Aktualizováno. Dobrých zpráv pro českou vědu není nikdy dost. Jednu takovou nachystal magazín Nature koncem loňského roku. Ve svém článku, který shrnuje milníky výzkumu za rok 2012, otiskl i ne zcela typický „krabičkový“ graf počtu vědeckých článků podle jednotlivých zemí světa. Kromě celkové masy, v níž dominují Spojené státy americké s 311 975 publikacemi, si na základě dat agentury Thomson Reuters autoři povšimli i procentního podílu špičkových článků na celkové produkci. A v tom si Česko – v porovnání s ostatními – nevede vůbec zle.
Výše uvedený výřez (celý obrázek je k vidění pod tímto odkazem) částečně ukazuje, jak graf vypadá. Tmavě je vyznačena celková produkce, světle pak práce, které patří do jednoho procenta nejlepších textů. Pakliže mají USA z oněch 300 tisíc publikací těch špičkových 1,19 procenta, Češi vykazují z masy započtených 8400 článků poměr 1,32 procenta, což je skoro stejně jako třeba v Norsku (1,33) a více než ve Finsku (1,28).
Časopis Nature se takto zaobíral 39 zeměmi světa s více než šesti tisíci pracemi. Nejvyšší procento výjimečně kvalitních článků mají Švýcaři (1,91), Dánové (1,77), Nizozemci (1,66), vědci z Belgie (1,63), Rakušani (1,52) nebo Britové a Jihoafričané (v obou případech 1,44).
V absolutním počtu dominují USA, druhá je Čína a třetí Velká BritánieO poznání méně kladou důraz na kvalitu ze svých 17 602 výstupů v Polsku (0,79 procenta) či v Rusku (0,52), jež loni podle dat Thomson Reuters hlásilo 22 340 článků. Podobný poměr vykázala Čína (0,56), jejíž věda jde nahoru – nejen co se týče kvantity. Loňských 159 121 článků řadí čínské vědce na druhé světové místo v publikační aktivitě, třetí je Velká Británie a čtvrté Německo. Z vybraných států má nejnižší procento „špičkovosti“ Malajsie (0,30) a Indie (0,37).
Ač je nutno brát všechny statistiky s rezervou, právě tato naznačuje, že není důležité jen množství výstupů, ale jejich kvalita. Jak říká Jiří Jiráček z Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd ČR, jenž ČESKOU POZICI na graf upozornil: „Kvalita českých článků se zvyšuje. Nemá cenu dělat deset článků v časopise s malým impaktem, poněvadž si jich nikdo nevšimne. Je potřeba připravit opravdu kvalitní věc, která v oboru zaujme.“
Spolu s kolegyněmi Lenkou Žákovou a Emílií Kletvíkovou se jim to podařilo. V lednovém časopise Nature mají jeden z nejstahovanějších článků věnovaných struktuře inzulínu a jeho navázání na buněčný receptor.
Aktualizace. Ve čtvrtek odpoledne (v návaznosti na tuto glosu) publikoval článek docent Daniel Münich z CERGE-EI, který graf z Nature detailněji zkoumal. Upozorňuje, jak asi takový graf vznikal, a píše: „Agregátní srovnání v Nature je spíše zábavné a zavádějící než informativní. Každopádně se na něm dá pěkně ukázat, jak opatrně je třeba přistupovat k bibliometrii. Dělat na špatně interpretovaných číslech dalekosáhlé závěry (jsme dobří, jsme špatní, apod.) není dobré.“
