Tak laciné to, přátelé, nebude
Zřejmou vadou prováděcího zákona, které si všimne kdekdo, zejména až se kolem ní strhne ve Sněmovně a v Senátu očekávaná „mela“, je absence finančního stropu volebních výdajů kandidátů na prezidenta. Ještě před nedávnem se zdálo, že zastropování si přejí všechny parlamentní strany od ODS až po KSČM.
- Tak předseda ODS a premiér Petr Nečas zdůrazňoval, že limity pro financování kampaně v prezidentské volbě jsou nutnost, má-li volba být „efektivní a průhledná“. Dnes se však ODS do zavádění limitů nehrne.
- A totéž platí pro TOP 09, jež také plédovala pro transparentní financování kampaní. Její volební manažer Jaroslav Poláček však nyní tvrdí, že „limity na volební kampaň povedou pouze k černému a šedivému financování. Nepodporujeme zbytečné zavádění finančních limitů, nikomu to nic nepřinese“. Poláček není voleným představitelem „topky“, nýbrž zaměstnancem strany, čili buďto Schwarzenberg či Kalousek uvedou jeho slova na pravou míru, anebo jej využili jako paravánu a myslí si totéž, co on.
- Z vládního trojlístku už jen Věci veřejné dál prosazují pro kampaň třicetimilionový finanční strop, nicméně jejich místopředsedkyně Peake ruče dodává, že na konkrétním čísle by se teď asi koalice neshodla a že si umí představit finanční zastropování až přespříští prezidentské volební kampaně v roce 2018. To je úžasná kreativita, není-liž pravda?
- „Všechny strany prezentují, že limit podporují. Věřím, že občany nepodvedou,“ míní předseda ČSSD Bohuslav Sobotka navzdory tomu, že jeho strana a KSČM jsou až na potenciální nezávislé kandidáty posledními zastánci zastropování výdajů: ČSSD na 15 a KSČ původně na 30 a posléze podle jejího místopředsedy Grospiče dokonce na 10 milionech korun. To jsou ale cifry spíše propagační, než blížící se realitě i v případě hodně úsporné kampaně! Republika bude jedním volebním obvodem a zaplnit ji billboardy, veřejnoprávní média spoty a vůbec vést celoplošnou kampaň nemůže být laciná záležitost.
Není také pouhým alibismem názor místopředsedy ODS Jiřího Pospíšila, který tvrdí, že „zastropování často vede k tomu, že se kampaně financují přes různá občanská sdružení, obchodní společnosti a tak dále. Zahraniční zkušenosti ukazují, že mnohem důležitější je všechno zveřejnit, než dát nějaké administrativní omezení“. Znalci-straničtí matadoři ovšem mezi čtyřma očima přiznávají, že i v takovém případě, i při tvrdých sankcích, i tehdy, kdyby volební účetnictví všech kandidátů vedla průhledně na internetu jedna kompetentní banka, půjde vždy získat peníze „bokem“.
Že by si strany finančně ublížily?
Nelze se proto divit ministru vnitra Kubicemu, že limity pro financování volební prezidentské kampaně přirovnal k „bedničce dynamitu“ a do návrhu prováděcího zákonu k přímé volbě je nezařadil. Podle vicepremiérky Karoliny Peake by ale prý mohlo být finanční zastropování prezidentské kampaně součástí volebního zákoníku, anebo řešeno v rámci zákona o sdružování v politických stranách.
Nu, volební zákoník byl prý připraven k předložení vládě ještě za ministra vnitra Johna blahé paměti, a dosud kde nic, tu nic. A co se zákona o sdružování v politických stranách týče, všechny jeho předešlé novelizace měly společného jmenovatele v tom, že finančně strany samy sobě nikdy neublížily. Třeba se ale tentokrát stane zázrak a finanční náklady prezidentských kampaní budou limitovány a jejich dodržování natolik účinně kontrolováno, aby přímá volba hlavy státu nebyla hlavně milionovým licitovaným mariášem, ale aspoň trochu také soutěží osobností.
Lahůdka pro Ústavní soud…
Co se prováděcího zákona k přímé volbě prezidenta týče, vláda má v úmyslu ještě předtím, než jej začne projednávat Sněmovna, svolat schůzku všech parlamentních stran, podobně jako před projednáváním ústavní novely. Na této schůzce a pak nepochybně v obou parlamentních komorách se dají očekávat vzrušené spory jak o již zmíněných finančních limitech na kampaň, jež chce ČSSD do prováděcího zákona doplnit, tak také o dalších vadách a mezerách. V prováděcím zákonu ale rovněž v již schválené ústavní novele o přímé volbě je objevili experti v čele s nebojácným předsedou Ústavního soudu Pavlem Rychetským, který o svých výhradách napsal alarmující dopis premiéru Petru Nečasovi a Legislativní radě vlády.
Jen tak na okraj: málo se ví, že doktor Rychetský náležel k předním legislativcům Havlova federálního období a v letech 1998 – 2002 Zemanovy vlády, a že legislativní erudici mu přiznávají i odborníci ideově ukotvení jinde, než Pavel Rychetský.
Náležitosti voleb má přezkoumávat Nejvyšší správní soud nikoli Ústavní soud. Pro laika jde možná o detail, ale v praxi může mít dalekosáhlé následky.
Část Rychetského připomínek zveřejnil Ústavní soud na svém webu. Rychetský považuje za chybu už třeba jenom to, že úprava soudního přezkumu prezidentských voleb není obsažena už v samotné novele ústavy, nýbrž jen v prováděcím zákonu. Podle tohoto zákona má náležitosti voleb přezkoumávat Nejvyšší správní soud, ačkoliv ve srovnatelných zemích, například na Slovensku či v Rakousku, náleží tato kompetence Ústavnímu soudu. Pro laika jde možná o detail, ale v praxi může mít dalekosáhlé následky.
Verdikt Nejvyššího správního soudu není konečný, poněvadž jej lze napadnout ústavní stížností. Případný soudní přezkum voleb nejenže by se touto dvouinstanční procedurou výrazně prodloužil, ale navíc by se podle Rychetského mohly objevit pochybnosti o kompetencích. „To může podle předsedy Ústavního soudu značně komplikovat volby, a to jak ve fázi registrace kandidátek, kdy je možné, že na základě ústavní stížnosti bude ÚS nucen k vydání předběžného opatření a oddálení voleb, tak konečně i ve fázi po proběhnuvším hlasování,“ čteme ve zprávě zpracované vedoucím analytického odboru Ústavního soudu Ivem Pospíšilem.
První přímá volba prezidenta se u nás uskuteční na přelomu ledna a února příštího roku. Pokud by se ale například některý z kandidátů odvolal proti výsledku voleb k Nejvyššímu správnímu soudu, což by si v krajním případě mohlo vyžádat přepočítání všech odevzdaných hlasovacích lístků v celé republice a tudíž spoustu času, u NSS neuspěl a odvolal se k Ústavnímu soudu, mohly by nastat nevídané komplikace.
Mohlo by se stát, že patnáctičlenné plénum Ústavního soudu by „zhublo“ do té míry, že by nemohlo rozhodnout
Ústavní soud nerozhoduje nikdy ze dne na den, čili opět by uběhla určitá doba. O stížnosti na neplatnost voleb by samozřejmě rozhodoval nikoli některý senát, ale Ústavní soud v plénu, jež tvoří 15 ústavních soudců, a k přijetí usnesení je zapotřebí hlasů nejméně devíti z nich. Leč pozor: letos v únoru vyprší desetiletý mandát ústavní soudkyně Elišce Wagnerové a není jasné, zdali doktora Sváčka či případně jiného kandidáta prezidenta Klause bude Senát akceptovat a uvolněné křeslo bude obsazeno. A do konce příštího roku vyprší mandát dokonce 11 z 15 ústavních soudců, z toho čtyřem v období od června do srpna 2013.
Mohlo by se tedy stát, že patnáctičlenné plénum Ústavního soudu by „zhublo“ do té míry, že potřebných alespoň devět hlasů pro rozhodnutí o stížnosti proti výsledku prezidentské volby by nebylo k dispozici. Nedosti však na tom! Kromě varianty neusnášeníschopného pléna by mohla nastat ještě jiná situace, totiž že nově zvolený prezident by jmenoval nové soudce Ústavního soudu a ti by pak posuzovali náležitosti volby, v níž se stal prezidentem. To by byla mimořádně trapná a nedůstojná situace a ohavná vizitka pro Českou republiku.
…a lahůdka pro úředníky
Na „nepřátelskou“ petici lze vpašovat „kukaččí vejce“ a pokusit se ji tímto způsobem vyřadit z voleb
I pokud nedojde na tyto extrémy, dost problémů mohou natropit i drobnější vady prováděcího zákona. Pavel Rychetský si například bere na paškál kontrolu podpisů pod peticí (kdo se chce stát kandidátem a zúčastnit se voleb, musí jich shromáždit alespoň 50.000), na kterou je v zákonu pamatováno nedostatečnými sedmnácti dny. Navíc se nebude kontrolovat pravost podpisů, což zároveň znamená, že na „nepřátelskou“ petici lze vpašovat „kukaččí vejce“ a pokusit se ji tímto způsobem vyřadit z voleb.
Přitažená za vlasy je dokonce jen dvoudenní lhůta, v níž musí kandidáti nebo navrhující skupiny napadnout rozhodnutí ministerstva vnitra, zda kandidátku přijímá nebo odmítá. Podobně soudy mají pro přezkum na základě opravného prostředků pouhých patnáct dní. To by nám to ve státě jinak klapalo, kdyby stejným tempem museli pracovat také „ministeriálové“, kteří návrh prováděcího zákona k přímé volbě prezidenta sesumírovali. A kolik pracovních míst by se tím dalo na ministerstvech ušetřit!
Sečteno a podtrženo, když už se politici rozhodli nadělit občanům šidítko přímé volby prezidenta, přestože jim nic výrazně pozitivního nepřinese, mělo by to šidítko alespoň libě chrastit a ne vrzat a skřípat jako ústavní novela o přímé volbě hlavy státu a prováděcí zákon k ní.
Autor je komentátor Českého rozhlasu 1-Radiožurnálu.
Problematiku prezidentské volby jsme rozebírali například v textech:
