Válka v Libyi pokračuje. S jemnými náznaky, že se ukončení bojů a vítězství rebelů s podporou NATO pomalu blíží. Po nedělní dezerci 120 vysokých důstojníků Kaddáfího to vypadá, že i plukovníkovi nejloajálnější spojenci začínají ztrácet víru. Nelze však zatím mluvit o tom, že má v úmyslu ustoupit či dokonce odstoupit, a už vůbec ne se vzdát a utéct, samotný diktátor.
Situace je zralá na vyjednávání, o tom asi není pochyb. Role zprostředkovatele se již podruhé během uplynulých měsíců chopil prezident Jihoafrické republiky Jacob Zuma. Problém je v tom, jak píše britský deník The Telegraph, že Zuma není nezaujatá osoba. A navíc jeho návštěva Tripolisu přišla ve chvíli, kdy NATO zesiluje své útoky a začíná hovořit o brzkém „konci hry“. (To však může být trochu předčasné očekávání.)
Vazby mezi Kaddáfím a Zumou se datují až do osmdesátých let, kdy libyjský vůdce podporoval Africký národní kongres v jeho boji proti apartheidu
Vazby mezi Kaddáfím a Zumou se datují až do osmdesátých let, kdy libyjský vůdce podporoval penězi i zbraněmi Africký národní kongres (ANC) v jeho boji proti apartheidu. Nelson Mandela poté plukovníkovu „laskavost“ splatil tím, že aktivně tlačil na zrušení sankcí vůči Libyi, které proti Kaddáfího režimu byly zavedeny po atentátu nad skotským Lockerbie v roce 1988. Vládní ANC v březnu podpořil rezoluci OSN o zavedení bezletové zóny nad Libyí, ale vojenské akce NATO a spojenců od té doby kritizuje.
Pro rebely není prezident Zuma věrohodným partnerem k vyjednávání. Stejně pohlížejí na Africkou unii (organizace je vlastně Kaddáfího dítě), kterou reprezentuje. Navíc například žoldáci ze subsaharské Afriky bojují v řadách Kaddáfího armády. Zumu a spol. a jimi navrhovanou dohodu povstalci již jednou odmítli v dubnu. Po pondělním jednání s Kaddáfím Zuma (opět) prohlásil, že plukovník je ochotný uzavřít příměří, jež by zastavilo všechny bojové akce. Zuma však dnes dodal, že Kaddáfí není připraven opustit Libyi. To pravděpodobně znamená, že ani nechce odstoupit. Tedy stejná písnička jako minulý měsíc.
Navzdory tomu se stav věcí od dubna poněkud změnil. Čas hraje proti Kaddáfímu, jeho jednotky jsou zase o něco slabší, přičemž vojenská kampaň NATO je intenzivnější a soustřeďuje se stále víc na hlavní vládní baštu Tripolis. A jestliže generální tajemník NATO Anders Fogh Rasmussen prohlásil, že Kaddáfího „vláda teroru se blíží ke konci“, nelze to brát na lehkou váhu. Z tohoto hlediska, domnívá se The Telegraph, je Zumova zprostředkovatelská iniciativa zřejmě zbytečná.
