Rok 2017 ve znamení neekonomických rizik

DEBATA JANA MACHÁČKA Komentátor Lidových novin Jan Macháček se každý týden ptá českých ekonomů, pedagogů a analytiků, co soudí o aktuálních a žhavých tématech ze světa ekonomiky a financí. objednat zasílání e-mailem

V souvislosti s koncem roku 2016 jsme se rozhodli požádat pravidelné přispěvatele do DEBATY Jana Macháčka o predikci pro rok 2017.

Otázka, kterou jsme jim na konci prosince 2016 položili, zněla takto: Jaký je váš o stručný výhled do příštího roku? Jaké trendy a události očekáváte v české, světové či evropské ekonomice v roce 2017?

Michal Brožka, investiční stratég Raiffeisenbank, lektor Unicorn College

Desatero očekávání

1. Vrátí se inflace. Pravděpodobně nebude vysoká, ale alespoň nějaká.

2. Zvýší se cena peněz. Fed bude pokračovat v pozvolném zvyšování úrokových sazeb, ECB bude signalizovat blížící se konec ultrauvolněné měnové politiky
3. Evropská unie ani eurozóna se nerozpadne, ale obě témata přijdou kvůli volbám v klíčových evropských zemích na přetřes. Zejména ohrožení pozice Merkelové by vedlo ke zvýšení nejistoty finančního trhu, ale příští rok nepůjde zdaleka jen o Německo. Italský bankovní sektor bude v situaci pravděpodobně se blížících předčasných voleb zápasit s potřebou rekapitalizace.

4. Donald Trump splní část svých předvolebních proklamací. Nejistota nastavení fiskální politiky USA je vysoká a je možné, že dojde k významným sporům uvnitř republikánské strany.
5. Čínská ekonomika opět (dle plánu) vzroste. Ještě větší část světové ekonomiky tak bude black-boxem, který může kdykoliv přinést šok pro světovou ekonomiku.
6. Cena ropa by se mohla držet současných úrovní. Na její návrat na úroveň nad 80 USD/barel a výš to z dnešního úhlu pohledu nevypadá. Kapacity vybudované v předchozích letech budou působit jako určité zastropování pro zdražování ropy.
7. Skončí období umělé stability kurzu koruny proti euru. Výsledkem divočejšího období by mělo být posílení koruny v řádu jednotek procent.
8. V technologiích lze čekat další viditelné zlepšení systémů autonomního řízení. Současně fandím domácí HE3DA.
9. V souhrnu přichází doba, která nebude přát dluhopisům. Akciové trhy by na tom nemusely být celkově špatně, ale čekal bych zvýšenou volatilitu. V případě přiblížení se katastrofických scénářů se investoři opět budou spoléhat na zásah centrálních bank. Máme zde tedy stále přítomné riziko takzvaného morálního hazardu.
10. Evropský finanční sektor se bude opět připravovat na další nárůst regulatorní zátěže.

Jan Pravda, Sanning Capital, Pravda Capital

Vše je možné. Buďme bdělí

Myslím, že nejlepší, co člověk může udělat s představami o budoucnosti, je poučit se z minulosti a připravit se co nejlépe na možná rizika. Těch je kolem nás mnoho a mnoho se o nich i psalo. Pokusit se předpovídat něco konkrétního o budoucnosti by bylo buď naprosto banální extrapolací minulosti (to dělat nechci), anebo pošetilým věštěním, které by mohlo s nějakou pravděpodobností vyjít, nebo také být úplně mimo.

Třeba ze HDP růst Evropy dožene USA a stejně tak kapitálový trh Evropy dožene SP500, anebo naopak že euro spadne pod 0.8 za americký dolar kvůli rozkladu eurozóny. Obojí je možné. Nebo třeba že se naplní nejhorší očekávání o osobnosti Donalda Trumpa a svět se začne rychleji sunout k válce, anebo naopak Donald Trump překvapí svým realismem a svět se začne uklidňovat. I zde je obojí možné. Vše je možné, ale odhadnout míru pravděpodobnosti těchto jevů neumíme. Buďme tedy bdělí a pilní.

Helena Horská, hlavní ekonomka Raiffeisenbank

Návrat inflace a konec kurzového závazku v Česku

Přestože rok 2016 přinesl mnoho nečekaných zvratů, rok 2017 jej může překonat. Na politické i ekonomické scéně nás čeká hned několik událostí, které mohou zahýbat ekonomikami i finančními trhy. Na evropské politické scéně nás čeká řada voleb, které rozhodnou o budoucnosti Evropy – zejména volba německého kancléře/kancléřky. V USA se prezidentského postu ujme Donald Trump, který vyhrál volby se slibem, že změní Ameriku. Měnit chystá i zahraniční politiku USA (nejen vůči Číně, ale také vůči Rusku či Izraeli). A měnová politika americké centrální banky bude pokračovat v nastoleném trendu zvyšování úrokových sazeb, které se spolu s oživující inflací postarají o konec levných peněz. Přestože Evropská centrální banka bude dál „tisknout peníze”, ani eurozóny se růst dlouhodobých úrokových sazeb nevyhne. I v pomalu rostoucí eurozóně bude inflace vzlínat k 1,5 %.

Česká ekonomika nebude sice v roce 2017 patřit k nejrychleji rostoucím zemím Evropské unie, ale naše ekonomická úroveň se zvýší na 84 procent průměru eurozóny z 82 procent v roce 2015. Pokračující růst české ekonomiky mírně nadprůměrným tempem bude ještě bolestivěji narážet na omezenou kapacitu a flexibilitu českého trhu práce, kde kromě odlišné kvalifikace a odbornosti brání dalšímu výraznějšímu poklesu nezaměstnanosti špatná dopravní obslužnost ve vzdálených regionech a neochota lidí se stěhovat za prací nebo dojíždět na delší vzdálenost. Proto registrovaná míra nezaměstnanosti v roce 2017 neklesne k historickému minimu z roku 2008 (4,1 procenta). Přesto se český trh práce přehřívá a společně s růstem mezd ve státní správě a zvyšováním minimální a zaručené mzdy (v roce 2017 o 11 procent) se zintenzivňuje tlak na růst mezd. Růst průměrné mzdy v ČR v roce 2017 se bude dál zvyšovat a hrubá průměrná měsíční mzda se přiblíží hranici 29 tisíc Kč (1 100 EUR). Rychleji než průměrná mzda (4,5 průměrná) porostou mzdy v oborech, kde se mzdy drží dlouhodobě pod průměrem (hotely a restaurace, kultura, umění a rekreace).

Spotřebitelské ceny dál porostou a inflační cíl České národní banky (ČNB) bude dost možná už dosažen v prvním čtvrtletí 2017. Přesto ČNB s ukončením kurzového závazku (#CZKExit) počká, až bude mít jistotu, že inflace v ČR se dlouhodobě udrží v blízkosti 2 procent. Inflace v eurozóně bude totiž ještě nízká a příliš vzdálená inflačnímu cíli Evropské centrální banky (ECB) na to, aby ECB ukončila nákup aktiv („QE“) před koncem roku 2017. V případě velmi intenzivního tlaku na posilování koruny, tj. kdyby ČNB musela nakupovat více než 6 miliard eur měsíčně (162 mld. Kč), by ČNB mohla přistoupit k zavedení záporné depozitní sazby (popřípadě odstupňované záporné depozitní sazby po vzoru Japonska či Švýcarska). Čím více bude ČNB váhat s #CZKExitem, tím více se bude přibližovat termín parlamentních voleb v ČR. Bankovní rada ČNB proto rozhodne o #CZKExitu až po parlamentních volbách, předpokládejme v listopadu 2017 na 4. výročí kurzového závazku.

Konec kurzového závazku bude doprovázen značnou volatilitou (na poměry jinak velmi stabilní) koruny a výnosů státních dluhopisů. Investoři, kteří nakoupili koruny ve víře v jejich zhodnocení, budou své pozice uzavírat (prodávat koruny a české státní dluhopisy, do kterých nakoupené koruny zainvestovali); naopak vývozci, kteří se nezajistili, mohou v obavě před dalším posílením kupovat korunu. Poměr mezi okamžitou nabídkou a poptávkou po koruně určí směr vývoje koruny. Nelze proto vyloučit, že koruna bude po dobu několika dní velmi rozkolísaná, než se trh „usadí“ a jak zdůraznil guvernér ČNB Jiří Rusnok, ČNB nebude bránit krátkodobým výkyvům kurzu koruny v řádu procent, ale výraznějším ano. Jinými slovy říká, že nebude usnadňovat práci spekulantům, kteří se musí připravit na riziko, že vývoj koruny může jít krátkodobě oběma směry. Nicméně ČNB bude ukončovat závazek v době, kdy se ekonomice bude dařit a kdy inflace bude vyšší než v eurozóně. To je dostatečný důvod, proč po ukončení závazku očekávat návrat pozvolného posilování koruny v rozsahu cca 2 až 4 procent. Sama ČNB ve své listopadové inflační zprávě implicitně počítá s posílením kurzu koruny v listopadu 2017 k až 25,80 za euro.

Petr Zahradník, člen Evropského hospodářského a sociálního výboru, Brusel

Čekání na příjemné překvapení

Přestože řečí čísel by bylo možné říci, že tak špatně zas není a nemusí tomu být ani napřesrok, přesto háv událostí ve většině neekonomického původu vytváří z příštího dění obavy. Onen háv představuje jak věci vyloženě destruktivní (zostření až vyhrocení bezpečnostní situace, teroristické aktivity), tak též změny natolik zásadní, že nevíme, co si o nich vlastně myslet (ať již je to volba nového amerického prezidenta či rozhodnutí mírné většiny britské populace o opuštění Evropské unie). Z těch druhých máme povětšinou obavy, nicméně mohou být naopak symbolem očistné katarze, kterou náš euroatlantický prostor potřebuje jako sůl. Doposud však pohříchu též působí spíše odstředivě s ohledem na potřebu stmelit společnost a definovat nějaký její společný zájem. A v případě brexitu dochází k přenášení významné energie na procesy, které v nadcházejících letech tento zásah vyvolá, namísto řešení problémů, které odhalil a které byly a jsou v mnohém velmi pádné.

Přáním do roku 2017 by tak mělo především být to, aby síla a intenzita negativních exogenních faktorů neohrožovala ekonomický vývoj. S ním je i tak spojena řada zásadních výzev, především pak v podobě zajištění přesvědčivého investičního oživení, které v Evropě stále skomírá. Přestože by se dalo říci, že tato situace vyžaduje experimenty a nová řešení (například v podobě schopnosti optimálně alokovat dostatečné finanční zdroje na rozvojové projekty při adekvátně oceněné míře rizika), experimentovat a hazardovat se základními pilíři našeho sociálně-ekonomického systému neradno. Měli bychom se tedy vyvarovat toho, abychom zbytečnými a iracionálními restrikcemi opětovně porcovali Evropu na její západní a východní část, zvláště pak například na trhu práce a služeb.

Rok 2017 by tak měl být po období nejistot, obav a rizik dobou čekání na něco příjemnějšího, pozitivnějšího, nadějnějšího. Zda je to reálné, anebo je to jen zbožným přáním nenapravitelného optimisty, ukáže až rok sám. Evropa by každopádně měla usilovat o obnovu své soudržnosti a celistvosti; jedině tak bude mít šanci v zostřující se globální soutěži. A Česko v Evropě má nesporně s ohledem na dobrý základ z let 2014 až 2016 vytvořeny velmi příznivé podmínky k posílení silných stránek.

Kryštof Kruliš, analytik Asociace pro mezinárodní otázky

Co přinese Trump

Významným faktorem ovlivňujícím globální ekonomiku v roce 2017 bude nástup Trumpovy administrativy k moci. To je spojena s očekáváním, co vše vzejde ze slibů snížit regulatorní zátěž americkým podnikatelům. I když je to běh na delší trať, případné skutečné nastolení tohoto trendu by mohlo již v roce 2017 ovlivnit rozhodnutí některých korporací pro takzvaný reshoring a přenesení výroby zpět do USA. Že přenášení výroby je myslitelné nejen ven z USA ukázaly již některé případy z energeticky náročných oborů již za administrativy Baracka Obamy. Té nelze upřít to, že rozvojem technologií přispěla k posílení energetické soběstačnosti USA a snížení nákladů na energie na straně průmyslu.

Významný vliv by také mohlo mít, pokud se Trumpovi povede šikovným způsobem snížit daně a nastartovat slibovaný rozvoj infrastruktury. Americké firmy zadržují již delší dobu zisky ve firmách v zahraničí a čekají na vhodnou příležitost k návratu. Obamovy apely na repatriaci zisků a práskání bičem nově zaváděných daňových opatření velké toky peněz zpět do USA prozatím nenastartovaly. Přiměřené snížení daní spolu s otevřením investičních příležitostí v nově budované americké infrastruktuře by se mohlo ukázat být účinnější.

Pokud se tak stane, mnozí ekonomové budou moci poukazovat na ukázkové fungování Lafferovy křivky v praxi. V prvních letech Trumpova vládnutí by totiž převody akumulovaného kapitálu čekajícího nyní v zahraničí opravdu mohly zapůsobit fiskálně příznivě na výběr daní i při jejich snížení. Skutečné potvrzení Laffera však přijde až s delším odstupem, a to pokud fiskální plus přetrvá případně trefené bingo návratů zisků ze zahraničí.

Aleš Chmelař, Úřad České vlády

Těžkopádný návrat ke smysluplnější rovnováze

Příští rok vidím ve znamení nepříjemné, avšak nezbytné stabilizace; spíše v to doufám. Světová ekonomika bude reagovat na zvýšení úrokových sazeb, ta česká na opouštění měnového závazku. Ani jedno nebude příjemné, ale je to nezbytné pro dlouhodobou perspektivu udržitelného hospodářského růstu v Česku, v Evropě i ve světě.

I v případě, že v roce 2017 dojde k úplnému uvolnění koruny, budeme se s následky vyrovnávat ještě dlouho, avšak nikoli jen na negativní úrovni. Krátkodobě to bude jistě nepříjemné a je nutné se na konec režimu na mnoha úrovních připravit, dlouhodobě to ale povede k sebevědomějším českým domácnostem i podnikům.

Uvidíme, jestli si česká ekonomika projde již v roce 2017 problémy v realitním sektoru, na které má zaděláno. Bude záležet na dozoru, úrovni růstu příjmu domácností a chuti zahraničních investorů dále nakupovat či držet investiční pozice po nárazové apreciaci koruny.

Obecně se pak na světové úrovni začneme potýkat s nafouknutými sektory, kam se zaparkovávala levná hotovost, což nebude příjemné, a pokud to povede jen k vyšší inflaci, budeme ještě rádi. Podobné problémy na jiné úrovni budou muset řešit i další evropské a světové ekonomiky. Bubliny v mnoha aktivech, zejména těch nemateriálních, jsou očividné. Očividné však není, s jakou silou prasknou.

Celkově tedy očekávám začátek bolestného návratu k nějaké smysluplnější rovnováze. Tedy pokud se ukáží smysluplnější příležitosti pro investice (které nevidím) a pokud nám do toho nezasáhne výrazněji (geo)politika či nálada obyvatel. A protože ty zasáhnou skoro jistě, bude velká část takto predikovaného návratu k rovnováze trvat mnohem déle než jeden rok; a určitě bude i významně trnitější.

Pavel Kohout, Partners

Americký návrat normality a evropská LDN

Rok 2017 bude ve znamení jedné mimořádně příznivé události hned v lednu: nejhorší prezident Spojených států amerických v historii této země opustí po dlouhých osmi letech Bílý dům. Barack Hussein Obama dokázal během své vlády nejprve podlézat Putinovi a poté vyvolat bezmála novou studenou válku s Ruskem, zradit svého nejvěrnějšího spojence, destabilizovat celý Střední východ, připustit vznik Islámského státu a islamizaci Turecka. Jeho největším politickým „úspěchem“ je zrušení embarga proti barbarského režimu Íránské islámské republiky. Pokud Obama byl něčím skutečně věrným spojencem, byl to právě Írán.

Díky republikánským voličům se však americká politika snad vrátí do normality. Donald Trump je při všech svých nedostatcích obyčejný Američan s realistickým náhledem na svět. Žádný potrhlý neomarxistický sociální inženýr. Západ měl zase jednou velké štěstí.

Pokud jde o ekonomický výhled, Spojené státy budou muset řešit dluh kumulovaný z finanční krize a z Obamovy éry sociálního státu. Amerika má však alespoň zdravé banky a fungující kapitálový trh – na rozdíl od Evropy.

Na naší straně Atlantiku bude pokračovat italská bankovní krize, stejně jako nevalný stav bankovnictví ve většině kontinentálních evropských států. Růst celkového objemu úvěrů v eurozóně dosáhl v roce 2016 hodnoty 1,1 procenta, což je dokonce mírné zpomalení oproti roku 2015. Evropská ekonomika je přitom tažena bankovním úvěrem, bez jeho růstu je jakékoli oživení nemyslitelné.

Boom ovšem prožívá bilance Evropské centrální banky: ta rostla o 32,5 procenta během roku 2016. Z ECB se vlastně stala jakási léčebna dlouhodobě nemocných evropských ekonomik. Centrální banka nyní vlastní přes devět procent evropských korporátních dluhopisů. Pokud vývoj půjde tímto směrem, z ECB se stane jakýsi hybrid mezi centrální a investiční bankou. Něco takového v ekonomické historii lidstva doposud neexistovalo a lze si těžko představit, že toto uspořádání bude stabilně fungovat během delšího časového období.

Zdeněk Kudrna, University of Vienna

Nejistota zdrojem naděje

Rok 2017 bude pro ekonomy velmi interdisciplinární. Predikce trendů zůstává prubířským kamenem jak pro aplikované, tak i pro akademické ekonomy, avšak v nejbližší budoucnosti se neobejdou bez vyhodnocení politických a bezpečnostních rizik, která ještě před rokem byla příliš nepravděpodobná na to, aby se jimi někdo seriózně zaobíral.

Po několik dekád se dalo spoléhat na předpoklad, že ve světové ekonomice bude pokračovat globalizace výroby i financí, volný obchod či klíčová role Spojených států při vyjednávání o základních pravidlech těchto procesů. Stejně tak se dalo spoléhat na pokračování evropské integrace, volný pohyb zboží, služeb, peněz i lidí a základní ochotu vlád v Evropské unii sdílené problémy společně řešit, byť pomalu a nedokonale. V Česku se zase nemuselo pochybovat o politické orientaci na západ, integraci do evropského hospodářství či elementární autonomii politiky a státní správy, která zaručovala jakžtakž férovou soutěž.

Všechny tyto institucionální proměnné se schovávaly pod nálepkou „ceteris paribus“ – která formálně náleží ke každému ekonomickému modelu – a nikdo si s jejich důsledky hlavu lámat nemusel. Příští rok však ekonomové budou muset nastudovat či vymyslet, jak do predikcí zahrnout Trumpovu administrativu, která koketuje s protekcionismem, obchodními konflikty a izolacionismem. V Evropě zase zjistíme, zda prognózy o dopadech brexitu skutečně byly příliš pesimistické, zda se vládám podaří vyrovnat s bezpečnostními hrozbami bez omezení základních (ekonomických) svobod a zda případné populistické vlády budou vůbec schopny a ochotny řešit sdílené problémy společně. V Česku zase zjistíme, zda oligarchizace politiky povede k omezení konkurence, rostoucímu klientelismu či znevýhodňování zahraničních investorů.

Rok 2017 přinese spoustu nejistoty, kterou ekonomové neradi, neboť jim komplikuje predikce, a často je dost trapně nachytá. Pokud se však trendy obrátí k horšímu, stává se nejistota zdrojem naděje, že odůvodněné obavy se nenaplní a že dokážeme najít řešení největších výzev jako je nalezení nové politické formule pro podporu liberální demokracie a globálního kapitalismu. Vše nejlepší při přemýšlení a rozhodování v novém roce.

Martin Kupka, hlavní ekonom ČSOB

Žádný sud prachu snad nevybuchne

V příštím roce očekávám mírné oživení světové ekonomiky jako celku. Tempo růstu HDP se přitom bude lišit jak mezi hlavními regiony, tak i uvnitř těchto skupin. Emerging markets porostou rychleji než rozvinuté ekonomiky. Růstová dynamika zůstane v Indii vyšší než v Číně, Spojené státy porostou rychleji než eurozóna. Dolar si udrží silnou pozici vůči euru, ceny ropy oproti roku 2016 opatrně vzrostou. Růst výnosů a úrokových sazeb v USA bude oproti současným očekáváním pomalejší, v eurozóně ani v Česku se centrální bankéři poslat své klíčové sazby nad současnou úroveň neodváží vůbec. Na rozdíl od ECB počítáme u ČNB s tím, že v průběhu příštího roku vysadí svoji mimoúrokovou stimulaci růstu a inflace, tj. ukončí režim devizových intervencí bránících koruně posílit pod 27 Kč za euro. I přes ztrátu kurzové berličky má česká ekonomika šanci dosáhnout v roce 2017 slušný ekonomický růst, o něco vyšší než letos.

Uvážíme-li, že tuzemská ekonomika nevykazuje žádné masivní nerovnováhy, těší se z rekordně nízké nezaměstnanosti, k dispozici má zdravý finanční sektor a v zádech vcelku konsolidované veřejné finance, musíme do příštího roku hledět s optimismem. Polevit by však neměla ani naše ostražitost, neboť – stejně jako v roce 2016 – vážných rizik, jejichž realizace by mohla všechna výše uvedená, vcelku optimistická očekávání zásadně narušit, zůstává všude okolo dost a dost. Jedná se o rizika ekonomická i geopolitická, lokalizovaná od Spojených států přes Spojené království, Nizozemí, Itálii, Řecko, Blízký Východ, Rusko až do Číny. Nezbývá než usilovat, aby žádný ze sudů prachu, o jejichž přítomnosti víme, nevybuchl zničující silou. A také doufat, že někde v naší blízkosti nevybuchne nálož, o jejíž existenci jsme neměli ani tušení.

Jan Bureš, hlavní ekonom Patria Finance

Další rok ve znamení politického napětí

Evropská ekonomika prokázala v roce 2016 obdivuhodnou odolnost vůči celé sérii negativních politických překvapení. Brexit, pád italské vlády a nárůst podpory antievropských stran napříč Evropskou unií vedly k nárůstu indexu hospodářsko-politické nejistoty v Evropě na historická maxima. Zajímavé je, že se to zatím neodrazilo v nárůstu tržního napětí ani v ochlazení hospodářského růstu. Ba naopak. Od jara 2016 evropská ekonomika překvapovala v zásadě pozitivně a podnikatelé ani spotřebitelé zatím jedou dál, jako by se nechumelilo.

Rok 2017 asi na politické scéně nepřinese výraznější úlevu. Čeká nás série voleb od Nizozemska, přes Francii, Německo a možná Itálii. Všude jsou přitom na vzestupu antievropské strany volající častokrát po vystoupení z Evropské unie nebo z eurozóny. Že domácnosti a podniky nebraly jejich dílčí úspěchy a nárůst popularity vážně v roce 2016, neznamená, že budou podobně tolerantní v roce 2017. Pokud by se na trzích reálně začalo hrát s možností fragmentace vnitřního trhu EU, mohou podniky začít rychle šlapat na brzdu. Toto riziko si uvědomuje i Evropská centrální banka a je to jeden z důležitých argumentů, proč na rozdíl od amerického Fedu bude v roce 2017 dál pokračovat v měnové expanzi a politice „slabého“ eura.