Oto Váradi je dost atypický Rom, dělá místostarostu v severečeské obci Ralsko. A romských místostarostů v České republice moc není, je-li vůbec někdo další. To už je dostatečný důvod k rozhovoru. Chtěli jsme mluvit s atypickým Romem právě proto, že je atypickým Romem. Chtěli jsme vědět, jak se úspěšný Rom dívá na společnost, která ho obklopuje.
ČESKÁ POZICE: Jaké to vlastně je, když se vám médium ozve jenom proto, že jste Rom? Divné, ne?
VÁRADI: Nejdřív to člověku zvedne sebevědomí. Ale pak, když si to uvědomí, tak to moc netěší. Je totiž úplně jedno, co dělám, hlavně že mám to poznávací znamení – nejsem místostarosta Ralska, ale romský místostarosta Ralska.„Mám poznávací znamení – nejsem místostarosta Ralska, ale romský místostarosta Ralska“
ČESKÁ POZICE: Což vám asi vadí...
VÁRADI: Nevadí mi to, když z toho vzejde nějaký výsledek. Třeba když lidi pochopí, že i romské etnikum něco umí. Takže jsem sice trochu figurína, trochu to je maškaráda, ale snáším to ještě celkem dobře. Pořád to nesu líp, než když se Romové neustále ukazují jako skupina bez tváře, která jenom krade a přepadává.
Pozitivní diskriminace je ponižující
ČESKÁ POZICE: V poslední době se šíří protiromské nepokoje. Demonstrují už i ti takzvaně slušní občané, v ulicích nejsou už jen pravicoví radikálové. Představa, že Romové kradou, ale hlavně, že jsou parazity, že tyjí ze sociálních dávek, se nějak rozmáhá…
VÁRADI: Mám pocit, že to je čím dál horší. Když vidím ty tisícové demonstrace v Ostravě, vidím ten chaos, zásahy policistů… Psychice to nepomůže. A reakce Romů je předvídatelná: mají strach. Jako by se čekalo na něco mimořádného. Je to ve vzduchu a nebude to pěkné.
ČESKÁ POZICE: Čekáme podle vás na nějaké neštěstí?
VÁRADI: Bude to znít šíleně, ale já to řeknu: Romové si musejí vybojovat – a není revoluce bez krve – místo ve společnosti, musejí si vybojovat respekt. A aby to nevyznělo tak, že respekt získáte tím, že někoho zmlátíte – to určitě ne. Získáte ho prací. Ale taky na sebe nesmíme nechat šlapat, tak to prostě je.
ČESKÁ POZICE: Když říkáte „nenechat na sebe šlapat“ – v mainstreamové společnosti je teď zvykem spíš opačné tvrzení, že Romové mají nadpráví, že je tady diskriminace naruby, že se neměří stejným metrem...
VÁRADI: Diskriminace naruby je nesmysl. Já byl teď na jedné schůzce s lidmi z Agentury pro sociální začleňování a jedno z témat, co tam zaznělo, bylo, že snad Evropská unie chce nastavit kvóty pro samosprávu, že by v ní měl být nějaký počet Romů. To je totéž jako s kvótami pro ženy. Je to hloupost. Na ta místa přece musejí jít lidé, které ta práce baví, kteří ji chtějí dělat, kteří na ni mají vzdělání a předpoklady. Přece proto, že jsem Rom, nebudu někde sedět. Není to jenom hloupé, je to ponižující.
ČESKÁ POZICE: Jakákoli forma pozitivní diskriminace je špatná?
VÁRADI: Oni vás tím označí. Chtějí sice pomoci, ale jen vás vyjmou ze společnosti, označí a řeknou: Jsi tady na tom místě jenom proto, že jsme tě nějak onálepkovali.
ČESKÁ POZICE: Ještě k těm demonstracím. Chápete lidi, kteří se jich účastní? Jejich argumenty jsou jasné: bydlí v nějaké lokalitě, a ta se v průběhu času přeměnila kvůli tamním Romům v místo, kde se nedá žít…
VÁRADI: Já si dokážu představit, že někomu vadí romský způsob života. Sám jsem bydlel v minulosti v Ploužnici, měl jsem za sousedy Romy a měl jsem taky bohužel problémy. Ale já si to s nimi vyříkal. Asi mě brali jinak, než kdyby jim tam vletěl někdo z majority a začal bouchat na dveře. Taky jsem přemýšlel, že se z toho bytu vystěhuju.
ČESKÁ POZICE: Bydlíte tam dodneška?
VÁRADI: V současné době už ne. Ale bydlí tam rodiče a já tam za nimi jezdím. Teď mám hypotéku a žijeme v rodinném domku. Tím jsme to vlastně vyřešili. (smích)
ČESKÁ POZICE: To jste se vlastně vydělil z komunity, nebo ne?
VÁRADI: To je vývoj, není to vydělení. Manželka si našla práci, já pracuju, mohli jsme žít ve svém, už ne v nájmu. To nebylo vydělení. Kdyby se tam konaly protiromské demonstrace, stál bych v první řadě proti demonstrantům.
„No jo, ale vy ste úplně jinej!“
ČESKÁ POZICE: Další z takových obecných tvrzení, která kolují, je, že ten problém, někdy se říká romský problém, se nevyřeší zvenčí, že to musí být dialog. Jenže tady prý chybí k plnohodnotnému dialogu ta romská strana.
„Romský problém si sami vytváříme, když z individualit děláme lidi bez tváří – Romy. Já jsem Váradi, jednotlivec.“VÁRADI: Podívejte, romský problém by byl problémem jen za předpokladu, že by všichni Romové byli stejní. Museli by volit stejnou stranu, dělat ty samé věci, jíst ta samá jídla a nevím, co všechno ještě. To přece jsou ale jednotlivci, nemůžeme paušalizovat! Romský problém si sami vytváříme, když z individualit děláme lidi bez tváří – Romy. Já jsem Váradi, jednotlivec. Nemůžu nést odpovědnost za někoho jiného. To bych taky mohl říct, že za české vrahy jste odpovědný vy, protože jste jim podobný.
ČESKÁ POZICE: No jo, ale vy jste přece řekl, že Romové si musejí vydobýt respekt, nesmějí po sobě nechat šlapat, takže nějakou skupinovou identitu předpokládáte. Neměl by zaznít nějaký společný hlas z té komunity, hlas bránící se paušalizaci, který by říkal: Podívejte se, my pracujeme, to jsou jen jednotlivci, kteří dělat nechtějí?
VÁRADI: Ano, dobře. Měli bychom se spojit, hledat to, co nás spojuje. Najít třeba svou historii – vždyť ona existuje, jenom o ní nemluvíme. Takže ano, hledejme to společné pro naši komunitu. Nemůžu ale připustit takové ty paušální soudy, že to byli Romové, co něco udělali, a všichni Romové jsou pak bití.
ČESKÁ POZICE: Jsou podle vás ty paušální soudy o Romech dnes normou?
VÁRADI: Samozřejmě. I když mi v té hospodě řeknou: „No jo, pane Váradi, vy ste úplně jinej!“ Což je teda mimochodem hrozná věta. To je stejné, jako by vám někdo řekl: „Vypadáš jako debil, ale možná debil tak úplně nejsi.“ To napětí stoupá. On člověk, kumpán z hospody, s vámi celý život kecal o ženských a o nesmyslech, ale najednou se mu zdáte být jiný, odlišný. A proč? Protože to říkají v té televizi. Bojí se, že mu ukradnete peněženku.
ČESKÁ POZICE: Fungují v rámci romských komunit místní autority? Nějaká osoba, kterou všichni Romové v konkrétní lokalitě ctí, poslouchají?
VÁRADI: Autority existují v každé komunitě, to je přirozená věc. Ale určitě si nemyslete, že jsme se vrátili do první republiky, že je na každém sídlišti nějaký vajda. To je omyl, šílenost.
Pravidla Romům nastavila většina
ČESKÁ POZICE: Často slýchám o svébytné romské kultuře. Pořádají se dokonce festivaly, tancuje se, zpívá se a nevím, co ještě. Není romská kultura ale chiméra? Není mrtvá? Nežijí Romové stejně jako mainstream, akorát třeba vzhledem k jejich převažujícímu sociálnímu statusu chudším způsobem?
„Navštěvovali jsme české školy, učili se ze stejných učebnic. Automaticky jsme přijali, a museli přijmout, kulturu většiny.“VÁRADI: Existují jen střípky romské kultury. Vždyť jsme navštěvovali české školy, učili jsme se ze stejných učebnic. Automaticky jsme přijali, a museli přijmout, kulturu většiny. Já ale vlastně nevím, jestli se můžeme na něco vůbec dívat jako na echt romskou záležitost. Ani echt české není nic. Vždyť tady byly války, Čechy byly křižovatkou všech možných vlivů. Přitáhl sem kde kdo a zanechal tady své potomky. Kdo je teda Čech? Co je to češství?
ČESKÁ POZICE: Zaráží mě, že se čím dál tím víc rozmáhá pojem bílý cikán. Jako by slovo cikán bylo označení něčeho odpudivého, bylo normou hnusu, a když jste příslušník majority, chováte se asociálně a nepracujete, tak dostanete přídomek bílého cikána…
VÁRADI: To je tak, že když se někdo neumí chovat, tak ta společnost má tendenci vystrnadit ho ze svého středu, dát od něj ruce pryč, a tak ho dají k těm cikánům. Ale je bílý – to nevím, to slovo bílý možná znamená, že je to ještě taková lepší sorta, vyšší vrstva. Cikánská elita nebo co.
Je to celé opravdu těžké. Je samozřejmě pravda, že pravidla, která jsou nastavena většinovou společností, se Romům nemusejí líbit, a některá se jim nelíbí a chovají se jinak. Jasně, pravidla jsou od toho, aby se dodržovala, ale když budeme tak striktní a budeme pořád jenom říkat, že ty můžeš jenom sem a dál už nesmíš, nebo tě vyloučíme, tak co na to mám říct? Tak mě vylučte, no. Mně to nevadí.
ČESKÁ POZICE: Když naznačujete to unikání z pravidel a nechuť ke striktnímu dodržování…
VÁRADI: To ale není nechuť. Romové z těch společenských pravidel, alespoň podle mě, unikají proto, že prostě neumějí splnit všechny ty požadavky, které jsou na člověka dennodenně kladeny. Ten tlak je extrémní, už třeba jen v tom, jestli sežene, nebo nesežene práci; a Romové si potřebují odpočinout od toho stresu vnějšího světa a utíkají se do svých rodin. A tam už nejsou Romové. Já ve své rodině nejsem Rom, jsem tam prostě Ota a tam si odpočinu. A jasně, připouštím, že ne všechno tam je podle pravidel, ale mně je tam dobře.
Už v sobě nemáme kočovný pud
ČESKÁ POZICE: Občas je taky slyšet, že Romové jsou na tom špatně, protože se jim vzal jejich přirozený způsob života – kočování, ať řeknu jedno z těch obemílaných klišé.
„Romové z pravidel unikají proto, že neumějí splnit všechny požadavky, které jsou na člověka dennodenně kladeny“VÁRADI: To je ale všechno z televize, to není ze života! Kdo kdy viděl v 21. století kočovat cikány? Já je neviděl. To jako že zavoní tráva, vyletí vlašťovky, zasvítí sluníčko a cikáni vyrazí? Já se taky jdu projít, ale když ujdu dva kilometry, tak si říkám: „Ty vole, vrať se, už jsi moc daleko!“ Nevím o žádném pudu, který by mi říkal, že nevydržím na té židli sedět, že musím jít do světa. To je hloupost. Teď jsou Vánoce a já se těším na bramborový salát. Víc v tom není.
ČESKÁ POZICE: Často se přece říká, že je potřeba Romům tu kočovnou kulturu vrátit, pak prý bude zase dobře…
VÁRADI: To zní jako dobrý indiánský příběh. Vítr ve vlasech. Vinnetou cválající po prérii. Nebolí ho zadek a nebolí ho nohy. Ale nás ty nohy bolí, v 21. století určitě.
ČESKÁ POZICE: Organizátoři protiromských demonstrací říkají vlastně ještě jednu věc: My demonstrujeme, protože nemáme pocit bezpečí. Romové kradou, ale nikdo je netrestá. Romové jsou hluční, my nemůžeme spát. Romové jsou agresivní, bojíme se poslat své děti hrát si ven…
VÁRADI: Podívejte, máme tady nějaké právní prostředí. Někoho trestat můžeme, někoho nemůžeme. Je to dáno věkem, je to dáno rozpoznávacími schopnostmi. Takže jestli lidi nadávají, že se necítí bezpečně, tak špatně funguje státní správa, to je celé. To přece není problém Romů.
ČESKÁ POZICE: Ale lidé Romům připisují, že mají ten pocit nebezpečí kvůli nim. Určitě jste slyšel takové ty hospodské řeči, že když jdete v noci po chodníku a před vámi je skupina Romů, tak raději přejdete na druhou stranu, máte z nich strach. Když jedete sám v noční tramvaji, tak se bojíte, když nastoupí romská skupina...
„Jestli lidi nadávají, že se necítí bezpečně, tak špatně funguje státní správa, to je celé. To přece není problém Romů.“VÁRADI: Já to chápu, že ti lidé mají obavy. Ale proč se ti Romové takhle chovají? Proč chtějí, aby z nich šel strach v noční tramvaji nebo na tom chodníku? Jestliže se někdo začne chovat agresivně, tak je to on sám, kdo se bojí. Oni mají taky strach! Nikdo není agresivní z přirozenosti. Bojíme se všichni, to je dnešní stav. Oni si ti Romové totiž taky říkají, když jde někdo „bílej“ v noci po tom chodníku: „Hele, není nás tady moc? Nekoukám blbě? Mám ruce tak, aby věděl, že mu nic nechci ukrást? Mám je mít v kapsách, nebo je mám mít nad hlavou?“ Je to strach odevšud, paranoia produkovaná dnešní společností.
Já jsem šel po Praze, byla tam dáma, která venčila psa. Já potřeboval poradit a nenapadlo mě nic blbějšího, než se jí zeptat. Dáma na mě vykulila oči, chytla si kabelku a řekla mi, že nerozumí česky. V pořádku, nerozumí česky, proč ale o pět metrů dál vypraví jiné babičce: „Hele, on mně tam asi něco chtěl udělat!“ Takový je život. Šílenost. Mám se cítit, že jsem něco provedl? Měl jsem špatnou bundu? Blbě jsem se díval? Buď to pustíte z hlavy, anebo se s tím budete v rámci svých možností snažit něco udělat. Tak to je.
