Dohoda mezi maďarským premiérem Viktorem Orbánem a ruským prezidentem Vladimirem Putinem z ledna 2013 o výstavbě dvou jaderných bloků v elektrárně Paks vyvolala bouřlivé diskuse o možné změně zahraničněpolitické orientace země. Názorové střety se vyostřily zejména poté, co ruská armáda převzala kontrolu nad Krymem a mezi Západem a Ruskem se rýsují kontury nové studené války. Maďarská vláda se dostala do složité situace, bude mít svým spojencům v Bruselu a ve Washingtonu co vysvětlovat. Britský týdeník The Economist zřejmě nikoli náhodou označil Maďarsko vedle Kypru a Itálie za největšího spojence Ruska v Evropské unii.
Na rozdíl od Temelína se o rozšíření elektrárny v Paksi, která pokryje 40 procent spotřeby Maďarska, nerozhodovalo na základě tendru, ruský Rosatom získal tuto obrovskou zakázku přímo od maďarské vlády. Orbánův kabinet tvrdí, že Evropská komise (EK) nebude maďarsko-ruskou dohodu vetovat.
Svolení Bruselu měla pro Budapešť zařídit finanční skupina Rothschild a na její doporučení i německá právní kancelář Hengeler Mueller. Orbán se skupinou Rothschild uzavřel dohodu o ekonomickém poradenství už v roce 2012, mnohokrát jednal s některými jejími vedoucími představiteli, kteří premiéra upozornili na důležitost energetické sféry.
Orbán Barrosovi: Ruské jádro je bezpečné
Premiér Orbán hájí výhodnost ruského řešení. Ve svém dopise předsedovi EK Josému Manuelovi Barrosovi uvedl, že dlouhodobá maďarsko-ruská spolupráce v oblasti jaderné energetiky zvýší energetickou bezpečnost celé Evropské unie. „Rostoucí ceny energií se staly zásadním společenským problémem a také z pohledu konkurenceschopnosti je Maďarsko, stejně jako Evropská unie, vystaveno velkému tlaku,“ argumentuje Orbán.
Cílem Orbánovy vlády je, aby zhruba za pět let v Maďarsku byla nejlevnější elektřina ze všech zemí EUPodle něj vláda dlouho zvažovala, jak tyto problémy vyřešit, a jako nejvýhodnější se jevilo uzavření komplexní mezivládní dohody s Ruskem. Smlouva o jaderné spolupráci prý ve všech směrech zcela zohledňuje současná unijní pravidla. Cílem Orbánovy vlády je, aby zhruba za pět let v Maďarsku byla nejlevnější elektřina ze všech zemí EU.
Socialistická opozice za smlouvu s Ruskem Orbána tvrdě kritizovala, přestože v letech, kdy vládla, pěstovala s Moskvou nadstandardně vřelé vztahy. Maďarsko v dubnu čekají parlamentní volby a téma rozšíření jaderné elektrárny Paks, obzvlášť po událostech na Ukrajině a na Krymu, se stalo klíčovým pro kampaň socialistů, kteří se jednoznačně snaží Orbána prezentovat jako nejlepšího maďarského přítele Vladimira Putina.
Pokud EU kvůli obsazení Krymu zavede vůči Rusku ekonomické sankce, maďarská diplomacie se dostane do nezáviděníhodné situace. Lze s jistotou počítat i s rostoucím politickým tlakem USA. Američané se na smlouvu o rozšíření elektrárny Paks dívali kriticky i doposud a otázce nyní pravděpodobně začnou ve Washingtonu věnovat pozornost i vyšší místa, než tomu bylo do chvíle, kdy ruská armáda obsadila Krym.
Maďarská vláda může sázet jen na to, že tvrdé ekonomické sankce ze strany Bruselu nebudou vůči Rusku zavedenyMaďarská vláda může sázet jen na to, že EU, a zejména Německo, se s Ruskem nakonec dohodne a tvrdé ekonomické sankce ze strany Bruselu nebudou zavedeny, jinak Orbán bude muset se smlouvou s ruskou vládou něco udělat… Otázkou je, zda je to vůbec možné bez citelných ekonomických ztrát – dohoda byla utajena na deset let.
V diskusi o maďarsko-ruské smlouvě o jaderné spolupráci se silně akcentovaly i otázky, zda kvůli tomuto kroku nedojde k pomalé, ale jisté změně orientace zahraniční politiky Orbánovy vlády. Proti této smlouvě vystoupil (paradoxně na stránkách levicového deníku Népszabadság) i světoznámý konzervativní historik maďarského původu John Lukacs (90), který z USA, kde žije od roku 1946, varoval Orbánovu vládu před dobrodružstvím s Východem. Orbán na jeho článek reagoval otevřeným dopisem na stránkách pravicového listu Magyar Nemzet. Oba texty přinášíme v nezkrácené verzi.
John Lukacs: Paks Vobiscum? Nikoliv. Pax Nobis!
Je tomu již téměř 67 let, co jsem opustil svou vlast. Za tu dobu mě osud mé země a mého národa mnohokrát zaujal a mnohokrát se mi kvůli němu sevřelo srdce, ovšem maďarskou politikou jsem se nezabýval a nepsal jsem o ní. A neměl bych to dělat ani teď, ve věku 90 let. Přesto mě k tomu cosi nutí. Přemýšlel jsem o tom nejméně dvě dlouhé zimní noci. Přiměla mě k tomu rusko-maďarská dohoda o Paksi.
Maďarské noviny mi nechodí. Maďarské časopisy se mi dostanou do rukou jen zřídka. Každé ráno otevřu na chviličku webové stránky deníku Népszabadság. Pokud je mi známo, čte jej stále mnoho Maďarů. Proto své řádky zasílám právě tam. Snad se tím dostanou alespoň k několika stovkám čtenářů.
Podstata, osud, charakter určité země není hospodářský detail. Podstata země je utvářena tím, kdo jsme a kam patříme.Nynější pan premiér mi léta věnoval svou pozornost a poctil mě přátelstvím. Přesto nyní považuji za svou povinnost adresovat svůj názor prostřednictvím těchto řádků také jemu. Již dávno, více než 20 let, znám jeho světonázorové tendence. Mám za to, že již před rokem 1989 pociťoval vůči takzvanému „Západu“, vůči západní Evropě a Anglii, jakousi nevoli.
Teď ovšem dospěl k dělicí čáře. Nesouhlasím příliš s těmi, kdo hovoří a spekulují o hospodářských dopadech dohody o jaderné elektrárně Paks. O tom, zda bude za deset let, až bude (pokud vůbec) tato investice dokončena, proud levnější, nebo dražší. Moji milí Maďaři, to nemůžeme vědět, a i kdybychom to věděli, není to podstatné. Na tom totiž ani za mák nesejde. Podstata, osud, charakter určité země není hospodářský detail. Podstata země je utvářena tím, kdo jsme a kam patříme.
Historie se příliš neopakuje. Ani historie národů, snad pouze výjimečně a v menší míře. A úplně nejméně se mění povaha člověka. Právě to je do budoucna zřejmě tím největším problémem maďarského národa. Nejen otázka nedostatečného sebevědomí Maďarů. (I když ta také!) Nýbrž to, kdo jsme, kam patříme a kam se ubíráme.
Náš velký král svatý Štěpán byl nejen jedinečným světcem, ale i velkým státotvůrcem. Před více než tisíci lety, kdy byly takřka celé Karpaty obklopeny obrovskou řeckovýchodní Byzantskou říší. Pokud by se Štěpán rozhodl přimknout raději k ní, zajistil by si tím bezpočet krátkodobých výhod. On to však neučinil: vybral si římské křesťanství, papežského vyslance, západní manželku, „Evropu“ (přestože tento pojem v té době ještě ani neexistoval). Tato volba formovala víru a podobu maďarského křesťanství tisíc let. A my bychom mu za to měli být neskonale vděčni.
Co, jakou odměnu můžeme očekávat od velkoruské říše? Nic.Západní země pro nás mnohokrát neudělaly nic anebo jen velmi málo. A přesto. Vybrali-li si maďarští vůdci čas od času „Východ“, ukázalo se to téměř vždycky jako katastrofa. Ani původcem a podstatou tyranie pošlapávající v nedávné minulosti Maďarsko nebyl komunismus, nýbrž ruská okupace. Sám velký Churchill na konci strašné druhé světové války, kdy mu bylo jasné, že Rusové obsadí celé Maďarsko, opakovaně (bohužel nadarmo) připomínal Rooseveltovi, že Maďarsko nepatří do východní, nýbrž střední Evropy. V roce 1956 i 1989 Maďaři Východ masově zavrhli.
Co, jakou odměnu můžeme očekávat od velkoruské říše? Nic. Hrabě István Széchenyi i Lajos Kossuth to věděli. Rusy je třeba uznávat a ctít, jako to činí naši vzdálení finští příbuzní. Ovšem my nepatříme k Rusům. Přimknutí se k nim nemůže stát nikdy v centru našich snah. Ctěme jejich výdobytky, jejich velké umělce. Ovšem maďarský duch, maďarský intelekt, dech maďarského umění a vzdělanosti jsou západní. Nikoliv ruské, ovšem ani americké. Tím, kdo k nám promlouvá, není – navzdory veškeré jejich velikosti – ani Tolstoj, ani Dostojevskij, nýbrž Dante, Shakespeare, Pascal, Goethe, Tocqueville. Západ byl často naším křížem, ale musíme jej nést, neboť je rovněž naší hvězdou. Respektujme svoje velké ruské sousedy, ale nesmíme se jim přizpůsobovat a otáčet se jejich směrem, neboť by to mohlo být na dlouhou dobu konečným břemenem a Maďarům ke škodě.
Od roku 1989 jsme za to, co si zvolíme, co činíme, co si myslíme, odpovědni již pouze my sami. Maďarská nátura a duch nemohou být východní. Prastará latinská mše končí slovy: Pax Vobiscum! Mír s vámi! Nyní však Pax Nobis! Mír buď náš!
Johns Lukacs
Mezinárodně renomovaný konzervativní historik žijící ve USA, oslavil před pár dny 90. narozeniny. V roce 1946 opustil Maďarsko, v letech 1947 až 1994 vyučoval na pennsylvánské Chestnut Hill College, jako hostující profesor se objevil mimo jiné na univerzitách Columbia, Princeton či Johns Hopkins, v Budapešti přednášel na Univerzitě Lóránda Eötvöse, na univerzitě Corvinus a na Středoevropské univerzitě. Hlavními oblastmi jeho bádání jsou filozofie dějin a dějiny 20. století, je autorem více než 30 knih.
Odpověď premiéra Viktora Orbána Johnu Lukacsovi
Vážený pane profesore!
Čtu Tvoje řádky v listě někdejší státostrany, které jak píšeš, adresuješ také mně. Vždy jsem považoval za veliký dar, že jsi mě poctil svojí pozorností a svým přátelstvím. Snad se o to zasloužily Tvoje knihy nebo velkorysost Tvých přednášek, snad nefalšovaný katolický jas, jež Tě obklopuje. Sám nevím. Ať už tomu bylo jakkoliv, zdá se tak snadné padnout si s Tebou do noty, jde-li o maďarskou historii, stav křesťanské společnosti či o otázky budoucnosti, jež se zdají rozhodující. Možná to je také příčinou, proč jsem si dosud nepovšiml rozdílů, které se objevují v systému politických instinktů našich generací.
NATO a Evropská unie. Vojenské, politické a ekonomické systémy, které jsme si zvolili přesvědčivou, ba dokonce drtivou většinou, protože dnešní Maďaři vědí, kdo jsme a kam patříme.Ty pohlížíš na zakotvení naší milované vlasti na Západě dosud jako na otevřenou otázku. Pro naši antikomunistickou generaci vykovanou změnou režimu je to však uzavřená věc. Jasně a skvěle uzavřená věc. Důstojná odpověď na sovětskou okupaci po roce 1945 a desetiletí komunismu. Politická odpověď vzešlá z maďarského ducha a z maďarského intelektu. Dvě referenda, která Maďarsko zapojila do vojenského a politického oběhového systému Západu. NATO a Evropská unie. Co patřilo k sobě, také srostlo. Vojenské, politické a ekonomické systémy, které jsme si zvolili přesvědčivou, ba dokonce drtivou většinou, protože dnešní Maďaři vědí, kdo jsme a kam patříme. My tady už žijeme v budoucnosti, které se Ty tam dosud obáváš.
Nejzajímavější částí této budoucnosti je konkurenceschopnost našeho Západu, jak píšeš, naší Evropy v následujícím desetiletí. Má odpověď by se snad dala shrnout tak, že budoucností Evropy je západní identita a východní aktivita. Pevně zachovávat naše hodnoty, včetně naší křesťanské angažovanosti, a přitom plnou silou budovat hospodářské styky s Východem. Tak to dělá Německo, Francie, ale i USA a po této cestě kráčíme i my.
Prosím, abys nepřikládal levici, jež stále zápasí s vlastní komunistickou a přisluhovačskou minulostí, větší váhu, než je třeba. Jejich dnešní protiruské ladění je prostě směšné. Zastávat názor, že bychom neměli budovat silné hospodářské styky s kdysi komunistickým Ruskem, je jako argumentovat proti prohlubování hospodářských styků s Německem, protože bylo nacistické. To všechno už je pouze nános plný pěny zbylý po dřívější záplavě komunismu.
Jak víš, probíhá u nás právě předvolební kampaň, a proto je všude nesouhlasu více, než by bylo třeba. Bezpečně se však lze vsadit, že ve věci ruských styků bude už den po volbách opět panovat dřívější shoda. Děkujeme za Tvou starostlivou pozornost a přátelská slova. A všichni Ti přejeme mnoho sil a pevné zdraví!
