Víte, jaký je rozdíl mezi dopingovým hříšníkem Justinem Gatlinem a čistým závodníkem Justinem Gatlinem? Od neděle přesně tři setiny vteřiny. Na americké olympijské kvalifikaci v Eugene zaběhl vítězný Gatlin 100 metrů za 9,80 vteřiny. V roce 2006, v dobách, kdy měl v sobě testosteronu víc, než se antidopingovým komisařům líbilo, byl v Dauhá o tři setiny rychlejší. Časem 9,77 tehdy vyrovnal světový rekord Asafy Powella.
Tři setiny. Ve sprintu mžik, jenž ale často rozhoduje o vítězství. Určitě ano. Ale jsou pouhé tři setiny tím zlomkem času, o nějž vás v nejkratším sprintu zrychlí hormonální doping? Jinak řečeno: Dopoval-li Gatlin před šesti lety, za což si nakonec odpykal čtyřletý trest, a nedopuje-li (nikdo mu to zatím nedokázal) dnes, nedělal tehdy při tom dopování nějakou chybu? Že by kvůli třem setinám byl ochotný obětovat vše?
Gatlin se na dráhu vrátil v červenci 2010 s tím, že si trest odsloužil a jede se dál. O sebevědomí ho potrestání evidentně nepřipravilo. Opět se chtěl vrátit na vrchol, být dominantní. Letos v zimě ovládl závod na 60 metrů na halovém mistrovství světa, v neděli v Eugene se přiblížil letošnímu Boltovu maximu (9,76 vteřiny v Římě). Poté prohlásil, že může běžet ještě rychleji a v Londýně chce zlato. „Nevrátil bych se (po trestu), kdybych se měl spokojit s tím, že bych skončil druhý nebo třetí,“ dodal.
Americký atlet pro vítězství riskoval hodně. Vina mu byla prokázána a on trest přijal (hrozil mu přitom kvůli amfetaminovému hříchu z roku 2001 i doživotní zákaz a nakonec mu byl původní trest osm let snížen na čtyři). Je jasné, že pozitivní nález už si nemůže dovolit. Je mu třicet a v podstatě dosahuje lepších časů než ve čtyřiadvaceti. V době, kdy vědomě dopoval.
Buď je tady něco špatně, nebo Justin Gatlin popírá přírodní zákony a je živoucím důkazem, že bez dopingu lze běhat rychleji, než když jste nadopován jako kůň. Věřili byste tomu?
