Od 20. století až do současnosti se odehrávají snahy o částečnou obnovu tradice rorátů (z latinského rorate „rosu dejte“) – specifické podoby ranní mariánské mše v adventním období čtyř neděl před vánočními svátky. Označení „roráty“ pochází od mešního vstupního zpěvu čtvrtou adventní neděli, jenž začíná: „Rorate coeli desuper“ (rosu dejte, nebesa, shůry). Původ rorátních mší lze hledat v době vlády Karla IV.
České liturgické zpěvy, které rorátní mši doprovázejí, nemají v evropské kultuře obdobu. Pro roráty je příznačné střídání chorálního zpěvu a menzurálních písní coby komentáře chorálního tématu. Letos rorátní zpěvy rozeznívají od 30. listopadu do 23. prosince mnoho českých a moravských kostelů, jen v samotné Praze zhruba 30, například katedrálu svatého Víta na Hradčanech.
AdventK nejpopulárnějším svátkům se u nás bezpochyby počítají Vánoce. Příběh narození Božského dítěte „z rodu královského“ chudým rodičům v chudé stáji nás jaksi nepřestává oslovovat, voníce po domácím pečivu, čoudícím „františku“ a prskavkách. K Vánocům se neoddělitelně pojí i doba, jež jim časově předchází, období adventu čili očekávání příchodu malého Spasitele na svět. Období, jež by mělo být časem přípravy na sváteční hody, časem zklidnění, postu, soustředění a očekávání. Nejen prodejní kampaně zahajující vánoční „agendu“ už koncem listopadu, ale i fakt, že závěr roku před volnými svátky je často dobou firemního šturmování, a proto si mnozí nemohou ve shonu pracovních dní „luxus“ nějakého hlubšího rozjímání dovolit. Zvyky spjaté s adventem odrážejí zejména prvek očekávání. Připomeňme odřezávání větviček ovocných stromů na svátek svaté Barbory, které pak o Vánocích rozkvétají, nebo nadílku svatého Mikuláše, jakýsi příslib obdarovávání vánočního. Mimochodem, tahle samostatná „záloha“ na Vánoce se zachovala jen u nás a v části Rakous, jinde Mikuláš (Santa Klaus) s Vánocemi splynul. |
Duchovní zpěvy
Moje dnes již více než 80letá maminka někdy pobaveně vzpomíná, jak kdysi, v dětství, chodívala její starší sestra v adventu do kostela na roráty a ostatní sourozenci jí žertem říkali, ať jim taky nějaké ty roráty donese, aspoň prý půl kila. Vtip té poznámky nepochopíme, nevíme-li, co roráty jsou.
Duchovní zpěvy určené k adventním ranním mším mají neobvyklou a krásnou podobu, jedinečným způsobem totiž kombinují formu chorálu, kterou zpívají školení zpěváci, s vhodnými písněmi, jež zpívají všichni věřící |
Od středověku až do sedmdesátých let 20. století, kdy se odehrály církevní reformy Druhého vatikánského koncilu, byly v Čechách během adventu slouženy první ranní katolické mše podle zvláštního formuláře, jehož vstupní zpěv začínal slovy: „Rorate, coeli, desuper“ čili „Rosu dejte nebesa shůry“. Z toho je odvozen onen „tajuplný“ název roráty.
Duchovní zpěvy, jež byly určeny k těmto adventním ranním mším, mají neobvyklou a krásnou podobu, jedinečným způsobem totiž kombinují formu chorálu, kterou zpívají školení zpěváci (schola), s vhodnými písněmi, jež zpívají všichni věřící. Nápěvy některých písní jsou přitom velmi staré a jejich původ sahá do předhusitských časů.
Od latiny k češtině
Texty byly zpočátku latinské, nejpozději od 15. století se však užívaly jak v písňových, tak v chorálních částech texty české, což výrazně přispělo k oblibě rorátů v širokých lidových vrstvách. Svým obsahem se vztahují k narození Ježíše Krista v Betlémě a jeho okolnostem – od předpovědí starozákonních proroků přes Zvěstování Panně Marii až po betlémskou stáj.
Texty byly zpočátku latinské, nejpozději od 15. století se však užívaly jak v písňových, tak v chorálních částech texty české, což výrazně přispělo k oblibě rorátů v širokých lidových vrstvách |
Zároveň se však také vztahují ke konečnému příchodu Kristovu na konci věků, čímž připomínají posluchačům vážnost adventu spjatou s nepopulární perspektivou lidské dočasnosti, na kterou nám každodenní ruch a shon dává obvykle možnost pozapomenout. Perspektivu, která nemá děsit, ale dávat našemu životnímu počínání smysl a hloubku a pomáhat rozlišovat věci podstatné a krásné od hloupostí.
Zmíněné reformy katolických církevních obřadů po roce 1973 sice zrušily původní zdroj, ze kterého se roráty kdysi vyvinuly – zvláštní formulář pro mariánské mše v adventním čase –, navzdory tomu jsou i pro současnou liturgii adventních ranních mší rorátní zpěvy v kostelích hojně využívány.
Původní podoba
Podoba staročeských rorátů se vyvíjela více než dvě stě let, zhruba od 14. do 16. století, a konkrétní výběr písní začleňovaných do rorátů se v různých oblastech Čech dlouho lišil. Ve zvláštních knihách, takzvaných rorátnících, z druhé poloviny 16. století jsou však již prezentovány ucelené sestavy chorálů a písní pro každý den týdne. Rorátníky byly zpravidla bohatě zdobené barevnými iluminacemi a ty nemnohé, které se uchovaly, patří k našim nejkrásnějším rukopisným památkám.
Původní podobu rorátů asi nejlépe zachycují rukopisy z královéhradecké a pražské oblasti. Obsahují úvodní předzpěvy – antifony a mešní formuláře pro jednotlivé dny. Rorátníky stejně jako jiné rukopisné kancionály si pro svou potřebu pořizovaly pěvecké spolky, známé jako literátská bratrstva, jež u nás vznikaly od 15. století a působily až do osmnáctého. Šlo o sdružení prostých věřících (tedy nikoli kněží či řeholníků), kteří se věnovali chorálnímu i vícehlasému chrámovému zpěvu.
Původní podobu rorátů asi nejlépe zachycují rukopisy z královéhradecké a pražské oblasti. Obsahují úvodní předzpěvy – antifony a mešní formuláře pro jednotlivé dny. |
Činnost těchto bratrstev měla dodnes nedoceněný význam pro udržení české kulturní svébytnosti. Roku 1783 však bylo jejich působení dost drsně ukončeno. Císař Josef II. tehdy literátská bratrstva v rámci svých reforem zrušil jako nepotřebná a jejich majetek dal rozprodat v dražbách, přičemž nenávratně zmizela řada vzácných rukopisů.
Se zánikem bratrstev byla ovšem vážně ohrožena existence českých duchovních zpěvů vůbec a rýsovala se před nimi nevábná budoucnost spjatá s poklesem umělecké úrovně, úpadkem zájmu veřejnosti a postupným koncem. Staročeské roráty se sice leckde podařilo udržet (například v památné Svatováclavské kapli pražské katedrály), nicméně stávaly se stále více jakousi k vymření určenou místní kuriozitou – jako v té době i čeština sama.
Zázračné uchování
Na úsvitu národního obrození však vzešel mocný impuls k obnově a novému obecnému rozšíření českých rorátních zpěvů díky jejich prvnímu soubornému vydání tiskem roku 1823. Vydání nazvané Roráte připravil Jan František Pospíšil a odehrálo se příznačně v Hradci Králové. Některé písně se však v něm objevily v dobových úpravách, které opustily původní církevní tóniny a přizpůsobily se tehdy panujícímu romantickému hudebnímu vkusu.
V různých kostelích se můžeme setkat s odlišnými verzemi rorátních zpěvů. Už samo uchování rorátů je však něčím pozoruhodným, takřka zázračným. |
Nápravy se rorátní zpěvy dočkaly téměř o sto let později, roku 1921, kdy se jejich nového zpracování ujal ve svém Českém kancionálu Dobroslav Orel. Podařilo se mu melodie rorátů očistit od pozdějších úprav a vrátit jim originální tóniny. Ve snaze učinit roráty živou součástí duchovního života moderní doby však výrazně zasáhl do základní struktury staročeských rorátů – propojení chorálu a písní, a to v každé jednotlivé části mešního obřadu.
Orlova úprava oproti tomu ponechala v úvodní části mše (introitu) jen chorál a v dalších částech jen písně, takže charakteristické propojení nastává jen v rámci mše jako celku. V této podobě roráty převzal i církevní Jednotný kancionál z roku 1973. Oproti tomu mnozí dnešní hudební odborníci doporučují návrat k původní struktuře. V různých kostelích se proto můžeme setkat s odlišnými verzemi rorátních zpěvů. Pro mě je už samo uchování rorátů něčím pozoruhodným, takřka zázračným.
Adventní zázrak
Sběratel pražských pověstí Julius Košnář uvádí ve své knize Staropražské pověsti a legendy působivé vyprávění o rorátech. Vlastenecky smýšlející arcibiskup Chlumčanský z Přestavlk si prý jednou v modlitbě stýskal svatému Václavu nad nízkou účastí lidu na českých rorátech.
Když pak vešel do kaple, kde je měl sloužit, byla tu shromážděna spousta věřících. S údivem na ně hleděl a nemohl se zbavit dojmu, že mezi nimi rozpoznává tváře známé z obrazů českých světců. Po mši mu pak kostelník líčil, že to množství lidí prý svolal zázračně se rozezvonivší zvon a zlatá záře linoucí se z oken katedrály. Od tohoto zázraku pak prý už bývalo na rorátech rok co rok plno.
Ejhle, Hospodin přijde a všichni svatí jeho s ním a bude v den onen světlo velké Aleluja |
Osobně se mi nezdá těžké tomuto pohádkovému příběhu uvěřit, ba mám dojem, jako bych ho prožil. Když mi totiž bylo 18 let, chodíval jsem s přáteli na roráty právě do Svatovítské katedrály. Mělo to tehdy příchuť něčeho skoro zakázaného, a ta brzká hodina, půl šesté ráno, a výstup po strmých zámeckých schodech z Klárova...
Ale zato nahoře! Hrad dávných králů, ztemnělá gotická katedrála a jen zpoza dveří boční kaple úzký pruh světla. Otevřete dveře a zalije vás zlatá záře. Kolem lidé, kteří sem přišli před svými pracovními povinnostmi, plni očekávání. A začne znít starý předzpěv z antifonáře Arnošta z Pardubic, jenž stál jako arcibiskup po boku císaře a krále Karla IV.: Ejhle, Hospodin přijde a všichni svatí jeho s ním a bude v den onen světlo velké Aleluja.
