V prvním listopadovém týdnu byly v nákladních letadlech směřujících z Jemenu do USA objevené balíčkové bomby. Žádná z nich neexplodovala, jedna z nich však prý byla zneškodněna 17 minut před výbuchem. Ve druhém listopadovém týdnu se objevily zprávy, že teroristé z Al-Káidy chtějí zahájit „džihád“. Pětadvacet teroristů má prý v úmyslu zaútočit v „bombajském“ stylu – přepadení například hotelu Taj Mahal na konci listopadu 2008, držení rukojmí, téměř dvě stě obětí. Němečtí zpravodajci nevyloučili ani útoky na další evropská města, Prahu nevyjímaje. Německý ministr vnitra Thomas de Maiziére uvedl, že existují doložené informace o připravovaných útocích v Evropě, i když zatím nejsou žádné stopy k pachatelům. Ve třetím listopadovém týdnu bylo publikováno, že šest teroristů chce příští rok na jaře zaútočit na Říšský sněm (Reichstag).
V téže době byla na namibijském letišti Windhoek odhalena podezřelá zásilka směřující do Německa. Ale ouha! „Podezřelou“ zásilkou byl speciální kufřík na testování bezpečnostních opatření na letištích. A mezi zavazadla do letadla ve směru Mnichov jej dal velitel namibijského policejního útvaru pro leteckou bezpečnost! Ten je však již obviněn a ve vazbě, z čehož je zřejmé, že nešlo o autorizovaný test bezpečnosti. Zajímavé bude zjistit, jak se k testovacímu kufříku dostal, jestliže jej kalifornský výrobce prodává výhradně státním institucím, například americkému Úřadu pro leteckou dopravu.
Shrnuto, šlo o falešnou bombu a poplach eskalující atmosféru nebezpečí „džihádu“. To vše dává dohromady dobrý a silný důvod ke skepsi. Vyznačuje se jí především stanovisko americké civilní rozvědky (CIA), které je v příkrém rozporu s tím americké kontrarozvědky s policejními pravomocemi (FBI) a německé spolkové kriminální ústředny zabývající se též terorismem (BKA).
Postupem času vyplývá, že v minulosti měly zpravodajské služby signály o připravovaných útocích na Světové obchodní centrum 11. září 2001 i na bombajský hotel Taj Mahal. Podezření o těchto chystaných útocích však nikdy nebyla předem publikovaná. Navzdory tomu byly provedené. Od té doby bylo zveřejněno mnoho varování před možnými teroristickými hrozbami, ale žádný útok proveden nebyl. Je v tom nějaká souvislost? Pokud ano, jaká? Lze z toho vyvodit, že zveřejnění hrozby má jakýsi profylaktický účinek? Nebo zpravodajci něco občas „pustí“, aby to bouchlo a nebezpečí bylo brané vážně, a pak čas od času něco signalizují, už jen pro zvýšení své důležitosti? Do jaké míry lze z namibijské kauzy dovozovat, že i jiné avizované hrozby terorismem jsou jen markýrované? Bylo by možné dovodit, že místa, o nichž se hovoří jako o ohrožených, jsou ve skutečnosti bezpečnější než jiná, protože si je bezpečnostní a zpravodajské složky přepečlivě ohlídají? Nebo se tam nestane nic, protože tam žádné ohrožení nebylo? Kdo to zkontroluje? Kdo to posoudí?
Snad postačí se pro příště orientovat podle opakujícího se vzorce. Mluví-li vlády o teroristické hrozbě, téměř jistě útok proveden nebude. Stane se však to, o čem nemluví. Všechno je holt trochu jinak.
