Vzdělávání se za několik tisíciletí v podstatě nezměnilo. Již naši paleolitičtí předci zřejmě seděli u ohniště a nejzkušenější lovec učil, jak ulovit mamuta. Žáci se přitom ptali, co jim nebylo jasné, lovec-učitel jim zadal úkoly a vyrazili na lov, kde je vzdělával, jak teorii uplatnit v praxi. Ti nejlepší, kteří zvládli zkoušku, následně nastoupili namísto něho a učili.
Od starověkých civilizací přes středověk až po dnešek se ve škole odehrává stejný příběh – studenti přijdou na hodinu, přednášku či seminář, učitel jim vyloží látku, vede diskusi a poté zadá úkoly ke studiu na příští hodinu. Studenti si mimo vyučování opakují a rozšiřují znalosti, přičemž se učí ze své paměti, zápisků či z textů, jež jim učitel schválí a pro něž se vžilo označení učebnice. Ty často psali učitelé, například Jan Amos Komenský Orbis Pictus, a schvalovaly odborné instituce.
Získávání vědomostí
Většinu lidských dějin představují učební texty kánonvzdělanosti, přičemž vzdělávací instituce, ať státní či náboženské, na ně mívají monopol. Učební texty tvoří základ vzdělávání, jiné vědomosti než v nich nejsou požadované, a často ani žádoucí. Například katolická církev vydala v minulosti Index librorum prohibitorum, seznam knih, jež nesměli věřící číst. Český páter Koniáš pálil knihy, které odporovaly jeho názoru na vzdělávání.
Vědomosti studentů sice primárně formují tištěné texty, s nimiž se setkají ve škole a které jim doporučí učitelé, ale získávají je i na internetu, který používají stále více – utvářejí je nejen oficiálně schválené texty, ale i poznatky získané na internetu. Učitelé proto často nevědí, z čeho se jejich studenti učí. |
I v současnosti se vedou spory o obsah učebnic, u nás například nedávno o učebnice sexuální výchovy či o tom, jak prezentovat gender v dětských čítankách, a jsou-li holky na světě, aby byly maminkami. Zatímco vzdělávání je několik tisíciletí podobné, mění se médium pro texty, které studenti používají ke studiu.
Vědomosti studentů sice primárně formují tištěné texty, s nimiž se setkají ve škole a které jim doporučí učitelé, ale získávají je i na internetu, který používají stále více – utvářejí je nejen oficiálně schválené texty, ale i poznatky získané na internetu. Učitelé proto často nevědí, z čeho se jejich studenti učí. Internetové zdroje, jež nikdo nekontroluje, však mohou přinášet dezinformace i kvalitní informace.
Otevřené vzdělávací zdroje
Pro volně dostupné zdroje ke vzdělávání se používá termín otevřené vzdělávací zdroje (Open Educational Resources, OER), jež Hewlettova nadace definovala následovně: „OER jsou vzdělávací, výukové a výzkumné zdroje ve veřejném vlastnictví, nebo vydané pod licencí duševního vlastnictví, jež umožňuje jejich volné použití a opětovné modifikace ostatními uživateli. Zahrnují kurzy, studijní materiály, moduly, učebnice, streaming videa, testy, software a jiné nástroje, materiály a techniky, jež podporují přístup ke znalostem.“
Otevřené vzdělávací zdroje jsou výzvou pro publikování a vzdělávání, protože při současném tempu vědeckého poznání poznatky zastarávají již v průběhu publikačního procesu. Z OER se stává alternativa či doplněk tradičních učebních textů. |
Definic je sice více, ale shodují se, že OER jsou volně dostupné zdroje pro vzdělávání pod licencí, jež umožňuje jejich bezplatné používání i sdílení. OER jsou výzvou pro publikování a vzdělávání, protože při současném tempu vědeckého poznání poznatky zastarávají již v průběhu publikačního procesu. Z OER se stává alternativa či doplněk tradičních učebních textů – aktuální studijní materiály jsou důležité zejména ve vysokoškolském vzdělávání.
Většina dotázaných učitelů v USA uvedla, že používají OER častěji než tradiční zdroje. Další americký výzkum pak ukázal, že studenti při studiu z nich dosahují lepších výsledků. Předpokládá se, že studenti často používají OER, ale výzkumů je málo. Navíc použití OER rychle narůstá, a proto starší výzkumy nejsou relevantní. OER se zkoumají zejména v USA, kde je studium a nákup učebnic finančně náročný, v ekonomickém kontextu, protože mohou uspořit finance.
V USA finančně podporují OER nadace i univerzity, jež mají vlastní pravidla na jejich vytváření a poskytování financí, open educational resources policy, například Harvardova, Princetonská a Stanfordova univerzita či Massachusettský technologický institut. Poskytování poznatků pod otevřenou licencí jim přináší řadu výhod, například vyšší dopad na globální znalostní ekonomiku, větší citovanost a podporu PR pracovníků a pracovišť či lepší interakci s veřejností – vzájemné obohacení – a roli ve veřejném životě.
Zaostávání
Výzkum OER v České republice zveřejněný na konci loňského roku ukázal, že studenti environmentálních oborů nejvíce používají Wikipedii, a to jak českou, tak anglickou verzi. Více než 80 procent z nich uvedlo, že používají OER buď stejně často či častěji než tradiční uzavřené zdroje, například tištěná skripta. Pro studenty nejsou OER nejdůležitější, ale spíše doplňkem a sekundárním zdrojem, popřípadě rozcestníkem k dalším zdrojům.
Tradiční tištěné učebnice zaostávají za otevřenými vzdělávacími zdroji jak v případě studentů, tak společnosti, protože OER například šetří finanční prostředky a čas, jsou aktuální, lze je upravovat pro konkrétní účely, zvyšují efektivitu studia, podporují mezioborové myšlení a znalostní společnost či snižují zátěž pro životní prostředí |
Tradiční tištěné učebnice zaostávají za otevřenými vzdělávacími zdroji jak v případě studentů, tak společnosti, protože OER například šetří finanční prostředky a čas, jsou aktuální, lze je upravovat pro konkrétní účely, zvyšují efektivitu studia, podporují mezioborové myšlení díky linkům a přesměrování na související témata a znalostní společnost (k OER má přístup kdokoliv) či snižují zátěž pro životní prostředí.
Mezi největší problémy patří například kvalita OER, což lze překonat institucionální podporou, financování či nedůvěra, protože materiály zveřejněné pod otevřenou licencí může kdokoliv kritizovat. Proto by měl být vyvíjen větší tlak na aktualizaci OER, aby se zodpovědní lidé museli neustále vzdělávat a doplňovat nejnovější poznatky. Otevřené učebnice již existují a OpenStax podporovaná například Nadací Billa Gatese patří mezi nejkvalitnější.
Nedůvěra
Moderní technologie a nové možnosti ve vzdělávání vzbuzují nedůvěru. Již když se ve starověkém Řecku zaváděly první učebnice (psané texty), obával se Sókratés, že povedou k úpadku vzdělávání.
,,Sókratés: Když pak se jednalo o písmu, pravil Theuth: ,Tato nauka, králi, učiní Egypťany moudřejšími a pamětlivějšími, neboť byla vynalezena jako lék pro paměť a moudrost.ʽ Avšak Thamus řekl: ,Veliký umělče Theuthe, jeden dovede přivésti na svět výtvory umění, druhý zase posouditi, kolik v sobě mají škody a užitku pro ty, kteří jich budou užívat; tak i nyní ty, jakožto otec písma, jsi z lásky o něm řekl pravý opak toho, co je jeho skutečný význam.
Moderní technologie a nové možnosti ve vzdělávání vzbuzují nedůvěru. Již když se ve starověkém Řecku zaváděly první učebnice (psané texty), obával se Sókratés, že povedou k úpadku vzdělávání. |
Neboť tato nauka zanedbáváním paměti způsobí zapomínání v duších těch, kteří se jí naučí, protože spoléhajíce na písmo budou se rozpomínat na věci zevně, z popudu cizích znaků, a ne zevnitř sami od sebe; nevynalezl jsi lék pro paměť, nýbrž pro upamatování. A co se týče moudrosti, poskytuješ svým žákům její zdání, ne skutečnost; neboť stanouce se sčetlými bez ústních výkladů, budou působit zdání, že jsou mnohoznalí, ačkoli budou většinou neznalí, a ve styku budou nepříjemní, protože z nich budou lidé zdánlivě vzdělaní místo lidí vzdělaných opravdu.ʽ“
Psané texty se nakonec navzdory Sókratovu varování prosadily a díky nim se zachovala jeho slova i antická vzdělanost.
Obavy z úpadku opisování vyvolával i knihtisk, jeden z nejdůležitějších vynálezů v dějinách vzdělávání a šíření znalostí. V současnosti někteří učitelé varují před internetem, protože ohrožuje vědomosti, a odrazují své studenty od digitálních zdrojů, místo aby se s nimi naučili pracovat. Studenti je ale pravděpodobně budou používat stále více. Vzdělávací instituce, které si tuto skutečnost uvědomí a začnou ji reflektovat, mohou získat konkurenční výhodu.
Článek vychází z příspěvku ve sborníku konference INFORUM 2018, v němž jsou prezentovány výsledky výzkumu používání otevřených vzdělávacích zdrojů, který podpořila Grantová agentura Univerzity Karlovy.
