V nedělním diskusním pořadu České televize zkoušel Václav Moravec grilovat ministra vnitra v demisi Martina Pecinu ohledně možného návratu bývalého policejního prezidenta Petra Lessyho do funkce, do níž však po překotném Lessyho odvolání tehdejším ministrem Janem Kubice usedl a mezitím už hbitě do generálské hodnosti poskočil Martin Červíček.
Situace to není jednoduchá, ale pro průměrně soustředěného posluchače opravdu není neproniknutelná. Moderátor Moravec má buď problémy s porozuměním sdělovaným replikám, nebo se o ně ani dvakrát nezajímá a stále opakuje jistá tvrzení, aby je vtloukl do povědomí posluchačů i přesto, že byla diskutujícím vyvrácena.
Situace nikoli neproniknutelná
Bývalý policejní prezident Petr Lessy byl obžalován pro přečiny zneužití pravomoci úřední osoby a pomluvu. To bylo též důvodem k jeho okamžitému propuštění ze služebního poměru.
Obvodním soudem pro Prahu 7 byl v květnu obžaloby zproštěn, protože v jednom případě nebylo prokázáno, že skutek spáchal obžalovaný, a v druhém proto, že skutek není trestným činem. Městský soud v Praze v říjnu rozsudek obvodního soudu překvapivě zrušil, avšak věc nepřikázal soudu nižšího stupně k novému projednání, nýbrž trestní stíhání Petra Lessyho zastavil s tím, že v něm nelze pokračovat.Ministr vnitra je v této pozici vázán postupy správního orgánu a nemůže si moc vymýšlet, zejména ne co do samotného konání
Prvoinstanční soud se tedy vyjádřil meritorně, a to ve prospěch obžalovaného. Soud vyššího stupně šel ještě hlouběji, a rozhodl, že obžalovaný neměl být vůbec trestně stíhán. Odvolací soud rozhodl a rozsudek nabyl právní moci. Policejní exprezident Lessy se tedy obrátil na ministra, který má příslušnou personální pravomoc, s žádostí, aby bylo jeho propuštění vzhledem k soudním verdiktům přehodnoceno.
Ministr vnitra je v této pozici vázán postupy správního orgánu a nemůže si moc vymýšlet, zejména ne co do samotného konání. Nečinností by totiž ignoroval soudní rozhodnutí, což by od něj vůbec nebylo hezké, nedávalo by to dobrý příklad jeho podřízeným a bylo by to i krapet protiústavní.
Moderátor Moravec však na ministra Pecinu naléhal, že by neměl věc „uspěchávat“. To je samo o sobě dost výstřední, žádat v této zemi správní orgán, aby něco „neuspěchával“. Zasloužil by si za uši, Moravec jeden, už jenom za toto! Moravec to zdůvodňoval tím, že v současné době běží lhůta, v níž by nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman mohl podat mimořádný opravný prostředek (dovolání). Na jeho základě by se pak věc mohla projednat znovu a teoreticky by mohla skončit i opačně a tak aby nedělal Pecina zbytečnou práci, staral se Moravec.
Jak ve zvláštní škole
Ministr Pecina osvědčil kromobyčejnou trpělivost hodnou „speciálního pedagoga“, což pohříchu bylo v tomto rádoby prestižním pořadu více než na místě. Projděme si útržkovitě průběh tohoto téměř groteskního skeče.
Zoufale nepřipravený (nebo předpřipravený?) moderátor Moravec se ministra Peciny nejprve zeptal, zdali svým konáním „tlačí“ na policejního prezidenta Červíčka, aby byl povolnější jakýmsi personálním požadavkům ministra. Ministr Pecina moderátorovi vysvětlil stav věci, s tím, že koná nikoliv k ovlivnění Červíčka, ale kvůli vyhovění pravidlům správního řízení. Moravec do Pecinovy řeči vpadl, a tak to vysvětlování vzal ministr ještě jednou a důkladněji.
Na to mu Moravec opáčil, že věc není pravomocně rozhodnuta, když existuje možnost dovolání nejvyššího státního zástupce. Pecina prý „spěchá“ a „nedává šanci“ Pavlu Zemanovi. Ministr Pecina věc vysvětlil potřetí s tím, že jako správní orgán, byv vyzván, musí konat, protože věc byla pravomocně rozhodnuta. Moravec úporně oponoval, že jako správní orgán by neměl spěchat, ale čekat, jak „rozhodne“ (!) nejvyšší státní zástupce. Ministr Pecina opět s trpělivostí již nyní obdivuhodnou vysvětlil povinnosti správního orgánu, který nemůže ignorovat pravomocný rozsudek.
Moravec „pro změnu“ na Pecinu naléhal, aby „dal šanci“ nejvyššímu státnímu zástupci Pavlovi Zemanovi. Proč to prý chce uspěchat? Ministr Pecina na to reagoval s tím, že by sice mohl ignorovat náš právní řád a dělat si, co (Moravec) chce, ale znovu vysvětlil postavení ministra coby správního orgánu, který v jeho pojetí bude postupovat podle zákona.Moravec naváděl ministra vnitra, aby nerespektoval pravomocný rozsudek a ignoroval pravidla správního řízení
Na to Moravec již v převtělené roli ministerského kibice Pecinovi radil, že s konáním jako správní orgán může otálet, když bude čekat na to, jak „rozhodne“ (!) nejvyšší státní zástupce. Ministr Pecina s trpělivostí již nadpozemskou vysvětloval, že vyřízení dovolání nejvyššího státního zástupce se může táhnout i roky (a to ještě nezmínil možnost uplatnění dalších mimořádných opravných prostředků, jako je žádost o obnovu řízení a stížnost pro porušení zákona a možná též nějaká podání mezinárodním soudům a podobně). Pro změnu vysvětlil Moravcovi povinnosti správního orgánu. Nebyl čas dotáhnout argumentaci tímto směrem, ale očekával jsem dotaz ministra Peciny na moderátora Moravce, kdyby se zachoval podle jeho rad a Lessy by pak za ty roky právem (kvůli nečinnosti státu) vysoudil mnohamiliónové odškodné, jestli by tu škodu platil Moravec, nebo kdo?
Proč to nenecháte na příštím ministrovi? Nic vás nenutí konat, běží lhůta nejvyššímu státnímu zástupci, úpěl Moravec, zjevně naprosto nedotčený předchozím průběhem debaty, jestli se tak dá nazvat. Pecina s milým úsměvem pravil, že to vysvětlí znovu, „jestli to není jasné, pane redaktore“.
Moravec sice vypadal, že poslouchá, ale vzápětí kontroval zpochybněním pravomocnosti rozsudku, „když je tu ještě ta možnost dovolání nejvyšším státním zástupcem“. Naváděl ministra vnitra, aby nerespektoval pravomocný rozsudek a ignoroval pravidla správního řízení. Pecina znovu vysvětlil to, co by již bylo i na zvláštní škole chovanci brilantně osvojeno.
Moravec, neodbytný jako svízel přítula, napadl ministra, že svým rozhodnutím může věci „zašmodrchat“, což je asi pojem, který nám může nejlépe přiblížit stav moderátorovy mysli. Ten se totiž vzápětí ministra Peciny ještě zeptal, co bude se současným policejním prezidentem Červíčkem, jestli ho ministr „protizákonně“(!?) odvolá? Ministr Pecina odvětil, že hodlá postupovat v souladu se zákonem a nikoho protizákonně odvolávat nebude, ale ani nebude čekat na to, budou či nebudou-li uplatněny mimořádné opravné prostředky.
Napříště bychom se obešli bez tak ukrutně slabého, respektive neskrývaně lobbistického výkonu moderátora veřejnoprávní televizeMoravec na to řekl, že Pecina prý vytvoří situaci, kdy budou dva policejní prezidenti. Asi už nebyl s to rozlišit příčinu a následek, že tu situaci zapříčinil svým zbrklým jednáním předchozí ministr Jan Kubice, a důsledky se nutně vyjeví při zákonném postupu jeho nástupce.
Moravec v zoufalství nařknul ministra Pecinu, že chce využít svých posledních dnů ve funkci k ovlivnění stavu policie. Na to Pecina s ledovým klidem pravil, že cestou do televize ho dramaturg tohoto diskusního pořadu ubezpečoval, že nebude řeč o probíhajícím správním řízení týkajícím se policejního dvouprezidentství, aby nemohlo vniknout podezření z jeho ovlivňování jednou či druhou diskutující stranou. Nehovořme o tom a nepředjímejme výsledek, ukončil důstojně tuto druhostranně nedůstojnou diskusi.
Kdo co umí
Nemohu přerušit správní řízení, protože mne k tomu vyzývají politici, řekl ministr vnitra Pecina. Moderátora Václava Moravce přitom neuznal za hodna zmínky. Zřejmě pokládal jeho neurvalé výpady za „čajíček“ proti jiným tlakům v této věci, lze se domnívat.
My bychom se také napříště obešli bez tak ukrutně slabého, respektive neskrývaně lobbistického výkonu moderátora veřejnoprávní televize. Už sám název tohoto pořadu je pochybný. V soukromé televizi by byl na místě, ale nikoliv ve veřejnoprávní (někdo si jí možná plete se státně-kapitalistickou: financování státní, rozhodování privátní). Nechť je program nazván Otázkami České televize, nechť se v něm střídají čerství moderátoři, nechť vniká konkurenční prostředí, nechť je zabráněno monopolizaci postů a témat. Ať se ukáže, kdo co umí. Výkon Václava Moravce byl tentokrát nikoliv na žlutou, ale na červenou kartu!
