Krym, Donbas, zavraždění Borise Němcova. V uplynulém roce otestovaly sílu nervů ruské elity tři události, které navzdory své nečekanosti doprovázely vážné důsledky. „Černé labutě“, které stále častěji prolétají nad Kremlem, staví před velkou výzvu i samotný systém.
A to ve chvíli, kdy se všichni konfrontují s tím, že tento systém nestojí a nepadá na jednom postu, nýbrž na jediném člověku. Spekulace vyvolané Putinovým zmizením před několika dny obrátily pozornost na faktory nejistoty, jež jsou v tomto druhu zřízení zakódovány.
Pohotovostní režim
Když se Vladimir Putin po deseti dnech objevil na věrohodných záběrech v televizních zprávách, země, přesněji řečeno její elita utvářející veřejné mínění, se opět nadechla. Tato skutečnost také okamžitě přehlušila převážnou část dohadů, které vznikaly v průběhu minulého týdne.
Poté, co agentura Reuters rozhlásila, že ruský prezident kvůli nemoci neodcestoval do Astany, přepnula blogerská sféra z pohotovostního režimu na maximální provoz |
Poté, co agentura Reuters rozhlásila, že ruský prezident kvůli nemoci neodcestoval do Astany, přepnula blogerská sféra z pohotovostního režimu na maximální provoz. Prezidentův mluvčí Dmitrij Peskov sice ujišťoval o Putinově pevném stisku ruky a klevety připisoval na vrub jarní únavě, ale jako první se rozšířilo, že prezident dostal infarkt, někteří dokonce spekulovali rovnou o jeho smrti. „Dobře informované zdroje“ vysvětlovaly příčiny zmizení i tím, že mu Alina Kabajevová na švýcarské klinice porodila syna.
Tato zvýšená aktivita médií je pochopitelná, vezmeme-li v úvahu, že atmosféra byla velmi nervózní už před Putinovým zmizením. Dobře to ukazuje skutečnost, jak rychle se do popředí aktuálních zpráv vyhoupl tweet šéfredaktora listu Nězavisimaja gazeta, ve kterém z právě se odehrávající premiéry v moskevském Velkém divadle informoval, že by na druhý den mohl být vyměněn šéf společnosti Rosněfť a současně jeden z nejznámějších představitelů „siloviků“ Igor Sečin.
Je pravdou, že prezident skutečně může mít na svého důvěrníka dopal poté, co Rosněfť uvolněním dluhopisů ve výši 625 miliard rublů, mírně řečeno, aktivně napomohl zhroucení rublu. Opět se vynořila také možnost odvolání premiéra Dmitrije Medveděva nebo vypsání předčasných parlamentních, ba dokonce prezidentských voleb.
Potřeba krátkého nádechu
To vše bylo vyvozováno ze skutečnosti, že před podobnými rozhodnutími se Putin obvykle opravdu uchyluje do ústraní. Příčinu k zamyšlení však mohlo zavdat také zavraždění opozičního politika Borise Němcova, kterého chtějí mnozí využít k vlastním cílům, například tajné služby podle zpráv z tisku k tomu, aby potlačily vliv Ramzana Kadirova a takzvaného čečenského klanu.
Je sice pravdou, že mezi oběma silnými mocenskými centry si lze povšimnout citelného napětí, nejeví se však logické, že by chtěly dále jitřit už tak napjatou atmosféru kolem Ruska. Není sporu, že tato vražda, za kterou už milovníci konspiračních teorií vidí možnost státního puče, omezuje Putinovo pole působnosti. Jiní se domnívají, že za tímto činem stojí jedna ze skupin násilnických organizací, která si jeho prostřednictvím udělala z Kremlu rukojmí.
Možná Putin potřebuje krátký nádech i proto, že dospěl na rozcestí v otázce ukrajinské krize. |
Možná Putin potřebuje krátký nádech i proto, že dospěl na rozcestí v otázce ukrajinské krize. Jak podotýká politolog Dmitrij Oreškin, kterého rozhodně nelze označit za přítele Kremlu, Moskva se touží ze situace, do které zabředává čím dál hlouběji, už konečně nějak vymotat.
Podstatou nejpravděpodobnějšího scénáře v případě východoukrajinského konfliktu je jeho zmrazení. V troskách ležící Donbas by se tak stal další z Porošenkových velkých starostí, zatímco Kreml by si de facto nechal od Západu uznat odtržení Krymu a vůbec by nepadalo v úvahu obsazení Mariupolu.
Prohloubení propasti
Prohloubení propasti mezi Západem a Ruskem má však na obou stranách mnoho příznivců a Putin by se měl například zbavit těch, kteří mu podle zmíněného analytika Oreškina poslali vzkaz právě v podobě zavraždění Němcova. Této verzi sice nemusíme věřit, ale je nepochybné, že v kremelských kruzích roste napětí, se kterým si musí Putin každopádně nějak poradit.
Prohloubení propasti mezi Západem a Ruskem má na obou stranách mnoho příznivců |
Použijeme-li teorii libanonského publicisty Nassima Nicholase Taleba, pak můžeme prohlásit, že nad Kremlem přelétává čím dál více „černých labutí“, neboli že se množí události, s nimiž nikdo nepočítá, jelikož se odehrávají jen velmi zřídka, ale jakmile nastanou, mohou mít přímo osudový význam.
Tuto teorii po Němcovově vraždě s oblibou zmiňoval ruský tisk, události uplynulých dní však vrhly světlo na to, že na rozdíl od popsaného dění je s ohledem na samotné zřízení děsivě „černou labutí“ už skutečnost, nakolik je v současnosti vládnoucí moc založena na jediném člověku.
Zátěžový test
Právě s tímto faktorem, jenž ohrožuje stabilitu již svou čistě omezenou biologickou podstatou, se elita konfrontovala prostřednictvím Putinova zmizení. Uplynulý týden proto byl obzvlášť s přihlédnutím k hejnu labutí, které se rozrostlo po „návratu Krymu do vlasti“, pro současný systém skutečným zátěžovým testem.
Uplynulý týden byl obzvlášť s přihlédnutím k hejnu labutí, které se rozrostlo po „návratu Krymu do vlasti“, pro současný systém skutečným zátěžovým testem |
Nervózní atmosféru lze vysvětlit tím, že události okolo Krymu zahnaly domněle věčný pocit putinovské stability, po němž se nejistota budoucnosti jeví jako opravdu mučivá představa. Lidé čím dál více očekávají opět nějakou jistotu, takže ochotně věří i „zdravotním“ zprávám kremlologie, jež staví na byzantinismu.
V této atmosféře působí jinak i vražda Borise Němcova, která se mohla dlouho jevit jako marginální, nebo i jen několikadenní absence nade vším stojícího nejvyššího soudce. A pokud se nad tím vším zamyslíme, potom už nám vůbec nepřijde natolik překvapivé, že se Putin na chvíli stáhl do ústraní, aby si mohl promyslet odpovědi na současné výzvy.
