Českému ministrovi financí Miroslavu Kalouskovi fandím skoro ve všem, ale jeho úterní interview o české participaci na příspěvku pro Mezinárodní měnový fond na Radiožurnálu, mě zvedl ze židle. Pan ministr toho řekl spoustu a se silným emocionálním nábojem. Pro mě z toho věcně vyplynulo následující:
- ČNB by měla poskytnout půjčku ve výši okolo 90 miliard korun;
- ČNB sama rozhodne, zda půjčku poskytnout, či ne;
- jako ministr financí musím být proti, ale jako politik musím souhlasit;
- riziko při poskytování půjčky je malé (jde o půjčku MMF) a její neposkytnutí by bylo nesolidární a vystavilo by nás do izolace.
Pojďme si tuto uvažovanou transakci trochu rozebrat. Šéf Evropské komise José Manuel Barroso ji charakterizoval jako bilaterální půjčky, které by měly poskytnout země EU, ať už jsou členy eurozóny, nebo ne. Z toho úplně jasně nevyplývá, zda půjde jen o půjčku s takzvanou inkasní doložkou, kde může věřitel požádat o okamžité vrácení peněz, nebo naopak o půjčku podřízenou, která by byla spíše vkladem do kapitálu MMF či nějakého fondu, který bude MMF spravovat.
Půjde jen o půjčku s takzvanou inkasní doložkou, kde může věřitel požádat o okamžité vrácení peněz, nebo naopak o půjčku podřízenou, která by byla spíše vkladem do kapitálu MMF?Není ani naznačeno, jaké by byly další parametry půjčky, zejména její přesný účel, zajištění, úročení a doba splatnosti. Z informací, které přinesl server iHNed.cz vyplývá, že by mělo jít o půjčku na jeden rok s možností prodloužení na pět let a úročenou 0,1 až 0,7 procenta.
Aby to nebylo tak jednoduché, prohlásil premiér Nečas před zasedáním vlády, že půjčku by neměla poskytovat ČNB, ale vláda. To by samozřejmě stavělo na hlavu všechny předcházející informace o tom, že půjčka nezvýší zadlužení ČR.
S trochou nadsázky lze říci, že každý návrh na poskytnutí hypotéky ve výši dva miliony korun, který je předkládán ke schválení bance, je zpracován stokrát lépe.
A co na to MMF?
Chybí také zásadní prohlášení MMF, jak se vlastně k přijmutí takové půjčky staví. Z materiálů, které jsou na specializovaných serverech v současné době k dispozici, vyplývá, že půjčku by měly v poměru ke vkladu do MMF poskytnout všechny členské země. Tento požadavek je údajně nastolen v dopisu Bundesbank německému ministrovi financí. Existenci tohoto dopisu odmítla v úterý Bundesbank komentovat.
V dopise jsou údajně nastoleny i otázky případné indemntity (česky příslib neuplatňování hmotné odpovědnosti), kterou údajně požadují členové bankovní rady Bundesbank po německém parlamentu. Pokud takový požadavek existuje, znamená to, že Bundesbank vidí rizikovost takové půjčky výrazně jinak než ministr Kalousek.
Celá tato operace zavání tak trochu tunelem na národní banky a MMF. Jde v podstatě o účetní fintu, jak poskytnout peníze a nezvýšit opticky zadlužení. Ze zkušeností končí takové operace větším průšvihem, než jakému měly zabránit. Národní banky nesmějí ze zákona používat peníze na sanování rozpočtů vlastních zemí. Tak se prostě půjčí MMF (ten takové omezení nemá) a ono to nějak dopadne.
Pokud peníze skutečně dají národní banky a o významnou část při transakci přijdou, bude muset stát jejich kapitál stejně doplnit ze svého.
Opačný efekt
Hlavní ekonom společnosti Patria Finance David Marek v už zmíněném textu na iHNed.cz navrhl, že by ČNB mohla získat zdroje pro poskytnutí půjčky tím, že prodá dluhopisy členských zemí EU, které má v portfoliu. Pokud tohle napadne všechny centrální banky, stane se přesně to, čemu by se mělo zabránit. Na trh se dostane obrovské množství dluhopisů, jejich cena poklesne a výnosnost stoupne. Jinými slovy: země EU budou za svůj dluh platit vyšší úroky než předtím.
Samostatnou otázkou je solidarita členských zemí EU a naše izolovanost. Pokud by Řecko postihla nějaká přírodní katastrofa, pak by skutečně nebylo na místě otálet a peníze by se prostě najít musely. I ta případná izolace je jen prázdná hrozba. Že by členské státy EU chtěly ohrozit své investice, které u nás mají?
Nechci zpochybňovat výsledky celého summitu. Mělo by se začít tím, že se bude respektovat ekonomická realita. Předlužené země prostě musejí zbankrotovat a je třeba zachránit bankovní sektor, na který to tvrdě dopadne. Že to bude drastické, je bez diskuse. Na druhé straně čím to bude později, tím budou důsledky pro nás všechny bolestnější.
