Problémem jsou škodlivá evropská pravidla, nikoli žárovky

Po nešťastném brexitu se u nás množí názory a politické požadavky, že se Evropská unie musí například změnit, reformovat či vrátit lidem. Nic proti tomu, ale problémy a požadavky na EU jsou často formulované ve třetí osobě. Je to absurdní zejména u politických či úředních představitelů státu, který je součástí nejdůležitějšího stupně rozhodování v té EU. Distanční zabarvení textů není ale to nejhorší.

Závažnější je, že zatímco odpůrci společné Evropy sebevědomě popisují svou snovou vizi svobodného státu, zastánci často cudně přejdou obrovský úspěch desetiletého mírového soužití a spolupráce mezi dříve rozhádanými státy – a rovnou EU neadresně kritizují.

Zaslepená snaha

EU má řadu chyb, Evropská komise prosazuje i špatné návrhy a evropské ekologické organizace včetně Hnutí DUHA je kritizují. Eurokomisaři v rámci poněkud zaslepené snahy umetat cestu zájmům byznysu například loni zpochybnili zásadní evropské směrnice na ochranu přírody. V následném veřejném připomínkování se však proti tomu postavilo nejen půl milionu aktivních Evropanů, ale i byznys.

Evropská společnost zjevně chápe význam přírodního bohatství a dala to najevo způsobem, který úředníci v Bruselu pochopili, a začali couvat. I kdyby to však neudělali, poslední slovo mají ministři a premiéři členských států EU. Nedávno například zablokovali dlouhodobé prodloužení registrace glyfosátu – lidem i přírodě nebezpečné chemikálie na hubení plevelů. Evropská komise pouze prodloužila registraci o 1,5 roku a doporučila státům přijmout omezení škodlivého herbicidu národními pravidly.

Tuzemští komentátoři reálné potíže, které bruselští úředníci opravdu šíří, nechávají na starosti nevládním organizacím či ministrům progresivních států Evropské unie. Místo toho se trefují do laciných, vděčných cílů, jako je tisíckrát zatracený zákaz tradičních žárovek.

Omezit plýtvání

Kromě toho, že byl (opět) přijat členskými státy EU, a nikoli bruselskými úředníky, nejde o nic jiného než o jedno z mnoha praktických opatření k energetické bezpečnosti unie – a po té volají všichni. Dát lidem svobodu plýtvat energií a platit zbytečně vysoké účty by bylo teoreticky v pořádku, jenže v evropském měřítku to znamená dál plýtvat uhlím, z něhož se elektřina vyrábí a jež se do EU dováží především z Ruska.

Omezovat překonané technologie může vypadat jako zasahování do svobodného života jednotlivce, jenže každá zbytečně spálená tuna uhlí vyprodukuje znečištění zasahující do života někomu jinému – ať už sousedovi či někomu na druhé straně Země. V principu je to stejné, jako když budu nutit okolí pasivně kouřit, ve jménu svobody zapálit si, kde mně libo.

Chceme-li zabezpečit energetické a surovinové potřeby a zároveň adekvátně přispět ke zmírnění změny klimatu – dvě z podmínek mírové budoucnosti, prosperity a klidného soužití se sousedy –, musíme omezit plýtvání, zvýšit recyklaci odpadů a využit velký potenciál výroby energie z domácích obnovitelných zdrojů. To vše je nutné bez ohledu na to, dopustí-li stát výstavbu nových jaderných reaktorů. Bez efektivního využívání energie a obnovitelných zdrojů, kde máme obrovské rezervy, to nepůjde.

Nezveličovat kauzu

Ukončení prodeje plýtvavých žárovek není zdaleka jediné opatření k dosažení tohoto důležitého cíle. A je-li snad skutečně natolik nepopulární, že by mělo prohloubit krizi EU, ať se zastaralá svítidla na trh vrátí.

Pokud to však veřejnost příliš nevzrušuje (což je mnohem pravděpodobnější), není důvod skákat na lep odpůrcům EU – obzvlášť potom, co se v Británii k odchodu prolhali – a kauzu zveličovat. Je mnohem moudřejší soustředit se raději na změny bruselských pravidel, která opravdu škodí každodennímu životu i budoucnosti – a také pověsti EU.