Ministra financí Jana Fischera možná zasáhla vlna veder více, než je zdrávo. Jak jinak by se daly zdůvodnit jeho výroky v souvislosti s obsazováním dozorčích rad státních firem, které Fischer nastínil v nedělních Otázkách Václava Moravce? Jistě, lze polemizovat o tom, jestli jsou Alexandr Vondra nebo například Zdeněk Zajíček, o jejichž pravděpodobném odvolání se ministr zmínil, správně kvalifikovanými osobami na členství v dozorčí radě Českého Aeroholdingu. Proč ale Janu Fischerovi leží v žaludku zrovna tito lidé?
ČESKÁ POZICE i řada dalších médií v uplynulých měsících a letech opakovaně poukazují na nejrůznější jen těžko obhajitelné lidi v kontrolních orgánech státních podniků a akciových společností se státní účastní. Proč například Fischer nezmínil, že v dozorčí radě strategické firmy Čepro zasedl za stranu LIDEM Jiří Neumann, který je profesí ředitel Středního odborného učiliště stravování a služeb Karlovy Vary? V Budvaru za stejnou stranu pro změnu sedí pětadvacetiletý student práv Pavel Kotrba, nebo v dozorčí radě státního podniku Povodí Labe sedmadvacetiletý Robert Vondrovic, který byl zástupcem ředitele kabinetu exmístopředsedkyně vlády Karolíny Peake.
O chystaných personálních rošádách v dozorčích radách jsme podrobně informovali v článku: Staré dohody jsou mrtvé, chystá se tornádo ve státních firmách.
Likvidace ODS?
Jinými slovy, jestli se chce ministr financí vypořádat s nekompetentností v dozorčích radách, má řadu nepoměrně lepších příležitostí, kde s něčím takovým začít. O co tedy Fischerovi jde? Kromě Zajíčka a Vondry zmínil ještě Marka Šnajdra. Tyto tři osoby spojuje jedna věc – legitimace člena ODS. Jestli to má nějakou souvislost se současným děním, ukáže až budoucnost.
Za pozornost stojí i fakt, že se nemluví o energetickém gigantu ČEZ. Míní Jan Fischer nechat na pozici šéfa dozorčí rady Martina Romana, který je léta špičkou v energetickém byznysu a spekuluje se o jeho velkém vlivu na českou politiku, jak naznačilo například setkání s expremiérem Mirkem Topolánkem a dalšími politiky na dovolené v Toskánsku v roce 2009?
Fischer zatím neavizoval ani to, kdo v dozorčí radě ČEZ nahradí Jana Kohouta, který už odeslal rezignační dopis v souvislosti se svým angažmá na ministerstvu zahraničí. Mlčení panuje i ohledně bývalého šéfa Úřadu vlády Lubomíra Poula, u kterého se dá také očekávat, že v dozorčí radě energetické firmy nevydrží.
Dalším zajímavým aspektem, který se netýká jen dozorčích rad, ale i klíčových postů ve státní správě, je otázka, nakolik má vláda Jiřího Rusnoka mandát k provádění tak rozsáhlých změn, jaké předvádí od svého nástupu. Připomeňme, že kabinet již provedl změny ve státní správě na pozicích náměstků i ředitelů odborů a sekcí, jak průběžně dokumentuje například server iHNed.
Odkud se bere moc?
Jistě, každá vláda si na klíčové pozice dosadí vlastní lidi. Nicméně také u většiny vlád jmenovaných v minulosti se dalo očekávat, že dostanou důvěru sněmovny a budou moci řádně vykonávat mandát. Současný kabinet si navzdory vůli parlamentu najmenoval prezident Miloš Zeman a naprosto není jasné, jestli vláda dostane důvěru, nebo jestli se jí podaří obhájit ve sněmovně státní rozpočet. A v této době, kdy prakticky nikdo kloudně neví, jak to bude dál, udělá vláda řadu rošád a na klíčové posty si dosazuje své lidi.
Zdravý rozum by nabádal k opatrnému pokračování v rozjetých projektech, případně řešení problémů, které nesnesou odklad, jako je například likvidace škod po povodních. A k větším změnám se odhodlat až ve chvíli, kdy bude jasné, jestli třeba vláda dovede zemi až k řádným volbám v příštím roce. A přitom se děje pravý opak. Je tedy na místě otázka, čím je vlastně motivována snaha Rusnokovy vlády, a také, nakolik legitimní tato činnost je? Jestli platí premisa v základních ustanoveních Ústavy, že zdrojem veškeré státní moci je lid, tak by se tato vláda měla chovat jinak. Žádné volby, z nichž by vzešla sněmovna, která by ustanovila mandát této vládu, se totiž neuskutečnily.
