Nový, v pořadí osmý ukrajinský parlament se konstituoval 27. listopadu společnou přísahou poslanců. Takzvané proevropské strany v něm mají nejen pohodlnou, ale i ústavní většinu. Díky ukrajinskému volebnímu systému, v němž je polovina poslanců volena většinovým systémem v jednomandátových obvodech, se k nim totiž přidala řada proevropských zákonodárců.
V ukrajinském parlamentu proto také budou několika poslanci zastoupeny takzvané nacionalistické strany, jako je Svoboda a Pravý sektor, které se nedostaly přes pětiprocentní hranici nutnou pro vstup do něj. Kvůli jejímu nepřekonání v něm nebudou poprvé zastoupeni komunisté. Není to ani tolik důsledkem jejich úpadku jako spíše toho, že výsledek nejnovějších parlamentních voleb 26. října ovlivnila ruská anexe Krymu i jejich nekonání v okupovaných oblastech Donbasu. Tím proruské strany a komunisté přišli o mnoho hlasů.
Nestálé mínění a preference
Vládní koalici vytvořilo pět stran – Blok Petra Porošenka, Lidová fronta s lídrem Arsenijem Jaceňukem, populistická Radikální strana, regionální lvovská formace Svépomoc a strana Vlast –, které společně s nezávislými poslanci disponují 302 ze 423 obsazených poslaneckých míst. (Celkově má ukrajinský parlament 450 poslanců, ale kvůli bojům na východě Ukrajiny a anexi Krymu zůstala některá křesla neobsazená.)
Pro staronového předsedu vlády Jaceňuka hlasovalo 341 a pro nového předsedu parlamentu Volodymyra Hrojsmana dokonce 359 poslanců. Získali tedy hlasy i těch zákonodárců, kteří formálně nepatří k vládní koalici. Navzdory této vysoké podpoře by nová vládní koalice ani vláda neměly propadnout iluzi, že mají pět let vládnutí jistých. Tak tomu vůbec nemusí být – může trvat jen několik měsíců.
Stačila vyšší volební účast v proruských regionech a výsledek ukrajinských parlamentních voleb mohl být podstatně odlišný |
Veřejné mínění a voličské preference jsou totiž nyní na Ukrajině mimořádně nestálé. V prezidentských volbách na konci května získal Petr Porošenko 9,9 milionu, blok s jeho jménem však v parlamentních volbách o několik měsíců později necelých 3,5 milionu hlasů.
Navíc takzvané proruské strany, z čehož nevyplývá, že jsou pro odtržení Donbasu od Ukrajiny, získaly 2,6 milionu hlasů. V jižních a východních regionech Ukrajiny volila o něco více než třetina voličů, na západě dvojnásobek. Stačila tedy vyšší volební účast v proruských regionech a výsledek parlamentních voleb mohl být podstatně odlišný.
Nepostradatelnost lídra
Skutečnost, která sice byla přítomná i v předchozích ukrajinských parlamentech, ale málokdo jí věnoval pozornost, je zřejmá například z názvů parlamentních politických stran – Blok Petra Porošenka, Vlast Julije Tymošenkové, Lidová fronta Arsenije Jaceňuka, Radikální strana Oleha Ljaška, Svépomoc Andrije Sadového, přičemž pro ostatní strany a seskupení – například opoziční Silnou Ukrajinu Serheje Tihipka – platí totéž.
Aby ukrajinský volič dokázal identifikovat politickou stranu, musí být k jejímu názvu připojeno jméno jejího lídra. A ten je často nejen jejím zakladatelem, ale většinou i hlavním sponzorem a pro veřejnost jedinou známou osobou. Výjimku vždy představovali komunisté, kteří jméno svého šéfa ani zakladatele uvádět nemuseli. Každý Ukrajinec dobře věděl, o koho jde.
Aby ukrajinský volič dokázal identifikovat politickou stranu, musí být k jejímu názvu připojeno jméno jejího lídra |
V ukrajinském parlamentním systému ve skutečnosti politické strany v pravém smyslu neexistují. Kromě lídrů se strany a hnutí ničím neliší, požadují v podstatě totéž. Lze sice zjistit, kdo volil například Blok Petra Porošenka nebo Vlast Julie Tymošenkové, ale už sotva proč, a proto nemají a nemohou mít stálou a pevnou voličskou základnu. Výsledek příštích parlamentních voleb – třeba za pár měsíců – tudíž může být i z tohoto důvodu zcela odlišný.
Nemožnost identifikace
Na Ukrajině nelze říct, že danou stranu volí například křesťané, jinou živnostníci a další zemědělci nebo státní úředníci, či pro koho hlasují liberálové – liberální, zemědělskou ani případnou jinou stranu nelze nijak identifikovat. Osmý ukrajinský parlament se proto bude stejně jako ty předchozí odehrávat pouze v kulisách stranické demokracie, a tudíž lze očekávat neustálé přeskupování koaličních a protikoaličních sil.
Na Ukrajině nelze říct, že danou stranu volí například živnostníci a jinou zemědělci – liberální, zemědělskou ani případnou jinou stranu nelze nijak identifikovat |
Kromě svého lídra totiž nejsou poslanci za jednotlivé strany zavázáni nikomu – voličům slíbili všichni všechno – a ti zvolení v jednomandátových obvodech už vůbec nikomu. Ukrajinský prezident Porošenko a premiér Jaceňuk si to uvědomují, a proto odstartovali lustrace, slibují reformy, připravují řadu nových zákonů, ale zároveň neslibují brzký vstup Ukrajiny do Evropské unie nebo NATO.
V prvním případě, ale až po úspěšném provedení reforem, je dle Porošenka a Jaceňuka nejbližším datem rok 2020, ve druhém pouze slibují vypsání referenda. Prezident Porošenko a nová Jaceňukova vláda mají před sebou, pokud jde o očistu policie, soudů, prokuratury a všudypřítomné korupce, nejen téměř nadlidský úkol, ale na jeho splnění i málo času.
Titulní strana jednoho z listopadových vydání v Kyjevě vycházejícího časopisu The Ukrainian Week byla téměř prázdná a jen se dvěma letopočty –