Minulý týden se s vládní funkcí rozloučili dva velikáni evropské politiky. V Itálii rezignoval premiér Silvio Berlusconi, v Česku totéž učinil ministr průmyslu a obchodu Martin Kocourek. Demise je asi to jediné, co oba pány spojuje, kromě toho, že mají stejné povolání – politiku. Jinak jsou jak oheň a voda, jiná nátura, národnost, kultura, věk, zkušenosti, kvalita, zásadně se liší i mírou provinění a množstvím škod, které svým spoluobčanům nadrobili.
Přesto není od věci podívat se, jak se ve dnech následujících srovnali se svým pádem z politických výšin. A posoudit, co je pro společnost lepší (přesněji řečeno horší). Jestli odchod Kocourka do zapomnění, nebo vynucená demise muže mnoha zájmů a zálib, především však mladých žen a moci, Silvia Berlusconiho.
Liší se kvalitou prezentace
S Kocourkem je to docela jednoduché. Poté, co se ztrapnil v přímém přenosu, kdy – možná i pravdivě – vysvětloval podivný „odklon“ financí od své dnes již bývalé manželky, se pochlapil. Uznal, že takhle to dál nejde, a funkce se vzdal. Základní pomůcka každého úspěšného politika – umění souvisle a bez zadrhávání lhát – nebyla v ten správný čas Kocourkovi dopřána. Bohužel ani plynule vyjevit pravdu. To není zrovna povzbudivé zjištění pro českého voliče, který již ani velkolepé počiny od politiků nečeká a k dobrým úmyslům z předvolebních kampaní je oprávněně skeptický. Ale když jim to už ani ministr nepodá pěkně po lopatě, je opravdu něco špatně. Toť český politik.
Kocourek zmizel a už jsme o něm neslyšeli. S výjimkou krátké noticky, že dostane odstupné ve výši dvou základních platů ministra – brutto 213 tisíc korun. Takže: špatná zpráva je, že jsme přišli o jednoho prý docela chytrého politika. Trochu optimismu vyluzuje fakt, že když ze sebe udělal přede všemi blbce v televizi, odhodlal se odstoupit. Bohužel jsme se nemile zblízka na Kocourkově příkladu opět museli přesvědčit o nízké kvalitě prezentace našich politiků. Nic však není ztraceno. Třeba se Kocourek oklikou a jako talentovaný rétor zase vrátí (je mladý). Ale nějaký čas to určitě bude trvat.
Jiný kalibr je Silvio Berlusconi. Zprvu miliardář, skvělý řečník a až později politik, který má s odkláněním a pro tyto účely potřebnou poslaneckou imunitou letité zkušenosti. Přestavte si, že by se Kocourek po své demisi vnucoval novému šéfovi resortu jako první náměstek. Že to nejde? Pan Silvio je ještě mnohem drzejší. Přestože přivedl Itálii svou nečinností málem k bankrotu, pár dní po demisi se nabízel novému premiérovi úřednické vlády Mariovi Montimu jako ministr hospodářství! Žádný odchod do ústraní se nekoná. Pětasedmdesátiletý mladík hned ve čtvrtek zkritizoval prezidenta Napolitana, debatoval se svými senátory a plánuje na jaro stranický kongres. Nemluvě o tom, že mu 22. listopadu vyjde autorské album milostných písní. Pořád v záři reflektorů, to je Berlusconi.
Italské fanfarónství mnohokrát provařeného Berlusconiho se z pražského pohledu jeví poněkud sympatičtěji než upocené češství našeho Kocourk(ov)a
Expremiér se chce soustředit na dialog s voliči, po tisící a první je přesvědčí, že on je ten pravý, kdo nasměruje Itálii k lepší budoucnosti, obnoví italské instituce, reformuje státní struktury a daňový systém, zmodernizuje zemi...
Já jsem jeden z vás, říkává voličům, a ani nemusí dodávat, že se už nezmění. Pořád to bude vášnivý Ital, zkorumpovaný i korumpující, baron Prášil, kterému hrozí vězení za ledacos, ale nikdo nevěří, že by nakonec za mřížemi skončil. Je však spousta těch, kteří mu jeho pohádky věří, nebo chtějí věřit i nadále a znovu ho budou volit. A třeba opět vyhraje volby. Proč by ne? Berlusconiho demise není odchod. Ani náhodou. To je italská verze politika.
Totéž v bleděmodrém?
Nabízí se několik otázek. Co je horší alternativa: Prolhaný populismus, nebo neschopnost (či neochota) vysvětlit podivné finanční odklony? Je horší Kocourek, či Berlusconi? A kde jsou horší politické poměry: v Česku, nebo v Itálii? Babo raď, nevíme.
Nebo je to v podstatě o toméž v bleděmodrém? Lze namítnout, že nejde srovnávat pivo s prosluněným vínem, stejně tak upachtěnou dechovku s Verdim. A možná proto nesnesou porovnání ani dva zmínění kmáni. Přesto se (z pražského pohledu) italské fanfarónství mnohokrát provařeného Berlusconiho jeví poněkud sympatičtěji než upocené češství našeho Kocourk(ov)a.
