Odmítnutím dovolání, tedy skončením soudní pře bez jejího meritorního projednání, skončil minulý měsíc spor u Nejvyššího soudu mezi rejdařskou společností ČSPL a ministerstvem dopravy o 1,8 miliardy Kč. Šlo v něm o splavnost Labe, přesněji o to, zda má stát povinnost zajistit splavnost řeky od Chvaletic na hranice s Německem, jak tvrdila žalobkyně ČSPL. A to především výstavbou jezů. Stát, respektive ministerstvo dopravy, zastával opačný názor.
Nejvyšší soud dal nakonec právníkům ministerstva dopravy v podstatě za pravdu, jak vyplývá ze zveřejněného rozhodnutí. ČSPL chtěla původně po České republice náhradu škody ve výši 1,8 miliardy Kč za „nesprávný úřední postup při výkonu veřejné moci.“ Právě tak charakterizovala to, že stát nezajistil v minulých letech splatnost Labe ve zmíněném úseku, a to minimální hloubkou řeky 2,5 metru. Což rejdařům, používajícím těžké nákladní lodě, komplikovalo obchody, zvlášť během teplejších měsíců.
Případ postupně projednal obvodní soud pro Prahu 1 v prvním stupni a následně i Městský soud v Praze. Závěr první instance zněl – žádný tuzemský zákon ani jedna z evropských smluv týkající se „vnitrozemských vodních cest mezinárodního významu“ nestanoví, že stát musí splavnost zmíněného úseku Labe zajistit.
Argumentace pro právní fajnšmekry
Městský soud v Praze navíc ČSPL vytkl, že přesně nepopsala, co konkrétně měl stát (ne)udělat, aby se nesprávného úředního postupu nedopustil. Konstatoval také, že příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem (jak jej definovala ČSPL) a tvrzenou škodou, je „stěží odvoditelná“.
Rejdaři se proto obrátili na Nejvyšší soud s dovoláním jako s mimořádným opravným prostředkem. To bylo podle nich přípustné ze dvou hlavních důvodů – jednak proto, že odvolací soud rozhodl odlišně od prvoinstančního, a dále kvůli tomu, že rejdaři spatřovali ve své kauze „zásadní význam po právní stránce“.
S tím ale nesouhlasilo ministerstvo dopravy. K prvnímu důvodů prohlašovalo, že žalobu odvolací soud zamítl ze stejných důvodů jako obvodní soud. Ani druhý důvod, otázku zásadního právního významu, neviděli právníci ministerstva jako „průchodný“ – mimo jiné proto, že ČSPL v dovolání „nenapadla všechny závěry, na kterých je napadený rozsudek postaven.“
Nejvyšší soud nakonec odvolání odmítl jako nepřípustné. A to hlavně proto, že ČSPL v dovolání nezpochybnila stanovisko Městského soudu v Praze, že mezi nesprávným úředním postupem ministerstva a vzniklou škodou neexistuje příčinná souvislost. „Za této situace (…) je pro posouzení věci nerozhodné i řešení právní otázky, zda stát odpovídá (…) za škodu způsobenou opomenutím zajistit v přiměřené lhůtě splavnost vodní cesty (…),“ došla k závěru trojice soudců v čele s předsedkyní Ivou Brožovou.
Co říkají právníci?
Ministerstvo dopravy zastupovala tuzemská pobočka mezinárodní advokátní kanceláře Weil, Gotshal & Manges. „Jsme velmi rádi, že se i v dovolání prokázalo, že se všechny tři soudy ztotožnily s názorem naší kanceláře. Už od začátku jsme tvrdili, že stát žádnou povinnost neporušil,“ řekl ČESKÉ POZICI Karel Muzikář, řídící partner WGM v Česku.
ČSPL si za své právní zástupce zvolila tuzemskou pobočku americké právní firmy White & Case. Její zástupci se však k případu nechtěli vyjadřovat s poukazem na dohodu s ČSPL. „Usnesení máme v ruce teprve od pondělního večera, musíme nyní rozebrat další kroky. Zatím bych nechtěl nic komentovat,“ sdělil ČESKÉ POZICI Milan Raba, generální ředitel ČSPL.
ČSPL není jediná lodní společnost, které se (ne)splavnost Labe nezamlouvá. V budoucnu lze proto očekávat další soudní spory na dané téma.
