Tomáš Hlaváč: Kalousek kritizuje Babiše za Agrofert scestně

Záležitost okolo emise dluhopisů Agrofertu a jejich koupě jeho jediným akcionářem a předsedou představenstva Andrejem Babišem, nyní ministrem financí, nabývá na otáčkách a padají stále ostřejší vyjádření. Nejaktivnějším přispěvatelem do diskuse se nyní stal bývalý ministr financí a současný poslanec Miroslav Kalousek.

Problémem kauzy z hlediska veřejnosti je, že se střetávají otázky patřící do oblastí kompetence právníků, daňových poradců, finančních auditorů a účetních, a udělat si na věc vlastní názor znamená číst pečlivě každé vyjádření zúčastněných a ještě se probírat změtí zákonů, které danou oblast regulují.

Čistě účetní položka

O to víc se otvírá prostor pro emotivní vyjádření a mediální zkratky. Poslanec Miroslav Kalousek se pustil do kritiky Andreje Babiše s obrovskou vervou a nasazením, ale o to více zanedbal odbornou přípravu a dostává se do nezáviděníhodné situace někoho, kdo rychle mluví a obviňuje, ale bez znalostí reálií a zákonů. V minulém týdnu se mu to podařilo minimálně čtyřikrát.

V úterý 14. března, kdy Kalousek prosadil na středeční debatu sněmovny projednání otázky dluhopisů, se zmínil i o tom, že Andrej Babiš prodejem svých firem AFEED, AFEED CZ a Profrost společnosti Agrofert v období 2009 až 2011 způsobil, že Agrofert tyto firmy daňově odepisoval, a snížil si tak v následujících obdobích daňový základ. To je naprostý nesmysl.

Kalousek si daňový dopad možná spletl s odpisem takzvaného goodwillu, který v některých případech při koupi společnosti vzniká a následně se někdy odepisuje. To je ovšem položka čistě účetní a na daně nemá vliv absolutně žádný. To mu asi někdo v úterý pozdě večer vysvětlil, protože ve středu už toto téma nezmiňoval, ale ani svou chybu nepřiznal.

Na hraně zákona

Ve stejném projevu Kalousek obvinil současného ministra financí, že prodal své zmíněné firmy Agrofertu za „příjemnou cenu“. Zase vedle. Podle tehdy platného obchodního zákoníku, jmenovitě ikonického paragrafu 196a, musel cenu majetku při transakcích spřízněných osob od určité výše stanovit znalec. A to ne ledajaký, ale takový, kterého pro tyto účely jmenuje soud.

Tehdy by opomenutí ustanovení znalce znamenalo sankci absolutní neplatnosti kontraktu. (Do obchodního zákoníku tento paragraf prosadila po roce 2000 vláda Miloše Zemana jako zábranu proti tunelování společností manažery.) Jak mluvčí Agrofertu potvrdil, soudem jmenovaný znalec společnosti, které byly předmětem akvizic, skutečně ocenil.

V tomto případě Kalousek udělal zásadní chybu, že se na to Agrofertu nezeptal – pomineme-li, že byl poslancem v době, kdy se příslušný paragraf do zákona dostal, a tudíž by jej měl znát. Taková transakce je navíc zkoumána i auditorem v rámci ověřování ročních výkazů a ten ji rovněž bez výhrad odsouhlasil. S velkou pravděpodobností potřeboval Agrofert na schválení nákupu firem i souhlas financujících bank, které by těžko financovaly virtuální hodnoty.

A tady je Kalousek na hraně zákona. Obvinil ministra financí minimálně z podvodu velkého rozsahu a daňových úniků, soudního znalce z vypracování nepravdivého znaleckého posudku. Pokud takové tvrzení nebude ze strany Kalouska prokázáno, může za to nést důsledky.

Zbytečné diskuse

Další minimálně sporný názor zastává Kalousek ve věci úrokové sazby takzvaných korunových dluhopisů. Pokud měl Agrofert v době emise dluhopisů průměrnou úrokovou sazbu od bank zhruba 1,8 procenta ročně, šestiprocentní úroková sazba dluhopisů působí na laika nepřiměřeně vysoká. Jde-li si běžný klient pro hypotéku, dostane od banky sazbu okolo dvou procent, když si ale jde do stejné banky pro spotřební úvěr, zaplatí minimálně 7,5 procenta. Dle teorie Kalouska by ho manželka měla v případě přijetí takového spotřebního úvěru obvinit z tunelování rodinného rozpočtu a nechat zavřít.

U dluhopisů Agrofertu to platí obdobně. Podle prospektu jsou dluhopisy nezajištěné a v případě neschopnosti Agrofertu splácet by majitel dluhopisu byl až poslední v řadě věřitelů. Takové riziko se musí v úrokové sazbě odrazit. A to nemluvím o poměrně dlouhé době splatnosti deseti let, která riziko rovněž zvyšuje. Důležitá je také skutečnost, že i úroky byly stanoveny soudním znalcem a pravděpodobně všechny podmínky emise i financujícími bankami.

V souladu s uvedenými argumenty je například emise dluhopisů, již ve stejném období provedla známá společnost Leo Express. V tomto případě stanovil emitent roční sazbu osm procent! Tato emise dluhopisů byla volně ke koupi i pro drobné investory. Tady možná udělal chybu pro změnu Agrofert.

Kdyby společnost dluhopisy nabídla na burze, ukázala by se reálnost úroku prostřednictvím kurzu dluhopisu. Kdyby investoři považovali úrok za příliš vysoký, a tedy pro ně výhodný, cenu dluhopisu by vyhnali nahoru a naopak. Agrofert může ostatně dát dluhopisy na burzu i nyní a veškeré diskuse o výši sazby by se staly zbytečnými.

Obviňování z podvodu

Posledním Kalouskovým omylem je obviňování Babiše jako jediného možného původce zla. Podle zákona rozhodovalo o vydání dluhopisů představenstvo Agrofertu. Jak může poslanec obviňovat ministra financí z podvodu, když neví, zda Babiš nehlasoval v představenstvu Agrofertu proti návrhům předloženým daňovým a právním poradcem na vydání dluhopisů?

V krátkosti nelze provést detailní rozbor tohoto problému. Aspoň v teoretické rovině však stojí za zmínku, že odpovědnost členů statutárních orgánů by mohla nastoupit i v případě odmítnutí návrhu na emisi dluhopisů a následné použití výnosu akcionářem na další rozvoj Agrofertu.

Trestní zákoník orgánům společnosti ukládá jednat s péčí řádného hospodáře ve prospěch společnosti. V příslušném paragrafu ale rozhodně není nic o tom, že by představenstvo mělo jednat tak, aby společnost platila maximální možné daně.