Rittigova advokátka: Nejhorší soupeř je strach

Advokátka potvrdila pověst ostré dámy, jež pro štiplavé slovo nejde daleko. „Spolupráce s vámi je opravdu příšerná,“ napsala nám ještě v průběhu tvorby článku, přestože jinak se na vzniku textu podílela docela příkladně.

S vědomím toho, že v kauzách, v nichž figurují její klienti či kolegové z MSB Legal, odmítne kvůli advokátnímu tajemství podat jakékoli detailnější informace, nás především zajímalo poznat klíčovou osobnost známé advokátní kanceláře spíše z lidské, nikoli pouze profesní stránky.

V interview pro ČESKOU POZICI odložila pro advokáty typickou „právničtinu“, nicméně hned začátek našeho dialogu byl poněkud vyhrocený...

ČESKÁ POZICE: V narážce na článek, ve kterém figurovala vaše kancelář, jste mi napsala, že mojí vizitkou jsou články o blbostech. Když jsem vás požádal o rozhovor, prohodila jste, že nesnášíte rozhovory po srsti. Konflikt a boj je hlavním faktorem vaší pracovní strategie?

BABÁKOVÁ: To vůbec ne. Ale vy prostě občas s odpuštěním blbosti píšete a víte to sám. Navíc osobně si myslím, že rozhovor je jako forma dost překonán. Stačí si přečíst jakýkoliv rozhovor například s Randákem a Janečkem (míněni generál Karel Randák, který v roce 2011 s Nadačním fondem proti korupci otevřel sérii kauz, v nichž figuruje Ivo Rittig, klient MSB Legal; zakladatelem protikorupčního fondu je pak podnikatel Karel Janeček – pozn. red.). Žádné nepříjemné otázky, vše je jen dohodnuté PR, ztráta času čtenáře.

ČESKÁ POZICE: Chci se ptát na případy, v nichž figurují vaši klienti a partneři z advokátní kanceláře. To není ztracený čas pro čtenáře. V drtivé většině případů se ale odvoláváte na advokátní tajemství. Zajímaly by mě například podrobnosti k tokům miliard korun na trase ze skupiny Appian na účet nizozemské firmy Fynerdale Holdings.

BABÁKOVÁ: Samozřejmě že v případech, kde jsem vázána mlčenlivostí, vám nic neřeknu. Konkrétní případy klientů komentovat nemohu.

ČESKÁ POZICE: Jádrem „jízdenkové“ kauzy pražského dopravního podniku, ve které byli obviněni dva vaši kolegové z kanceláře, je finta, jak se bez soutěže dostat k zakázce. Lest vymyslela karibská firma Cokeville a její představitel Peter Kmeť, kteří za to pak dostali několik desítek milionů korun. Právně to zřejmě bude obtížně napadnutelné, morálně a eticky je to však – slušně řečeno – dost nevkusné. Jak na tento rozpor nahlížíte jako advokátka?

BABÁKOVÁ: Příběh je o tom, že byla tiskárna, která měla zájem o zakázku, kterou se jí v dopravním podniku nedařilo získat. Jejich obchodní partner ji po nějaké době dokázal zprostředkovat. Pokud se zaměříme na morálnost této transakce, mohl byste takto napadnout jakoukoliv zprostředkovatelskou smlouvu. Ve filozofické rovině si pak položte otázku: je nemorální, když pomohu domluvit dvěma podnikatelským subjektům obchod? Jeden něco odpracuje, druhý mu zaplatí. Jak jsem již ale řekla, konkrétní obchody svých klientů komentovat nemohu, je ale nesmysl nazývat lstí normální obchodní vztahy jen proto, že provize se někomu zdá vysoká.

ČESKÁ POZICE: Co vám nejvíce vadí na českých novinářích, které na sociálních sítích s gustem kritizujete?

BABÁKOVÁ: Půlka novinářů, kteří přijdou pro informace, mají už dávno článek napsaný podle nějakého zadání. K nám si jenom jdou formálně odškrtnout, že oslovili i tu „druhou stranu“, a co jim řekneme, je vůbec nezajímá. Dávno jsme se rozhodli, že na takové nebudeme plýtvat časem. Další věc je, že jste pravděpodobně tlačeni do produkce kilometrů textu a nikdo už nemá čas ani chuť se kauzami pořádně zabývat. To je myslím i váš osobní případ.

ČESKÁ POZICE: Když jsem připravoval článek o modrém máku a tocích miliard korun z Appianu na účty firem, v nichž figurujete, váš názor jsem chtěl znát. Vy jste se opět odvolala na advokátní tajemství. Pro novináře je to pak vcelku obtížná komunikace.

BABÁKOVÁ: To máte pravdu, ale co s tím můžu dělat. Pro nás je povinnost o klientských věcech mlčet. Druhá věc je, že vy novináři často nejdřív píšete a pak až se třeba přijdete zeptat a zamyslíte se až úplně nakonec. A pak je tu ta absolutní absence jakékoliv novinářské zodpovědnosti. Napíšete něco, čemu sami vůbec nerozumíte, a maximálně za měsíc otisknete miniaturní omluvu, aha spletli jsme se, ale to nic, jede se dál.

ČESKÁ POZICE: Nebude vaše nelibost k žurnalistům do jisté míry způsobena tím, že se věnujeme případům, ve kterých figuruje vaše kancelář?

BABÁKOVÁ: Ne, já jsem se setkala i se seriózním přístupem, kdy se novinář opravdu snaží pochopit a třeba i uzná, že ho někdo vodil za nos, jde o umělou kauzu, a článek pak ani nenapíše. Ale to je málokdy. I vy se občas svým způsobem snažíte, proto jsem na rozhovor kývla, nejste ještě zcela ztracený.

ČESKÁ POZICE: Vždycky jste chtěla být právničkou? Nebo jste měla při studiích jiné představy?

BABÁKOVÁ: Šla jsem dělat to, na co mám talent, mám takové ostré vyjadřování, s tím nic nenadělám a v právu se to hodí. Na studiích mě to bavilo, ale nijak na tom nelpím. Klidně bych šla dělat něco úplně jiného.

ČESKÁ POZICE: Jak jste se vlastně dostala k práci v Šachta & Partners?

BABÁKOVÁ: To neprozradím, prý to moc zajímá i paní Bradáčovou, tak ať si to zjistí. Tajemno se musí přiživovat, ne bořit.

ČESKÁ POZICE: Proč je mezi obhájci kontroverzních podnikatelů a šedých eminencí tak málo žen?

BABÁKOVÁ: Všude je málo žen, v politice nebo ve vedení firem. Odpověď neznám, nepřemýšlím nad tím, jestli mě chlapi berou. To musíte odignorovat, soustředím se pouze na svou práci. Jestli s tím má někdo problém, do obličeje mi to stejně neřekne.

ČESKÁ POZICE: Nebylo vám ani třicet, když jste se dostala do blízkosti velkých a mocných hráčů – ať už Rittiga, nebo lidí kolem ČEZ, Škodovky a Mostecké uhelné společnosti. Kolem vás na účtech létaly miliardy korun. Nebála jste se někdy, že šlápnete vedle?

BABÁKOVÁ: Já jsem byla ráda. Samozřejmě vždycky budete mít obavu, že uděláte chybu. Když jste mladší, nemáte zkušenosti. O to víc však mladého člověka těší, když se mu práce daří, dostává důvěru a má šanci dělat velké kauzy nebo třeba komplikované fúze. To je ta kariéra, která vás zajímá. Je to ale stejné, jako když se mladý novinář dostane k velkým kauzám namísto toho, že bude psát, že v létě taje zmrzlina rychleji než v zimě. Taky to berete jako kariérní postup.

ČESKÁ POZICE: Lobbisti a advokáti obvykle rádi zůstávají v přítmí a ve veřejném prostoru pokud možno nevystupují. Vy jste si nedávno založila profil na Twitteru. Proč?

BABÁKOVÁ: Mám to založené kvůli klientům, kteří se médiím otevřeli a svoje kauzy medializovat chtějí. Pokud k těmto kauzám chceme něco rychle sdělit, tak je Twitter ideální, protože mě tam sleduje spousta novinářů. Já osobně jsem introvert, neuměla bych žít na sociálních sítích a není mi to ani moc sympatické. Na internetu je hrdina každý, ale pokud možno anonymně. Já v tom moc chodit neumím.

ČESKÁ POZICE: Proč jste založili profil Ivu Rittigovi? Karel Randák nedávno pronesl, že se tím snažíte ovlivnit veřejnost a soud.

BABÁKOVÁ: Ivo Rittig se dlouho snažil médiím spíš vyhýbat, nepřipadalo mu, že by mu komunikace s nimi mohla něco přinést. Jsem ráda, že to překonal, zbavuje ho to té nesmyslně démonické pověsti, jež mu škodila. Bylo to jeho osobní rozhodnutí, nikdy bych klienta k něčemu takovému netlačila.

Pan Randák na začátku rozdmýchal mediální hysterii, která měla z Rittiga udělat hlavní zlo této republiky. Dříve se mu to docela dařilo, teď je nešťastný, když si lidé dovolí bránit se. Dokud se psalo, že Rittig je největší zločinec, všecko bylo v pořádku. Když ale napadneme postup policie, který dle nás nebyl korektní, najednou pan Randák říká, že ovlivňujeme soud.

ČESKÁ POZICE: Říkáte, že váš klient má nesmyslně démonickou pověst. Jsou tady tedy větší „démoni“, než je pan Rittig? On a další mají určitou pověst, v případě Rittiga i historicky danou, kterou navíc přiživili tím, že dlouhá léta odmítali komunikovat s novináři.

Ivo Rittig s Karolínou Babákovou.

BABÁKOVÁ: Konkrétní jména vám neřeknu, ale jsem si jistá, že jsou tu větší démoni, jak říkáte. (smích) Určitě je pravda, že nebylo správné, když Ivo Rittig nekomunikoval s veřejností. Jdete-li do detailu, řeknete si, že nemusíte s novináři mluvit – proč by, když jste soukromá osoba.

Tuto tendenci mám i já – proč bych se s vámi vůbec měla bavit o naší kanceláři? Když ale příliš dlouho mlčíte, vytváříte v lidech dojem, že něco skrýváte, že se něčeho obáváte. Tím se bublina nafukuje. Mediálně vám pomůže, když začnete mluvit. Lidé jako Ivo Rittig, Tomáš Hrdlička nebo Roman Janoušek si podle mě toto uvědomili, všichni už chodí před kameru a před novináře.

ČESKÁ POZICE: Jaký máte vztah – kromě toho, že je vaším klientem – s Ivem Rittigem? Jste přátelé?

BABÁKOVÁ: Když řeknu, že máme chladně profesionální vztah, tak to není pravda. Když řeknu, že jsme přátelé, tak to taky není pravda. Máme k sobě důvěru a myslím, že je to přesně tak, jak to má být.

ČESKÁ POZICE: Kdybyste jeho případy a kauzy posuzovala jako Karolína Babáková „neadvokátka“, věřila byste Rittigovi lidsky?

BABÁKOVÁ: To bych měla informace asi jenom z médií, takže si to umím představit. Snažím se si o takových kauzách absolutně nic nemyslet, protože na případu Iva Rittiga vidím, jak je to virtuální svět. Jakž takž nějaký obrázek si lze udělat z odůvodnění pravomocných rozsudků, do té doby ne...

ČESKÁ POZICE: Kromě Rittiga patří mezi vaše klienty i uhlobaroni Marek Čmejla či Jiří Diviš. To asi ale nebude všechno. Kterým dalším mocným lidem poskytujete služby?

BABÁKOVÁ: To vám samozřejmě neřeknu, poslední dobou se nějak zapomnělo, jak je vztah mezi klientem a advokátem důvěrný. Lékař přece také nemluví o pacientech. Už před lety ale prosáklo, že jsme něco dělali i pro Karla Janečka, což bylo v kontextu událostí vtipné. Poskytujeme služby tolika podnikatelům a firmám, že skoro začíná být problém se s někým seznámit. S nadsázkou jsme potkali skoro všechny. Česká republika není příliš velká, zásadních hráčů v byznysu tu není mnoho. Na tomto se hezky ukazuje absurdita uvažování, že když dvě firmy sídlí na stejné adrese, hned spolu něco mají.

ČESKÁ POZICE: V posledních letech se dvěma hlavními „padouchy“ České republiky stali Ivo Rittig a Roman Janoušek. Jaký mezi nimi spatřujete rozdíl?

BABÁKOVÁ: Pana Janouška vůbec neznám. Nicméně si myslím, že jejich kontakty jsou minimální, pokud vůbec nějaké, takže to spojování Rittiga a Janouška je nesmyslné.

ČESKÁ POZICE: Jako obhájkyně Iva Rittiga zřejmě máte přehled o diskusním terénu vlivných podnikatelů. Co říkáte na Janouškovy odposlechy? Opírají se o realitu, nebo Janoušek a spol. „prodávají teplou vodu“?

BABÁKOVÁ: Z odposlechů, které se objevily v médiích, mi přijde, že pan Janoušek vede zajímavé debaty. Takové debaty ale vede v Praze spousta lidí. Je to nefér, protože v době, kdy se řeší jmenování nového policejního prezidenta nebo Lenky Bradáčové, si o těchto věcech povídá každý druhý. Můžete se vychloubat, můžete si vymýšlet, to ale není trestný čin. Znám desítky lidí, kteří vedou diskuse na podobné téma. Jejich relevance je na bodu nula. Žádný trestný čin v tom nespatřuji, ale neznám samozřejmě spis. Nikomu z nás by nebylo příjemné, kdyby se ven dostaly nahrávky našich hovorů.

ČESKÁ POZICE: Koho považujete za nejtěžšího soupeře v kauzách, které řešíte?

BABÁKOVÁ: Nejhorší soupeř je vždy strach, ať už strach klienta, nebo třeba státního zástupce, který se tak bojí, že se přijde na jeho chyby, že raději udělá další a dopustí se šikany. A pak mediální štvanice, to je taky docela nepříjemný soupeř. Všechno ostatní jsou jenom lidé, kteří hrají nějaké role. Obecně mi ale hrozně vadí kriminalizace politiky a byznysu. Policejní útvary jako ÚOOZ se odklánějí od své původní činnosti – stíhání drogových dealerů, obchodníků s bílým masem, obecně klasického organizovaného zločinu. Kvazikorupce expremiéra Petra Nečase nebo zásah v muslimské modlitebně mi přijdou šílené.

ČESKÁ POZICE: Jak si vysvětlujete, že na rozdíl od svých kolegů Davida Michala a Marka Stubleyho nejste obviněna, přestože se v jednotlivých transakcích vaše jméno objevuje?

BABÁKOVÁ: To se musíte zeptat jinde. Já nepochybuju o tom, že kdyby mě státní zástupci z něčeho obvinit mohli, tak budou mít radost, asi jsem jim nepříjemná. Občas za mnou přijdou novináři s tím, že třeba pan Ivo Ištvan říká to a to a paní Bradáčovou by zajímalo to a to…Prostě mezi námi rozdmýchávají nějaké pocity, otázka je, z čí iniciativy to dělají a co je pravda.

ČESKÁ POZICE: Jak se kauzy projevily na zájmu o vaši právní kancelář?

BABÁKOVÁ: Paradoxně docela dobře, přišli noví klienti, kterým se líbí, jak pana Rittiga hájíme. Hodně lidí má problém se šikanou státních zástupců a nedaří se jim najít advokáty, kteří by byli ochotni jít do boje s takovou vervou jako my. To, že máme podobnou osobní zkušenost, vnímají jako plus. Naše kancelář se přes tuto kauzu proslavila, což je pro byznys dobře. Ale není všechno samozřejmě jen zásluha MSB. Já osobně jsem spíš obchodní právník, nejsem žádný kovaný „trestař“, ani na to nemám věk. Takže ráda spolupracuju s moudřejšími kolegy, například s JUDr. Romanem Lamkou, který má také se šikanou, a dokonce s vydíráním osobní zkušenost.

ČESKÁ POZICE: Jak se k vaší kanceláři stavějí absolventi právnických fakult? Projevují zájem pracovat ve vaší kanceláři, nebo naopak mají obavy, že by kontroverzní klienti a kauzy, ve kterých MSB Legal figuruje, mohli poškodit jejich CV?

BABÁKOVÁ: My vybíráme kolegy z těch životopisů, které k nám dorazí. Pokud se někdo na základě našich kauz rozhodne, že ho nepošle, to je jeho volba. Pořád jich ale chodí dost. Setkala jsem se i s reakcí „k takovým kauzám se jinde nedostanu“. S takovými lidmi si budeme nejspíš rozumět. Jiní právníci jdou třeba do Člověka v tísni, každý si musí najít to svoje, my s tím nemáme problém.

ČESKÁ POZICE: Kdyby vás požádal, umíte si představit, že byste poskytla právní pomoc například podnikateli Karlu Janečkovi, jehož Nadační fond proti korupci v roce 2011 rozstřelil kauzy proti vaší kanceláři a Ivu Rittigovi?

BABÁKOVÁ: Touto odpovědí asi moc kladných bodů nenasbírám, ale ano, představit si to dokážu. V našem byznysu jsou takové kotrmelce docela běžné. Každý osobní útok má nějaký důvod, nějakou motivaci, ale to se může v čase měnit. V tomto případě nešlo napadnout Iva Rittiga, aniž by předtím nedostali ránu jeho právníci. Janeček a Randák to měli s tehdejším primátorem Bohuslavem Svobodou a s poradcem Grmelou (Martin Grmela je bývalý mediální poradce exprimátora Svobody – pozn. red.) mediálně připravené docela dobře, teď se karta otáčí, ale dva roky to trvalo. Já k tomu jejich výkonu mám respekt, i když věcně to bylo mimo.

ČESKÁ POZICE: Kdybyste si měla vybrat, kdo je vám politicky a charismatem sympatičtější, kdo by to byl? Klaus, nebo Havel? Zeman, nebo Schwarzenberg? Nečas, nebo Sobotka? Kalousek, nebo Babiš? Vesecká, nebo Bradáčová? Topolánek, nebo Paroubek? Randák, nebo Šlachta?

BABÁKOVÁ: To jste mi vybral, abych naštvala hodně lidí v jedné větě, že? Neznám je osobně a na základě médií si obrázek o lidech nedělám. I když ne, pana Paroubka občas potkávám, když venčí psa. Doufám, že to Ivo Ištvan neoznačí za spiknutí.

ČESKÁ POZICE: Schyluje se podle vás ke střetu oligarchů a mocných lidí po vstupu Andreje Babiše do politiky? Někteří pražští manažeři a lobbisti hovoří o tom, že od parlamentních voleb v roce 2010 dochází k mocenské výměně elit a struktur. Jak hodnotíte politický vývoj v zemi v posledních letech?

BABÁKOVÁ: Na politické otázky se mi odpovídat nechce. Jednak nejsem žádný politolog, jednak mi celkem vyhovuje, že moji (i potenciální) klienti neznají moje názory v oblasti politiky. Nejsme pak zatíženi žádnými předsudky a nezavírá mi to žádné dveře. Nedávno jsme tak měli třeba šanci dostat se ke kauze odvolaného generálního ředitele Vězeňské služby ČR, což je do značné míry politická kauza.

ČESKÁ POZICE: Na Twitteru se uvádíte jako právnička z „Mordoru“ (doupě zla ve filmu Pán Prstenů – pozn. red.). Přitahuje vás „temná strana síly“? Nebo je to částečně i image?

BABÁKOVÁ: To není z mé hlavy, prý se naší kanceláři říká Mordor, psali to v novinách, tak to musí být pravda. Něco na tom je, sedíme ve vysoké věži, máme Rittiga, proč ne. Je to image, je to vtip, člověk by se neměl brát moc vážně. Ve skutečnosti jsme my ti hodní. (smích)

ČESKÁ POZICE: Jednou jste v nadsázce pronesla, že advokátům nejde věřit. Kdybyste měla čtenářům doporučit, komu se dá více věřit – novinářům, které nemáte ráda, nebo advokátům?

BABÁKOVÁ: Já nemám moc ráda ani advokáty. Ale první pravidlo, které říkám klientům, je: „Nikdy nevěřte novinářům!“ Tady žádná důvěra neexistuje, hodně novinářů podle mne nehledá pravdu a stará se jen o sebe, o svou kariéru a o naplnění svého zadání. Pokud u toho někomu zbytečně zničí život, je jim to jedno.

ČESKÁ POZICE: Totéž mohu říci o advokátech.

BABÁKOVÁ: Klient má v advokáta absolutní důvěru, sdílejí mezi sebou tajemství. Je to neporovnatelné. S advokátem mluvíte jako se svým lékařem, který také nesmí mluvit o vašem zdravotním stavu. Klient navíc advokátovi za služby platí, advokát je už z podstaty na jeho straně. Novinář je v úplně jiné pozici, je svébytnou jednotkou, která si může dělat, co chce.

ČESKÁ POZICE: Novinář má ale se svým zdrojem také důvěrný vztah. Kdybych prozradil svůj zdroj, můžu ohrozit jeho bezpečnost nebo zaměstnání. Zalitovala jste někdy, že jste si vybrala práci advokátky vlivných a mocných?

BABÁKOVÁ: Ano, samozřejmě, mockrát. Ale všude je něco.