Řecký parlament schválil státní rozpočet na rok 2014, a protože má poprvé po šesti letech skončit s přebytkem, byla to v Aténách velká sláva. Drobným detailem je, že rozpočet obsahuje návrhy, které důvěryhodnost takového závěru zpochybňují a jsou v přímém rozporu s dohodou, již Řekové schválili se svými mezinárodními věřiteli.
Jsou to totiž Evropská unie, Mezinárodní měnový fond (MMF) a Evropská centrální banka (ECB), které stále koučují řecké státní finance a strukturální reformy, neboť sedí na balíku 172 miliard eur finanční pomoci Řecku a rozhodují o každé částce. A zatímco EU, MMF a ECB této zemi naordinovaly třeba zavedení plošné daně z nemovitostí, schválený rozpočet ji vůbec neobsahuje. Nebo by oproti dohodě s institucemi měla klesnout DPH na restaurace a prodlužuje se také zákaz exekucí majetku neplatičům hypoték.
Navzdory konfrontaci s touto diskrepancí, si řečtí politici těžkou hlavu nedělají. „Můžeme případně revidovat rozpočet v příštím roce, když to bude problém,“ řekl k tomu deníku Financial Times člen vlády v Aténách, který si nepřál být jmenován.
Elita EU se už teď třese, že Řekové budou torpédovat existující úsporná opatření a nutit všem „tlustou řeckou svatbu“ z fondů a eurovalu
Řecký ministr zahraničí Evangelos Venizelos a neoficiální šéf vládního odboje proti mezinárodním správcům, se do toho opřel výrazně razantněji. Na ostře sledovaném vystoupení v Americko-řecké obchodní komoře hřímal, že je na čase, aby svět konečně uznal „řecké oběti“ finanční krize, a že nic nemůže legitimizovat „další hoře řeckých občanů“, které podle Venizelose, bojujícího o přežití v čele řeckých socialistů, s požadavky EU, MMF a ECB přijde.
Stejně jako Česko
Protože se Řekové 1. ledna ujímají na půl roku předsednictví EU, kdekdo v Bruselu a v Berlíně z toho šediví. Předsednická země totiž nastoluje témata zbytku EU a rozhoduje o pořadí legislativních norem na stole, a proto se unijní elita už teď třese, že Řekové budou torpédovat existující úsporná opatření a nutit všem „tlustou řeckou svatbu“ z fondů a eurovalu.
Podobné obavy z paralýzy EU panovaly také těsně před tím, než se předsednictví ujalo Česko. Tehdejší francouzský prezident Nicolas Sarkozy se dokonce nabízel, že by mohla Francie, předávající štafetu Česku, klidně unii řídit dál, aby se zabránilo nejistotě. Důvodem těchto obav bylo pravidelné vyhlašování války EU Václavem Klausem a pak Topolánkova vláda, jejíž mnozí ministři se schůzkám v Bruselu vyhýbali a přijížděli často, jen když chtěli něco zablokovat.
Pak však v lednu 2009 nastalo samo předsednictví a na spasení Sarkozym si nikdo nevzpomněl. Česko vstoupilo do svého prvního šéfování EU z ostra, když hned v lednu Rusko zavřelo plynové kohoutky tranzitní Ukrajině a půl EU začalo mrznout. Topolánkovi ministři byli vhozeni do vody a museli začít plavat. O to více, že podpůrnou ruku do sporu s Vladimirem Putinem nenabízel žádný západoevropský stát s výjimkou Německa pod vedením východní Němky Angely Merkelové.
V případě Řecka by to nebylo poprvé, kdy by se předsedání EU stalo obětí národních politických hrátek a ambicí jednotlivců
Začali tedy plavat a dopadli velmi dobře. Během několika dnů vyjednávání s Putinem a Tymošenkovou Češi prosadili kompromis, pod který se všichni podepsali – Rusko, Ukrajina, EU. Získali tím první důležité ostruhy v čele unie a co je ještě důležitější, začaly padat vzájemné předsudky. Eurosnobové, jako je Sarkozy, zjistili, že Češi nejsou zdivočelá horda z území, kde žijí lvi. A Topolánkovi muži si ověřili, že ne každý v Bruselu je podrazák a uzurpátor suverénních států. Předsednictví byla vzájemná civilizační mise.
Další civilizační mise
Podobná civilizační mise nastane i teď v případě Řeků. Není totiž na škodu, aby ve chvíli, kdy EU musí změnit svou imigrační politiku, nastoloval tuto agendu ministr z členské země, která má s cizinci snažícími se dostat do Evropy bezprostřední zkušenost. Popřípadě ve chvíli ekonomického oživení Evropy zástupce státu, který se pořád potácí nad propastí a kde 52 procent mladých lidí po škole nenachází práci.
A naopak. Možná, že větší odpovědnost za celek a nutný každodenní kontakt řeckých politiků a úředníků s realitou v ostatních státech přiměje lidi, jako je ministr Venizelos, ke střízlivějšímu zvážení situace, kde Řecko stojí a jaké jsou jeho možnosti. Nebo také nepřiměje.
Nebylo by to poprvé, kdy by se předsedání EU stalo obětí národních politických hrátek a ambicí jednotlivců. Naposledy to nastalo po... třech měsících českého předsednictví, kdy Jiří Paroubek shodil Topolánkovu vládu. Předčasný konec mise byl tehdy ke škodě především Čechů. Možná to ambiciózní ministr Venizelos ví.
