Propad ceny ropy na začátku roku zhoršil i bez něj špatné vyhlídky ruské ekonomiky. Podle Mezinárodního měnového fondu (MMF) by po loňském propadu hrubého domácího produktu o 3,7 procenta měl letos poklesnout o dalších 1,6 procenta. Loni v prosinci přitom MMF očekával jen poloviční propad. Zatím se totiž nenaplnily naděje, že levný ruský rubl, přesně kopírující propad ceny ropy, nastartuje domácí výrobu.
Ruské zboží je nyní na světovém trhu levnější, a proto by se mělo lépe prodávat. Proto by měl narůst jeho vývoz, a poté, co ruská výroba nahradí zahraniční dovozy, by se naopak mělo do Ruska méně dovážet. V prvním čtvrtletí letošního roku ovšem výroba dále klesala – o 0,6 procenta.
Nejvíce trpí zpracovatelský průmysl, zejména strojírenství – výrazný pokles zaznamenala i výroba stavebních materiálů, která je ale primárně určena pro ruský trh. Zvýšená těžba nerostných surovin vyvažuje tento propad jen částečně. Problémem je, že v některých případech se sice ruským výrobcům daří nahrazovat zahraniční produkci a někdy dokonce více vyvážet, ale tento efekt nevyváží celkový propad vnitřní poptávky. Ruští výrobci mají vyšší podíl na celkově menším koláči.
Závislost na dovozech
Pokud jde o diverzifikaci exportu vzhledem k nesurovinovým odvětvím, pak Světová banka upozorňuje, že stěží nastane bez nových zahraničních investorů s potřebným kapitálem – a především know-how. Ti ale Rusko nadále spíše opouštějí i v důsledku sankcí uvalených Západem – celkově se jim ale přisuzuje jen desetinový podíl na ruské ekonomické krizi. Při klesající vnitřní spotřebě přitom představuje export hlavní možnost hospodářského růstu.
Ruská výroba značně závisí na dovozech – 30 až 40 procent importu je určeno k dalšímu zpracování v Rusku. Slabý rubl proto prodražuje i následnou místní produkci. |
Ruští ekonomové upozorňují na další faktory, které pozitiva slabého rublu v některých případech snižují. Za prvé, ruská tuzemská výroba značně závisí na dovozech – 30 až 40 procent importu je určeno k dalšímu zpracování v Rusku. Slabý rubl proto prodražuje i následnou místní produkci. To se týká například výroby hardware do výpočetní techniky. Podíl ruských výrobců je v tomto segmentu stále jen pětinový také proto, že navzdory propadu rublu jsou ve srovnání se zahraniční konkurencí nadále dražší. Téměř jediným zákazníkem je proto ruský stát, který místní produkci preferuje z bezpečnostních důvodů.
Za druhé, zdražení zahraničních výrobků v rublech patrně nevedlo k tomu, že by za ně Rusové platili méně – platí stejně, možná i více, jen při vyšších cenách kupují stejné nebo nižší množství. Sergej Gurijev, bývalý rektor moskevské Ruské ekonomické školy žijící nyní v Paříži, proto předpokládá, že na nákup ruské tuzemské produkce zbývá dokonce méně než před zlevněním rublu. Jediným odvětvím, které oživuje, je vedle surovinových odvětví, zemědělství. To je ale málo, protože ani v ruské ekonomice nehraje zemědělství velkou roli – na HDP se podílí 4,4 procenty.
Pokles v sociálních transferech
Zajímavé tanečky se nyní odehrávají okolo ruského federálního rozpočtu. Ten současný vychází z ceny ropy na úrovni 50 dolarů za barel a schodku ve výši tři procenta HDP. Ceny ropy jsou ale stále nižší, a proto je třeba rozpočet korigovat. Změny se ale odkládají až na podzim, určitě nikoli náhodou až po parlamentních volbách. Možná se ale štěstěna usměje na správce ruské pokladny a cena ropy stoupne k 60 dolarům za barel a korekce bude zbytečná.
Kremlu se evidentně do osekání výdajů zatím příliš nechce. Při nezměněných výdajích na armádu a národní bezpečnost, které se těší zvláštní ochraně, by to totiž znamenalo především pokles v sociálních transferech obyvatelstvu, případně zmrazení platů státních zaměstnanců. |
Kremlu se evidentně do osekání výdajů zatím příliš nechce. Při nezměněných výdajích na armádu a národní bezpečnost, které se těší zvláštní ochraně, by to totiž znamenalo především pokles v sociálních transferech obyvatelstvu, případně zmrazení platů státních zaměstnanců. Vzhledem k tomu, že na státní pokladně závisí okolo 60 ze 143 milionů Rusů, to je politické riziko – okolo 20 milionů jsou státní zaměstnanci a dalších 40 milionů tvoří důchodci.
Aby toho nebylo málo, čekají Rusko v roce 2018 prezidentské volby. V nich půjde o samotného současného prezidenta Vladimira Putina a velké škrty sociálních výdajů budou ještě problematičtější. Situaci ruských státních financí zhoršuje snížená možnost půjčit si. Na tuzemském trhu není finančních prostředků nazbyt – naopak stát bankám finančně pomáhá – a kvůli sankcím Západu má Rusko problémy prodat dluhopisy zahraničním zájemcům.
Evropské a americké banky se odmítly zúčastnit, a proto byl nakonec zrušen plánovaný prodej ruských státních obligací za tři miliardy dolarů. Rusko se zatím může opřít o své ropné fondy. Stále v nich má k dispozici 120 miliard dolarů, což by pokrylo loňský deficit federálního rozpočtu čtyřikrát.
Privatizace státního majetku
Další možností jak zalátat díry v rozpočtu je rozsáhlá privatizace státního majetku. Ruským společnostem se podařilo splatit podstatnou část svých zahraničních dluhů a ropné společnosti jsou podle agentury Moody’s ziskovější než v roce 2014. Levnější rubl totiž snížil jejich náklady, alespoň vyjádřené v dolarech, a Rusko také těží od rozpadu SSSR rekordní množství ropy. To vykompenzovalo její propad ceny.
Částečnou privatizací největší ruské ropné společnosti Rosněfť, menšího ropného koncernu Bašněfť a producenta diamantů ALROSA by si podle odhadů ministra financí Antona Siluanova státní pokladna mohla přijít v příštích dvou letech až na 20 miliard dolarů |
Částečnou privatizací největší ruské ropné společnosti Rosněfť, menšího ropného koncernu Bašněfť a producenta diamantů ALROSA by si podle odhadů ministra financí Antona Siluanova státní pokladna mohla přijít v příštích dvou letech až na 20 miliard dolarů. Další firmy, například banka VTB, by mohly následovat.
Panují ovšem pochyby, zda se stát k rozsáhlé privatizaci nakonec odhodlá, a kolik za podíly opravdu získá. Na sankčním seznamu jak USA, tak Evropské unie totiž lze objevit třeba právě Rosněfť. Poslední možností, jak nesnižovat sociální výdaje, jsou vyšší daně. To by ale ekonomický růst dále podvázalo. Ruská vláda zatím zvýšení daní neplánuje, alespoň do roku 2018, kdy se volí prezident. Pak se uvidí.
Návrat k růstu
Ruští politici nelehkou situaci ruské ekonomiky a její mizerné vyhlídky popisují různě. Guvernérka ruské centrální banky Elvíra Nabjulinová hovoří o „ekonomice blízké bodu stabilizace“, takže ruská ekonomika se možná konečně odrazí ode dna. O tom, že se ekonomika „odráží ode dna“, ale mluvil prezident Putin už v polovině loňského prosince. Na nedávné konferenci s ruskými občany však už volil méně optimistická slova – ekonomika se nachází v „šedé zóně“ a dno zatím můžeme jen „nahmatat“.
Stále více se skloňuje pojem „nový normál“, který se často používá i vůči ekonomické situaci na Západě – nízké tempo růstu, vysoká zadluženost a nezaměstnanost v některých zemích. I premiér Dmitrij Medveděv předpokládá, že návrat k růstu „bude trvat nejeden rok“. |
Ruského ministra hospodářského rozvoje Alexeje Uljukajeva jako by už unavovalo slovo „krize“ a přišel s eufemismem, že ruská ekonomika je v „módu stand-by“. Ruskou ekonomiku by ale rychle mohly nastartovat jen vyšší ceny ropy, takže jeho slova nepůsobí jako ambiciózní a promyšlená ekonomická politika.
Stále více se skloňuje pojem „nový normál“, který se často používá i vůči ekonomické situaci na Západě – nízké tempo růstu, vysoká zadluženost a nezaměstnanost v některých zemích. I premiér Dmitrij Medveděv předpokládá, že návrat k růstu „bude trvat nejeden rok“. To je ovšem značný myšlenkový posun – od hledání dna krize a následného odrazu do lepších zítřků k označení současné situace za něco normálního, co bude pokračovat i v následujících letech.
Ekonomická katastrofa
Překvapivě se k situaci ruské ekonomiky vyjádřil na začátku dubna poradce ruského prezidenta Sergej Glazjev. Podle něho se Rusko řítí do ekonomické katastrofy a současná „stabilizace“ vyhovuje jen „spekulantům a výroba umírá“. Rusko má navíc a Glazjev se snaží něco změnit, zatímco jiní polici jako by propadali jisté apatii „nového normálu“.
Podle poradce ruského prezidenta Sergeje Glazjeva se Rusko řítí do ekonomické katastrofy a současná „stabilizace“ vyhovuje jen „spekulantům a výroba umírá“ |
Glazjev je ovšem příznivcem silné role státu v ekonomice a jeho plány neznějí příliš realisticky. Například si přeje, aby centrální banka do ekonomiky začala pumpovat více peněz a nesnažila se brzdit inflaci. Je pravda, že tímto směrem se vydaly západní centrální banky. V eurozóně a USA ale vysoká inflace nehrozila, blížila se nule. Vlna nových peněz by ruskou situaci stěží zlepšila, zejména když by na scénu přivolala strašáka dvojciferné inflace. Centrální banka to nechce připustit a podobné plány odmítá.
Glazjevův výpad proto spíše svědčí o rozdílných pohledech na ekonomickou politiku v ruské elitě a jeho frustraci z toho, že ekonomičtí liberálové včetně premiéra Medveděva mají zatím Putinovu podporu. Ostatně Kreml se během několika hodin od Glazjevových slov distancoval a novou ekonomickou strategii má Putinovi připravit velký liberál a bývalý ministr financí Alexej Kudrin.
Aby nenastala mýlka – spíše liberálních ekonomických strategií mělo Rusko už několik a o tom, jakým směrem se bude vyvíjet ekonomická politika, to nemusí vůbec nic vypovídat. Ostatně Kudrinův nový post zástupce předsedy prezidentské ekonomické rady je jen poradní, ale strategii nebude připravovat Glazjev a jemu blízcí etatisté.
Vina Západu
Co si o všem myslí běžní Rusové, není snadné zjistit. Prezident Putin se nadále těší rekordní popularitě, ale ta je založena především na jeho roli coby ochránce „ruského světa“ a na aktivní zahraniční politice. Putinovi se stále daří, že v myslích běžných Rusů není přímo spojován s ekonomickými problémy země, za které částečně může Západ a jeho sankce a propad cen ropy – v něm stejně mají prsty proradní Američané, myslí si možná mnoho Rusů.
Putinovi se stále daří, že v myslích běžných Rusů není přímo spojován s ekonomickými problémy země, za které částečně může Západ a jeho sankce a propad cen ropy |
Vývoj své země stále vidí více Rusů pozitivně než negativně a v uplynulých měsících optimistů dokonce přibylo – z lednových 45 na březnových 51 procent. Opět ale není jasné, do jaké míry jde o projev národní hrdosti povzbuzený zahraničně-politickými dobrodružstvími a pocitem ohrožení, protože kritizovat svou zemi, když je „obklopena nepřáteli“, se přece nesluší.
Zajímavou sondu do široké ruské duše poskytují data výzkumné agentury Romir. Ta už několik let porovnává skutečné ruské platy s jejich dostatečnou výší „pro normální život“ podle ruských obyvatel. Poprvé za dobu pozorování se tyto dvě částky protnuly. Samozřejmě, že nejde o to, že by se Rusům splnily jejich dřívější sny.
Krátkodobé potěšení Kremlu
Reálné mzdy Rusů totiž stále klesají – mediánová mzda (polovina obyvatel pobírá méně, polovina více) činí nyní jen o trochu více než 24 500 rublů, zhruba devět tisíc korun, přičemž průměrná mzda je okolo 33 tisíc rublů. S přihlédnutím k rozdílným cenovým hladinám, kdy v Rusku je levněji, to odpovídá českému platu ve výši 15 tisíc korun. Rusové jsou ale ochotní smířit se s málem. A když se řekne spokojit se s málem, je to myšleno smrtelně vážně.
To, že je tolik Rusů smířeno s „novým normálem“, tedy chudobou, může pohlaváry v Kremlu krátkodobě těšit. Kdo je spokojený, respektive smířený se svou situací, nebude se bouřit. Dlouhodobě to ale problém být může. |
Více než 40 procent Rusů považuje za dostatečných 20 tisíc rublů za měsíc na osobu, což je jen 240 korun na den (400 korun s přihlédnutím k nižším cenám v Rusku). V mezinárodním srovnání do hry ještě vstupuje cenová hladina v dané zemi, ale oněch 240 korun na den lze srovnat s čistým průměrným příjmem v Německu (dva tisíce korun), tedy spíše v Česku (700 korun) anebo ještě lépe v Keni (245 korun).
Komentátor deníku Kommersant Maxim Kvaša upozorňuje, že takové nízké platy zaručeně povedou k degradaci ruského lidského kapitálu. Pokud máme 240, maximálně 400 korun na den, kolik nám po zaplacení bydlení asi zbyde? I při nižší cenové hladině nevystačí zbytek ani na rozumně kvalitní potraviny, o nějakém vzdělávání nebo nákupu léků ani nemluvě – Rusové nyní polovinu svých výdajů utratí za potraviny.
To, že je tolik Rusů smířeno s „novým normálem“, tedy chudobou, může pohlaváry v Kremlu krátkodobě těšit. Kdo je spokojený, respektive smířený se svou situací, nebude se bouřit. Dlouhodobě to ale problém být může.Kdo se začne podnikat, je-li se svou chudobou tak nějak spokojený?
