S novým rokem výrazně ožila rakouská politická i mediální scéna. Rakousko se chystá na velkou událost – letos po dvanácti letech odchází prezident Heinz Fischer. Kdo po jarním hlasování usedne na jeho post, zatím nikdo neví. „Budou to zřejmě napínavé volby bez jasného favorita a s otevřeným výsledkem,“ slibuje rakouský politolog Anton Pelinka.
První lednové týdny přinesly v Rakousku, kde momentálně u voličů vedou pravicově populističtí Svobodní (FPÖ), několik překvapení a zajímavých momentů. Mnohé naznačuje, že nebudou poslední.
Kandidáti
Hlava státu hraje u našich jižních sousedů podobnou roli jako v Česku. Reprezentuje zemi navenek, jmenuje velvyslance, podepisuje mezinárodní smlouvy. Stejně jako český prezident sídlí ten rakouský v bývalém královském paláci – Hofburgu. Očekává se od něho, že bude přispívat k soudržnosti společnosti a jako morální autorita moderovat veřejnou debatu. Má ale v parlamentním systému, kde prim hraje kancléř a vláda, i jasné ústavní kompetence.
Své kandidáty na rakouského prezidenta už nominovaly všechny hlavní strany. Velkou neznámou ale zůstává další klíčový hráč – populističtí Svobodní (FPÖ). |
„Spolkový prezident je jen sekundární faktor, ale díky své přímé volbě získává zvláštní význam,“ vysvětlil ČESKÉ POZICI Pelinka. Jeho síla se může projevit zejména v mimořádných okamžicích. A ty mohou v alpské zemi brzy přijít. Záleží na tom, kdo se v polovině roku do Hofburgu nastěhuje.
Své kandidáty na prezidenta už nominovaly všechny hlavní strany – až na jednu. Za Zelené nastoupí jejich doyen Alexander van der Bellen, za sociální demokraty (SPÖ) dlouholetý odborářský vůdce a současný ministr práce a sociálních věcí Rudolf Hundstorfer. Lidovci (ÖVP) po pozdním a překvapivém odmítnutí dolnorakouského hejtmana Erwina Prölla vsadili na Andrease Khola, bývalého předsedu parlamentu. Velkou neznámou ale zůstává další klíčový hráč – FPÖ.
Možná i předseda FPÖ
Svobodní si zatím drží karty u těla. Občas naznačí, že možná podpoří nezávislou kandidátku Irmgard Grissovou, bývalou prezidentku Nejvyššího soudního dvora, šéfa Účetního dvora Josefa Mosera, nebo některého ze svých níže postavených politiků. Spekuluje se však, že by do volebního klání mohl nastoupit předseda FPÖ Heinz-Christian Strache.
Spekuluje se, že by do volebního klání mohl nastoupit předseda FPÖ Heinz-Christian Strache. To by mohlo výsledky pořádně zamíchat. |
To by mohlo výsledky pořádně zamíchat. Zejména proto, že průzkumy naznačují, že nikdo nevyhraje v prvním kole a o konečném vítězi se rozhodne až ve druhém kole mezi dvěma nejsilnějšími kandidáty. Deník Die Presse Stracheho nominaci s odvoláním na vnitrostranické zdroje vylučuje.
I kdyby šéf Svobodných postoupil do druhého kola, skončil by buď druhý a poražený, čímž by utrpěla jeho image, nebo by vyhrál a musel by místo vytouženého postu kancléře přijmout méně důležitou prezidentskou roli. Politolog a redaktor konkurenčního listu Der Standard Eric Frey si naopak myslí, že by Strachemu (neúspěšná) kandidatura na prezidentský úřad přinesla jen výhody.
Druhé kolo
Pro Svobodné by prý byl předvolební boj se známou tváří v čele levnější a efektivnější. Strache by získal měsíce mediální pozornosti a zřejmě i více hlasů než kdokoli jiný z FPÖ. Mohl by propagovat změny současného politického systému, který zatuhl na vládě velkých koalic, či starý stranický koncept na spojení kancléřského a prezidentského postu.
Předpokládá se, že dojde na druhé kolo a postoupí do něho jeden levicový a jeden pravicový kandidát |
Už postup do druhého kola by se interpretoval jako úspěch, celkové druhé místo jako signál, že Rakušané chtějí Heinze-Christiana Stracheho spíše v čele vlády. Jen by nesměl vyhrát, aby si nezabarikádoval cestu do kancléřství. To je ale podle Freye nepravděpodobné – ve finále by se proti Strachemu určitě spojila celá politická konkurence.
Konečný verdikt o svém kandidátovi chtějí Svobodní zveřejnit koncem ledna nebo začátkem února. Právě na něm bude do značné míry záležet, jak si při hlasování 24. dubna (druhé kolo případně 22. května) povedou ostatní.
Jak již bylo zmíněno, předpokládá se, že dojde na druhé kolo a postoupí do něho jeden levicový a jeden pravicový kandidát. Tedy, že se pravděpodobně jeden z dvojice Alexander van der Bellen a Rudolf Hundstorfer utká s Kholem, Grissovou či Strachem (nebo jiným kandidátem FPÖ).
Ústavní krize
Každá z alternativ by byla zajímavá – mimo jiné i proto, že volba prezidenta může mít zásadní vliv na sestavování rakouské vládní koalice, která vzejde z příštích voleb. Ty se uskuteční nejpozději na podzim roku 2018 a současné preference naznačují, že by v nich mohli vyhrát Svobodní.
Alexander van Bellen již oznámil, že pokud bude prezidentem, nikdy šéfa FPÖ sestavením vlády nepověří. Ani pokud by Strache disponoval parlamentní většinou. |
Například Alexander van Bellen ale již nyní oznámil, že pokud bude prezidentem, nikdy šéfa FPÖ sestavením vlády nepověří. Ani pokud by Strache disponoval parlamentní většinou. Postoj FPÖ k Evropské unii by prý mohl Rakousku způsobit vážnou újmu, a pokud jej strana nereviduje, nezmění svůj názor ani on.
Jeho prohlášení může na mnohé působit zásadově a sympaticky. Podle Petera Michaela Lingense, komentátora týdeníku Profil, by ale v takovém případě v zemi nastala vážná ústavní krize a velký spor o to, kam až sahají hranice prezidentovy pravomoci.
Lidovci a Andreas Khol
Mohlo by se zdát, že jsou to zbytečné spekulace o budoucnosti, která může, ale nemusí nastat. Postoj k možnému vládnímu angažmá FPÖ ale může značně ovlivnit i šance dalších kandidátů, zejména nezávislé Irmgard Grissové, s jejíž podporou Svobodní stále koketují. Její případný úspěch by byl důkazem, že post, v němž se až dosud střídali kandidáti tradičních velkých stran ÖVP a SPÖ, může zastávat i někdo jiný.
Grissová má jako kompetentní a energická právní expertka velké renomé. U veřejnosti dříve zabodovala mimo jiné jako šéfka nezávislé vyšetřovací komise obřího skandálu okolo banky Hypo Alpe-Adria. Případné jmenování Stracheho kancléřem zatím neodmítla. Prohlásila, že by se v postu hlavy státu držela především Ústavy a vůle voličů. Skutečnost, že se od Svobodných jasně nedistancuje, jí může některé voliče přihrát – a jiné naopak ubrat.
Analytici za výběrem Andrease Khola vidí zejména snahu lidovců zaujmout pravicové voliče včetně některých příznivců FPÖ |
Faktor sílící FPÖ zřejmě výrazně ovlivnil i volbu lidoveckého kandidáta. Poté, co kandidaturu odmítl Erwin Pröll, který je už téměř čtvrt století v čele největší spolkové země, padla počátkem ledna volba na zmíněného Andrease Khola. V oficiálním vyjádření zaznělo, že byl vybrán jednohlasně a strana si ho cení, protože má velké zkušenosti, mezinárodní kontakty, rozumí potřebám lidí a zasazuje se o sociální smír.
Analytici ale za výběrem Khola vidí zejména snahu lidovců zaujmout pravicové voliče včetně některých příznivců FPÖ. Khol svého času patřil mezi hlavní architekty Schüsselovy koalice ÖVP s (tehdy Haiderovými) Svobodnými, na jejíž jmenování v roce 2000 některé evropské státy zareagovaly vyhlášením sankcí vůči Rakousku.
Kholova osobní historie i konzervativní postoje by mu mohly pomoci, zejména pokud by se dostal do druhého kola s jedním z levicových kandidátů. V takové situaci by ho pravděpodobně podpořila i FPÖ, jejíž eventuální angažmá ve vládě by Khol jako prezident zřejmě neblokoval.
Lítost mnoha Rakušanů
V souvislosti s letošními volbami se znovu objevily spekulace, zda by nebylo nejlepší prezidentský post úplně zrušit. Podle deníku Der Standard má hlava malého Rakouska srovnatelný plat s Barackem Obamou a německá kancléřka či francouzský prezident vedle ní vypadají jako chudí příbuzní. Že se by se Rakousko vydržování prezidentského „dvora“ mělo vzdát, prohlašují nejen Svobodní, ale i zástupci menšího populistického Teamu Stronach.
Mnozí Rakušané litují odchodu Heinze Fischera z postu prezidenta, je však po dvou odsloužených volebních obdobích nevyhnutelný |
Podle Antona Pelinky se však o konci prezidentského postu vážně nediskutuje a nebylo by ani správné. „Zrušení prezidentského postu by bylo považované za omezení demokratického spolurozhodování,“ řekl Pelinka ČESKÉ POZICI.
Na pořadu dne je tedy „jen“ výběr nástupce Heinze Fischera. Jeho odchodu, který je po dvou odsloužených volebních obdobích nevyhnutelný, mnozí Rakušané litují. Fischer byl dlouhá léta s odstupem nejpopulárnějším politikem. Svůj vliv na dění uplatňoval skrytě, snažil se upevňovat stabilitu a podporovat dialog mezi různými názorovými proudy ve společnosti. Navenek Rakousko reprezentoval dobře. Nebude snadné za něho najít odpovídající náhradu.
