Koronavirová pandemie odstartovala velkou globální recesi, která zřejmě na několik let ovlivní českou ekonomiku. Zdravotnictví je na tom z mnoha hledisek lépe než ostatní odvětví – znovu se v praxi ukázalo, že zdraví má přednost před mnoha jinými, méně nezbytnými službami. To ale neznamená, že ho budoucí vývoj neovlivní. Již nyní můžeme formulovat základní ponaučení z mimořádné doby a otázky, kterým budeme zanedlouho čelit.
Vůbec jsme nebyli na takovou mimořádnou situaci připraveni – zavedenými postupy, kapacitně ani materiálně. Stále mnoho lidí neumí racionálně zhodnotit rizika a přizpůsobit jim své chování. To však platí téměř na celém světě. Stát nyní stanovuje řadu užitečných omezení, ale jako každé centrální řízení vytváří občas absurdní situace a mediálně vděčná témata, která s rozumným zvládáním problému nemají příliš společného. Jak bude slábnout akutní ohrožení, měla by rychle zmizet i mimořádná situace a její onlinové řízení.
Nový pohled
Zdravotnictví nyní významně ohrožuje riziko vleklé ekonomické krize a nedostatek zdrojů. To nám hrozilo i před koronavirem (růst ekonomiky nemohl být věčný), ten jen situaci vyhrotil a urychlil. Ekonomické možnosti již nikdy neporostou stejně rychle jako loni. Posílená priorita zdravotnictví zajistí rozumné zdroje a v horizontu nejméně dvou let je situace zvládnutelná, pak se ale budeme muset k některým otázkám postavit čelem.
Překážky s postupným návratem k normálu budou jak u poskytovatelů, tak u vystrašených pacientů. Současně je příležitost odhadnout, jak velká část zdravotní péče, která nyní nebyla poskytována, pacientům neschází. Dlouhodobě jsme se shodovali, že část péče je poskytována zbytečně, jen jsme se neshodli, kde a u koho. Krize umožňuje nový pohled. |
Pokud se naše zdravotnictví dokáže rychle vrátit k normálu – doplnit podle odborností a povahy případu dostatečná ochranná opatření na straně lékařů i pacientů –, může se stát koronavir sice nepříjemným a dlouhodobým problémem, ale nikoli jeho hlavní výzvou. Krizová situace je vždy rizikem i příležitostí. Zatím se zdá, že rizika lze zvládnout, vůbec si však nejsem jist, že jsme připraveni využít i příležitostí. Přitom jich je řada.
V mnoha oblastech včetně zdravotnictví jsme se výrazně posunuli k elektronické komunikaci a službám. Racionální a užitečné konzultační, kontrolní a edukační výkony bychom měli ocenit a dostat do seznamu zdravotních výkonů a do praxe. Měli bychom i udržet alespoň částečné omezení čekáren plných často neakutních pacientů.
Propad v objemu poskytované zdravotní péče bude v prvním pololetí velký a různorodý. Část výkonů se postupně dožene a snad minimalizujeme škody vznikající z prodlení. Překážky s postupným návratem k normálu budou jak u poskytovatelů, tak u vystrašených pacientů. Současně je příležitost odhadnout, jak velká část zdravotní péče, která nyní nebyla poskytována, pacientům neschází. Dlouhodobě jsme se shodovali, že část péče je poskytována zbytečně, jen jsme se neshodli, kde a u koho. Krize umožňuje nový pohled.
Otázka nejnákladnější péče
Posledním, a politicky nejméně příjemným tématem je rozsah veřejného zdravotního pojištění. Nejnovější rozsudky ve věci práv pacientů spíše potvrzují, že náš občan má nárok téměř na vše, co je dostupné, bez ohledu na náklady. Náklady na specializovanou léčbu se dlouhodobě zvyšují o deset procent ročně a postupně se stala významným nákladovým titulem.
Můžeme postupovat stejně a vyhnout se nepříjemné diskusi, komu nejnákladnější péči ano a komu ne. Jen je třeba si uvědomit, že tuto složku našeho zdravotnictví budeme muset stále silněji financovat buď na úkor jeho jiné části, nebo za cenu vyšších odvodů z mezd a z rozpočtu státu. |
Toto je mimořádně citlivé politické rozhodnutí. Můžeme současný stav akceptovat, pak ale musíme tyto prostředky (nyní každý rok o tři miliardy víc) odněkud přesměrovávat, nebo přijmout jinak definovaný zákonný nárok ze solidárních zdrojů. Spoléhat na to, že pojišťovny budou schopné obhájit nákladově efektivní přístup proti obecnému právnímu nároku podpořenému výrobci a vysoce specializovanými lékaři není do budoucna reálné ani správné.
Zákonný nárok ve smyslu ústavních práv máme v této oblasti nastaven velmi neurčitě. Můžeme postupovat stejně a vyhnout se nepříjemné diskusi, komu nejnákladnější péči ano a komu ne. Jen je třeba si uvědomit, že tuto složku našeho zdravotnictví budeme muset stále silněji financovat buď na úkor jeho jiné části, nebo za cenu vyšších odvodů z mezd a z rozpočtu státu.
