Britsko-nizozemská společnost Shell se podle informací ČESKÉ POZICE z vládních zdrojů začátkem roku obrátila na ministerstvo průmyslu a obchodu, zda by český stát neměl zájem o její akcie v České rafinérské. „Nabídku firmy Shell jsme obdrželi a došlo i k jednání. Případná akvizice ze strany státu by měla logiku, ale pouze v případě, pokud zapadne do struktury možného budoucího petroholdingu, jehož koncepci nyní dokončujeme,“ potvrdil ČESKÉ POZICI ministr průmyslu a obchodu Martin Kuba.
Šéf resortu však dodal, že materiál o petroholdingu, kde by měl stát majoritní podíl, musí nejdříve projednat porada ekonomických ministrů. (V petroholdingu by se měly koncentrovat podniky jako Čepro, Mero, případně rafinérie a petrochemická výroba, kterou dnes ovládá Unipetrol. Tím by stát získal kontrolu nad strategickým odvětvím.)
Žádné překvapení
Svých 16,335 procenta akcií se Shell údajně snaží prodat již několik letInformace o tom, že Shell nabízí svůj podíl v České rafinérské, není překvapivá. Svých 16,335 procenta akcií, které drží prostřednictvím společnosti Shell Overseas Investments B. V., se údajně snaží prodat již několik let. Jelikož rafinérský byznys v Evropě již delší dobu prochází recesí, o investici do tohoto oboru není valný zájem. V České rafinérské vlastní 51,22 procenta akcií Unipetrol, který je ovládán polskou společností PKN Orlen, zbytek je rozdělen mezi italskou ENI (32,445 procenta) a Shell.
Ministr Kuba upozorňuje, že se společností Shell jeho resort nejedná na základě exkluzivity. Firma prý svůj podíl nabízí i dalšímu akcionáři České rafinérské, italské společnosti ENI, která na území České republiky provozuje čerpací stanice Agip. Italové jsou však prakticky ve stejné pozici jako Shell, proto není pravděpodobné, že by měli o tento podíl zájem. A Unipetrol? Na otázku, zda Shell svůj podíl nabídl Unipetrolu, mluvčí koncernu Mikuláš Duda odpověděl, že mediální spekulace nebude komentovat.
Nepočítáme-li prodej za peníze, firma Shell by podle informací ČESKÉ POZICE za podíl v rafinériích v Litvínově a v Kralupech nad Vltavou ráda získala buď čerpací stanice státního podniku Čepro (ten jich má 190), nebo dlouhodobý kontrakt na dodávku ropy pro stát. Tyto představy jsou však z hlediska státu pravděpodobně nepřijatelné.
Kdyby získal rafinérskou kapacitu státem ovládaný podnik Čepro, pomohlo by mu to rozvíjet byznys daleko lépe než doposud
Kupcem podílu v rafinériích, který jako jediný připadá smysluplně v úvahu, je právě Čepro. Kdyby tento státem ovládaný podnik získal rafinérskou kapacitu, pomohlo by mu to rozvíjet byznys daleko lépe než doposud. O spojení Čepra s rafinériemi se uvažovalo i v minulých letech, nikoliv však s Českou rafinérskou, ale se Slovnaftem, který patří maďarskému ropnému a plynárenskému koncern MOL. Ten by rád získal silné pozice na českém trhu. O této myšlence, která údajně vznikla v hlavě ministra financí Miroslava Kalouska, však už v českých politických a byznysových kruzích již delší dobu není slyšet.
Pustí akcionáři do České rafinérské stát?
Akcionáři České rafinérské však nemohou svoje podíly prodat komukoli. Akcionářská smlouva klade řadu omezujících podmínek, současní majitelé podílů například mají předkupní právo, s prodejem musejí souhlasit všichni akcionáři a kupujícím může být jen subjekt, který sám již disponuje přepracovací kapacitou na pět milionů tun ropy, což žádný český státní podnik nemá. Nelze však vyloučit, že vlastníci České rafinérské nakonec budou souhlasit s výjimkou nebo s dodatkem k akcionářské smlouvě, ale tyto úvahy jsou velice předčasné.
Situace na českém trhu s pohonnými hmotami je taková, že je zatím těžko představitelné, aby Unipetrol a ENI pustily do České rafinérské stát, přesněji řečeno jeho podnik Čepro. Aby se tedy hrnuly do změny, která jim dostane do rafinérií silnou konkurenci v podobě obchodně skvěle připraveného Čepra.
Za současné situace se nedá očekávat, aby akcionáři České rafinérské stát do firmy pustili. Jenže za pár měsíců může být všechno jinak.
Kdyby státní podnik Čepro získal podíl v České rafinérské, mohl by vlastní ropu v rafinériích přepracovávat, a tím získat na trhu s benzinem a naftou konkurenční výhodu na úkor Unipetrolu a italské ENI. Rafinérské marže jsou dlouhodobě velmi nízké, akcionáři České rafinérské mají malou skladovací kapacitu a omezenou distribuční síť. Zato Čepro má zásobníky na zhruba dva miliony tun pohonných hmot, unikátní síť produktovodů napojených na rafinérie a vlastní distribuci.
Lze tedy konstatovat, že za současné situace se nedá očekávat, aby akcionáři České rafinérské stát do firmy pustili. Jenže za pár měsíců může být všechno jinak. Všichni účastníci trhu momentálně čekají, jak dopadne dlouho připravovaný plán ministra průmyslu a obchodu na vytvoření petroholdingu. K tomu by bylo třeba dohodnout se s polským vlastníkem Unipetrolu.
Pokud koncepce Martina Kuby dostane od ministrů ODS a TOP 09 šanci, jistě rychle začnou konkrétní jednání s vlastníky Uniperolu, České rafinérské a s potenciálními dodavateli ropy. Bez jejich souhlasu a případné aktivní účasti na tomto projektu zůstane plán pouze na papíře.
Otázkou je, zda vztahy uvnitř koalice a blížící se parlamentní volby budou myšlence vytvoření smělého záměru na vytvoření petroholdingu, jakéhosi středoevropského petrochemického šampiona po vzoru ČEZ, přát.
