Směřujeme ke kontrolně-sledovacímu kapitalismu?

Západní civilizace se ocitá na prahu nové éry a bude se muset rozhodnout, jak pokračovat. V roce 1912 napsal americký vynálezce Thomas Alva Edison (1847–1931) dopis americkému podnikateli a průkopníku automobilového průmyslu Henrymu Fordovi (1863–1947), v němž vyslovoval obavy z průmyslové revoluce: „Nějakou dobu jsme přešlapovali na místě a snažili se řešit problémy nového pořádku starým způsobem, ale nyní je na čase začít tento svět měnit.“

Fordova masová produkce revolučně inovovala průmyslovou výrobu a společně se zkrácením pracovní doby a nárůstem platů tvoří jeden ze základů moderní doby. Linky s běžícími pásy nejen snížily výrobní náklady a zněkolikanásobily množství výrobků, ale i stály na začátku éry masové produkce, která přinesla obrovské společenské změny a nové ekonomické, právní a sociální instituce – od dálnic přes odbory a pracovní smlouvy až po mzdy.

Podle americké socioložky Šošany Zuboffové dnešní západní společnost opouští Edisonův a Fordův svět a ocitá se na prahu nové epochy informačního kapitalismu.

Propad střední třídy

Dosavadní instituční rámec odpovídal potřebám masové produkce a konzumu. Princip masové produkce tvořil i základ vzdělávacího systému, zdravotní péče a ostatních společenských oblastí, tento systém manažerského kapitalismu ale narazil na své meze a je v úpadku. Význam obchodu a výroby se snižuje a zisk generují především finanční transakce.

Díky nim sice ekonomika roste, ale blahobyt a kvalita života lidí klesá, v důsledku čehož narůstá sociální nespokojenost. Navzdory růstu zisků velkých koncernů totiž stagnují, nebo dokonce klesající platy řadových zaměstnanců. S poklesem pracovních příležitostí je pak spojený ekonomický propad střední třídy a navzdory údajně neomezenému přístupu k informacím se neustále zvyšují náklady na vzdělání.

Podle Zuboffové přechod k novému stadiu kapitalismu charakterizují tři zákony:

• Za prvé, vše, co bude možné automatizovat, bude automatizované.
• Za druhé, vše, co bude možné proměnit v digitální informaci, bude digitalizované.
• Za třetí, každá informační technologie, již bude možné použít ke kontrole, nebude-li nijak regulovaná, k ní bude použita, a to bez ohledu na její původní účel.

Některé nedávné události dávají Zuboffové za pravdu a naznačují budoucí vývoj.

Útok severokorejských hackerů

Loni před Vánoci dostaly lekci z novodobé ekonomické války USA a společnost Sony. Severokorejští hackeři ve snaze zabránit promítání komedie The Interview zpřístupnili na internetu pět dosud nepromítaných filmů Sony, čímž tuto firmu tvrdě ekonomicky zasáhli. Zveřejněním e-mailů vrcholného managementu pak poškodili i image Sony u veřejnosti a navíc návštěvníkům kin vyhrožovali teroristickými útoky.

Nejvýznamnější ale bylo rozhodnutí firmy Sony komedii v kinech vůbec nepromítat, a to dokonce ani v USA. To se sice nakonec nestalo, ale ochota natolik obrovského koncernu, jako je Sony, podřídit se cenzuře nový aspekt.

Po zastřelení černošského mladíka Michaela Browna bílým policistou Darrenem Wilsonem loni na začátku srpna v americkém městě Ferguson se vedle nepokojů rozhořela v USA diskuse o kontrole policistů ve službě a nasazení individuálních kamer. Takzvanou bodycam by měl mít na uniformě každý policista a vše, co udělá, bude zaznamenáno stejně jako chování kontrolovaných osob.

Změna chování lidí

Zastánci těchto kamer tvrdí, že ve veřejném prostoru soukromí neexistuje a každý může filmovat každého. Dle kritiků ale tyto služby poskytují soukromé firmy, které vizuální materiál ukládají na svých serverech, a jsme jen krůček od propojení těchto kamer s bezpečnostním softwarem schopným na základě biometrických dat rozpoznat hledané osoby. Neustálé sledování ale povede ke změně chování lidí na veřejnosti – budou se stále více kontrolovat.

Digitální technologie zatím nejvíce nezměnily chování lidí v některé průmyslově vyspělé zemi, ale v Pákistánu. Oblast na jeho hranici s Afghánistánem neustále sledují americká bezpilotní letadla neboli drony, jež mají likvidovat teroristy. Vedlejším účinkem jejich činnosti je však změna chování místních obyvatel.

Od roku 2004 zemřelo v této oblasti při vojenských akcích více než 3,5 tisíce lidí. A neustálé ohrožení ze vzduchu způsobilo, že přestali spát na střechách domů, jak byli kvůli horku zvyklí, méně se věnují obdělávání polí, bojí se posílat děti do škol nebo se účastnit pohřbů, protože každé shromáždění může být důvodem k útoku dronů.

Pentagon, drony a roboti

Pentagon vsadil na bezpilotní letouny a do jejich výzkumu investoval značné finanční prostředky. Dnes existují drony s inteligenci na úrovni hmyzu a ve vojenských laboratořích se pracuje na jejich inteligenci na úrovni hlodavců. Tato bezpilotní letadla se neunaví, jejich soustředění se nesnižuje, jsou mnohem efektivnější než člověk a některé jsou vybaveny až 65 na sobě nezávislými kamerami a mohou sledovat obrovské území.

Toto sledování přináší natolik obrovské množství dat a informací, že není v lidských silách je v krátkém čase adekvátně vyhodnotit. Roboti tedy budou muset upozorňovat řídícího pracovníka, na co má zaměřit pozornost. Přednost mají softwarové programy schopné rozeznat modelové situace a nabídnout jejich řešení.

Dosud tiskne spoušť voják-člověk, ale mnoho zásadních rozhodnutí před použitím zbraně za něho provádí počítač. Ten ale často nerozezná, zda jde o vojáky nebo o civilisty. Vyhodnocuje jen typické pohyby a jejich shodu s uloženými daty. O stisknutí tlačítka k odpálení rakety sice zatím z právních a morálních důvodů rozhoduje člověk, který může korigovat rozhodnutí strojů, ale jeho jednání neustále sledují algoritmy, jež se od něho učí, jak se příště zachovat lépe.

V důsledku obrovského množství dat se bude zvyšovat závislost na počítači, čímž se stisk spouště bude stávat stále abstraktnější. Kvůli snížení ztráty času nebudou data přenášena do centrály, ale stále častěji vyhodnocovaná přímo na palubě dronu. A Pentagon pracuje na robotech, kteří sami rozhodnou o použití zbraní proti člověku.

Úpadek manažerského kapitalismu

Z uvedených příkladů vyplývá možný vliv digitálních technologií v budoucnu. Problémem ale nejsou ony samy, ale způsob jejich použití v nových podmínkách. Zuboffová je přesvědčena, že vstupujeme do třetího stadia kapitalismu, s nímž souvisí řada klíčových ekonomických a společenských otázek, na které však zatím chybí odpovědi i nová pravidla.

Zuboffová spatřuje úpadek dnešního systému manažerského kapitalismu v inflačním používání termínů, jako je revoluční obchodní nápad nebo inovativní startup. Kdyby tomu tak bylo, proč se nic neděje? V tomto systému byl člověk jak zaměstnancem, tak klientem. V nově vznikající ekonomice, kterou Zuboffová nazývá „surveillance capitalism“, což by bylo možné přeložit jako „kontrolně-sledovací kapitalismus“, vztah výdělku a spotřeby zaniká a místo něj jsou používaná osobní data.

Tento obchodní model, založený na sledování, má sklon být absolutní, protože jen sběr veškerých informací vytváří strategickou výhodu, a kritici vyzývající k demokratické kontrole jsou okamžitě odbyti, neboť chtějí byrokraticky regulovat.

Nikoli jediná možná forma

Nové obchodní metody necílí jen na peněženku, ale i na podstatu bytí. Naše myšlenkové postupy a zkušenosti však selhávají, snaží-li se je pochopit. Zůstává bezradnost a pochyby, protože nejde o volný trh, ale o lidskou svobodu. Jsme v době posunu od monopolů v oblasti produkce a služeb k monopolům v oblasti práv – na soukromí a realitu.

Této nové formě moci rozumí zatím především ti, kdo ji vykonávají, ale tím ohrožují demokratickou společenskou smlouvu. Nikdo neví, jak bude nový kapitalistický systém nakonec vypadat, ale současná forma informačního kapitalismu není jediná možná. Může vypadat i jinak a Zuboffová vyzývá k celospolečenské diskusi.

Popřípadě se řídit tím, co říká Charlie, hlavní hrdina románu Ten, kdo stojí v koutě amerického spisovatele Stephena Chboskyho: „Nemůžeme si sice vybrat, odkud přicházíme, ale pořád se můžeme rozhodnout, kam půjdeme.“