Finanční domy nabízejí rozmanitou škálu produktů, do kterých lze uložit vydělané peníze: podílové fondy, termínované vklady, dluhopisy, strukturované investiční produkty, nákup akcií, stavební spoření nebo třeba důchodové připojištění. Trochu nuda, nemyslíte? ČESKÁ POZICE má ale dobrou zprávu: peníze nemusíte investovat jen do abstraktních finančních produktů. Možnost efektivního zúročení slibují i hezké, a navíc praktické věci – můžete si koupit například tenisky. Hodně tenisek.
Třeba 850 párů jako zakladatel portálu Sneakernews.com. V roce 2003 Yu-Ming Wu utratil za sportovní obuv značky Nike téměř 80 tisíc dolarů. Blázen? Možná. Jenže hodnota jeho sbírky dnes přesahuje 250 tisíc dolarů. Za osm let vzrostla cena jeho botníku o neuvěřitelných 212 procent. Jen pro porovnání: ve stejném období zaznamenaly cenné papíry společnosti Nike nárůst o „pouhých“ 155 procent a akciový index S&P 500 vzrostl o mizerných 14 procent.
Od porušení norem po fetiš
„Nevěděl jsem, že sportovní obuv má takový potenciál. Prostě jsem začal sbírat boty, protože se mi líbí. Za jeden pár mi pak najednou nabízeli 300 dolarů, já jsem za něj přitom o rok dříve zaplatil 175,“ vypráví nadšený Yu-Ming Wu, jehož fetiš se v tu ránu proměnil ve sběratelskou posedlost.
Lidé jako Yu-Ming Wu se v zahraničí nazývají „sneakerhead“. Tato subkultura se zrodila v druhé polovině osmdesátých let v USA souběžně se vznikem hiphopové hudby a popularizací basketbalu. Svět sneakerheadů se rozděluje na dobu před obuví Air Jordan 1 a éru po ní. Před řadou Air Jordan byla basketbalová obuv bílá. To se ale vůbec nelíbilo designérovi Peteru Moorovi a basketbalové legendě Michaelu Jordanovi. Rozhodli se, že ve spolupráci s koncernem Nike navrhnou něco dosud nevídaného. Když se v roce 1985 dostaly na trh červenočernobílé kotníkové Air Jordan 1, stály pouhých 65 dolarů. Jenže byly tak revoluční, že je konzervativní americká Národní basketbalová asociace zakázala svým hráčům nosit. Prý porušovaly pravidlo uniformity.
Jordan ve svých „airech“ nastupoval na palubovku zákazu navzdory a ochotně po každém utkání zaplatil pokutu, která tehdy činila pět tisíc dolarů. A když si v nich v roce 1986 připsal při zápase proti týmu Boston Celtics rekordních 63 bodů, zrodily se během jednoho dne hned dvě legendy: z Jordana se stal nejslavnější basketbalista všech dob a z jeho obuvi nejreprodukovanější kecky světa.
Dnes Air Jordan 1 existují v devadesáti barevných kombinacích. Nejcennější je ale stále ještě červenočernobílý originál. Jeden japonský sběratel za páreček z původní série nedávno zaplatil 23 tisíc dolarů. Já jsem ty své před deseti lety věnoval ukrajinskému dělníkovi, který tehdy sekal trávník mé matky. Z dnešního pohledu je to asi stejné faux pas, jako spláchnout do záchodu akcie Facebooku nebo odnést do sběru první osobní počítač s dílny Steva Jobse Apple I.
Botník jako zlatá žíla
Kdo to ale tenkrát mohl tušit. „Myslím si, že se v případě Nike jednalo o stejnou náhodu, jako v tom mém. Kdo by si tehdy pomyslel, že se bota, která byla vyrobena v podstatě jako sportovní náčiní, časem promění ve sběratelskou raritu?“ ptá se Yu-Ming Wu a dodává: „Všichni by měli pořádně prohledat svůj botník. Mohli by zjistit, že nevědomky sedí na zlaté žíle.“
Podle analytičky společnosti Citigroup Kate McShaneové značka Nike trhu absolutně dominuje a modely Air Jordan zůstávají největším šlágrem společnosti i přesto, že Michael Jordan sport opustil již v roce 2003. „Je to absolutní fenomén. Nic podobného na trhu neexistuje,“ podotkla McShaneová v rozhovoru pro americkou televizi CNBC.
Nesbírají se samozřejmě jen boty značky Nike. Na českém webu pro fanoušky tenisek Sneakers.cz naleznete, stejně jako na webech mezinárodních, i produkty značek Adidas, Reebok, New Balance a dalších. Jenže jejich sběratelská hodnota jen zřídka přesáhne hranici tisíce dolarů. Oblíbené jsou především Reebok Pump, nejrůznější limitované edice Adidas Superstar a ojedinělé prototypy New Balance. Zájem sneakerheadů je ale v případě těchto značek mnohem nižší.
Butiky ve kterých se prodávají výhradně limitované tenisky, takzvané Sneaker only shops, jsou ve světových metropolích již zcela běžné. Korunovační klenoty ze série Air Jordan si můžete pořídit například v newyorském Flightclubu; doporučujeme Nike Air Jordan Promo Pair za 6500 dolarů. Svůj první sneaker store už má ale i Praha – ikonik. coolture store v centru metropole.
„Máme tady jedinečné kousky se sportovní historií pro klub i ulici,“ řekl ČESKÉ POZICI jeden z prodavačů. Asi nejzajímavějšími v nabídce jsou tenisky Nike z edice Quickstrike, které v Česku prodává výhradně pražský obchod. Například šedivé Dynasty High Nike LE Quickstrikes by vám mohly vydělat pěknou sumičku. A nemusí to trvat vůbec dlouho.
„Boty Air Max 90, které jsem si koupil před dvěma týdny, mě stály 94,99 dolaru. V případě, že Nike v příštích dvou letech nevydá tento model ve stejné barevné kombinaci, a z minulosti víme, že velmi pravděpodobně nevydá, jsem si jistý, že boty prodám za 150 dolarů. Roční návratnost přesahuje 25 procent,“ popisuje Yu-Ming Wu. Schválně se zeptejte svého finančního poradce, zda má v záloze lepší deal...
Co na to Gordon Gekko?
Pravděpodobně nemá. Jak se zdá, než si nechat radit od investičních gigantů, jakým je třeba Charles Schwab, jaké akcie budou v příštích měsících nejvíc vydělávat, může být kolikrát lepší koupit si nejnovější retro boty ze série Jordan. Příkladem budiž limitovaná edice Nike Dunk. V obchodech se boty prodávaly za 120 dolarů. Již týden po uvedení kolekce na trh nabízeli fanoušci na internetu za pár až 1500 dolarů.
Tím, čím byla Wall Street pro Gordona Gekka, je pro sneakerheady internetová aukční síň eBay – virtuální burza cenných tenisek. Nejdražšími párem, který je v současné chvíli na internetu na prodej, jsou Nike Unkle Dunkle MoWax Unkle X Futura Dunk Low SB Samp. Stojí 27,5 tisíce dolarů. Majitel Kyle Caruso z Pound Ridge v americkém státě New Yorku o nich tvrdí, že jde o nejvzácnější boty na světě. V oběhu jsou prý jen čtyři páry. Boty, které jsou nenošené a poslední roky strávily v klimatizovaném prostředí, prodává jen proto, že potřebuje peníze na své vysokoškolské vzdělání, a doufá, že si je jednoho dne bude moci koupit zpět.
Kdo ví, třeba by nám tenisky mohly posloužit i jako případný čtvrtý pilíř penzijního systému.
