KOMENTÁŘ Romana Jocha / Bývalý britský premiér Winston Churchill prohlásil: „Rusko je tajemství obalené v záhadě.“ A měl pravdu. Zjistit, jaké Rusko skutečně je, lze opravdu značně obtížně. Nelze se proto divit, že mnoho lidí na Západě o něm má zkreslené představy.
Ukazují to i dva nedávné příklady. První je z českého středolevého prostředí a týká se studie analytika Tomáše Karáska. Druhý pak z USA a jde o článek konzervativce Patricka Buchanana.
Problematický nápad
Asociace pro mezinárodní otázky (AMO) zveřejnila loni v prosinci studii svého analytika Tomáše Karáska Destined to Cooperate? NATO and Russia between Power, Identity and Institutions (Předurčeni ke spolupráci? NATO a Rusko mezi mocí, identitou a institucemi). Doporučuje pozvat Rusko do NATO a její prezentace se uskutečnila 17. prosince na Ministerstvu zahraničních věcí České republiky (MZV ČR).
Evropští politici zapomněli, nakolik komplexní a obtížná je transformace v demokracii, zejména Ruska s jeho problémovou historií
Dle této studie globální mocenské posuny otvírají možnost posílit spolupráci NATO a Ruska. Ty budou na konci „asijského století“ slabší, a tudíž je jejich oslabování vzájemnými konflikty nerozumné a neproduktivní. Naneštěstí se po ukončení studené války Rusko a Evropa včetně NATO považovaly za protivníky.
Evropští politici zapomněli, nakolik komplexní a obtížná je transformace v demokracii, zejména Ruska s jeho problémovou historií. Současné vztahy NATO a Ruska neslibují zlepšení. Kvůli definitivnímu a nezvratnému odpoutání se od poststudenoválečné mentality by NATO mělo zvážit nabídku Rusku stát se plnoprávným členem aliance, což by jí přineslo mnoho výhod. V čem je tento nápad problematický?
- Za prvé, Rusku se netransformovalo v demokracii. Jeho politický systém je tradiční oligarchií v aristotelovském smyslu – vláda několika vyvolených kvůli vlastnímu prospěchu, moci a bohatství. A jde o lidi ze zpravodajsko-energetického komplexu – z tajných služeb, kteří chtějí rozprodat nerostné bohatství země a zisky si ponechat.
- Za druhé, to, že Rusko není liberální demokracií, v podstatě nemusí znepokojovat. Jednak ji v něm nelze očekávat, jednak ani některé členské země NATO v minulosti liberálně demokratické nebyly – například Portugalsko za autoritářského režimu Antónia de Oliveiry Salazara na přelomu padesátých a šedesátých let 20. století, Řecko za vlády plukovníků v období 1967 až 1974 či Turecko během vojenských převratů a po nich.
Všechny tyto země a režimy ale byly prozápadní, což současné Rusko není. Naopak považuje Západ za svého protivníka. A to je podstatný rozdíl. - Za třetí, Karásek a AMO ve své studii naznačují, že Západ a Rusko jsou totožně zodpovědné za nepříliš přátelské vzájemné vztahy – tedy že jejich morální postoj se v zahraniční politice neliší.
Co chce Kreml slyšet…
Už pouhé zveřejnění tohoto bizarního, iracionálního a absurdního nápadu ve studii Západ značně poškodilo. Přiznává se jí totiž, co v tuto chvíli chce Kreml slyšet: Západ nese částečně vinu za to, že je Rusko k němu podezřívavé a nepřátelské.
Kreml chce v tuto chvíli slyšet, že Západ nese částečně vinu za to, že je Rusko k němu podezřívavé a nepřátelské
Tato studie plní roli užitečného idiota. V době Sovětského svazu patřili takzvaní užiteční idioti většinou, ne-li výhradně k levici. Omlouvali, zamlčovali, popírali a různě „vysvětlovali“ zločiny komunismu a sovětského režimu, neboť byli zamilovaní do socialismu, jenž tehdy v Sovětském svazu skutečně existoval.
Jedním z nesmutnějších dnešních jevů jsou užiteční idioti i na pravici – ti, kteří ruského prezidenta Vladimira Putina považují za konzervativce a za vzor hodný následování. A pohybují se většinou okolo xenofobních a paranoidních internetových serverů.
Buchananův hold Putinovi
Takovým pravicovým užitečným idiotem je i ultrakonzervativní americký komentátor Patrick Buchanan. Ten kupodivu ve stejný den, kdy AMO prezentovalo Karáskovu studii na MZV ČR, při příležitosti Putinova projevu o stavu Ruské federace napsal článek, v němž mu vzdává hold. Mimo jiné v něm uvádí:
Je Vladimir Putin v kulturní válce za budoucnost lidstva jedním z nás? Dle něho na Západě destrukce tradičních hodnot přichází shora a je nedemokratická, protože vychází z abstraktních idejí a proti vůli většiny. A také tvrdí, že lidé na celém světě podporují ruskou obranu tradičních hodnot proti takzvané bezpohlavní a neplodné toleranci.
Mnoho amerických a západních médií odmítá Putina jako autoritáře a reakcionáře, ale ten možná vidí budoucnost jasněji než Američané, kteří se dosud pohybují v paradigmatu studené války.
Putin říká, že ho jeho matka nechala v dětství tajně pokřtít, a proto se považuje za křesťana. Snaží se nově definovat budoucí světový konflikt „my versus oni“. V něm se konzervativci, tradicionalisté a nacionalisté všech zemí spojí proti kulturnímu a ideologickému imperialismu dle něho dekadentního Západu.
Ve svém projevu Putin citoval ruského filozofa Nikolaje Berďajeva, kterého Alexandr Solženicyn chválil za odvahu, s níž čelil bolševickým inkvizitorům. To vyvolává otázku: Kdo píše Putinovi projevy?
Na tuto otázku, jíž Buchanan končí svůj článek, lze odpovědět, že ten, kdo ví, co naivní západní pravicoví „tradicionalisté“ a nacionalisté Putinovi „zbaští“. A kdo zná jeho užitečné idioty. Putinovy názory citované Buchananem jsou sice pravicové a konzervativní, ale aby mu bylo možné věřit, muselo by Rusko vypadat jinak.
Vladimir Putin ví, co na naštvané, demoralizované a zklamané západní „tradicionalisty“ a nacionalisty zapůsobí
Putin a ten, kdo mu píše projevy, vědí, co na naštvané, demoralizované a zklamané západní „tradicionalisty“ a nacionalisty zapůsobí. A dalo se to a mělo čekat – bylo jen otázkou času, kdy se to stane. Poté, co během více než sedmdesátileté existence Sovětského svazu jeho tajné služby a propagandistická mašinérie infiltrovaly velkou část západní levice, nastal čas změnit rétoriku a pokusit se infiltrovat i velkou část západní pravice. A nějací užiteční idioti se vždy najdou.
Na rozdíl od levice však má pravice výhodu: odstrašující příklad levicových užitečných idiotů v minulosti. Snad si z něj vezme ponaučení.
