Martin Pohl je režisérem, scenáristou, herním vývojářem, podnikatelem a hudebníkem. Velkou pozornost nedávno vzbudil coby Řezník, neboli horrocorový rapper a vítěz kategorie Hvězda internetu v anketě Český slavík. Vítěz, jenž byl vyloučen, protože se „v textech svých písní vulgárním způsobem vyjadřuje na adresu vybraných skupin obyvatel, explicitně zobrazuje násilí a užívání návykových látek“.
K Řezníkovi a jeho tvorbě se následně vyjádřila řada kolegů z hudební branže, ČESKÁ POZICE nedávno na téma „Řezník“ publikovala rozhovor s odborníkem na pravicový extremismus Miroslavem Marešem. Co si ale o své tvorbě myslí sám Martin Pohl?
ČESKÁ POZICE: Máte radost, že jste uspěl v anketě, v níž hlasuje mainstream? Vyhrál Karel Gott, vyhrála Lucie Bílá, vyhrál byste vy, kdyby vás nevyloučili. To je hezká společnost...
POHL: Myslím si, že po té mediální masáži jsem vítězem nejenom kategorie Hvězda internetu, ale kompletně celého slavíka – o nikom jiném se tak nepsalo. Do soutěže mě přihlásil někdo z fanoušků, a popravdě jsem si nedělal velké naděje na umístění, spíš jsem to bral jako recesi. Ale potom pořadatelé omylem vyhlásili výsledky deset dní před ukončením soutěže, a tam jsem byl na prvním místě. V tu chvíli jsem to začal brát vážně, protože hlavní cena – 100 tisíc korun na videoklip – je přece dost lákavá. Tak lákavé už ale není ocenění v soutěži Český slavík, ta soutěž pro mě ztělesňuje to nejodpornější z českého showbyznysu.
ČESKÁ POZICE: Narážel jsem na to, že vy se přece tak trochu snažíte reprezentovat jistý druh averze vůči mainstreamu, a najednou jste v jedné řadě s Karlem Gottem... To jste asi stejná hvězda showbyznysu jako on, nebo ne?
POHL: Nikdy bych se s plnou vážností do takové soutěže nehlásil, ale přišlo mi to jako dobrá recese, že by si Řezník v masce přebíral cenu právě v prostředí všech těch „hvězd“, do kterých se odjakživa obouvám. Žádná ambice proniknout mezi tuto sortu tam nikdy nebyla, z většiny českých celebrit je mi na zvracení.
ČESKÁ POZICE: Cítíte se ještě vůbec jako protestní hudebník, když vás poslouchá celý internet? Neměl byste něco změnit? Ještě více zradikalizovat texty, abyste zůstal alternativou, jak v rozhovoru pro ČESKOU POZICI poznamenal Miroslav Mareš?
POHL: Jasně, je to pro mě úplně nová role, takže se jí pokusím nějak využít, nejlíp k dobré věci. Budu teď vydávat CD, kde se opět věnuji různým tématům včetně násilí na ženách, tentokrát ale z jiného úhlu pohledu – trestám pachatele takovéhoto skutku. O násilí začínám mluvit z různých perspektiv.
ČESKÁ POZICE: Když si představím hvězdu showbyznysu, vybavím si kolem ní všechny ty různé producenty, manažery. Ten, kdo sám sebe vnímá jako protějšek těch hvězd, by se bez manažerů měl obejít – vy ale ty manažery máte, nebo ne?
POHL: Kdepak, všechno si zařizuju sám.
Zda myslím své texty vážně? Hloupá otázka!
ČESKÁ POZICE: Pletu se, když řeknu, že si myslím, že Řezník – tedy maska, nikoli vy sám – je svého druhu skvělým marketingovým produktem, který zaplnil díru na trhu, zvlášť u mladé generace, protože přichází s něčím extrémním, pro -náctileté zábavným, a tudíž že to vítězství v anketě vaší masce patří dost po právu? Pro mě prostě Gott a Řezník jedno jest.
POHL: (smích) Ve světle současných událostí by se to dalo tak říct. Díra na trhu tady každopádně byla. Já takhle tvořím už osm let a fanoušky jsem si získával postupně. O mojí muziku je zájem, ale určitě se to nerovná prodejnosti a návštěvnosti mainstreamových umělců. Každopádně Eminem s podobnými texty taky dobyl svět, tak uvidíme, ale já takové ambice nemám. Radši se držím při zemi.
ČESKÁ POZICE: Je to asi trochu hloupá otázka, ale nelze ji nepoložit: Myslíte vážně to, o čem rapujete?
„Je to stejné, jako by se pranýřovali herci, kteří hrají v hororech vrahy a záporné postavy, případně páchají jinou trestnou činnost“POHL: Taky mi ta otázka přijde hloupá, ale protože se mě na to ptá čím dál víc lidí a pseudoodborníků, tak odpovídám jednoznačně: Ne. Jedná se o hudební žánr horrorcore, odnož hip hopu, který částečně vychází z metalových textů a z horrorových filmů – v Americe je velmi rozšířený. Všechno je to jenom role. Řezník je fiktivní padouch, který páchá zlo. Řezník jako postava je samozřejmě odsouzeníhodný, ale lidi musí vidět ten rozdíl mezi uměleckou rolí a mou reálnou osobou.
Je to stejné, jako by se pranýřovali herci, kteří hrají v hororech vrahy a záporné postavy, případně páchají jinou trestnou činnost. Moje tvorba reflektuje dnešní svět plný násilí a hnusu a nahlíží na něj z pohledu násilníka, ale v žádném případě násilí neschvaluje. Jakékoliv reálné násilí je mi odporné. Je to právě proto tak názorně zpracováno, aby to v člověku evokovalo zhnusení zločinem. A to se daří.
ČESKÁ POZICE: Ve filmu nebo na divadle je to ale tak, že všichni vědí, že herec je herec, že hraje roli. Jak to ale člověk může hraní role poznat ve vašich textech? Ironii často není slyšet...
POHL: Ale vždyť je to přece záměrně hnáno do extrému – maniak s maskou, která se podobá těm z hororových filmů, rapuje o tom, jak zabíjí lidi. To přece nikdo nemůže brát vážně, takový člověk by se nemohl beztrestně ve společnosti pohybovat. Řezník prostě vypráví příběhy, které mají navodit atmosféru reality, ale jsou to jenom příběhy, fikce.
ČESKÁ POZICE: Když se sunete do polohy protestu, alternativy, necítíte trochu rozpor v tom, že protest se obyčejně myslí vážně, zatímco vy říkáte, že Řezník je pouhá maska, že to vážně myšleno není?
POHL: Beru to spíš jako protest proti české mainstreamové muzice, která je povětšinou plná lásky a patosu. A to se, myslím, úplně nevylučuje.
V textech Romy nevyhlazuju, umělecky mě to netáhne
ČESKÁ POZICE: Ještě k té masce, fikci: bere Řezníka jako masku i vaše publikum, nebo fanoušci vnímají ty texty jako vážně míněné?
POHL: Samozřejmě neznám úplně všechny, ale fanoušci, se kterými se setkávám na koncertech, to tak berou. Za dobu, co tak vystupuji, se nikdy nestalo, že by se někdo z fanoušků na základě mých textů uchýlil k násilí.
ČESKÁ POZICE: Čím je vlastně pro vás zajímavé hrát roli člověka, který chce vyhladit bezdomovce, Romy a další? Je to relax?
„Hudba je pro mě jenom jedna z forem, jak vyprávět příběhy“POHL: Jenom bych poopravil, že song o bezdomovcích sice mám, ale nikdy jsem v textech nechtěl vyhladit Romy a byl bych hrozně nerad, kdyby se nějak moje tvorba spojovala s neonacisty. Žánr horrorcore mě oslovil, poslouchám spoustu zahraničních kapel a v Čechách nikdo nic takového nedělal – je to z části zábava a z části umělecké vyjádření. Také třeba točím filmy. Hudba je pro mě jenom jedna z forem, jak vyprávět příběhy.
ČESKÁ POZICE: Já ale narážel na píseň Konečný řešení, ve které s kolegy, kteří si říkají Hrobka a Pitva, přece zpíváte, že chcete oběsit Ukrajince – mimo jiné. V čem je takový rozdíl mezi jednou skupinou (Romové) a druhou (Ukrajinci – nebo třeba také ti bezdomovci), že vůči jedné teď zdůrazňujete, že o nich v tomto duchu nezpíváte? Skupina jako skupina, nebo ne? Navíc je to horrorcore, tam se to nemyslí vážně, jste maska…
POHL: Pozor, to si pletete s částmi textů Hrobky a Pitvy, v mojí pasáži se jedná pouze o ty bezdomovce. Společnost je vůči těm Romům velmi citlivá, takže to v textech nějak nerozpracovávám, a popravdě mě to tímto směrem ani umělecky netáhne.
ČESKÁ POZICE: Takže i horrorcore má nějaké limity? O čem byste tedy nikdy nechtěl rapovat?
POHL: Třeba o lásce a rozchodech nebo disco songy pro předškoláky. Tomu bych se rád vyhnul…
ČESKÁ POZICE: Jak se vlastně líbí vaše rapování rodičům?
POHL: Rodiče to chápou a otec (v jednom z dřívějších rozhovorů Řezník uvedl, že je jím Karel Loprais – pozn. red.) si se mnou dokonce zarapoval v songu Můj Táta, kde vyprávím fiktivní příběh o tom, jak mě táta v dětství týrá a já posléze aplikuju stejný druh výchovy i na svoje děti. Je to vlastně ukázka koloběhu špatné výchovy. Táta zde rapuje z pozice tyranského otce. Opět se samozřejmě jedná pouze o roli, dětství jsem měl zcela normální.
