Autoři knihy Putování za obzor. Tramping v české společnosti 1918–1989 – Jan Randák, Jan Mareš, Jan Krško, Jan Pohunek a Jan Špringl – jsou vesměs vědečtí pracovníci, historici a etnologové. Je zajímavé, byť nikoli překvapivé, že tři posledně jmenovaní jsou podle profilových hesel v knize také praktikujícími trampy, jeden z nich dokonce šerifem trampské osady.
Toto konstatování hodně vypovídá o tom, jak je kniha pojata. Jde totiž o odbornou, všestranně respektuhodnou práci, jíž nechybějí náležitosti, jako je slovníček pojmů, více než stostránkový poznámkový aparát, obsáhlý seznam pramenů a literatury či podrobné rejstříky, ale zároveň je napsána s evidentním vhledem, skoro by se dalo říct láskou.
Vztah k politickým zřízením
„Jedná se o odborný text, nicméně… se svými skalpely zacházíme s respektem. Máme respekt k životu a tramping stále žije. Svým výkladem se proto neuzavíráme do akademické bubliny se záměrem oslovit jen několik odborníků, ale knihu pojímáme naopak jako dílo otevřené laické veřejnosti včetně té trampské. Nepracujeme ani s vizí jednoho modelového čtenáře, třebaže každý z nás jistě myslel na své vzorové publikum,“ píše se na jedné z úvodních stránek.
Zajímavé a příznačné je zdůvodnění, proč své historické vyprávění autoři končí rokem 1989 – přelomem totality v demokracii tramping nekončí, byť je třeba přiznat, že za minulá léta ve vlacích, na nádražích, podél silnic nebo na lesních cestách nepotkáváme ani zdaleka tolik trampů, jako tomu bývalo kdysi. Změnou politických poměrů totiž končí „dohled“ státu nad trampingem, jeho balancování na hraně zákona a společnosti obecně, a tím pádem „mizí i jeho stopa v archivních materiálech“, jak píší autoři.
Pozice trampingu ve vztahu k dobovým politickým zřízením, jejich zákonům (první republika, válečné období, komunistická totalita v různých verzích), ale i postoj „běžné“ společnosti k trampům je jednou z červených nití knihy. Na jedné straně odsudky, odpor a tresty, na druhé snahy svobodné trampské hnutí ovládnout a „zorganizovat“ (a tudíž nad ním získat moc), jako tomu bylo zejména v případě komunistů, respektive Socialistického svazu mládeže (SSM). |
Pozice trampingu ve vztahu k dobovým politickým zřízením, jejich zákonům (první republika, válečné období, komunistická totalita v různých verzích), ale i postoj „běžné“ společnosti k trampům je jednou z červených nití knihy. Na jedné straně odsudky, odpor a tresty, na druhé snahy svobodné trampské hnutí ovládnout a „zorganizovat“ (a tudíž nad ním získat moc), jako tomu bylo zejména v případě komunistů, respektive Socialistického svazu mládeže (SSM).
Odpor většiny trampů vůči takovému glajchšaltování byl zřejmý, ti nejortodoxnější si zachovávali odstup například i vůči hudebnímu festivalu Porta, který sice pro mnohé byl „ostrůvkem svobody“, ale to, že jej organizoval SSM, byl neoddiskutovatelný fakt. Ostatně, tematika kultury spojené s trampingem je dalším zásadním okruhem procházejícím celými dějinami hnutí.
Nejznámější je trampské písničkářství, které zaznamenalo velmi zajímavý vývoj, je vlastně samostatným světově unikátním žánrem a některé osobnosti, z té předválečné zejména Jarka Mottl, z poválečné, takzvané moderní trampské písně, především bratři Wabi a Miki Ryvolové, patřily nejen mezi nejznámější osobnosti hnutí, ale jejich tvorba daleko přesáhla dopad na pouze trampské publikum.
Jan Randák, Jan Mareš, Jan Krško, Jan Pohunek a Jan Špringl, Putování za obzor. Tramping v české společnosti 1918–1989
