Kolem Sýrie a zásahu proti prezidentovi Bašáru Asadovi už se napsalo zdánlivě všechno. Nyní nastala do zasedání amerických kongresmanů, kteří dají či nedají Baracku Obamovi doprozdání k akci, několikadenní přestávka. Proč ji nevyplnit dvěma poznámkami na téma Sýrie.
Potrestat, nikoli svrhnout
Představme si, že ti, kteří se nyní vyslovují pro útok na Asada, mají ve všem pravdu. Chemické zbraně byly použity Asadovým režimem. Klidně připusťme pro tento případ, že byly použity zcela záměrně, a klidně připusťme i to, že hrozí bezprostřední riziko opakování použití chemických zbraní. Co je ovšem avizovaným, mnohokrát deklarovaným cílem potenciálního vojenského zásahu? Potrestání Asada, nikoli jeho svržení, zabití, změna režimu nebo něco podobného.
Morální étos republikánů má nakonec úplně stejné důsledky jako morální étos demokratů...Je to absurdní situace: část Západu chce bombardováním trestat (morálně cítí nutkání něco udělat) chemické usmrcení patnácti set lidí. Výsledek je předvídatelný: za smrt nevinných obětí přijde smrt dalších nevinných – ale bude to v rámci velkého morálního gesta, budeme přece trestat hnusného diktátora. Přitom ale říkáme, že ho nechceme svrhnout, vměšovat se do vnitřního konfliktu. To celé jen proto, že byla překročena „red line“.
Vyplývá z toho paradox, poněkud nečekaná teze: ti všemožní šiřitelé demokracie, jichž byl George W. Bush prorokem, jsou vlastně mnohem pochopitelnější. Hájili se tím, že útočí (a přitom samozřejmě zabíjeli lidi) proto, že chtějí přinést na Blízký východ vytoužený režim – demokracii. Je to z mého hlediska morálně zrůdné, nicméně lze v tom vidět logiku. Obamovo morální gesto žádnou logiku nemá.
Snad kromě smutné skutečnosti, že držitel Nobelovy ceny za mír kvůli morálnímu gestu a dostání svému slovu dojde možná nakonec ke stejnému závěru, bude se řídit stejnou reálpolitikou jako jeho předchůdce v prezidentském úřadu. Metamorfóza bude dokončena: z Baracka Obamy se stane George W. Obama. Morální étos republikánů má nakonec úplně stejné důsledky jako morální étos demokratů... Nebude v tom rozdíl, minimálně pro Syřana.
Anglický spisovatel Graham Greene uvedl svůj možná nejpolitičtější román Quiet American citátem Lorda Byrona: „This is the patent age of new inventions/ For killing bodies, and for saving souls,/ All propagated with the best intentions.“ Byron by to mohl napsat i dnes: zdá se, že i dnešní doba je bohatá na pozoruhodná rozhodutí, která mají za následek ztrátu životů, nicméně jsou propagována s nejlepšími úmysly – spasí duše a uklidní svědomí.
Asymetrické útoky
A ještě jedna obecnější poznámka: navykli jsme si označovat tyto zásahy „koalice ochotných“ jako válku. Je ale ještě stále válkou stav, kdy technicky nepoměrně vyspělejší útočník riskuje jen hospodářskou újmu (třeba zřícení bezpilotního letadla), zatímco druhá strana počítá lidské ztráty, aniž by měla reálnou šanci se bránit, natož se ubránit? Je to vlastně trestná výprava (ale klidně můžeme psát o takřka jednostranném masakru).
Morálně nás, a oprávněně, rozhořčují asymetrické podoby útoků, proti kterým se nelze bránit (třeba terorismus – ať už čečenských černých vdov nebo lidí, kteří spáchali útoky na newyorské Světové obchodní středisko). Možná je právě asymetrie, kdy jedna strana vsází všechno a druhá jen technologickou, jednou z příčin, proč by zásah v Sýrii mohl nové teroristy zrodit, žádné ale neodstraní.
