Čtvrtek 8. prosince 2022, svátek má Květoslava
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

Sebevražda Aarona Swartze: Vytratila se z amerického práva spravedlnost?

USA

  12:20

Smrt průkopníka svobodného internetu 11. ledna vyvolává otázku přiměřeného trestu za kyberkriminalitu a porušování copyrightu.

foto: © ReutersČeská pozice

Aaron Swartz by v těchto dnech zajisté slavil. Téměř přesně před rokem totiž bylo v USA na neurčito odloženo projednávání kontroverzního protipirátského zákona. Internetová komunita tím zvítězila nad pokusy omezit svobodu a nezávislost osmého kontinentu. Jedním z neúnavných organizátorů kampaní proti Stop Online Piracy Act (SOPA) byl právě Swartz. Stejně, jako se v kyberprostoru otřásly nuly a jedničky 26. října 2011, kdy byl návrh SOPA předložen Sněmovně reprezentantů, rozbouřil se world wide web 11. ledna 2013, kdy si Aaron Swartz vzal život.

Stovky truchlících naplnily 19. ledna velký sál newyorské Cooper Union, ve které v minulosti odstartovala kariéra 16. prezidenta USA Abrahama Lincolna (1809–1865), aby uctili památku 26letého internetového aktivisty Aarona Swartze. Během zádušní bohoslužby bylo zřejmé, že se Swartz stejně jako mnoho jiných před ním dočkal opravdové slávy až po smrti. Neznámý však rozhodně nebyl ani za svého krátkého života.

Mezi internetovými nadšenci proslul jako průkopník svobodného internetu a byl u zrodu dnes značně rozšířeného souborového formátu RSS, technologie umožňující uživatelům internetu přihlásit se k odběru novinek z webu, i populárního zpravodajské platformy Reddit. Navíc byl ředitelem webové stránky Demand Progress, která se zaměřuje na změnu politiky ve jménu občanských svobod a práv a vládních reforem v USA, a neúnavným bojovníkem za svobodu obsahu na internetu.

Aaron Swartz čelil třinácti obviněním z různých zločinů, za něž mu hrozila mnohamilionová pokuta a až 50 let vězení

Když se v pátek 11. ledna Swartz rozhodl vědomě ukončit vlastní život, čelil třinácti obviněním z různých zločinů, za něž mu hrozila mnohamilionová pokuta a až 50 let vězení. Dva státní zástupci ho mimo jiné obvinili z toho, že zneužil počítačové sítě Massachusettského technického institutu (MIT) k tomu, aby z digitální databáze JSTOR ukradl víc než čtyři miliony akademických článků.

Swartzova rodina i přátele jsou přesvědčeni, že za smrt mladého programátorského génia nemohou ani tolik jeho deprese jako spíš americký justiční systém, který po něm šel jako krvelačný lovecký pes po postřeleném zajícovi, přestože údajný zločin v podstatě neměl žádné opravdové poškozené či dokonce oběti. Swartzova partnerka Taren Stinebrickner-Kauffmanová během smutečního obřadu zdůraznila, že nesmyslný proces bez naděje na zproštění viny, k němuž americká vláda Aarona dotlačila, z něho vyždímal poslední kapky energie.

Naděje na změnu

Internet se sice v uplynulých týdnech změnil v gigantickou digitální kondolenční knihu, ale někteří věří v lepší zítřky. Dle nich by Swartzova tragická smrt mohla konečně přimět americké zákonodárce, aby se znovu zamysleli nad drakonickými počítačovými zákony v USA. A návrh zákona nazvaného Aaron’s Law naznačuje, že určitá politická vůle existuje.

Swartzova tragická smrt by mohla konečně přimět americké zákonodárce, aby se znovu zamysleli nad drakonickými počítačovými zákony v USA

Novelu několik dnů po Swartzově smrti na webu Reddit zveřejnila kalifornská kongresmanka Zoe Lofgrenová. „To, co se stalo Aaronovi, se už dalším uživatelům internetu nesmí přihodit,“ míní Lofgrenová. A dodává: „Současné zákony mohou kriminalizovat řadu každodenních aktivit a připouštějí nesmyslně kruté tresty.“ Zvláštní výbor Sněmovny reprezentantů USA pak již přislíbil důkladné vyšetření postupů státních zástupců, kteří dělali vše pro to, aby mladého internetového pionýra poslali za mříže.

Swartzův případ měli na starosti státní zástupci Carmen Ortizová a Stephen Heymann. Dle amerických novinářů, internetových expertů a řady Swartzových kamarádů si počínali až příliš horlivě a zneužívali svých pravomocí. Swartzovi zastánci se domnívají, že nepřiměřený trest měl v době WikiLeaks a Anonymous posloužit jako varování internetové komunitě. Na webových stránkách Bílého domu dokonce vznikla petice za odvolání Ortizové z funkce. K dnešnímu dni ji podepsalo téměř 50 tisíc lidí, což snad přiměje Obamovu vládu reagovat.

Zločin bez oběti

Jak se Swartz do hledáčku americké vlády dostal? Na přelomu let 2010 a 2011 se opakovaně přihlásil k počítačové síti MIT, aby z akademické databáze JSTOR „vysál“ co nejvíc vědeckých článků. Původně k tomu využíval otevřenou bezdrátovou síť, později se vloupal do uzamčeného kumbálu, v němž k síti připojil svůj notebook.

Ten zaměstnanci MIT 4. ledna 2011 objevili a zachovali se jako „skuteční“ detektivové: k síti připojili svůj počítač, aby mohli kontrolovat Swartzovy aktivity, sejmuli z jeho počítače otisky prstů a do kumbálu nainstalovali kameru. Zajímavé pak je, že ještě téhož dne se dle informací v soudních spisech případu ujala zpravodajská služba USA. A o 48 hodin později, 6. ledna, byl Swartz zatčen. Federální agentura spadající pod Ministerstvo vnitřní bezpečnosti USA sice na svém webu definuje případ, v nichž zahajuje vyšetřování, ale stahování vědeckých článečků ze školních databází mezi nimi neuvádí, spíš atentáty na prezidenty, války s narkomafií a potlačování terorismu.

Swartz nikdy nebyl zvyklý chodit po vyšlapaných stezkách, a proto zvolil třetí možnost – provaz

Je však třeba podotknout, že krátce poté, co Ministerstvo spravedlnosti USA hackera obvinilo mimo jiné z počítačových podvodů, provozovatelé databáze JSTOR se od případu distancovali. Swartz totiž veškerý obsah vrátil a zároveň se zaručil, že soubory nezkopíroval, nedistribuoval a v budoucnu to ani neučiní. Navzdory tomu Ortizová a Heymann obvinili Swartze z porušení téměř 30 let starého zákona o počítačové kriminalitě (Computer Fraud and Abuse Act), který mnozí považují za neúměrně přísný, málo efektivní a široce interpretovatelný. Dle něj přístup k počítači v podstatě není autorizován, pokud se tak rozhodne jeho majitel.

Swartzovi proto zbyly dvě možnosti: podepsat dohodu, přiznat vinu, strávit šest měsíců ve vězení a přistoupit na to, že ho svět bude mít navždy za zločince, anebo se obrnit a s plnou vervou se pustit do soudního procesu, ve kterém mu hrozily desítky let vězení. Swartz, který nikdy nebyl zvyklý chodit po vyšlapaných stezkách, zvolil třetí možnost – provaz.

Zdeformované priority

Swartzova smrt rozpoutala obrovskou diskusi o tom, zda americký justiční systém nemá nebezpečně zdeformované priority. Diskusi nepřidalo odhalení serveru Huffington Post, že Swartz není prvním mladým počítačovým guru, na kterého si zasedl nezdravě ambiciózní státní zástupce Heymann a jenž si nakonec vzal život. V roce 2008 spáchal sebevraždu 24letý hacker Jonathan James alias C0mrade, který byl prvním mladistvým odsouzeným v USA za kyberkriminalitu – do systémů velkých společností se však prý vždy „nabourával“ převážně kvůli studiu. V dopise na rozloučenou poznamenal, že „ztratil víru ve spravedlnost“.

Swartzova smrt rozpoutala obrovskou diskusi, zda americký justiční systém nemá nebezpečně zdeformované priority

S častým zacházením s internetovými aktivisty a zastánci dnešní hackerské kultury jako s masovými vrahy má zásadní problém Lawrence Lessig, americký profesor právní vědy na Právnické fakultě Harvardovy univerzity. Renomovaný ústavní právník a specialista na autorské právo je tvrdým kritikem copyrightu v oblasti duševního vlastnictví. Ve svých knihách se především zabývá svobodným obsahem ve spojení se společenským vývojem, jeho články z nedávné doby se však zaměřují zejména na americkou prokuraturu, jež dle něho jeho kamaráda Aarona k zoufalému činu dotlačila.

Žádný terorista

Lessig ve svém článku Prosecutor as Bully (Prokurátor jako hrubián) sice připouští, že se Swartzem bojovali za stejnou věc, ale činili to odlišnými prostředky, dokonce souhlasí s tím, že určitý trest mohl být na místě. Zároveň ale zdůrazňuje, že Swartz nebyl terorista, nikdy se nesnažil na ukradeném zboží vydělat a že ten, kdo tvrdí, že lze vydělat balík peněz na akademických článcích, je buď idiot, anebo lhář.

Dle profesora práv Lawrence Lessiga Swartz nebyl terorista, ani se nikdy nesnažil na ukradeném zboží vydělatNavzdory tomu se prý americká vláda chovala, jako by právě chytila při činu teroristy, kteří zorganizovali útok na newyorská „dvojčata“ Světového obchodního centra. Lessig považuje prokurátorovo jednání za ohavné a tvrdí, že se vláda od začátku snažila Swartzovy činy ukázat v co nejhorším světle. „Opustil nás mladý génius, kterého do zoufalé situace dotlačilo to, co slušná společnost může označit pouze za šikanu. Poznám, když někdo něco udělá špatně. Vnímám ale také přiměřenost trestu. A pokud někdo není schopný chápat obojí, nezaslouží si mít za sebou vládu USA,“ nešetří kritikou Lessig.

A správně konstatuje, že žijeme ve světě, v němž architekti finanční krize často večeří v Bílém domě. V tom samém světě pak byl Swartz označen za zločince, kterému hrozilo 50 let ve vězení a několikamilionová pokuta. Dle Lessiga se musíme co nejrychleji vyléčit ze způsobu myšlení „jsem v právu, a proto mám právo tě zničit“, jenž vládne dnešnímu světu. A tvrdí, že stud by mohl být začátkem, prý bychom si pak lépe začali uvědomovat extrémy, ve kterých se americké právo ocitlo.

Další oběti

Aaron Swartz a Jonathan James jsou nejtragičtější, ale nikoli jediné oběti tohoto způsobu myšlení. Stačí se podívat do knihy zakladatele světového hnutí pirátských stran Ricka Falkvinge The Case for Copyright Reform(Případ reformy copyrightu), v níž praotec pirátů věnuje rozostřené přiměřenosti trestu jednu kapitolu. Její hlavní postavou je americká matka samoživitelka Jammie Thomas-Rassetová, jež se na přelomu let 2006 a 2007 stala mučednicí světového hnutí „sdílečů“. Ta se ocitla před soudem, protože si počátkem roku 2005 prostřednictvím tehdy velmi populární platformy Kazaa stáhla a následně sdílela 24 písní.

Dle zakladatele hnutí pirátských stran Ricka Falkvinge představuje princip přiměřenosti trestu jeden ze základů spravedlivého práva

V prvním soudním procesu tohoto typu v USA ji porota shledala vinnou a udělila jí pokutu ve výši 222 tisíc dolarů (zhruba 4,22 milionu korun, přibližně 175 750 korun za jednu staženou píseň) – víc než pětinásobek ročního příjmu matky čtyř dětí. Americké sdružení nahrávacího průmyslu RIAA původně požadovalo náhradu ve výši 3,9 milionu dolarů (víc než tři miliony korun za jednu skladbu). Obě strany se proti soudním verdiktům několikrát odvolaly a koncem roku 2012 se dostaly na původně stanovenou částku. (Šlo o písně z přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století, tehdy přibližně deset až patnáct let staré hity kapel typu Guns N’Roses, Def Leppard a Aerosmith.)

Dle Falkvinge představuje princip přiměřenosti trestu jeden ze základů spravedlivého práva. Jenže nahrávacím studiím se podařilo přesvědčit představitele justice, že v případě přestupků a drobných trestných činů na internetu tato zásada neplatí. „Je jedno kolik hudby jste vy anebo vaše rodina on-line poslouchali, aniž byste za ně zaplatili, rozhodně byste však kvůli tomu neměli přijít o dům anebo o auto. To není přiměřené,“ píše Falkvinge, dle kterého v těchto případech nejde primárně o peníze, ale především o zastrašování uživatelů internetu.

O nepřiměřeném trestu ví své i 25letý Američan Joel Tenenbaum. Ten musí zaplatit pokutu 675 tisíc dolarů (asi 12,2 milionu korun) za stahování a sdílení hudby. Tuto částku dostanou podle rozhodnutí bostonského soudu čtyři nahrávací společnosti. Student bostonské univerzity přiznal, že stáhl a dále na síti poskytoval 30 písní. A hrozila mu pokuta až 4,5 milionu dolarů, protože podle federálního zákona je možné vyčíslit ztrátu za jednu ukradenou nahrávku až na 150 tisíc dolarů.

Odpojení od internetu je jako smrt

Pokud si myslíte, že se vás problém přiměřeného trestu netýká, jelikož jste v životě ilegálně na svůj počítač nestáhli ani bit, mylíte se. Řada zemí totiž v současnosti vymýšlí všemožné i nemožné „biče“ na porušovatele zákonů o autorských právech. Nikoli sice ve formě trestu smrti, nicméně například dočasného odstavení od internetu, což se podle internetového aktivisty a populárního spisovatele vědeckofantastických románů a kamaráda Aarona Swartze Coryho Doctorowa v dnešní době smrti značně podobá. Nezáleží na tom, že nestahujete vy, stačí když „pirátí“ třeba vaše spolubydlící…

Řada zemí v současnosti vymýšlí všemožné i nemožné „biče“ na porušovatele zákonů o autorských právech

„V současné chvíli vím o třech zemích – Francie, Nový Zéland a Velká Británie –, v nichž vás kvůli porušování autorského zákona mohou odpojit od internetu. Tato pravidla jsou absolutní katastrofou z hlediska základních lidských práv. Přicházejí totiž v okamžiku, kdy se většina věcí, které máme spojené s kvalitou života, přesouvá do kyberprostoru,“ tvrdí Doctorow.

Podle něho vše, co dnes děláme, souvisí s internetem. Už brzy však bude vše, co děláme, internet vyžadovat. Například ve Velké Británii právě spojili do jednoho systému penzi, invalidní důchod, mateřskou, a sociální dávky, přičemž tato služba bude primárně digitální. „V podstatě v Anglii říkáme, že pokud žijete v domácnosti, ve které se někdo špatně dívá na televizi, pak nemáte právo například na sociální dávky. To je absolutně nepřiměřené,“ míní Doctorow.

Pirátské kino

O temných mocipánech, kteří lidem brání v přístupu na internet, je i Doctorowův nový román Pirate Cinema (Pirátské kino), který nedávno vyšel – mimo jiné bezplatně na stránkách Craphound.com. Jeho hlavní postavou z blízké budoucnosti je 16letý umělec Trent McCauley, který pod přezdívkou Cecil B. DeVille vytváří z ilegálně stažených scén kasovních trháků vlastní filmové koláže do té doby, než ho státní instituce odpojí od internetového připojení. To zruinuje jeho rodinu, protože její příjmy na internetu závisejí. McCauley uteče do Londýna a přidá se k undergroundu.

Lawrence Lessig doufá, že až Aaron najde klid, bude mít stále chuť jej s námi sdílet

„Nemyslím si, že by vědeckofantastické knihy předpovídaly budoucnost. Spíše dobře reflektují současnost,“ komentoval svou knihu Doctorow. Sebevražda Aarona Swartze však bohužel žádnou sci-fi není. Oběsil se ve věku 26 let ve svém brooklynském bytě. Pozůstalí teď budou zápolit s otázkami bez odpovědí, se smutkem bez útěchy a my ostatní s internetem bez Aarona Swartze.

Profesor práva Lawrence Lessig doufá, že až Aaron najde klid, bude mít stále chuť jej s námi sdílet.