Rok po návštěvě strýčka Si se příliv investic do Česka nekoná

Realita ne vždy odpovídá představám. Na třicet podepsaných obchodních dohod a přísliby miliard korun proudících z Číny do Česka – takové bylo vyznění loňské návštěvy čínského prezidenta Si Ťinpchinga v Praze. Prezident Miloš Zeman optimisticky předpovídal, že během roku 2016 u nás Číňané utratí zhruba 95 miliard korun. Do roku 2020 by se pak částka mohla vyšplhat až na 232 miliard korun.

Uběhl rok, co strýček Si, jak je čínský prezident nazýván, zavítal do Česka, a po velkolepých očekáváních přišlo vystřízlivění. Miliardové kontrakty na papíře se daří proměnit v konkrétní projekty jen zčásti. O čínských investorech je sice častěji slyšet než v minulosti, není jich zde ale tolik, kolik jsme, možná i trochu naivně, očekávali. Vyplývá to z detailnějšího pohledu na výsledky dohod vloni uzavřených – jak dopadly?

Dotažené projekty

Začněme firmami, které dokázaly posunout obsah loni podepsaných dohod do reálné podoby. Jsou dvě: CEFC a Škoda Auto. Nutno zdůraznit, že automobilka má s Číňany zkušenosti, pro značku Škoda je Čína vůbec největším trhem.

Před rokem v Praze Škoda Auto, mateřský koncern Volkswagen a čínská SAIC Motor Corporation podepsaly memorandum týkající se společných investic v Číně. Během pěti let hodlají společnosti investovat dvě miliardy eur do rozšiřování modelové palety značky Škoda. „Škoda Auto navíc získala i kapitálovou účast na společném podniku SAIC Volkswagen Automotive Company Limited,“ upřesňuje mluvčí automobilky Tomáš Kubík a dodává: „V rámci spolupráce zahajuje Škoda v Číně rozsáhlou SUV ofenzivu značky.“ V prvním pololetí začne na tamním trhu prodávat Škodu Kodiaq a plánuje se rovněž vývoj nového vozu kategorie Crossover Utility Vehicle (CUV).

Synonymem čínských investic v Česku se ale stala CEFC, kterou zastupuje Jaroslav Tvrdík. K loňskému listopadu firma proinvestovala přes 22 miliard korun, další akvizice za zhruba třicet miliard dokončovala, o dalších obchodech za deset miliard vyjednávala. Vezměme to popořadě.

Skupině CEFC patří fotbalový klub Slavia Praha a zájem má i o fotbalový stadion Eden, který hodlá přebudovat na národní stadion. Počítá přitom s investicí téměř 50 milionů eur, tedy zhruba 1,3 miliardy korun. CEFC je dále majitelem pivovarské skupiny Lobkowicz. Skupina převzala také strojírenský a metalurgický podnik Žďas ve Žďáru nad Sázavou spolu s jeho dceřinou společností TS Plzeň a získala také majoritní podíl v německé společnosti Žďas SGS.

CEFC také drží podíl v letecké společnosti Travel Service a internetovém prodejci zájezdů Invia.cz. Za zhruba 7,6 miliardy korun získali Číňané od skupiny Penta administrativní centrum Florentinum v Praze. Dále je CEFC majitelem dvou luxusních pětihvězdičkových hotelů Mandarin Oriental Prague a Le Palais Art Hotel Prague a také historické budovy bývalé Živnobanky v centru Prahy.

Jak vidno, Tvrdíkovi Číňané zatím v Česku utrácejí peníze za nákupy nemovitostí nebo za převzetí obchodních podílů ve firmách. Vliv těchto investic na ekonomiku stejně jako na zaměstnanost je však minimální. Uvedeným výčtem nicméně aktivity CEFC v Česku nekončí.

Například jedna z vůbec prvních investic CEFC v Česku se dle nedávno zveřejněné informace blíží ke konci – Číňané se prý stahují z mediálního impéria Jaromíra Soukupa, do něhož patří například časopis Týden nebo TV Barrandov. Soukup ani CEFC nechtěli komentovat, zda finanční propojení skončí, odchod CEFC je ale dle zdroje LN již v procesu.

A nakonec jedna z největších čínských investic, kterou v Česku CEFC během návštěvy čínského prezidenta avizovala – nákup polovičního podílu ve skupině J&T Finance Group za zhruba 27 miliard korun. Nyní Číňanům patří necelých deset procent, transakce ale dosud uzavřena nebyla. V květnu loňského roku internetový server Chinagoabroad.com uvedl, že CEFC China zřejmě akvizici J&T Finance Group ukončí, a to kvůli složitému a nejistému schvalovacímu procesu centrálními bankami v zemích, kde J&T Finance Group působí. Ředitel marketingu J&T banky Petr Málek nicméně pro LN uvedl, že schvalovací procesy pokračují. A dodal, že „jsou podány žádosti na některé centrální banky“.

Další? Jednáme...

Před rokem zveřejněná informace o slavnostním podpisu memoranda mezi čínskou a českou stranou byla v mnoha případech poslední zprávou o navázané spolupráci. Pokud o aktuálním stavu partnerství hovoří další aktéři, tvrdí: Jednáme. A konkrétní výsledky jsou zatím v nedohlednu. Kde se tedy vedou další jednání?

Usnadnit českým exportérům přístup na čínský trh má rámcová dohoda o finanční spolupráci v objemu 500 milionů eur mezi Českou exportní bankou (ČEB) a Čínskou rozvojovou bankou. „Mezi ČEB a Čínskou rozvojovou bankou aktuálně probíhají jednání týkající se volby optimálního modelu spolupráce,“ popisuje aktuální stav manažerka mezinárodních vztahů v ČEB Jana Růžičková. V nejbližších letech by se prý spolupráce měla zintenzivnit.

Škoda Praha ze skupiny ČEZ uzavřela memorandum s čínskou firmou Pinggao. Obsahem byla spolupráce ve střední a východní Evropě, na Ukrajině, v Mongolsku a v Číně na projektech v oblasti čistých technologií, na výstavbě elektrických sítí a elektráren, zejména fotovoltaických a větrných. Celkové investice by měly dosahovat desítek miliard korun. Jenže po roce od podpisu memoranda nenastal výraznější posun. „Je to tak, že Pinggao je jedna z čínských státních firem, která chtěla investovat v Evropské unii, ale je to s nimi složitější a delší debata. Jejich rychlost není tak vysoká jako naše. Pro ně během roku něco domluvit není úplně jednoduché,“ uvedl v rozhovoru pro ČTK generální ředitel ČEZ Daniel Beneš.

Společnost S. W. H. Group, jejímž ředitelem pro strategický rozvoj je bývalý premiér Petr Nečas, podepsala dohodu o technologicko-ekonomické spolupráci s firmou China Guodian. Společně chtějí investovat do obnovitelných zdrojů energie a čistých technologií v regionu střední a středovýchodní Evropy 600 milionů dolarů, což je více než čtrnáct miliard korun. Zprávu o kontraktu zveřejnila řada zahraničních médií, to byla ale zatím poslední informace o navázání spolupráce. LN se pokoušely kontaktovat Petra Nečase, ale neúspěšně. Zde tedy jen připomeňme, že bývalého premiéra pozval loni začátkem dubna na Hrad prezident Zeman a pochválil ho za příspěvek k rozvoji česko-čínských vztahů.

Memorandum o porozumění podepsali loni také kunovický výrobce letadel Aircraft Industries a China Aviation Supplies Holding Company. Dohoda zahrnovala prodej 20 letadel L-410 v průběhu pěti let za přibližně tři miliardy korun. Firma chtěla závaznou smlouvu na dodávku prvních pěti letadel uzavřít již v roce 2016, je ale otázkou, zda se to podařilo a jaký je osud plánovaného obchodu. LN zaslaly vedení společnosti dotazy, zůstaly však bez odpovědí.

Pokračujme jižní Moravou, kam by mělo podle memoranda o spolupráci mezi Jihomoravským krajem a China Development Bank přitéct až 200 milionů eur, tedy skoro 5,5 miliardy korun. Čínská banka se v memorandu zavázala, že přivede investory, kteří se budou podílet na plánování, zadávání, výstavbě, provozu a údržbě vhodných infrastrukturních projektů. „V současnosti neexistují žádné konkrétní projekty, které by na memorandum navazovaly a byly realizovány nebo byly alespoň ve fázi rozpracování,“ uvedla pro LN tisková mluvčí Jihomoravského kraje Monika Brindzáková s tím, že současné vedení kraje zjišťuje možnosti, jak memorandum dále naplňovat. Dodejme, že za Jihomoravský kraj ho loni podepsal bývalý hejtman Michal Hašek (ČSSD).

Michal Hašek byl i u další dohody – jako tehdejší předseda rady Vinařského fondu ČR podepsal s potravinářskou společností Beijing Ershang Group smlouvu, v níž se Číňané zavázali nakoupit v příštích třech letech české a moravské víno za zhruba sto milionů korun. „Věřím, že více než pět miliard korun čínských investic, případně prostředků za nákup moravského vína, je dobrá zpráva, se kterou se budu vracet z Prahy do Brna, na jižní Moravu,“ podotkl loni Hašek po podpisu obou dohod. Jenže po roce se jeho slova zdají až příliš optimistická. „Doposud probíhají jednání mezi několika konkrétními vinařstvími, ale naše představa o rozvoji spolupráce s Beijing Ershang Group nebyla zatím naplněna,“ uvedl pro LN ředitel Vinařského fondu Jaroslav Machovec. A dodal, že by chtěl, aby se spolupráce rozvinula do konce letošního roku.

Zvlášť potěšen musel být prezident Zeman z podpisu dohody mezi DOE Europe a čínskou státní společností Sinohydro, která se týkala spolupráce na kanálu Dunaj–Odra–Labe. Vybudování kanálu Zeman propaguje dlouhodobě, a označil ho dokonce za svůj sen. Z memoranda vyplývá, že DOE Europe a Sinohydro by se měly podílet na přípravě a vybudování 82kilometrového vodního koridoru Dunaj – Hodonín, který má být první etapou kanálu spojujícího Dunaj, Odru a Labe. V Hodoníně by dle plánů mělo navíc vzniknout překladiště.

„S čínskou bankou ICBC máme podepsaný příslib financování stavby ve výši sedmi set milionů eur,“ stojí v informačním sdělení DOE Europe ze začátku loňského dubna. Firma odhaduje, že jihomoravskou část kanálu by bylo možné dokončit do deseti let, propojení tří toků je ale otázkou několika desítek roků – pokud se vůbec skutečně začne budovat. Ministerstvo dopravy teprve zadalo studii proveditelnosti, která má zodpovědět, zda je výstavba kanálu reálná. Aktuální informace o čínských investicích vedení Hodonína nemá.

Posledním případem je dohoda o strategickém partnerství a spolupráci, již uzavřela J&T Finance Group s čínskou Ping An Bank. Obsahem kontraktu bylo založení fondu, který do roku 2020 investuje pět miliard eur do finančního sektoru, energetiky a průmyslu. Ze zmíněné sumy ale zatím nebylo utraceno nic. „Spolupráce mezi J&T a Ping An Bank je stále aktuální a v procesu. S ohledem na regulační změny, ke kterým došlo ve finančním sektoru v Číně, vyžaduje založení fondu mnohem více administrativních kroků a schválení,“ zdůvodňuje situaci PR manažerka J&T banky Monika Veselá. Nyní prý probíhá „proces příprav“ a na záměru vzájemné spolupráce se nic nemění.

Více, ale stále málo

Zhodnocení výsledků dohod podepsaných během loňské návštěvy čínského prezidenta v Praze tedy vyznívá hodně rozpačitě. Je ale pravda, že na posouzení některých projektů je jeden rok příliš krátká doba. A také to, že příliv investic proudících z Číny do Česka skutečně sílí, i když v porovnání s částkami, které u nás v průběhu let utratili další investoři z Asie – japonští, jihokorejští či tchajwanští –, jde stále o sumu velmi nízkou.

Podívejme se například na statistiky agentury CzechInvest, která ale bere v potaz pouze projekty, na nichž se podílela. Podle nich u nás Číňané loni uzavřeli čtyři investiční dohody za více než tři miliardy korun a s příslibem vytvořit 940 pracovních míst. Přestože se finanční částka nemusí zdát jako horentní, představuje dvojnásobek objemu z roku 2015.

Za rok 2016 se Čína v žebříčcích CzechInvestu dostala mezi top 10 největších zahraničních investorů. První příčku dle objemu proinvestovaných peněz obsadilo Nizozemsko – nizozemští investoři zde utratili více než 16 miliard korun. Dle společnosti Rhodium Group, která každoročně vydává studii Chinese Investment in Europe, dosáhl loni objem přímých investic směřujících z Číny do Česka 362 milionů eur (asi 9,5 miliardy korun). Souhrnná částka za roky 2000 až 2015 přitom činila 207 milionů eur (asi 5,5 miliardy), jde tedy o podstatný nárůst. „Roky k nám jezdí čínské delegace, turisté, i dříve se pořádaly nejrůznější vzdělávací akce, probíhala řada jednání, objem investic z Číny byl ale zanedbatelný. To se změnilo zhruba před dvěma lety,“ říká Kamil Blažek, předseda Sdružení pro zahraniční investice (AFI).

Důvod? Blažek poukazuje na změnu české politiky vůči Číně, nejde prý ale jen o politiku – důležitým faktorem je globální boom čínských investic. Michael Hordley, CEO pražské pobočky HSBC, k tomu dodává: „Vliv Číny ve světě narůstá. Hodně se změnilo v tom, které země byly dříve symbolem tahounů globalizace a zahraničních investic. Zatímco USA a další státy jsou nyní mnohem více orientovány samy na sebe, čínský prezident Si Ťin-pching hovoří na schůzce v Davosu o důležitosti globalizace.“ Podle studie Chinese Investment in Europe in 2016 společnosti Rhodium Group dosáhly loni přímé zahraniční investice směřující z Číny do zahraničí 200 miliard dolarů. To představuje čtyřicetiprocentní meziroční nárůst.

Evropa je pro čínské investory oblíbenou destinací. Na starém kontinentě loni utratili 35 miliard eur, přičemž více než polovina sumy připadala na Německo, Velkou Británii a Francii. Číňané mají zájem o pokročilé technologie, moderní výrobu a infrastrukturní projekty. Investice ve východní Evropě, kam byla ve studii společnosti Rhodium Group zařazena i Česká republika, však zůstávají i přes meziroční nárůst omezené. „Důvodem, proč k nám neproudí čínské investice ve větším objemu, může být i střet kultur. Německé firmy nakupují v Česku snáze než čínské. Střet kultur je patrný hlavně v akvizicích a brzdí čínskou expanzi,“ je přesvědčen Blažek z AFI.

Na delší lokte

Hordley z HSBC soudí, že čínské investice je nutné hodnotit z dlouhodobé perspektivy: „Budování obchodních vztahů s Číňany chce svůj čas, nejprve navazují osobní kontakty, teprve poté následuje byznys.“ O čínské peníze navíc soupeří mnoho zemí, každá se chce stát vstupní branou Číňanů do Evropy. I přes tvrdou konkurenci má nicméně Česko čínským investorům co nabídnout a je atraktivní investiční destinací.

„Hlavní výhodou je geografická poloha. Je odsud blízko nejen na trhy střední a východní Evropy, ale i na ty západoevropské,“ konstatuje Hordley a dodává: „Česko je velmi otevřeným trhem, integrovaným v EU. Je zde dlouholetá historie průmyslu. Pracovní síla je vzdělaná a v porovnání se západní Evropou jsou náklady na ni ještě přijatelné.“ A souvislost investic s návštěvou čínského prezidenta v Praze? „Měli bychom mít realistická očekávání, co se týče dalšího rozvoje hospodářských a obchodních vztahů s Čínou po návštěvě prezidenta Si Ťin-pchinga, i když její význam nelze přehlédnout,“ domnívá se šéf pražské pobočky HSBC.

Ještě dodejme, že nejvíce čínských peněz proudí do akvizic, a nikoliv do výstavby podniků na zelené louce. „Korejci a Japonci tady začali budovat továrny na zelené louce, protože chtěli být blíže svým zákazníkům v Evropě. Jenže Číňané zde trhy nemají,“ říká Blažek s tím, že se toto rychle mění. Otázkou ale je, zda se změna dotkne i Česka. Jako jeden z důvodů, proč i nadále vidí v Česku prostor spíše pro akvizice než budování továren na zelené louce, Blažek uvádí nedostatek připravených pozemků a nedostatek pracovní síly.

O dalších akvizicích se s čínskými investory skutečně jedná. Společnost Railway Rolling Stock Corporation (CRRC) má zájem o koupi plzeňské strojírenské skupiny Škoda Transportation. Podle odhadů by za Škodu mohla čínská firma, která je největším výrobcem vlaků na světě, zaplatit 50 miliard korun. CEFC se zajímá o Vítkovice. A v médiích se objevily informace, že CEFC zvažuje také vstup do kunovického výrobce letadel Aircraft Industries.

Bezpečnost a win–win

Ať jsou jejich objemy jakékoliv, ne vždy je na čínské investice pohlíženo pozitivně. Což platí nejen pro Česko, ale i další země. Často se zmiňuje obava o bezpečnost. „Nepropadejme panice. Je namístě, aby Česko chránilo své zájmy, to je úkol politiků, tajných služeb a regulátorů. Pokud někdo tvrdí, že čínské investice představují bezpečnostní riziko, neměl by paušalizovat a měl by toto prohlášení konkretizovat,“ domnívá se Blažek.

Je pravděpodobné, že objem peněz, který z Číny proudí do zahraničí, bude i nadále sílit. Zda bude ovšem stejně tak sílit i ochota tyto investice přijímat, záleží zejména na chování samotné Číny a její chuti pokračovat v reformách.

Jak se praví v již zmíněné studii Chinese Investment in Europe in 2016 společnosti Rhodium Group: „Jediným způsobem, jak zajistit, aby evropská podnikatelská komunita, vládní představitelé a širší veřejnost pohlíželi na sílící čínské investice do Evropy jako na win–win situaci, je, aby Čína uskutečnila hmatatelný pokrok v reformách, které posílí roli trhů, a zajistila rovnoprávné podmínky pro zahraniční firmy v Číně.“