Vítejte ve vysoce strategické hře, kde se přemýšlí několik tahů dopředu. Doposud s médii mluvili jen solární investoři. Teď pár pokerových karet ukázal ČESKÉ POZICI i Radek Šnábl, poradce ministra financí a hlavní tvůrce státní obrany ve fotovoltaických sporech. Jeho postoj se dá shrnout jednoduše: Nejsem tu od toho, aby mě investoři milovali, ale od toho, abych státu arbitráže vyhrál.
Vláda minulý týden posvětila ministerstvu financí plán, podle něhož si může právníky na svou stranu vybrat na základě výjimky, kterou předpokládá zákon o veřejných zakázkách pro situace, v nichž jde o ochranu základních bezpečnostních zájmů státu. V předkládací zprávě určené pro kabinet Petra Nečase se objevily odhady České fotovoltaické průmyslové asociace (CZEPHO), podle kterých se může výše nárokované škody pohybovat kolem 250 miliard korun, což by byla pro státní rozpočet v případě prohraných sporů neuvěřitelná rána. CZEPHO ale sama tuto informaci později upřesnila s tím, že za tři roky, kdy by investoři měli solární odvod platit, by mělo jít „jen“ o 40 miliard korun.
Výši škody jsme nenafoukli
Na ČESKOU POZICI dělala vládní zpráva tak trochu dojem, že se výše nárokované škody záměrně přehání, aby se zdůraznilo, jak je situace vážná, a postup podle zákonné výjimky se patřičně odůvodnil. Radek Šnábl s tím rozhodně nesouhlasí: „Tato otázka je na hranici férovosti.“ CZEPHO je podle něho profesní sdružení, které nejspíš ví, o čem mluví.
Podle studie VŠE z loňského srpna by mohli investoři po státu kvůli zásahům do fotovoltaiky požadovat až 560 miliard korun
Poradce ministra financí si navíc bere k ruce studii VŠE z loňského srpna, kterou v argumentech pro vládu rovněž použil. Podle ní by mohli investoři po státu kvůli zásahům do fotovoltaiky požadovat až 560 miliard korun, tedy částku více než dvojnásobnou. I podle vlastních propočtů, které si dělal, se prý možná nárokovaná škoda pohybuje ve stovkách miliard korun. Nikoli v „pouhých“ desítkách.
„Řádově jsme v nákladech penzijní reformy, kvůli které jsme tu teď měli stávku odborů,“ je přesvědčen Šnábl. „A to už se při vší úctě ke kritikům podřadit pod charakteristiku energetického a ekonomického ohrožení bezpečnosti České republiky dá.“
První právníky máme do 6 týdnů
Radek Šnábl kategoricky popírá, že postup s využitím zákonné výjimky měl sloužit k tomu, o čem v kuloárech mluví celá právní Praha: totiž že si ministerstvo financí chtělo bez tendru vybrat předem domluvenou advokátní kancelář působící v Česku. A to za nejasných finančních podmínek, které by byly – mnohoznačně řečeno – výhodné pro všechny zúčastněné. „V žádném případě. To by skutečně bylo obcházení účelu zákona a postup nedůstojný ministerstva financí. Taková výjimka by byla s prominutím prasárna,“ tvrdí Šnábl a dodává: „Výjimka předpokládaná zákonem by měla být využita tak, že budeme maximalizovat náš potenciál.“
Přeloženo: stát se nebude chtít spolehnout na jednu právní firmu, které by zastupování státu plně svěřil. Namísto toho Šnábl hodlá sestavit průřezový „Dream Team“ právníků napříč odborným zaměřením, jurisdikcemi a kancelářemi v různých zemích světa. Koho ministerstvo nejspíš osloví?
Mezi jmény, o něž je Šnábl ochoten se v tuto chvíli podělit, nechybí třeba Zachary Douglas, uznávaný expert na arbitráže působící na univerzitě v Cambridge, nebo jeho kolega James Crawford, přednášející tamtéž. Nebo Stephen Anway, arbitrážní specialista z americké advokátní kanceláře Squire, Sanders & Dempsey, který pracuje v Clevelandu a v New Yorku. Či jeho kolega David Alexander, působící v pobočce v americkém Columbusu. Popřípadě Karolína Horáková z pražské kanceláře Weil, Gotshal & Manges. Další zahraniční „esa“ si Šnábl zatím schovává.
Právníci budou při práci pro stát muset své znalosti, informace, popřípadě databáze sdílet. A ministerstvo financí si zároveň bude chtít ponechat možnost využít nabyté know-how i v případných jiných arbitrážích v budoucnu.
Jmenované právníky si ministerstvo financí na arbitráže najímalo už v minulosti. Tito lidé budou podle Šnábla kontaktováni jako jednotlivci, nikoli jako zástupci svých společností. Členové „Dream Teamu“ budou muset souhlasit s jednou neobyčejnou podmínkou: pracovat se bude ve skupinách bez ohledu na příslušnost k jinak tvrdě konkurenčním kancelářím. Což mimo jiné znamená, že právníci budou při práci pro stát muset své znalosti, informace, popřípadě databáze sdílet. A ministerstvo financí si zároveň bude chtít ponechat možnost využít nabyté know-how i v případných jiných arbitrážích v budoucnu. Alespoň hrubou kostru právního týmu chce ministerstvo poskládat během šesti až osmi týdnů.
Kromě masivní náhrady škody, kterou by Česká republika možná musela investorům platit v případě prohraných arbitráží a vnitrostátních sporů, má Šnábl pro postup podle zákonné výjimky ještě dva argumenty. Prvním je obava ministerstva financí z toho, že by zástupci solárních investorů případný tendr na právníky záměrně blokovali například podáváním námitek. Tendr by se tím mohl protáhnout na rok či dva, arbitráže by se mezitím rozběhly, a stát by podle Šnábla zůstal bez efektivní obrany.
Signálů o diverzních aktivitách, které zástupci investorů oslovení ČESKOU POZICÍ popírají, má prý ministerstvo víc než dost. „Chodí nám žádosti podle zákona o svobodném přístupu k informacím. V nich po nás advokáti, o kterých jsem nikdy neslyšel, že by kdy zastupovali stát nebo protistranu, a to ani v podobě subdodávek, chtějí, abychom jim poskytli interní analýzy nebo dokumenty o tom, jak budeme vybírat v tendrech právníky pro stát. Nikdy předtím jsem to neviděl,“ říká Šnábl.
Dokázat, že tak právníci jednají proto, aby státu podtrhli nohy v tendrech, samozřejmě nemůže. Podle svých slov se ale k žádnému jinému logickému závěru dobrat nedokáže.
A Šnáblův důvod číslo dva: pokud by stát vypsal výběrové řízení a bylo by zřejmé, jaké právníky hledá, chtě nechtě by tím odkryl svou strategii, kterou bude poptávka samozřejmě odrážet. Vypsání výběrového řízení by pak mohlo být jakousi „edukací soupeře“. Zvlášť když investoři dosavadní návrhy na zahájení arbitráží podali „překvapivým způsobem a překvapivou argumentací“. To znamená chybně? „Řekněme, že ne úplně promyšleně. Rozšiřuje nám to možnosti obrany víc, než jsme čekali,“ říká Šnábl.
Co na to Brusel?
Strategie je jedna věc, něco jiného je ale soulad s komunitárním právem. Pokud dá stát skutečně dohromady svůj právní tým snů, je dost pravděpodobné, že se najde aspoň jedna advokátní kancelář, která tento postup napadne u Evropské komise. To je podle Šnábla samozřejmě jejich právo. Neobává se toho? „Samozřejmě, čistě teoreticky to může dopadnout jakkoli. To je pravda. Na druhou stranu, my jednáme v dobré víře. Jednoznačně deklarovaným postupem, který naše lokální autorita, jež má soutěž na starosti, vyložila tak, jak vyložila.“ (Šnábl naráží na postoj Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, který postup ministerstva financí povolil, jen ho podmínil souhlasným stanoviskem vlády. Kabinet se minulý týden skutečně vyjádřil kladně.)
Svůj postup prý ministerstvo financí navíc u Evropské komise předběžně konzultovalo. S kým? „Protože nyní s EK řešíme několik různých sporů s prvkem veřejného práva, na tuhle otázku neodpovím, “ říká Šnábl. Podle zákona o svobodném přístupu k informacím prý musí informovat o finálních rozhodnutích. Není ale ochoten zveřejňovat, s kým v běžících sporech průběžně jedná, aby tím nesignalizoval, kde lze proti taktice státu lobbovat.
U francouzského komisaře Michela Barniera, který má v EU na starosti vnitřní trh včetně veřejných zakázek, to ale pravděpodobně nebylo. ČESKÁ POZICE se na jeho sekretariátu v minulých dnech informovala a jeho tiskové oddělení o podobných konzultacích nic nevědělo.
Vše z jedné kanceláře
V solárních sporech stát chystá ještě jedno překvapení: všechny pře, ať už vnitrostátní či mezinárodní, bude obrazně řečeno řídit z jedné kanceláře ministerstva financí. Z taktických důvodů je „nerozptýlí“ mezi více příslušných resortů a úředníků. Důvod k takovému kroku se podle Šnábla jmenuje ArcelorMittal: v každém ze sporů, které Česko před pár lety s touto společností vedlo, hájila stát jiná právní firma. Podle Šnábla spolu moc nekomunikovaly, což obranu z pohledu České republiky komplikovalo. Naopak to nahrávalo protivníkovi, který všechny spory dirigoval s jedním týmem právníků.
Podobná chyba se podle Šnábla už nestane. A „sesypání“ všech arbitráží a vnitrostátních řízení na jednu hromadu dává podle něho smysl i proto, že solární půtky jsou dnes nepřehlednou skrumáží, které se částečně překrývají jurisdikčně, meritorně i osobami žalobců. Podle arbitrážního architekta státu jde především o sedm desítek „žalob“, které na ministerstvo financí nedávno zaslali investoři zastupovaní advokátní kanceláří Glatzová & Co. a Freshfields Bruckhaus Deringer. „Vznikla obtížně popsatelná podmnožina a řekli jsme si, že věc musíme z podstaty řešit z jednoho místa,“ vysvětluje Šnábl.
Smír?
Šnábl má informace, že existují i „rozumnější“ investoři, kteří mu kuloárními kanály naznačují, že se stávající mírou zdanění žít umějí a že i přes ni jejich byznys slušně vynáší
Od zástupců solárních investorů ČESKÁ POZICE slýchá, že jsou jejich klienti připraveni se státem vyjednávat, aby se vlastní arbitráže nakonec ani nemusely vést. „Míč je ale na straně státu,“ tvrdí. Šnábl je podle svých slov připravený se ke stolu s investory posadit. Ministerstvo jen potřebovalo „najít na trhu strukturu“. Neboli zmapovat terén mezi investory a oťukat si, jaká je fakticky nárokovaná škoda a kdo z investorů má tolerantnější náladu než ostatní. Smírčí jednání by se mohla konat v polovině července. „Zeptejte se mě za dva měsíce, jestli jsme našli společnou řeč,“ tvrdí.
Co je stát ochoten nabídnout? Například „debatu o výhledu fotovoltaického odvětví na patnáct či dvacet let dopředu“. O tom se prý dá bavit určitě. Polopaticky přeloženo: s 26procentním odvodem by se investoři smířili a jednalo by se o tom, že se jeho výše v budoucnu ještě nepohne směrem vzhůru.
ČESKÉ POZICI takový návrh připadá spíš jako spolehlivý recept na rozzuření solárních investorů doběla než jako nabídka ke smíru. Šnábl však tvrdí, že má jiné poznatky. Podle něho jsou v odvětví i „rozumnější“ investoři, kteří mu kuloárními kanály naznačují, že se stávající mírou zdanění žít umějí a že i přes ni jejich byznys slušně vynáší. Chtěli by však údajně jednat o tom, co se bude dít v dalších letech, aby si upravili své finanční výhledy.
Co Šnábl naopak prakticky vylučuje, je jednání s protistranou o finanční kompenzaci. „Není to na pořadu dne. Nikdy jsem v tomto směru nedostal ani žádný pokyn od Miroslava Kalouska,“ konstatuje.
Investoři vychladli?
Na otázku, kolik arbitrážních notifikací asi České republice fotovoltaici zašlou, odpovídá Šnábl obloukem. Konečné číslo nyní nikdo neví. V posledních týdnech však pozoruje „ochlazení chuti jít do sporů zhruba o 30 až 40 procent“. Což by mělo souviset s tím, jak vychází na povrch, že stát se na arbitráže skutečně důkladně připravuje, přestože až do nynějška své tahy držel úplně pod pokličkou. „Můžu se samozřejmě mýlit a je možné, že řada žalob je těsně před podpisem právníků a brzy k nám dojdou. Ale nemyslím si, že je tu nyní armáda investorů, kteří svým advokátům říkají, ať žaloby začnou psát.“
Od počtu vedených arbitráží se odvíjí i to, kolik stát za právní služby nakonec zaplatí. Náklady na jednu arbitráž, která se dostane do stavu slyšení před rozhodci, odhaduje na jednotky milionů eur. To je reálná suma, kterou ČESKÁ POZICE slýchá i ze strany investorů. Kolik arbitráží se nakonec povede, ale Radek Šnábl netipuje. Nechce ani naznačit, jaké hlavní argumenty by stát v případě, že by na slyšení před rozhodci skutečně došlo, na svou obranu vytasil.
