Vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčová sice důsledně odráží novináře, kteří lační po nejčerstvějších informacích z vyšetřování Marka Dalíka a nejraději by z policejní práce uspořádali přímý přenos, ale navzdory tomu informace stejně unikají. Obviněný Dalík v pondělí něco vypoví a už v úterý se alespoň s některými útržky vytasí deník Insider. (Více na Aktuálně.cz.) O komentář k těmto únikům informací z vyšetřování jsme požádali bývalého detektiva protikorupční policie a právníka Zdeňka Ondráčka.
Úvodem si neodpustím poznámku, že většina ze stovek kriminálních případů, které policisté denně vyšetřují, téměř nikoho nezajímá. Ale pak jsou výjimky, kdy naopak zájem vede k únikům informací z vyšetřování. Z poslední doby: zadržení a obvinění prvního náměstka ministerstva práce a sociálních věcí Vladimíra Šišky či Marka Dalíka. Přepisy komunikace mezi osobními strážci prezidenta Klause, informace o počtu a místu jejich nasazení při akci. Úniky jmen utajovaných svědků v kauze Mostecká uhelná... Případů jsou desítky, přestože policie na ně uvaluje informační embargo. Detaily z vyšetřování úzkostlivě tají, ale novinářům se podaří informace vždy získat.
A nejsou to jen informace o popisu jednání, které je podezřelým nebo obviněným kladeno za vinu. Jde o informace, jež byly do zahájení trestního stíhání uchovávány nejméně v režimu utajení vyhrazené. Novinářům se do rukou dostanou záznamy odposlechů telefonických hovorů klíčových osob, jejich přepisy, výpisy mobilních operátorů o uskutečněném telekomunikačním provozu nebo osobní údaje klíčových osob ve vyšetřování. A novináři je logicky poskytnou čtenářům. Informace poté zní: Na základě informací od zdrojů blízkých vyšetřování se podařilo…
Příliš mnoho informovaných
Z pohledu čtenáře a příjemce informací je to v pořádku, protože čtenář chce být objektivně informován o kauzách, které jsou společensky důležité. Čtenáři, je-li informace pravdivá, je logicky jedno, kdo mu ji sdělí, zda sama policie, státní zástupce nebo novinář. Také z pohledu novináře je to v pořádku, protože pokud policie či státní zástupce nechtějí informace sdělit sami, je potřeba se pokusit je získat jinak. Novinář je placen za to, že čtenářům požadované informace poskytne, a to co nejobjektivněji a nejrychleji.
Zato z pohledu policie a státního zastupitelství jde o problém, a to o problém zásadní, protože se vytrácí schopnost utajit informace, které nemají být zatím zveřejněny z taktického hlediska. Jejich úniky totiž mohou do budoucna ohrozit průběh a výsledek vyšetřování. Policie si toho je velmi dobře vědoma, a proto nechává každý únik prověřit svými odbory vnitřní kontroly nebo přímo Generální inspekcí bezpečnostních sborů.
Mechanismy, například v případě nasazení odposlechu, jsou u policie tak byrokratické, že o úkonu ví značný počet lidí
Jenže výsledek nikde žádný a ani nelze předpokládat, že někdy bude. Mechanismy, například v případě nasazení odposlechu, jsou u policie tak byrokratické, že o úkonu ví značný počet lidí. Proto nelze jednoznačně zjistit, kdo informaci vyzradil. O nasazení jednoho odposlechu u policie ví nejméně 10 až 12 osob, a dalších nejméně 5 až 6 informovaných osob je pak na státním zastupitelství a na soudech. V minulosti, ještě za doby samostatného vyšetřování před sloučením úřadů vyšetřování a kriminální policie, byly aspoň tyto počty poloviční.
Vzhledem k tomu, v jaké fázi trestního řízení informace nejčastěji unikají a s jakými daty a informacemi pracují policisté, státní zástupci nebo soudci, lze předpokládat, že úniky informací pocházejí od policie. Důvodů pro to, že policisté vyzrazují informace a proč si nemyslím, že to jen tak ustane, může být několik.
Tři motivy úniků
Zaprvé to mohou být finance. V roce 2011 poklesly příjmy policistů, přestaly se proplácet přesčasy a další složky jejich platů. Státní rozpočet je stále napjatý a nikdo z policistů si není jist, zda právě jeho tabulkové místo nebude v rámci reformy a úspor zrušeno. Policisté využívající zvláštní finanční prostředky policie dobře vědí, že každá informace má svoji hodnotu. Novináři jsou po informacích lační a někteří jsou ochotní za ně i platit či poskytovat nějaké protislužby, přičemž slibují utajení zdroje informací a tyto sliby zatím plní. Novináři a policisté jsou si tak při získávání informací v metodách a postupech hodně podobní.
Mediální řešení je velmi rychlé a celkem laciné, protože spravedlnost stejně nikoho nezajímá
Druhým motivem vyzrazování informací mohou být pochybnosti o spravedlnosti systému. Vyšetřování kauz se vleče několik měsíců a poté dalších několik let u soudů a většina těch společensky sledovaných končí tak nějak do ztracena. Jako příklad lze uvést kauzu na ministerstvu životního prostřední spojenou s oznámením Libora Michálka. Na začátku velká bublina a na konci? Podobným případem je soud s dnes již bývalým prezidentem Nejvyššího kontrolního úřadu Františkem Dohnalem v souvislosti s jeho bydlením ve dvou bytových jednotkách. Soud se vleče již více než dva roky a výsledek? Dvakrát zproštění obžaloby, dvakrát zrušen rozsudek odvolacím soudem a soudkyně stále hledá důvody pro další zproštění.
Tento stav může vést k tomu, že jediným možným řešením se může jevit mediální uveřejnění stavu věci a vyvolání mediálního tlaku na odchod konkrétních lidí z konkrétních postů. Jde o velmi rychlé a celkem laciné řešení, protože spravedlnost stejně nikoho nezajímá. Pokud by to byla pravda, šlo by o vážné narušení základních prvků demokratického systému.
Třetím motivem vyzrazování informací může být jakási ztráta prestiže policejního povolání.
V dobách, kdy policejní řemeslo bylo ještě povoláním, byly takové úniky téměř nemyslitelné. Policie byla v přeneseném slova smyslu širokou rodinou, kterou tvořili jednotliví policisté a občanští zaměstnanci, a zájmem každého bylo nepoškozovat dobré jméno své rodiny. Z povolání se za posledních 15 až 20 let stalo zaměstnání. Policisté již necítí zájmy policie jako zájmy své a své zaměstnání vykonávají za mzdu jako jiní zaměstnanci ve výrobní sféře. Je to vidět na každém oddělení, když je potřeba vykonat nějakou práci nad rámec běžného výkonu služby. Povolání policista a značka Policie ČR jsou narušeny a obnova nebude jednoduchá, pokud je vůbec ještě možná.
Stav, který dnes panuje u policie, tedy novinářům z pohledu získávání informací plně vyhovuje, dají se získat celkem snadno, zdrojů a motivů je dost…
