Několik českých serverů ve čtvrtek 14. listopadu zveřejnilo minutové video nahrané o tři dny dříve u jednoho z vrtů největšího iráckého ropného pole Rumajla. Rozlícený dav na něm útočí na údajně bezpečnostního poradce společnosti G4S.
Z původní zprávy agentury Reuters, kterou západní média uvedla alespoň rámcově do kontextu, se v českém prostředí stala bizarnost. Například server idnes.cz dal incidentu titulek „V Iráku lynčovali Brita, prý urazil jejich víru“, a doprovodil jej třemi nic neříkajícími větami a videem.
Na první pohled vypadá incident jednoznačně – agrese kvůli stržení obrázku šíitského imáma Husajna, což je pro Evropany nepochopitelné. Video potvrzuje klišé, že pro lidi z Orientu je násilí přirozený způsob projevu. Co když však má každé násilí konkrétní kontext a jen zřídkakdy se odehrává ve vzduchoprázdnu?
Dánský filozof Soren Kierkegaard prohlásil, že „život lze pochopit pouze zpětně, ale žít se musí dopředu“. Podívejme se proto na irácký incident jako na vyústění dlouhodobého trendu, který ani tolik nesouvisí s náboženskými symboly jako s problematickou činností soukromých bezpečnostních agentur v Iráku.
Neodhaluje však rychle zapomenutý malý incident na Blízkém východě souvislost mezi dvěma na první pohled natolik vzdálenými záležitostmi, jako je soukromá správa věznic ve Velké Británii a dohledem nad poutí dvou milionů muslimů, kteří každoročně navštěvují saúdskoarabskou Mekku?
Boom nového odvětví bezpečnosti
Veřejně obchodovatelná společnost G4S je dle svého vyjádření „jedním z hlavních světových dodavatelů bezpečnostních řešení“ – na konci roku 2012 byla po firmách Wal-Mart a Foxconn třetím největším soukromým zaměstnavatelem na světě. Na začátku roku 2013 zaměstnávala ve 130 zemích 675 tisíc lidí – od komplexní ostrahy letišť v Amsterdamu a Bagdádu a přístupových systémů k nim přes logistické služby pro bankovní domy a správu soukromých věznic až po řadu služeb v oblasti „klíčových korporátních zájmů“ ve státech subsaharské Afriky.
V tržní kapitalizaci soukromé bezpečnostní agentury G4S se odráží boom nového odvětví bezpečnosti, za nějž především vděčí událostem v roce 2001
Tržby společnosti G4S činí v přepočtu téměř 220 miliard korun ročně. A v její tržní kapitalizaci se odráží boom nového odvětví bezpečnosti, za nějž především vděčí událostem v roce 2001. V domovské Velké Británii se G4S do centra veřejného zájmu dostala loni, kdy získala kontrakt na střežení letních olympijských v Londýně. Finanční objemem pro společnost příliš významný nebyl, nikoliv však z hlediska korporátního PR. A skončil pro ni fiaskem.
Na začátku léta 2012 G4S usilovala o převzetí činnosti policie v hrabství West Midlands. V anglosaském prostředí, skeptickém ke státu, doprovází privatizaci veřejných služeb odvolávání se na outsourcing – je údajně nezbytný, protože snižuje tlak na neustále klesající veřejné rozpočty. Ve své výroční zprávě za rok 2012 společnost uvádí: „G4S se v rámci strategie rozvoje trhu snaží přesvědčit více vlád, aby outsourcovaly své služby soukromé sféře, což by jim umožnilo snížit náklady.“
Neúspěšná privatizace policejních služeb
Ve Velké Británii se veřejné služby postupně předávaly soukromé sféře i v oblastech, v nichž by to v kontinentální Evropě bylo v podstatě nepředstavitelné, například ve vězeňství. A G4S v ní již od poloviny devadesátých let, kdy otevřela svou první soukromou věznici, již s dalšími pěti spravuje dodnes, patří k předním společnostem.
Snaha G4S vyzkoušet si byznysový model a převzít kompletně kriminalistickou činnost však na začátku léta 2012 narazila v Británii na tvrdý odpor policejních sborů i novinářské obce. Britský web Open Democracy, který se loni problému systematicky věnoval, uvedl Petera Allensona z odborového sdružení Unite: „Naši členové absolutně tápou, co to bude fakticky znamenat pro výkon policejní služby. To není privatizace nějaké zanedbatelné administrativy, ale ústřední části policejní služby včetně vyšetřování, forenzní analýzy, obsluhy krizových linek a vyšetřovací vazby, tedy celého spektra policejních služeb.“
Snaha společnosti G4S převzít kompletně kriminalistickou činnost na začátku léta 2012 narazila v Británii na odpor policejních sborů i novinářůZ plánu nakonec sešlo, ale snaha privatizovat v tomto desetiletí většinu policejních služeb pravděpodobně trvá. Jak to vše souvisí s Irákem a Blízkým východem?
Širší územní souvislosti
Společnost G4S svou taktiku přizpůsobuje konkrétnímu území, na němž vyvíjí činnost. Podle jejího vyjádření sice v Iráku působí už od roku 2003 a irácké vládě nabízí „stabilizační a rekonstrukční služby v období po konfliktu“, ale aktivity G4S v této zemi posílila až akvizice soukromé bezpečnostní agentury Armor v roce 2008.
Zisky G4S v Iráku tvoří především ochrana jeho „kritické infrastruktury“, tedy toho, čím je tato země prospěšná mezinárodnímu ekonomickému systému – například těžby a zpracování fosilních paliv, uzlových zařízení, jež s ní souvisejí (elektrárny, letiště), či velvyslanectví. G4S je v této záležitosti plnohodnotným následovníkem soukromých bezpečnostních agentur, o které se opírala anglosaská vojenská přítomnost v zemi a jež svými aktivitami v šedých zónách poválečného Iráku výrazně napomohly jeho proměně v dnešní karikaturu civilizovaného státu.
Irácké zákony sice od roku 2010 formálně zakazují soukromým zahraničním bezpečnostním agenturám střežit ropná pole, ale tento zákaz není dodržován, protože se v jejich aktivitách v této zemi prolínají zájmy korporátní a iráckých politiků. Například 51 procent akcií irácké pobočky G4S vlastní poslanec Bahá Aradží, jenž je spřízněn s šíitským sadristickým směrem, z jehož milicí v uplynulých letech část členů postupně přešla do soukromých bezpečnostních agentur.
V kombinaci se zahraničními bezpečnostními poradci, kteří neznají irácké reálie, to v atmosféře současného konfesního střetu sunny se šíou může vést ke konfliktům, jako byl ten minulý týden. G4S se však kvůli tomuto neustále sílícímu střetu může na Blízkém východě ocitnout pod drobnohledem i v širších územních souvislostech, nikoliv pouze iráckých.
Zpochybněná legitimita Saúdské Arábie
Na přelomu letošního září a října se nejprve irácká šíitská onlinová diskusní fóra a následně íránský tisk začaly věnovat nezveřejněné smlouvě, kterou G4S s největší pravděpodobností již v roce 2010 uzavřela v Saúdské Arábii na organizování pravděpodobně největší masové akce na Zemi – pouti muslimů do Mekky. Bezpečnostní agentura se sice rozsah své role snažila bagatelizovat, ale podle saúdskoarabských zdrojů tamní pobočka G4S al-Madžál na přelomu srpna a září najala na dva týdny několik set tisíc lidí na blíže neurčenou akci ve městech Džidda a Mekka.
Jakou legitimitu může mít saúdskoarabský režim, svěří-li pouť do Mekky bezpečnostní agentuře, jejíž pobočka dodává Izraeli skenery těl a kamerové systémy?
Samo o sobě by na tom nebylo nic divného, protože technické a logistické zabezpečení hadže – od přistání letadla na mezinárodním letišti v Džiddě až po masové rituály v Mekkce a jejím okolí – je nesmírně náročné. Média v Íránu, největším rivalovi Saúdské Arábie v oblasti, však smlouvu G4S interpretovala jinak. A to v souvislosti s aktivitami této společnosti v jiné zjitřené části Blízkého východu – v Izraeli a na okupovaném Západním břehu Jordánu. Web íránské televizní stanice Álam například 12. října zveřejnil článek s titulkem „Aktivity pochybné bezpečnostní firmy v Saúdské Arábii“, jehož vyznění je dle mne jasné:
Jakou legitimitu může mít královský režim, jenž se hlásí k roli „strážce svatých okrsků“, svěří-li zabezpečení této pouti nadnárodní bezpečnostní agentuře, jejíž izraelská pobočka dodává skenery těl a kamerové systémy na checkpointy oddělující Izrael a Západní břeh i zařízení izraelským věznicím, do kterých jsou v rozporu s články 49 a 76 Čtvrté ženevské konvence převáženi Palestinci zadržení na okupovaných územích?
Proměna kontroly lidí
Z působení G4S v různých částech světa vyplývá, že portfolio její činnosti je diverzifikované – v každé zemi kopíruje terén toho, jak v ní chápou ohrožení či bezpečnostní riziko, a to od vězeňských zařízení ve Velké Británii přes ostrahu iráckých energetických nalezišť a technickou podporu izraelské okupační správy až po bezpečnostní koncese v Saúdské Arábii, jejíž sklerotický režim se obává všech, a vlastních občanů nejvíce.
Kdyby žil francouzský filozof Michel Foucault (1926–1984), jenž v roce 1975 zveřejnil svou průkopnickou knihu Dohlížet a trestat. Kniha o zrodu vězení, mohl by napsat její druhý díl o proměně kontroly společnosti a dohledu nad ní po roce 2001. Otázkou je, zda v této proměně nehraje zásadní roli zkušební polygon – oblast Blízkého východu –, ve kterém je crowd control neustále na pořadu dne.
Otázkou je, zda v proměně kontroly lidí nehraje zásadní roli zkušební polygon – oblast Blízkého východu
Foucault v roce 1976 v Paříži pronesl přednášku s názvem „Je třeba bránit společnost“, v níž popsal jeden z paradoxních následků fungování koloniální správy: „Nemělo by se zapomínat, že kolonizace svými metodami, politickými i právními zbraněmi, sice přenesla evropské způsoby na jiné kontinenty, ale současně se i bumerangovým efektem promítla do mocenských mechanismů v Evropě, do jejích institucí a aparátů. Řada koloniálních vzorů byla přenesena zpět na Západ.“ Co tím chtěl Foucault říct?
Nezbytné otázky
Možná i to, že mnoho vynálezů, které měly v 19. století zjednodušit kontrolu lidí a zefektivnit dohled nad nimi, byla nejprve „vyzkoušena“ v koloniálních městech – například britský úředník William Herschel v roce 1877 v Kalkatě poprvé v praxi použil daktyloskopii k identifikaci majetkových smluv. Oproti vynálezům, které se později staly páteří moderní kriminalistiky, se ale jiné ukázaly ve 20. století pro Evropu fatální. Kdo si dnes vzpomene, že koncentrační tábor poprvé použili na přelomu 19. a 20. století za druhé búrské války (1899–1902) v Jižní Africe Britové pro internaci búrských i černošských civilistů? Neměli bychom si v této souvislosti klást otázky:
- Jakou roli by mohly v budoucnu hrát technologie použité masově po roce 2001 na Blízkém východě?
- Jaký dopad budou mít na politické systémy, které snad ze setrvačnosti stále nazýváme demokraciemi?
- Uvědomujeme si například všechny aspekty použití dronů, které představují zcela nový typ války vedené na základě seznamu osob, jejž zná jen úzká skupina lidí?
- Je Zelená zóna, neprodyšně uzavřená část centrálního Bagdádu historií, nebo se některé poznatky z ní používají v „bezpečnostních zónách“, jež vznikají v západních městech při významných politických či společenských událostech?
- Proč při prezentacích začínajících izraelských firem se občas nelze ubránit dojmu, že například technologie k monitorování pohybu masy lidí na koncertě nebo v obchodním domě prostřednictvím ID, které neustále máme u sebe – mobilního telefonu –, původně vznikly kvůli monitorování pohybu jiné masy lidí, třeba v ulicích palestinského Nábulusu?
- Jaký je osud databáze mnoha milionů očí naskenovaných po příletu do biometrického emirátu Dubaj, který po roce 2001 dokonale ztělesňoval všechny omyly a kolaterální škody, jež vznikly za „globální války proti terorismu“?
- Budou demonstrace v evropských městech v roce 2025 vypadat tak, že se bude rozzlobený dav místo policie ničené 15 let úspornými opatřeními střetávat s jednotkami soukromých bezpečnostních agentur, jejichž příslušníkům budou v přilbách probíhat online údaje o libovolné osobě na druhé straně ulice?
