Zasedání bankovní rady České národní banky (ČNB) ve čtvrtek 1. listopadu přineslo další a na dlouhou dobu poslední snížení úrokových sazeb. Ty jsou v současnosti natolik blízko nule (hlavní úroková sazba činí pouhých 0,05 procenta), že je již není kam snižovat.
ČNB s téměř nulovými sazbami využila tento nástroj měnové politiky na maximum, a pokud bude chtít měnové podmínky víc uvolnit, nezbude jí, než použít něco jiného. A jak v nedávné době několikrát naznačila, mohl by to být devizový kurz. Proč vlastně centrální banka snížila sazby téměř až na nulu?
Důvody
Hlavním důvodem je stimulace domácí poptávky, přičemž se vychází z předpokladu, že nízké sazby ČNB se promítnou i do tržních sazeb, čímž se zlevní úvěry, ideálně hypoték a podnikových úvěrů. Levné úvěry následně motivují domácnosti a podniky, aby se zadlužily. Centrální banka se nízkými sazbami v podstatě snaží kompenzovat restriktivní fiskální opatření vlády. Zvýšení daní vynahrazují nižší sazby a dopad na domácí poptávku zůstává neutrální. Tolik teorie. Praxe je o poznání složitější.
Nízké úrokové sazby pravděpodobně příliš nepomohou. Velká část současných problémů je totiž mimo dosah nástrojů ČNB.
V České republice se v současnosti zvyšují daně, úrokové sazby například u hypoték jsou nejnižší v novodobé historii, ale domácí poptávka překvapivě neustále klesá. Vysvětlení je mnoho, ale v poslední době převažuje, že český spotřebitel má depresi a bojí se utrácet. Stojí za povšimnutí, jak se tento argument v minulých měsících rozšířil. Navíc se dřívější „utahování opasků“ změnilo v „musíme utrácet“, lépe řečeno, investovat. To však může jen ten, kdo má investiční příležitosti, k čemuž ani zdaleka nestačí jen nízké sazby.
Existují však i další důvody, proč domácnosti neutrácejí. Nemají prostě z čeho. Nominální příjem většiny domácností se sice v uplynulých dvou letech mírně zvýšil, ale po očištění o inflaci reálně poklesl. Zjednodušeně řečeno, za mírně vyšší příjem si dnes koupíme méně než za nižší před rokem.
Mimo dosah nástrojů
Zaměřím se na inflaci a na její nejběžněji používaný typ, takzvanou spotřebitelskou inflaci, která se vypočítává na základě spotřebitelského koše. Podle tohoto typu inflace za uplynulý rok ceny průměrně vzrostly o 3,2 procenta. U jednotlivých skupin však existují výrazné rozdíly. V případě potravin se ceny zvýšily o 6,7, u bydlení o 4,8 a u léků dokonce o 8,1 procenta. Naopak ceny oděvů o 2,7 procenta klesly. Rozdíl mezi jídlem a botami nemá smysl zdůrazňovat.
Také situace na pracovním trhu přílišnému utrácení domácností nepomáhá. Flexibilní trh práce je sice skvělý pro zaměstnavatele a nepochybně i pro část zaměstnanců, ale u některých domácností jde o další faktor, proč odkládají investice, například do vlastního bydlení. Navíc se zvyšuje nezaměstnanost, a proto se alespoň nějaké úspory hodí.
Nízké úrokové sazby proto pravděpodobně příliš nepomohou. Velká část současných problémů je totiž mimo dosah nástrojů České národní banky.
