Ruský prezident Vladimir Putin přijíždí 15. a 16. prosince do Japonska na historickou návštěvu. Půjde-li vše, jak bylo dohodnuto, měl by s japonským premiérem Šinzó Abem podepsat řadu dohod. Není však jisté, že mezi nimi bude i mírová smlouva, která by znamenala tečku za druhou světovou válkou v Asii.
Obě země mají na pozitivním výsledku návštěvy mimořádný zájem především z ekonomických důvodů. Japonsko dováží většinu nerostných surovin, ropu především ze zemí Perského zálivu. Nestabilní situace na Blízkém východě včetně postoje příští vlády USA k Íránu, kdy nelze vyloučit ani ozbrojený střet, nutí Japonsko diverzifikovat import těchto surovin. Má sice již 30procentní účast v projektech Sachalin 1 a 2 (odkrývání ropných polí a těžba), což však kryje jen menší část jeho ropných potřeb.
Příčina nejistoty
Japonsko v předběžných jednáních nabídlo Rusku osmibodový program, který se týká energetiky, průmyslu, zdravotnictví, zemědělství, spolupráce malých průmyslových podniků a v oblasti moderních technologií, revitalizace měst a obcí na Dálném východě a humanitární kooperace. Mezi projekty patří i výstavba závodu na motory do vozů Mazda ve Vladivostoku a propojení japonské železniční sítě se sibiřskou magistrálou.
Kurilské ostrovy jsou sice příčinou nejistoty, pokud jde o podpis mírové smlouvy, ale pro Rusko a Japonsko mají velký význam |
Některé projekty, zejména v Arktidě, by měla financovat Japan Bank for International Cooperation. Na základě japonské nabídky připravil Kreml 49 projektů, z nichž se část týká rusko-japonské spolupráce na Kurilských ostrovech. Ty jsou sice příčinou nejistoty, pokud jde o podpis mírové smlouvy, ale pro obě země mají velký význam.
Z hlediska Ruska je to především jejich vojensko-strategická poloha. Existuje sice „federální program sociálně-ekonomického rozvoje Kurilských ostrovů do roku 2025“, ale je dlouhodobý a vzhledem k potížím ruské ekonomiky je jeho naplnění nejisté. Japonci by zase chtěli tyto ostrovy kolonizovat kvůli přelidnění své země, obtížně dostupnému nerostnému bohatství a kvůli hojnosti ryb v okolních vodách.
Spor o Kurilské ostrovy
Spor o Kurilské ostrovy se Rusko a Japonsko pokoušely v minulosti řešit diplomaticky i vojensky. Původní příčinou sporu je, zda Kurily kolonizovali ruští kozáci v roce 1711, nebo japonský šlechtický rod Macumae. První dohoda byla podepsána v roce 1855, kdy byla obchodní smlouvou vymezena i hranice mezi ostrovy Iturup a Urup – na Sachalinu se mohli usazovat jak Rusové, tak Japonci.
Spor o Kurilské ostrovy se Rusko a Japonsko pokoušely v minulosti řešit diplomaticky i vojensky |
Následnou smlouvou z roku 1875 se Japonsko vzdalo všech práv na Sachalin a Rusko všech Kurilských ostrovů severně od ostrova Urup. Rusko-japonská válka, ukončená mírovou smlouvou v roce 1905, přiřkla Japonsku opět jižní část Sachalinu a celé Kurilské ostrovy. S tím se však nástupnický Sovětský svaz nikdy nesmířil.
Proto mimo jiné souhlasil na Jaltské konferenci v roce 1945 se vstupem do války s Japonskem, za což měl získat například Sachalin, Kurilské ostrovy, pronájem přístavu Port Arthur či právo používat tehdejší Východočínskou železnici. Japonsko sice bezpodmínečně kapitulovalo, ale nikdy se nesmířilo s ruskou okupací Kurilských ostrovů, a proto dodnes nepodepsalo s Ruskem mírovou smlouvu.
Možný kompromis
Generální tajemník Komunistické strany Sovětského svazu Nikita Sergejevič Chruščov sice navrhl v roce 1956 Japonsku návrat dvou z požadovaných čtyř ostrovů, ale to tuto nabídku údajně na nátlak USA odmítlo. Spor nevyřešilo ani Tokijské prohlášení z roku 1993 v průběhu návštěvy tehdejšího ruského prezidenta Borise Jelcina. Tokio od konce druhé světové války opírá svůj nárok na čtyři kurilské ostrovy Iturup, Kunašir, Šikotan a ostrůvky Habomai především o smlouvu z roku 1855.
Vzhledem k Putinově návštěvě Tokia je možné, že se i v otázce územního sporu dosáhlo při jednání Putina a Abeho na začátku září ve Vladivostoku kompromisu |
V poslední době se však uskutečnilo několik setkání na vysoké úrovni, která umožnila současnou Putinovu návštěvu Japonska. Zlom pravděpodobně nastal při jeho jednání s Abem ve Vladivostoku na začátku září. Putin sice připustil jednání o sporu, ale současně zdůraznil, že Rusko se tohoto území nikdy nevzdá, a následně nařídil rozmístit na ostrovech Iturup a Kunašír raketové systémy Bal a Bastion.
Vzhledem k Putinově návštěvě Tokia je možné, že se i v otázce územního sporu ve Vladivostoku dosáhlo kompromisu. Svědčí o tom i jeho rozhodnutí 4. prosince zpřístupnit dosud uzavřené oblasti ostrovů.
Pevnost na Dálném východě
Z vojensko-strategického hlediska měly Kurilské ostrovy pro Sovětský svaz a následně Rusko malý význam. Byla na nich pouze 18. divize, poslední jednotka ruské armády vyzbrojená tanky T 55, jež jsou více než 40leté, a několik radiolokačních stanic. Jejím hlavním úkolem byla kontrola průlivů mezi Kurilskými ostrovy umožňujících průchod z Tichého oceánu do Ochotského moře a obrana proti případnému vylodění Japonců.
Poměrně slabá ruská vojenská přítomnost na Kurilských ostrovech se však postupně mění, přičemž se z nich stává pevnost na Dálném východě– jsou například modernizována vojenská letiště, budována obrovská kasárna a jednotkám dodávány moderní protiletadlové raketové systémy.
Poměrně slabá ruská vojenská přítomnost na Kurilských ostrovech se postupně mění, přičemž se z nich stává pevnost na Dálném východě |
Důvodem je mimo jiné zvýšená nestabilita regionu v důsledku snahy Korejské lidově demokratické republiky o vývoj jaderných zbraní, čínsko-japonský spor v Jihočínském moři a v neposlední řadě i japonské zbrojení, které navzdory úsilí o ekonomickou spolupráci nemůže Kreml přehlížet.
Ve druhé polovině srpna byl schválen vojenský rozpočet Japonska na rok 2017 ve výši 51 miliard dolarů, přičemž přibližně stejný je i návrh toho ruského. Japonské ministerstvo obrany hodlá koupit letouny F 35, konvertoplány V-22 k výsadku aeromobilních jednotek a protiletadlové raketové systémy dlouhého dostřelu. Japonská vláda také po 70 letech od konce druhé světové války zrušila moratorium na vyslání armády do zahraničí.
Zhoršení přesunu americké armády
Ruské vojenské úsilí na Dálném východě je třeba brát v kontextu celkové ruské strategie a budování armády. Podle americké vojenské terminologie jde o koncepci Anti-Access/Area Denial (A2/AD) – jak zabránit přístupu v tomto případě k ruskému území, tedy vybudování oblastí se silnou raketovou obranou proti pozemním a námořním silám, které budou proti útoku ze vzduchu chránit protiletadlové a protiraketové systémy.
Z mapy Eurasie je zřejmé, že po vybudování silné ruské raketové obrany se může v případě krize výrazně zhoršit přesun americké armády do Evropy nebo na Dálný východ |
Touto oblastí se postupně stává Krym, z nějž může být blokován vjezd lodí NATO do Černého moře (zničením mostů v Bosporu), Kaliningrad, ze kterého budou ruské rakety schopné uzavřít Baltské moře (zničením mostů mezi Norskem a Dánskem), a nová ruská základna v Sýrii, z níž by mohl být zaminován Hormuzský průliv v Perském zálivu a zablokován Suezský průplav.
V roce 2018 hodlá ruské ministerstvo obrany postavit novou divizi pobřežní obrany, která má být rozmístěna na Čukotce a jež by měla s pomocí raket kontrolovat pouze 80 kilometrů širokou Beringovu úžinu mezi Ruskem a USA. Obdobný úkol mají plnit i Kurilské ostrovy – nepustit americké námořnictvo k ruskému břehu. Z mapy Eurasie je zřejmé, že po vybudování silné ruské raketové obrany se může v případě krize výrazně zhoršit přesun americké armády do Evropy nebo na Dálný východ.
Vladimir Putin sice má zájem podepsat mírovou smlouvu s Japonskem a rozšířit s ním hospodářskou spolupráci, ale současně odmítá jakékoli územní ústupky Tokiu, byť by to mělo za následek její odložení. Tento postoj má i silný vnitropolitický rozměr. Pokud získání Krymu Putinovu pozici u ruské veřejnosti posílilo, ztráta jakékoli části Ruska by zejména před blížícími se prezidentskými volbami na něho mohla mít negativní dopad.
