Stanislav Bruna: Investice Unipetrolu do rozvoje jsou minimální

Téměř čtyři měsíce už řídí bývalý manažer Unipetrolu Stanislav Bruna státem ovládanou společnost MERO. Firma, která provozuje české ropovody Družba a IKL, je existenčně závislá na rafinériích, svém největším zákazníkovi. Přitom vzájemné vztahy klesají už několik let pod příslovečný bod mrazu. Bruna přitom musí řešit i další hrozící problémy – například se zásobováním Česka ropou v případě dlouhodobé krizové situace.

V rozhovoru pak Stanislav Bruna mimo jiné říká: „V zásobování České republiky by nastal problém třeba v případě, že by zdroje pohonných hmot v okolních zemích byly omezené. Další problém s ukončením provozu rafinerií v Česku by byl v tom, že velká část českého průmyslu je na jejich provoz vázaná.“

ČESKÁ POZICE: Jak je na tom Česko v případě vážných problémů se zásobováním ropou?

BRUNA: Zásobu máme na období delší než 90 dnů, které požaduje Evropská unie. Z naší zkušenosti víme, že pokud by nastal nějaký výkyv dodávek, třeba z ropovodu Družba, přesměrování na plné zásobování ropovodem IKL, a tedy změna transportu přes moře do Terstu a dál pak k nám, trvá okolo šesti až osmi týdnů. Takže z tohoto hlediska je zásoba na 90 dnů dostatečná na překlenutí krizové situace. Druhá věc je složení státních hmotných rezerv z hlediska skladby druhů ropy.

ČESKÁ POZICE: Má Česko zásoby téměř výhradně v ruské sirnaté ropě, která se zpracovává v rafinérii Litvínov, ale nikoli sladké z jiných částí světa, zpracovávané v Kralupech?

BRUNA: Ano. Skladba státních rezerv ropy není taková, aby mohly pracovat v případě výpadku zásobování obě české rafinérie. Ale v tuto chvíli diskutujeme se Správou státních hmotných rezerv, jak tuto situaci řešit.

ČESKÁ POZICE: Obešlo by se Česko úplně bez vlastní výroby pohonných hmot, tedy bez rafinerií, kdyby je jejich vlastník zavřel?

BRUNA: To není jednoduchá otázka. Pokud by šlo všechno dobře a nenastal žádný problém, bylo by možné natolik malý trh, jaký má Česká republika, zásobovat dovozem. Pomohly by to řešit hlavně produktovody Čepra, síť potrubí napojená i do zahraničí, do bratislavské rafinerie Slovnaftu.

Čepro má i dobré možnosti stáčení a kapacity na dopravu pohonných hmot do Česka po železnici. Z tohoto hlediska by šlo o poměrně jednoduchou záležitost. Pokud všechno jde dobře. Byť by to patrně vedlo k určitému zdražení pohonných hmot kvůli vyšším logistickým nákladům.

ČESKÁ POZICE: A pokud by vše dobře nešlo?

BRUNA: V zásobování České republiky by nastal problém třeba v případě, že by zdroje pohonných hmot v okolních zemích byly omezené. Další problém s ukončením provozu rafinerií v Česku by byl v tom, že velká část českého průmyslu je na jejich provoz vázaná. Rafinerie vyrábějí nejen pohonné hmoty, ale i suroviny pro petrochemii, pro výrobu plastů, a na tuto produkci jsou kromě hlavních chemických fabrik navázáni další zpracovatelé plastů, na kterých je pak závislý mimo jiné i automobilový průmysl.

ČESKÁ POZICE: Takže varianta, že by rafinerie u nás skončily, a my si benzin bez potíží dováželi z okolních zemí, by byla nepřijatelná?

BRUNA: Bez rafinerií by průmysl České republiky vypadal podstatně jinak. Nemluvě o velkém dopadu na zaměstnanost.

ČESKÁ POZICE: A co řešení, že by stát koupil jednu z rafinerií, třeba Kralupy? Jednání o tom vedli s Unipetrolem ještě loni ministři financí a průmyslu.

BRUNA: To by byla jedna z možností, jak by česká petrochemie mohla v budoucnu vypadat.

ČESKÁ POZICE: S jakou vizí chystá svou budoucnost MERO? Co je podle vás, nového šéfa firmy, třeba změnit?

BRUNA: Je třeba říci, že technicky je MERO ve velmi slušné kondici. Bylo v dostatečné míře investováno. Například ropovod IKL po 20 letech provozu znovu absolvoval v Německu prověrku o udělení provozního povolení, což je doklad o kvalitě a technické a provozní způsobilosti. To povolení jsme nyní dostali na neomezenou dobu.

Ropovod Družba je také v perfektním technickém stavu, po důkladné rekonstrukci. Teď byl modernizován i řídicí systém. Takže technicky je firma připravena a nevyžaduje zásadní investice v nejbližším období.

ČESKÁ POZICE: A na druhé straně?

BRUNA: Na druhé straně musíme firmu připravit na alternativy a řešení problémů, o kterých se mluví. Ať už je to omezení provozu rafinerií jako našeho největšího zákazníka nebo některé kapacitní problémy, které jsou v našem systému. My se chceme zaměřit třeba na zvýšení efektivnosti.

ČESKÁ POZICE: Na zvýšení efektivnosti se předchozí vedení firmy MERO nezaměřovalo?

BRUNA: Zaměřovalo, ale trochu jiným způsobem. My chceme například hledat a získat nové obchodní příležitosti, které se mohou v našem oboru objevit. A pak také, já vím, že to od osoby mého věku nebude znít úplně přesvědčivě, ale budeme se muset připravit na generační výměnu, protože do pěti let bude víc než 20 procent zaměstnanců v důchodovém věku. Čili chceme, aby přechod, ta personální obměna, byl plynulý, a znalosti a dovednosti, které ve firmě jsou, se neztratily.

ČESKÁ POZICE: Jaké nové obchodní příležitosti konkrétně máte na mysli?

BRUNA: Když může Čepro, které skladuje a obchoduje s pohonnými hmotami, skladovat pohonné hmoty pro německé státní hmotné rezervy, proč bychom to samé nemohli dělat pro Němce i my s ropou?

ČESKÁ POZICE: Uvažuje o tom, připravujete to?

BRUNA: Snažíme se připravit na tuto možnost.

ČESKÁ POZICE: Jednáte o tomto záměru s německým partnerem?

BRUNA: Máme předjednáno. Čili tato možnost je reálná.

ČESKÁ POZICE: Pokud by dohoda klapla, od kdy by MERO ropu pro Němce skladovalo?

BRUNA: To ještě nejde specifikovat. Zkrátka, skladování ropy v našem systému pro třetí strany je jedna z našich dalších možných obchodních aktivit.

ČESKÁ POZICE: Mělo by MERO dostatečnou volnou kapacitu ve svých nádržích pro skladování ropy pro zahraniční partnery?

BRUNA: Volná kapacita v systému ještě je, ale je otázkou, o jak velkých objemech hovoříme. To je věc dalšího jednání.

ČESKÁ POZICE: Přistavujete další nádrže?

BRUNA: Zatím ne. Podobnou investici zatím zvažujeme, třeba i z důvodu, že by stát měl zájem navýšit své hmotné rezervy. Během dvou nebo tří let jsme schopní nové kapacity vybudovat.

ČESKÁ POZICE: S Unipetrolem, respektive jím ovládanou Českou rafinérskou, marně vedete už roky jednání o tarifech za přepravu ropy a o nové smlouvě o přepravě ropy. Kde je problém? Ta původní vypršela před dvěma roky, a dosud stále obchodujete bez písemného kontraktu.

BRUNA: Já bych tu diskusi nechtěl zužovat jen na jednání o tarifu. Smlouva o přepravě ropy je jednak o ceně za přepravu jedné tuny, jednak o tom, jak velké objemy chcete přepravovat, a na jak dlouhé období se chcete dohodnout. Nemyslím si, že tarif by byl zásadním problémem smlouvy.

ČESKÁ POZICE: Unipetrol, největší akcionář České rafinérské, ale uvádí tarif za hlavní problém. Je podle něj příliš vysoký. Vyšší, než je obvyklé v Evropě, což Unipetrolu, který u nás nakupuje největší množství ropy, způsobuje mnohamilionové ztráty.

BRUNA: To říká veřejně. Pro nás je smlouva i o dalších aspektech. Tedy o jakých objemech diskutujeme a na jak dlouho jsou obě strany připraveny vzít na sebe nějaké závazky. Ale je tam i řada dalších detailů.

ČESKÁ POZICE: Jak dlouho platila původní smlouva s Českou rafinérskou?

BRUNA: Platnost začala s uvedením ropovodu IKL do provozu v roce 1996 a skončila v roce 2012. Byla pak ještě po vzájemné dohodě prodloužena o půl roku. Od té doby přepravujeme ropu pro rafinérie bez písemné smlouvy.

ČESKÁ POZICE: Jak se provozuje byznys za miliardy bez jakékoliv smlouvy?

BRUNA: Jak vidíte, zatím to jde. Ale myslím, že ten systém funguje především proto, že se neobjevily žádné problémy, žádné zásadní spory v této věci.

ČESKÁ POZICE: Takže vás v podstatě nic netlačí smlouvu na přepravu ropy udělat...

BRUNA: Tak bych to neformuloval. Takový pocit nemám. Pokud máme zodpovědně rozhodovat o budoucnosti MERO, potřebujeme vědět, jaké jsou úmysly našeho největšího zákazníka.

ČESKÁ POZICE: Jeho ale zřejmě také tíží, že dva roky nemáte žádnou smlouvu.

BRUNA: Upřímně mohu říci, že nemám pocit, že by Česká rafinérská až tak moc toužila po tom rychle uzavřít smlouvu o přepravě ropy.

ČESKÁ POZICE: Takže rafineriím, zejména Unipetrolu, současný stav vyhovuje?

BRUNA: Možná ano.

ČESKÁ POZICE: Říkají ale, že tarify jsou příliš vysoké. Je pravda, že byly původně nastaveny na vyšší částku, čímž akcionáři rafinerií dobrovolně přispívali na částečnou úhradu mnohamiliardových nákladů, které měl stát s vybudováním ropovodu IKL z Ingolstadtu a celé nové ropovodné infrastruktury?

BRUNA: Ropovod IKL jako alternativa k ropovodu Družba se stal pro rafinerie velkou výhodou a bezpečnostní rezervou pro případ výpadku dodávek ropy z Ruska. Ale tarif byl nakonec dojednán asi o 40 procent nižší, než stát původně chtěl. Navíc, Česká rafinérská se tehdy zavázala přepravovat mnohem vyšší množství ropy, než přepravuje dnes. A přitom výše tarifu se za celou tu dobu nezměnila. Zatímco kurz koruny velmi. To je jedna věc.

Na druhé straně, používám takový příměr. Když si do rodiny pořídíte druhé auto, je to luxus, ale máte z toho určité výhody. Můžete si podle potřeby vybírat, můžete jezdit vy a manželka jindy a jinam. Když se jedno auto porouchá, máte k dispozici druhé. Ale máte zkrátka dvě auta, takže náklady jsou o něco vyšší.

ČESKÁ POZICE: Takže je pravda, že v Česku je poplatek za přepravu ropy vyšší, než je běžné jinde v Evropě?

BRUNA: Nemyslím, že je vyšší. Lze to obtížně definovat. V Evropě jsou ceny velmi rozdílné.

ČESKÁ POZICE: Jak jsou vysoké? Za kolik přepravuje ropu rafineriím firma MERO?

BRUNA: Pohybují se v rozmezí dvou až dvanácti eur za přepravenou tunu. V Evropě jsou ale různé tarify, liší se vzdáleností, na jakou se ropa přepravuje. Proto je těžké srovnávat. A naše ceny vám říci nemohu. Jsou ale přiměřené.

ČESKÁ POZICE: Nedávno jste zmínil, že se podle vás PKN Orlen jako majoritní vlastník Unipetrolu chystá odejít z Česka, řečeno jinak, že zdejší rafinerie prodá. Proč si to myslíte?

BRUNA: My samozřejmě sledujeme, co se děje u našeho největšího zákazníka. A vidím, že investice do rozvoje skupiny Unipetrol jsou minimální, že za ty roky, co je PKN Orlen majoritním vlastníkem, v podstatě nevznikla žádná zásadní investice, v podstatě se jen dokončily investice připravené v předprivatizačním období, Unipetrol v podstatě zásadně neinvestoval ani do rozvoje sítě čerpacích stanic, šlo víceméně jen o rebranding Benziny...

ČESKÁ POZICE: Pokud vím, modernizace Benziny přišla zhruba na 1,3 miliardy korun. To je podle vás málo?

BRUNA: Není, ale šlo jen o rebranding Benziny, do rozšíření sítě se nijak neinvestovalo. Podíl Benziny se na trhu nijak moc nezvětšil, má v prodaném množství pohonných hmot na českém trhu stále okolo 14 až 15 procent. A pokud budou chtít dosáhnout plánovaného podílu 20 procent, pak by to trvalo hodně dlouho. Zkrátka, do rozvoje byznysu jsme za celé období Orlenu žádné zásadní investice nezaznamenali.

A pokud nyní kupuje Unipetrol od koncernu ENI zbylý podíl v České rafinérské, aniž by měl možnost zvýšenou kapacitou prodat ve vlastní maloobchodní síti, vidíme to jako komplikaci.

ČESKÁ POZICE: Podle vás je nereálné, aby Unipetrol sehnal odbyt benzinu za 125 výkonných čerpacích stanic Agip, které od ENI koupil maďarský koncern MOL a bude je nově zásobovat ze své rafinerie v Bratislavě?

BRUNA: Bude to obtížné.

ČESKÁ POZICE: Myslíte, že by se jakýkoliv akcionář pustil do takové transakce, jakou je ovládnutí sta procent rafinerií, aniž by si předem nespočítal, jak nahradí výpadek významné části produkce, který následkem této transakce zákonitě nastane?

BRUNA: Vy jste se ptal, proč si myslím, že PKN Orlen odejde z Česka. Tak uvádím důvody. Zkrátka, vidím určitý rozpor mezi navyšováním kapacity a chabými investicemi. V podstatě všechny environmentálně vyvolané investice jsou odkládány.

Třeba Spolana, která už sice není součástí Unipetrolu, ale patří do skupiny PKN Orlen, má již poněkolikáté prodloužené provozní povolení pro provoz elektrolýzy. To poslední je do poloviny roku 2017. Pokud se ve Spolaně zastaví elektrolýza, pravděpodobně vlivem toho klesne výroba etylénu v litvínovské chemičce, která také patří pod Unipetrol.

Dlouho slibovaná investice polyetylén 3, tedy uvažovaná nová výrobní kapacita v petrochemické výrobě v Litvínově, se také nerealizuje. Údržba je minimální. Unipetrol také některé své byznysy vyvádí pryč mimo svou skupinu, pokud mohou fungovat samostatně. Třeba železniční dopravu, ale i olejářský nebo asfaltářský byznys firmy Paramo.

Pak je tu určitý kontrast v tom, jak se Unipetrol chová v České republice. Má eminentní zájem se dostat do distribučních sítí vlastněných státem, tedy sítě produktovodů Čepra nebo našich ropovodů. Na druhé straně přitom vidíme, aktivní nespolupráci se všemi partnery u nás, zejména s Českou asociací petrolejářského průmyslu a obchodu (Unipetrol loni vystoupil ze sdružení nejvýznamnějších českých petrofirem – pozn. red.). Zvláštní je i způsob komunikace se státem nebo státními firmami, který se odehrává například formou žalob a podobných podání.

Když sečtu všechny tyto důvody, spíše mi vychází, že mají snahu u nás zpracování ropy ukončit. A na takový vývoj hledíme s obavami. Přejeme si přitom silný prosperující Unipetrol, který pojede naplno. Na tom stojí i náš byznys. A já si to přeju i osobně, s Unipetrolem jsem spojil polovinu svého života.

ČESKÁ POZICE: Unipetrol takové výhrady odmítá. Jeho ředitel Marek Switajewski opakovaně říká, že skupina plní předloni zveřejněný pětiletý plán vývoje investic i provozního zisku EBITDA.

BRUNA: Znám z té strategie do roku 2017 její veřejnou část, ale jestli se dobře pamatuji, součástí je i výstavba nové výrobny polyetylénu, a to relativně vysokým objemem investic. A tato investice se v tuto chvíli ještě nerealizuje. A nejsem si úplně jistý, zda se Unipetrolu podaří do roku 2017 proinvestovat všech celkem slíbených 19 miliard korun.

ČESKÁ POZICE: Nejsou tyto vaše výhrady motivovány zčásti tím, že jste odešel z Unipetrolu ve zlém, že jste byl jaksi „odejit“? Nevyřizujete si s nimi účty? Navíc jste byl dosazen do MERO ministrem financí Andrejem Babišem, jehož Agrofert vede s majiteli Unipetrolu dlouholeté spory.

BRUNA: V čem bych si ty účty vyřizoval? Víte, obor petrochemie je v Česku malý. A pokud někdo tady delší dobu pracoval v oboru chemie, v podstatě musel pracovat ve fabrikách, které dnes patří Unipetrolu nebo Agrofertu. V Unipetrolu a všech firmách, které mu předcházely, jsem se hodně naučil a nemám zájem, aby se moje, řekněme, proroctví naplnilo.

Pro mě je Unipetrol srdeční záležitost, není to jen management skupiny, ale i jeho zdi, fabrika a jeho lidé. A stále také platí, že budoucnost MERA je úzce spjatá s budoucností rafinerií a navazujícího průmyslu.

ČESKÁ POZICE: Když se vede debata o nové smlouvě na přepravu ropy, není na místě, aby obě strany, tedy i MERO, z části požadavků ustoupily a dospěli jste k nějakému kompromisu?

BRUNA: Ten vztah není z dlouhodobého hlediska příliš komfortní. Pro nás jsou klíčové hlavní parametry – tedy výše tarifu a délka kontraktu. A jsme ochotní vyslechnout argumenty druhé strany a hledat nějaké vzájemně akceptovatelné řešení. Nepoužíval bych výrazy jako „ustoupit“ nebo „prosadit“.

ČESKÁ POZICE: Mohlo by firmu MERO nějak ohrozit, pokud by Unipetrol rafinerie prodal?

BRUNA: Pokud by je někdo kupoval, pak zřejmě proto, aby je rozvíjel. Pro nás je důležitá stabilita podnikání, méně už to, kdo ho vlastní. Máme zájem, aby rafinerie a na ně navázané podniky prosperovaly.

ČESKÁ POZICE: Věnujme se nyní ropovodu TAL, který vede z Terstu do německé rafinerie Karlsruhe a cestou napájí v Německu náš ropovod IKL. Rafinerie v Karlsruhe získávala ropu i ropovodem z druhé strany, z Francie, jenže francouzský zdroj byl zastaven a Němci nyní potřebují dopravovat víc ropy z Terstu. Nemůže to ohrozit dostatek ropy pro nás?

BRUNA: Není to o snížení kapacity v ropovodu TAL, Naopak MERO se podílelo na technickém vylepšení jeho kapacity. Nicméně je pravda, že TAL je v létě provozován na plný výkon. My se tedy nyní musíme snažit udělat co nejvíc pro zajištění naší stoprocentní potřeby ropy pro období celého roku.

ČESKÁ POZICE: Česko má ale díky pětiprocentnímu akciovému podílu firmy MERO ve společnosti TAL právo na garantovaný podíl ropy. To nám nikdo nemůže vzít?

BRUNA: Máte naprostou pravdu, čistě teoreticky máme právo na pět procent celkové kapacity, která v případě TAL činí více než 40 milionů tun ropy za rok. Náš teoretický podíl na kapacitě tedy dělá o něco více než dva miliony tun. Ale Česká republika už nyní za standardního provozu ropovodu IKL využívá více než těch pět procent. My jsme někdy čerpali až k deseti procentům kapacity. To, co se nyní děje, není zrovna jednoduchý problém.

ČESKÁ POZICE: Jsou ohroženy současné potřeby rafinerií?

BRUNA: Pokud všechno funguje standardně, tedy tak, jak jsme byli v uplynulém období zvyklí, je ropy k pokrytí potřeb našich rafinerií dostatek. Situace je napjatější v letních měsících, kdy odbyt ropy roste a je náročnější časování dodávek ropy z tankerů. Ale zatím nenastalo, aby byl někdo omezen ve svých potřebách.

ČESKÁ POZICE: Co kdyby teď třeba nastaly vážné problémy na ropovodu Družba a Česko by si potřebovalo vypomoct zvýšeným odběrem ropy z Ingolstadtu?

BRUNA: To už by byla jiná situace. TAL s IKL by nyní jen těžko nahrazovaly dlouhodobý problém na Družbě. Jak z hlediska potřebného objemu ropy, tak toho dostat sem ropu ve správný čas.

ČESKÁ POZICE: Řešila by to možnost zvýšit v Česku zásoby ropy?

BRUNA: Asi ano. Máme pro každý případ spočítané varianty, jak takovou situaci řešit bilančně, přesunem hmoty. Ale to je o vyšších finančních nákladech.

ČESKÁ POZICE: Takže by to byla jakási daň za ropnou bezpečnost?

BRUNA: Ano. Ale kdo by takovou daň platil? Stát? Rafinerie? Čí by to byla vina? A jsme zase u té chybějící písemné smlouvy o přepravě ropy, která nastavuje podrobná pravidla mezi MERO a rafineriemi. I z těchto důvodů pro nás neexistence písemné smlouvy znamená problém.

ČESKÁ POZICE: Vadí problém s kapacitou ropovodu TAL i jeho ostatním akcionářům, mezi něž patří i významné ropné firmy, jako je Shell či ENI?

BRUNA: Těm všem kapacita zatím stačí. Problém bychom mohli mít jen my.

ČESKÁ POZICE: Jak to chcete řešit?

BRUNA: Investicí. Třeba do zvýšení kapacity čerpadel na trase ropovodu TAL, ať už jejich rekonstrukcí nebo pořízením nových.

ČESKÁ POZICE: Takže by to platili všichni akcionáři, nejen MERO?

BRUNA: To je otázka. Musí se nejprve rozhodnou, jaké úpravy konkrétně udělat, kolik budou stát, kdo to zaplatí. Pravdou je, že kromě nás nemá nikdo jiný potřebu zvyšovat kapacitu TAL.

ČESKÁ POZICE: Víte dlouhodobě dopředu, kolik bude Česko ročně potřebovat ropy, která k nám teče ze západu přes TAL a Ingolstadt?

BRUNA: Nevíme. Na ropu IKL je odkázaná rafinerie v Kralupech, která neumí zpracovat ruskou ropu z ropovodu Družba, ale nevíme, jaké má Unipetrol s kralupskou rafinerií záměry. Je to věc dlouhodobého plánování Unipetrolu. Jenže takhle můžeme těžko budovat nějaké investice nebo strategii MERO, když nevíme, kolik ropy a na jak dlouho bude Unipetrol potřebovat.