Když jsem před 20 lety navštívil Kolumbijskou univerzitu v New Yorku, zašel jsem na seminář Edwarda Luttwaka, autora slavné knihy Turbokapitalismus: Vítězové a poražení globální ekonomiky. Profesora, který se narodil v židovské rodině v Rumunsku, jsme se zeptali, zda nám může prozradit jednoduchý recept na růst ekonomiky. Luttwak dlouho přemýšlel a pak pronesl – pro nás šokující – odpověď: „Nevím.“ Na tento výrok si vždy vzpomenu před vyhlášením Nobelovy ceny za ekonomii.
Letos jsem si říkal, že Královská švédská akademie věd zase ocení někoho, kdo se zabývá podobnou otázkou, kterou dostal profesor Luttwak. Letošní laureát Angus Deaton, rodák ze skotského Edinburghu, zkoumá souvislosti mezi spotřebou, chudobou a bohatstvím, chce rozluštit, co hýbe hospodářstvím. Profesor Princetonské univerzity si mimo jiné klade různé, na první pohled banální otázky. Přinášejí peníze štěstí? Co nás vede k utrácení peněz? Jak máme měřit chudobu? Zničí boháči náš svět?
Jednotlivci versus makroekonomika
Deaton se poprvé proslavil, když zkoušel zreformovat modely poptávky. Zjistil, že se příjmy, spotřeba a úspory jednotlivců vyvíjejí jinak než makroekonomika, proto se problém snažil vyřešit pomocí důkladnějšího pozorování domácností. A uvedl jednoduchý příklad.
Angus Deaton zjistil, že se příjmy, spotřeba a úspory jednotlivců vyvíjejí jinak než makroekonomika, proto se problém snažil vyřešit pomocí důkladnějšího pozorování domácností |
Vláda chtěla, aby lidé v zájmu zdravé výživy jedli více jablek, proto snížila DPH na ovoce. Pokud jablko bude levnější, obyvatelstvo jich koupí více a kýžený cíl se splní. Jenže nakonec se ukázalo, že plán politiků nepočítal s tím, že z nejasného důvodu cena pomerančů klesla ještě více než v případě jablek, tudíž lidé kupovali spíše pomeranče. Deaton proto tvrdí, že k tomu, abychom pochopili, co a proč kupujeme, musíme znát mnohem více faktorů, než si myslíme.
Čerstvý držitel Nobelovy ceny se později věnoval zejména nerovnostem příjmů. Zjistil, že v důsledku rostoucích platů se stravování rodin výrazně zlepšuje, ale po dalším zvýšení příjmů už tento trend není stejně výrazný.
Potíže v důsledku ekonomické teorie
Deaton spolu s dalším nobelistou Danielem Kahnemanem vypočítal, kolik peněz potřebuje člověk ke štěstí. Přišli na to, že bohatí jsou spokojenější se svým životem než chudí, což není žádný objev, jenže příslušná studie uvádí, že takové konstatování platí pouze do určité hranice. V dotazníku totiž několik set tisíc Američanů uvedlo, že optimálním platem je 75 tisíc dolarů ročně (zhruba 1,8 milionu korun). Kdo si vydělá méně, je nespokojen, jenže při mnohem vyšším příjmu lidé nejsou už o tolik šťastnější.
Šéf společnosti Gravity Payments Dan Price tvrdě pracuje na záchraně své firmy, která se dostala do potíží kvůli aplikaci ekonomické teorie |
Když si šéf společnosti Gravity Payments Dan Price letos na jaře přečetl studii o lidském štěstí, stanovil minimální roční plat ve firmě na 70 tisíc dolarů. Sedmdesáti ze 120 zaměstnanců toto rozhodnutí zvýšilo příjem a 30 lidem z nich se zdvojnásobil. Price si snížil plat z jednoho milionu dolarů na úroveň ostatních. Řada zaměstnanců však zvýšení platů odmítla, protože považovali za nespravedlivé, aby všichni brali stejně.
Ředitel Price podle posledních zpráv tvrdě pracuje na záchraně své firmy, která se dostala do potíží kvůli aplikaci ekonomické teorie. Nobelista Deaton však může být spokojený, jeho další teorie o tom, že se lidé ne vždy rozhodují racionálně, se potvrdila i v praxi.
