KOMENTÁŘ Gábora Stiera / Kyperská krize a řešení, jež se zrodilo v mukách na nátlak Bruselu, přesněji řečeno Berlína, nastolily v těchto dnech řadu otázek. Především to, zdali se smějí krást ukradené peníze. Logicky se nabízí i to, že Evropská unie opět jen zbrkle hasí, co už hoří, neboli že na oltáři již tak dlouho očekávaného strategického řešení značně pošramotila svou hodnověrnost, když hodila do smetí jeden ze svých pilířů, totiž ochranu soukromého majetku.
Jde jenom o silácké gesto Angely Merkelové před podzimními parlamentními volbami, nebo Němcům skutečně došla trpělivost a nanejvýš riskantní konfiskaci vkladů boháčů lze chápat jako jejich vzkaz všem, kteří si až dosud žili na vysoké noze, a přitom se odmítají jakkoliv omezovat? Ale ochrání to všechno Kypr před krachem a zastaví pád eurozóny?
Řešení kyperské krize nastolilo i otázku, zdali se smějí krást ukradené peníze
Mnozí jsou jistě zvědaví i na to, proč Vladimir Putin nakonec nehodil záchranný kruh oblíbenému daňovému ráji svých krajanů. Sklonil se Kreml před silnější vůlí unie? Nebo si moudře spočítal, že pokud za halasného víření bubnů svou nejoblíbenější zemi v EU podrží, jen tím víc ztratí, než získá, a tak se s ohledem na ruské zájmy raději tiše stáhl? Nepodstatná není ovšem ani otázka, probíhá-li v pozadí dosud nejtvrdší střet Evropské unie a Ruska, nebo pouhé zákulisní smlouvání...
Vzájemná úcta Ruska a Kypru
Příjemné podnebí, krásné pláže a tichý přístav po bouřlivých domácích vodách pro všelijak nabyté jmění. Hospodářský význam Kypru a emocionální blízkost jsou z ruského pohledu naprosto jednoznačné. Od začátku devadesátých let se tento ostrov těší značné oblibě nejen u oligarchů a offshorových firem, ale i u střední třídy.
- Více méně trvale tu žije na 50 tisíc Rusů, další si sem jezdí odpočinout a především pak za obchodem.
- Evidováno je tu přibližně 40 tisíc společností založených Rusy.
- Množství peněz nashromážděných v současnosti na jejich kyperských kontech se odhaduje na čtvrtinu HDP, tedy zhruba 30 miliard eur.
- Malá unijní země je díky „vracejícím se“ penězům společně s Lucemburskem a Nizozemskem největším ruským investorem. Suma 76,7 miliardy dolarů, která odtud dosud přišla, představuje 21 procent veškerých investic.
- A naopak tu přistálo 29,6 miliardy dolarů neboli 25 procent ruského kapitálu hledajícího oficiálně možnosti v zahraničí.
Právě proto se Kypr vždy těšil velké úctě Kremlu a stejně tak měl tento malý ostrov, který žije ze zde uložených peněz, vždy v úctě velkého ruského bratra. Idylickou podstatu tohoto vztahu dokládá i fakt, že Rusko, jež je – co se týče úvěrů – vždycky velmi opatrné, poskytlo Kypru, jenž se snažil předejít finančnímu krachu, již koncem roku 2011 půjčku ve výši 2,5 miliardy dolarů.
Pak jako když utne, kritiky utichly a moskevská jednání skončila bez úspěchu, zatímco oficiálně Rusko přijalo v podstatě bez reptání kyperský plán B
Posledních devět měsíců jednaly obě země o záchranném kruhu ještě vyšší hodnoty, přičemž Moskva za zájmy Nikósie neustále lobbovala i u svých unijních partnerů. Je proto pochopitelné, že většinu Rusů současná situace šokovala a krize nenechala chladným ani Kreml, který na první plán Bruselu, jak krizi řešit, reagoval nejen hřímavými prohlášeními, ale okamžitě také zahájil jednání s kyperskou vládou o vlastním záchranném balíčku. Jenže pak jako když utne, kritiky utichly a moskevská jednání skončila bez úspěchu, zatímco oficiálně Rusko přijalo v podstatě bez reptání kyperský plán B. Vladimir Putin dal dokonce vládě pokyn k prodloužení splatnosti zmíněného úvěru, zatímco ministr financí Anton Siluanov naznačil i možnost, že by jeho země mohla až deset procent půjčky Kypru odpustit.
Kypr na misce vah
K pochopení tohoto obratu je třeba si uvědomit, jak vážnému dilematu Kreml čelil. Na jedné straně byl Putin tlačen tím, že už před rokem vypověděl válku offshorovým firmám. Vzhledem k tomu bylo spíše překvapivé, že se pustil do Bruselu, který tento problém zčásti právě řešil, a vystoupil na obranu špinavých peněz. Neměl však příliš na vybranou, jelikož musel současně vyhovět požadavkům těch, kteří se díky postupně sílící protizápadní kampani ještě více vzchopili a očekávali od něj postup v souladu s ruskými zájmy a ve znamení suverenity i tvrdé vystoupení proti Bruselu.
Putin nemohl ignorovat zájmy ruského kapitálu už proto, že velká většina z něj už je přímo státní nebo má ke státu velmi blízko. Jeho opory od něj mohly oprávněně očekávat, že je při tomto silném vlnobití uchrání. Proto se ruské snahy zpočátku soustředily na záchranu kyperského bankovního systému. Kyperská delegace ovšem dorazila do Moskvy jednak bez konkrétního návrhu, jednak se tato chystaná zvláštní dohoda moc nezamlouvala Bruselu ani Berlínu.
Rusové zjistili, že získání podmořských nalezišť zemního plynu v okolí Kypru, o nichž byla výměnou za pomoc řeč, není jisté
Ruská strana navíc uvažovala tak dlouho, až přišla na to, že získání podmořských nalezišť zemního plynu nacházejících se v okolí Kypru, o nichž byla výměnou za pomoc řeč, není ani zdaleka tak jisté. Jde o obrovský obchod, jenž by mohl mít v budoucnu hodnotu až 800 miliard eur, znejišťujícím faktorem je však například seizmický pohyb dna i to, že Turecko už předem oznámilo, že míní právní cestou zabránit jakékoli těžbě kolem Kypru. A to ještě nevíme, s jakými podmínkami přišla samotná Nikósie, v důsledku čehož tyto ne zcela jasné možnosti pro Rosněfť i Gazprom čím dál více ztrácely na atraktivitě.
V Moskvě si nejspíš rovněž uvědomili, že o nic menší nebezpečí nepředstavuje ani získání bank a dalšího hodnotného majetku. Jednak není vůbec jisté, že k tomu stačí 10 miliard eur, takže by to byly vyhozené peníze, jednak bude nejspíš lepší čekat dál a koupit až to, co po tomto kataklyzmatu z kyperského hospodářství zbude. Nejspíš to pak bude taky levnější. Dnešní oligarchii tak zbývá tato naděje, zatímco Putin může prohlásit, že se o to aspoň pokusil. A už se také obrátil k široké vrstvě voličů, která je pro návrat peněz z ciziny, zatímco úkol veřejné ochrany kapitálu efektně přehodil na svého premiéra Dmitrije Medveděva. Přitom musel čelit také jedné vážné politické výzvě, když noviny obávající se uražení ruské hrdosti začaly bít na poplach s tím, že otloukánek bude vždycky bit, a proto je Bruselu třeba ukázat, kdo je tady pánem.
Rozhodla těžší váha: Německo
Rusko se tentokrát v pravý čas nejen ozvalo, ale dokázalo i včas zmlknout
Těmito úkoly omezujícími se z valné části na vnitropolitickou komunikaci Kreml v zásadě prokličkoval a mohl se věnovat strategické otázce vztahu Ruska a Evropské unie. Zatímco v západním tisku se v této souvislosti ozvaly opět protiruské nálady a mnozí si už představovali první velký střet od skončení studené války, ruská média si brala do parády zase Brusel a Berlín. Kreml mezitím evidentně dospěl k závěru, že v naději na pochybnou slávu a zisk by nestálo za to pouštět se do křížku s Německem, které se nyní snad již doopravdy chystá vážně zasáhnout, a tak by jen těžko promíjelo jakékoliv fauly.
Není známo, zda tomuto postupu předcházela také nějaká zákulisní vyjednávání, z hlediska podstaty to však ani není důležité. Rusko se tentokrát v pravý čas nejen ozvalo, ale dokázalo i včas zmlknout. K poškození jeho strategických vztahů nedošlo, nicméně je pro něj výstrahou, že „okradení“ velkých kyperských vkladatelů i přepsání do kamene vytesaných zásad zpracovali západní představitelé podvědomě o to snáz, že se týkalo především Rusů. Jistě, není to tak těžké strávit, když může Moskva při kritice ozývající se z domova i z Kypru ukazovat zase na Brusel.
