DEBATA JANA MACHÁČKA Komentátor Lidových novin Jan Macháček se každý týden ptá českých ekonomů, pedagogů a analytiků, co soudí o aktuálních a žhavých tématech ze světa ekonomiky a financí. |
Všichni američtí prezidentští kandidáti jsou buď přímo protekcionisté, nebo po ochranářství alespoň mírně pošilhávají.
Donald Trump vyhrožuje cly Mexiku a Číně, minimálně tvrdí, že alespoň „dojedná“, aby obě země nějak vyrovnaly svůj obchodní přebytek s USA. Bernie Sanders je také odpůrcem svobodného globálního obchodu a kapitalismu. Mluví se hodně o spravedlivém obchodu.
Také Hillary Clintonová se příliš nehlásí k dohodě NAFTA, kterou dohodl její manžel Bill.
Budoucnost atlantické a pacifické zóny volného obchodu není příliš růžová. Doba ideálů je asi pryč, nastává doba soupeření a poměřování svalů – především s Čínou. Pro Teda Cruze jsou asi podstatnější otázky pekla, potratů a podobné harampádí.
Jak moc je to nebezpečné? Nebo může mezinárodní obchod ještě několik desetiletí žít a kvést z baterek nabitých v devadesátých letech?
Pavel Kohout, Partners
Pohled ďáblova advokáta
Jako ekonom jsem samozřejmě pro svobodný obchod, proti clům a jiným bariérám. Kdybych si ale chtěl zahrát na ďáblova advokáta, vypadalo by to asi takto. Dejme tomu, že jsem dostal zakázku napsat část projevu pro Donalda Trumpa. Napsal bych:
„Přátelé Američané, kdo z vás už zažil, že čínský síťový adaptér k počítači odešel těsně po konci záruční lhůty? Kdo zažil, že mu odešel celý počítač, případně jiný čínský výrobek? Kolikrát jste si řekli, že byste si i připlatili za kvalitnější americký produkt, navíc s vědomím, že dáváte práci svým spoluobčanům? Kolikrát jste chtěli v hračkářství koupit dárek dítěti a zjistili jste, že hračky nejsou? Že místo hraček se prodává již jen laciný čínský šmejd z podřadných plastů? Kvalitní hračky našeho dětství nejsou. Zmizely. Našim dětem o nich můžeme již jen vyprávět.
Čína dováží cenné suroviny a vyváží bezcenný brak. Vedlejším efektem tohoto obchodu je znečištění životního prostředí, nezaměstnanost ve Spojených státech a série hysterických vzestupů a pádů na čínských burzách, kde doufám, že nemáte zainvestované prostředky ve svých penzijních fondech. Obchod s Čínou je dobrý jedině pro Číňany — pro nás Američany jde ale po všech stránkách o ztrátový byznys. Oni vyhrávají, my prohráváme. Omezme obchod s Čínou, zredukujme dovoz z této země na hedvábí, čaj a kaligrafické štětce! Je třeba získat zpět pracovní místa, kvalitní hračky pro naše děti a síťové adaptéry, které vydrží déle než jen záruční lhůtu!“
(Mohutný aplaus v sále.)
Samozřejmě, že vím, že tyto dva odstavce fiktivního projevu jsou velmi populistické a zamlčují řadu důležitých faktů. Ale ruku na srdce: kdy jste naposledy láteřili nad nějakým porouchaným čínským výrobkem? A kdy naposledy jste se marně pokoušeli sehnat kvalitní hračku pro dítě? Tak vidíte.
Evžen Kočenda, Institut ekonomických studií, Univerzita Karlova.
Předvolební projevy berme s rezervou
Zahraniční obchod funguje na principu koupit levněji – prodat dráž, a to podle toho, ve kterých zemích výroba umožňuje vyrobit levněji (a tedy i koupit levněji). I přes období nejrůznějších ochranářských opatření si směna zboží mezi státy vždy nějakou cestu našla.
Pokud politici vyhlašují úmysl zavést ochranářská opatření, neznamená to ještě, že je skutečně zavedou. |
Pokud politici vyhlašují úmysl zavést ochranářská opatření, neznamená to ještě, že je skutečně zavedou, budou drastická a že budou trvat dlouho. Zvlášť v předvolebních obdobích berme jejich veřejná prohlášení s rezervou.
Politici udělají obvykle to, co jim zajistí (znovu)zvolení. V případě zavedení výraznějších ochranářských opatření ve vyspělých zemích by bylo nutné smířit se s omezením výběru zboží a s jeho vyššími cenami. Z hlediska obyvatel, tedy voličů, to není zrovna nejlepší krok. Budoucnost zahraničního obchodu proto vidím v barvách právě rozkvétajících sakur.
Lubor Lacina, think tank Mendelovo evropské centrum
Zavádění ochrany trhu vždy spustilo zkázu
Je nutné rozlišovat předvolební rétoriku a ekonomickou realitu. V předvolebním boji se vždy najde skupina voličů, která ráda uslyší, že jejich pracovní místa budou více chráněna.
Je ovšem otázkou, zda sliby politiků o větší ochraně národních trhů mohou být vůbec naplněny. Závazky členských zemí Světové obchodní organizace (WTO) přesně stanovují bariéry, ve kterých se jakákoliv protekcionářská opatření mohou pohybovat. A tyto bariéry jsou postupným vývojem od padesátých let 20. století výrazně omezeny.
Historická zkušenost WTO naopak ukazuje, že odstraňování obchodních bariér a zvětšování trhu je v dlouhém období přínosné pro všechny zúčastněné země. |
Historická zkušenost WTO naopak ukazuje, že odstraňování obchodních bariér a zvětšování trhu je v dlouhém období přínosné pro všechny zúčastněné země. Čistě statisticky v systému budou vždy země s přebytkem obchodní bilance a země s deficitem platební bilance. Pozice země je vytvářena na základě vztahu úspor a spotřeby a je rovněž dána schopností využití komparativních výhod – a ty se v čase mění.
V období krize (hospodářského zpomalení) se vždy objeví politici, kteří budou mluvit o větší ochraně národních trhů. Bylo tomu tak i na začátku krize eurozóny. V realitě přesto dlouhodobě dochází k dalšímu odstraňování obchodních překážek nejen uvnitř regionálních obchodních bloků, jakými jsou Evropská unie nebo NAFTA, ale i napříč globální ekonomikou – především na platformě WTO, respektive formou vytváření zón volného obchodu. Zavádění ochrany trhů vždy v historii vyvolalo reciproční opatření obchodních partnerů. A historie ukázala, že šlo pokaždé o cestu do pekel.
Druhý pohled
Pokud bychom však chtěli vzít otázku vážně, zeptejme se takto: Existují oblasti, kde by měla snaha o posilování národní produkce na úkor zapojení do zahraničně obchodní výměny smysl?
Většina ekonomů se shodne, že jakákoliv země má pouze omezené výrobní prostředky – kapitál, práci, půdu. Měla by se tedy soustředit na výrobu toho, v čem má oproti ostatním díky geografické poloze, technologiím nebo schopnostem pracovní síly výhodu. Pokud jsou například Spojené státy jednou z mála zemí, které jsou schopny vyrobit a dodávat technologii pro jaderné elektrárny, měly by své zdroje soustředit právě do takových oblastí, v nichž mají unikátní postavení.
Z pohledu kapitálové a technologické vybavenosti USA nemá cenu soutěžit s Mexikem ve výrobě ledniček a s Čínou ve výrobě triček. |
Z pohledu kapitálové a technologické vybavenosti USA nemá cenu soutěžit s Mexikem ve výrobě ledniček a s Čínou ve výrobě triček. Zdroje mají být soustředěny na výrobu toho, v čem má země výhodu a dokáže být lídrem na globálním trhu.
Samozřejmě, že existují oblasti, kde návrat k posílení domácí – regionální – místní produkce smysl má. Nedává například velkou ekonomickou logiku, že kuřata nebo vepři cestují k zákazníkovi napříč Evropou nebo exotické ovoce v sezóně sklizně jablek a hrušek má nižší cenu než domácí produkce. Přiblížení produkce potravin spotřebitelům a udržování určité míry potravinové soběstačnosti dává smysl. Pokud je však výroba cukru z cukrové třtiny mnohem efektivnější než z cukrové řepy, neměly by za každou cenu státy trvat na absolutní soběstačnosti. Určitě bychom například ve sklenících i v Česku dokázali vypěstovat mandarinky a pomeranče, není ale lepší se soustředit na produkci základních plodin, jako jsou obiloviny nebo brambory?
Nechme to na trhu
I přes výše uvedené nelogičnosti trhu by však rozhodnutí, co a od koho máme kupovat, mělo být vždy ponecháno na spotřebiteli a trhu. Obchodní bariéry by měly zůstat historickou ukázkou prosazování národních zájmů v učebnicích ekonomie. Představa absolutní samostatnosti národních celků je nesplnitelným přáním politiků.
Kdo má pochybnosti, ať vyrazí na pár let poznávat ekonomickou a životní úroveň Severokorejců, jejichž režim má soběstačnost (izolovanost) jako jednu z dlouhodobých politických priorit. Já raději zůstanu v globalizované části světa – se všemi jeho přínosy i nedostatky.
