Dohoda o volném obchodu mezi USA, Mexikem a Kanadou slaví 21. narozeniny, při nichž se přetřásá otázka, které z členů přináší více výhod. „My Mexičané si rádi říkáme, že jsme příliš daleko od Boha a příliš blízko USA. Házíme na to všechny své problémy,“ směje se ekonom Luís Serra z Výzkumného centra pro rozvoj.
„Nedávno mi na to izraelský kolega řekl: ‚Co bychom my, kteří máme blízko k Bohu, ale příliš daleko k USA, za vaši polohu dali.‘ Musím s ním souhlasit, naše geografická pozice na prahu největšího trhu planety nám dává obrovské hospodářské výhody, které se teprve učíme využívat,“ dodává Serra ve své kanceláři.
Mexiko nad Čínu
Jestliže v roce 2012 zařídila Čína 17,9 a Mexiko jen 12,3 procenta amerického exportu, v roce 2018 se podle anglického týdeníku The Economist, který se odvolává na ministerstvo obchodu ve Washingtonu, poměr obrátí v poměru 15,8 ku
V roce 2012 zařídila Čína 17,9 a Mexiko jen 12,3 procenta amerického exportu, v roce 2018 se má poměr obrátit v poměru 15,8 ku 16 a bude se zvyšovat |
Mohou za to pozvolna rostoucí platy čínských dělníků, kteří už neberou jako před 15 lety pětkrát méně než jejich kolegové pod Popocatepetlem. Jejich výdělky už jsou téměř totožné, takže zboží z druhé strany Tichého oceánu přestává být o tolik levnější, aby se vyplatilo čekat na dlouhé dodání. Zatímco z Orientu plují lodí kontejnery tři týdny, Mexiko je za humny a požadované zboží dodá za několik dní kamiony nebo vlakem.
Mexiko je už nyní největším exportérem ledniček, plochých televizí a chytrých telefonů Blackberry na světě. A stalo se novodobou bonanzou pro výrobce automobilů, kteří odsud zásobují americké řidiče novými plechovými miláčky a udělali z domoviny tequily globálně čtvrtého největšího vývozce aut.
Vítězství pro všechny
Velkým kladem pro nejpočetnější španělsky mluvící zemi je Severoamerická dohoda o volném obchodu, kterou svět zná pod anglickou zkratkou NAFTA. Letos 1. ledna oslavila 21 let, tedy svou (americkou) plnoletost, což vyvolalo zvýšenou pozornost, zda a jak hospodářská aliance Kanady, USA a Mexika účastníkům prospěla.
„NAFTA znamená vítězství pro všechny tři země, ale pro naši republiku nejvíce. Sice se nesplnily všechny naše sny, ale ty byly nereálné – pouze obchodem se nestaneme rozvinutým světem. Chybí nám ještě mnoho v reformě institucí, ve vymahatelnosti práva, vzdělání. A to obchod sám nezařídí,“ říká Jorge Garza Rodríguez, profesor ekonomie z Univerzity v Monterrey.
Pro Mexičany bylo velmi těžké akceptovat zavedení NAFTA, protože to vyžaduje velmi úzkou spolupráci s Američany, jimž společnost nedůvěřuje |
„Kdyby NAFTA neexistovala, byli bychom na tom dnes podstatně hůře,“ odráží argument, že Mexiko mělo v uplynulých 20 letech „nejlínější“ růst HDP okolo procenta ročně. Vzájemný obchod se za tu dobu ztrojnásobil, přeshraniční investice zčtyřnásobily. Některé firmy, například výrobce letadel Bombardier, rozložily svou výrobu po všech třech členech.
„Pro Mexičany bylo velmi těžké akceptovat zavedení NAFTA, protože to vyžaduje velmi úzkou spolupráci s Američany, jimž společnost nedůvěřuje, protože nám před 170 lety uloupili polovinu teritoria. S dohodou nesouhlasila parlamentní levice, ale dnes žádné seriózní výzvy k jejímu zrušení neslyšíš,“ dodává Garza.
Žádná výhoda pro Indiány
Smlouva, která okamžitě zrušila cla na polovinu zboží a časem i na většinu dalšího, vstoupila v platnost 1. ledna 1994. Zastínilo ji však povstání zakuklených Indiánů ve státě Chiapas na jihu země, kteří si po vzoru hrdiny z doby revoluce říkali zapatisté a kteří NAFTA jako ztělesnění kapitalismu odmítali. Vojensky sice neuspěli, ale jejich boj přilákal zájem světa a zapatisté jsou dnes marketingově nejúspěšnější antikapitalistickou skupinou v rozvojovém světě.
Dohoda přinesla prospěch metropolitní oblasti a oblastem na sever od ní. Tam se budovaly nové továrny, protože je to odtud blízko do USA. |
Ukázalo se, že pro jejich region NAFTA žádnou výhodu nepřináší. To uznává i její velký příznivec Garza: „Dohoda přinesla prospěch metropolitní oblasti a oblastem na sever od ní. Tam se budovaly nové továrny, protože je to odtud blízko do USA. Ale vzdálený jih má nejen špatnou infrastrukturu, ale i horší vzdělání. Třeba i pro práci u pásu v automobilce je třeba mít vychozenou alespoň základní školu, což ve státech s indiánským obyvatelstvem není pravidlem.“
Ekonom Serra z Výzkumného centra pro rozvoj doplňuje, že přínos NAFTA vidí především velkoobchodníci: „K obyčejným lidem ale zisky z obchodu nedotečou, což je dlouhodobý problém vycházející z toho, jak je Mexiko řízeno, a protože neumí rovnoměrně distribuovat své bohatství.“
Povolení i utažení opasku
Negativní dopad mělo zrušení cel především na malé zemědělce, jejichž políčka obhospodařovaná rodinou bez veškeré mechanizace přestala být schopná odolávat přílivu kukuřice z plání amerického a kanadského středozápadu, kde má ideální podmínky na masové pěstování.
Negativní dopad mělo zrušení cel především na malé zemědělce, jejichž políčka obhospodařovaná rodinou bez veškeré mechanizace přestala být schopná odolávat přílivu kukuřice z plání amerického a kanadského středozápadu |
Jenže negativum pro rolníky je pozitivem pro spotřebitele. Kukuřice jako nejdůležitější ingredience tamní kuchyně stejně jako další základní potraviny, které zaplavily trh, zůstaly velice levné. Právě tuto neobvyklou láci vedle masivní konzumace slazených nápojů považují někteří dietologové za hlavní důvod, proč Mexičané v obezitě předstihli své severní sousedy. Přitom paradoxně některé regiony – opět především na jihu –, které žijí ze zemědělství, trpí nedostatečnou výživou.
Mladý politolog David Pérez Esparza, který se zabývá mexicko-americkými vztahy, se zlobí, že se jeho vlast stala ekonomicky na USA úplně závislou a že její politici bez vzdoru přijali roli mladšího bratra, který musí poslouchat staršího sourozence. Ten může třeba využít hygienických norem, když potřebuje chránit produkci svých firem před levnější konkurencí z jihu, jako se to stalo v případě tuňákových konzerv.
„Američané si dotují výrobu kukuřice a nám to samé nedovolí. Pak se diví, že rolník kvůli přežití přistoupí na to, že bude pěstovat konopí nebo makovice na výrobu drog,“ naznačuje Esparza, že NAFTA má dopady i na organizovaný zločin.
Schovat se za drogy
Jeho řáděním Mexiko neblaze proslulo – především v uplynulých osmi letech poté, co exprezident Felipe Calderón vyhlásil válku narkokartelům. Při střetech státních složek s mafiemi, ale také mezi kriminálníky navzájem zahynulo na sto tisíc lidí. Ani tyto děsivé statistiky ale investory neodradily. Prostě se vyplatí otevřít fabriku někde u hranic s Texasem nebo Arizonou a přes hranici zásobovat nenasytný trh „gringů“.
Při střetech státních složek s mafiemi, ale také mezi kriminálníky navzájem zahynulo na sto tisíc lidí. Ani tyto děsivé statistiky ale investory neodradily. |
Obchod s drogami a jejich pašování ale chování „Yankees“ přece jen ovlivňuje. Například většina zboží se na hranicích překládá z mexických kamionů na americké. Mnohohodinové zdržení je v ostrém kontrastu s nulovou prodlevou na vnitřních hranicích v rámci Evropské unie, s níž bývá v ekonomické oblasti NAFTA, jež vůbec nemá dalekosáhlé unifikační tendence jako EU, často srovnávaná.
Tato prevence, které stejně v proniknutí narkotik ke spotřebitelům pod Sochou svobody nezabrání, ochraňuje americké šoféry z povolání před mexickou konkurencí. Právě strach z levných pracantů z jihu udělal z NAFTA nepopulární pojem i na sever od Rio Grande. „Gringos“ se zuby nehty brání většímu povolení mobility pracovní síly. Byť se experti shodují, že by organizovaná migrace nakopla všechny tři členy k většímu výkonu.
Tabu: volný pohyb osob
Washington v rámci NAFTA dává pracovní povolení jen devíti tisícům Mexičanů ročně. To je směšná kapka, když si uvědomíme, že v USA nyní žije a na černo pracuje zhruba dvanáct milionů nelegálních přistěhovalců většinou z Mexika a dalších hispánských zemí. Američtí politici vědí (a ti z Demokratické strany už i opatrně mluví), že do budoucna je ekonomická realita přinutí migrační reformu provést. Jenže je to citlivé téma.
Mexiko po zavedení NAFTA k sobě přetáhlo továrny, což připravilo o práci desetitisíce modrých límečků především v tradiční průmyslové oblasti okolo Velkých jezer |
Už proto, že Mexiko po zavedení NAFTA k sobě přetáhlo továrny, což připravilo o práci desetitisíce modrých límečků především v tradiční průmyslové oblasti okolo Velkých jezer. Nyní se snaží využít reshoringových iniciativ, které lákají americké průmyslové podniky zpět z Asie. Mexičané potenciálním navrátilcům nadbíhají, aby místo do drahých USA přesídlili k nim. Jak by za takové situace mohli kongresmani vysvětlovat voličům, že si „zloděje zaměstnaní“ pustí přímo do vlasti?
„Zhruba 40kilometrový pás kolem hranic je sice pro obyvatele této oblasti snadno přístupný po předložení jednoho dokladu pohraničníkovi, ale i to je proti Evropě zdlouhavé, protože někdy se fronta táhne hodinu,“ říká třicátník Serra s tím, že města, jako je mexická Tijuana a kalifornské San Diego, spolupracují lépe a více si důvěřují než vrcholní představitelé.
Nezájem o Mexiko
V americké veřejné diskusi je Mexiko chápáno jako nebezpečí – drogy a nelegální přistěhovalci. Nikdo o něm nemluví jako o příležitosti. Přitom právě sem USA exportuje více než do BRIC – Brazílie, Rusko, Indie, Čína. Obecně jižní soused zůstává stranou zájmu politiků. Například časopis The Economist si všiml, že zatímco Čína byla v prezidentských debatách Baracka Obamy s Mittem Romneyem zmíněna 60krát, Mexiko ani jednou.
V americké veřejné diskusi je Mexiko chápáno jako nebezpečí – drogy a nelegální přistěhovalci. Nikdo o něm nemluví jako o příležitosti. Přitom právě sem USA exportuje více než do BRIC – Brazílie, Rusko, Indie, Čín |
Navíc migrace, především kvůli výrazně snížené porodnosti – během 50 let poklesl počet dětí na jednu ženu ze sedmi na 2,4 –, pozvolna slábne. Nejde však jen o přeshraniční fenomén. Týká se i Mexika. Už v desetiletích před NAFTA se v pouštních městech při hraničních přechodech vybudovala řada montoven a textilek – takzvaných maquilladoras, které díky nízké ceně práce a daňovým výhodám mohly vyrábět za hubičku.
Mzdy sice byly a jsou mizerné, ale možnost zaměstnání přitáhla masu osob z jihu. Obří populační přírůstek v místech, kde pro miliony lidí není dostatek vody, představuje do budoucna ekologickou časovanou bombu. Je zde i sociální zádrhel. Kritik NAFTA Pérez Esparza říká: „Není přece pokrok, když chudým říkáme: přestěhujte se ze svého domova na vesnici do ošklivého města na severu a žij tam jako námezdní síla za mizerný plat.“
Vykořeněnost tamních obyvatel je podle něho jedním z důvodů, proč se právě ve městech u hranice nachází nejvíce mladíků ochotných zapojit se do narkoválky i s vědomím, že je nečeká dlouhý život.
„Podbízíme se“
Ekonom Jorge Garza Rodríguez za vážný problém považuje nedostatek místních podnikatelů, které v rozletu brzdí příliš vysoké úroky v bankách při pokusech o nastartování byznysu. Dále se mu nelíbí, že všechny mexické regiony se firmám podbízejí ve snaze získat si investory tím, že slibují daňové prázdniny, zaplacení pozemku či dokonce výstavbu haly.
„Můj stát Nuevo León takto úspěšně nadbíhal společnosti Kia, aby konečně na své území získal nějakou automobilku. Stále si sami snižujeme dno, od kterého jsou u nás firmy ochotny působit,“ říká Rodríguez s tím, že by se v tom federální vláda měla pokusit udělat pořádek. Ta má jako všude jinde v Latinské Americe potíže s šedou ekonomikou a vybíráním daní. Chce však vylepšit služby státu, takže současný prezident Enrique Peña Nieto protlačil zákon, který by různé daňové výhody osekal.
Mladý lídr, jehož pověst poškodilo zavraždění 43 studentů ve městě Iguala, se v hospodářské oblasti nebojí říznout do problému. Například naboural dlouholeté monopoly v oblasti televize nebo mobilů, kvůli kterým dosud bylo v Mexiku telefonování neobvykle drahé.
Vážným problémem je nedostatek místních podnikatelů, které v rozletu brzdí příliš vysoké úroky v bankách při pokusech o nastartování byznysu |
Schopný vyjednavač se nebál sáhnout ani na svatou krávu svého národa ropný průmysl, který desetiletí vlastnil stát – prosadil totiž, aby do něj mohli se svými moderními technologiemi vstoupit partneři ze zahraničí. Americký týdeník Time ho kvůli jeho reformátorskému zápalu před rokem na své titulní stránce označil za zachránce Mexika.
Na rozdíl od Evropy a východoasijských států má NAFTA, která se výhledově nebude rozšiřovat a nejspíše ani rozšiřovat svou integraci, dostatek vlastních energetických zdrojů, především ropu, a mladou populaci. Díky těmto faktorům a zkušenostem ze zvládnutí krize roku 2008 má vyšší potenciál k ekonomickému růstu než všichni jeho konkurenti z rozvinutého světa. A to paradoxně navzdory tomu, že ve všech členských zemích je odstrkovaným dítětem.
Cestu podpořilo mexické ministerstvo zahraničí
